» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kvalitní kniha je klíčem k nekonečné říši čtenářovy vlastní fantazie."

Pavel Sečkář

počet přístupů: 2140692

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Ztracená magie (22) - Počítejte s námi ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 09.04.2008, 18:03

Kapitola 22. - bude nám ještě horko :)


	Kapitola dvaadvacátá – Počítejte s námi Baltazar pobízel oře, jak jen mohl. Krčil se k jeho hlavě, aby co nejvíce snížil odpor skučícímu větru, a neustále se ohlížel na svého dosavadního zajatce. Mojmír rychle pochopil, že jeho šance na vyproštění jsou mizivé. Nechal se táhnout silou kamene, ale neztrácel naději. Sotva se vzdálili od kočáru inkvizitora, čekalo je nemilé překvapení. Přímo na cestě se z ničeho nic objevili dva královští vojáci. Zdálo se, že obě strany byly značně zaskočené. "Co to..." vyhrknul Baltazar a prudkým pohybem donutil koně zastavit. "Kdo to, k čertu, je?!" křikl naštvaně Porth a rychlým pohledem zjistil, co se stalo s kočárem i vězněm. "Zastavte ho!" volal Mojmír, ale Baltazar neváhal ani chvilku. "Jedu za králem!" křikl na oba vojáky a očekával, že budou problémy. "Za králem?" podivil se Porth a popojel blíže. "Od něj právě přijíždíme a máme mu dovézt toho čaroděje. Takže nám ho hezky vydáš, nebo si to odskáčeš!" "Jste oba hluchý? Říkám vám, že jedu za králem. A toho čaroděje vezu přímo jemu. Tak jsme se dohodnuli." "Dohodnuli?" nevěřil svým uším Čárymar a ve skrytu duše doufal v přítelovu nepozornost. "Nic o tom nevím, starče. Každopádně nám budeš muset vysvětlit ten kočár," ukázal voják směrem ke spřežení. "A modli se, aby byl inkvizitor v pořádku." "Nic mu není, jen spí," mávnul Baltazar rukou. "To si zjistíme sami. Teď vydej čaroděje a kámen!" "Tak naposledy. Jedu teď hned za králem i s tím čarodějem. A vy se mi můžete pokusit v tom zabránit, nebo mě doprovodit, když máme stejný cíl. Tak či tak, kámen zůstane u mě až do doby příjezdu na hrad. To je vše." Spřežení jednohlasně zaržálo. Pod ostrými ranami biče se dala okovaná kopyta černých ořů do pohybu a kočár se rozjel opačným směrem. "Sakra!" zaklel voják. "Viděl jsi něco, Porthe? Byl tam ještě někdo?" "Neviděl. Přeci se..." nedokončil myšlenku a zaostřil na místo, kde ještě před chvílí stál kočár. Vozka stále ležel omráčen na cestě. Po inkvizitorovi ani stopa. "Tak? Pojedete s námi, nebo budete pronásledovat svého pána?" zasmál se Baltazar a pobídl koně k jízdě. "Jeď za ním a pokus se ho zastavit," volal Porth na svého kolegu. Sám se pak otočil a uháněl za Baltazarem. "Bylo by zbytečné proti sobě bojovat, když jsme na jedné straně, vojáku," řekl mu Baltazar a ujistil se, že jeho hůl drží pevně v pouzdře na zádech. Teprve až pak pobídl koně podruhé, tentokrát k maximálnímu výkonu. "Tohle si ještě vyjasníme, až budeme v Hrodgardu. Král ti buď setne hlavu, nebo dá řád." "Nebo obojí," nemohl si odpustit Mojmír, nyní už smířen se vším. * Druhý voják pomalu dojížděl splašené spřežení. Musel však udržovat značný odstup, aby nebyl oslepen prachem a malými úlomky kamenů a štěrku, který vystřídal kamennou královskou cestu. Kočár mířil po vedlejší cestě k Dormanskému údolí, oblíbenému místu místních lupičů. Odsud pořádali výpady oproti obchodním karavanám mířícím z Panteloru do Hrodgardu. Když se mu podařilo srovnat krok s kočárem, pokusil se pohledem zjistit, kdo dal celé spřežení do pohybu. Na dřevěné lavici, kde by očekával vozku, nebyla ani noha. Stejně tak na střeše kočáru. Když se mírně naklonil, zahlédl nějaký pohyb uvnitř, ale nebyl schopný určit o koho jde. Jako by se tam pohyboval jen stín. Rozhodl se tedy o riskantní krok - zastavit celé spřežení. Už jednou tento hrdinský čin absolvoval, byl si proto jistý, že se mu podaří i teď. Pevně se zapřel do otěží a stoupl si v sedu na sedlo. Neustále musel hlídat rovnováhu. Jeden špatný pohyb a následoval by ošklivý pád. Jak získával větší jistotu v rukou i kolenou, pomalu se zvedal. Zároveň pobídl koně, aby najel co nejblíže ke kočáru. Okamžik váhání a dlouhý skok vzduchem. Voják se mistrně zaklínil levou nohou a pravou rukou do výčnělků ohrádky pro vozku. Zapřel se zplna do rukou a švihem se vyhoupl na lavici. Svého koně silným hvízdnutím a gestem odvolal, aby na něj raději počkal v bezpečné vzdálenosti. Chopil se otěží a silně zatáhl k sobě. "Copak, vojáčku?" objevil se náhle vedle něj inkvizitor, z něhož sálalo nepřirozené horko. "Jedeš se mnou do pekla?" zachechtal se a zmizel tak nečekaně, jak se objevil. Následoval poslední pohled vojáka na blížící se kamennou stěnu, pozůstatek starého opevnění královského města. Prudký náraz vymrštil muže vpřed, jakoby seděl na katapultu. Duté lupnutí lebky doprovodilo nebožtíka na onen svět. * Baltazar nedával koni šanci na odpočinek. Hnal se s větrem o závod, jakoby snad na tom záležel osud celé Čarozemě. Porth byl rád, že je alespoň na dohled. Jeho kůň začínal dávat najevo známky únavy, kdežto ten z inkvizitorského šestispřežení pelášil neustále stejně rychle. Již z dálky bylo vidět, že královské město Hrodgard Baltazarův příjezd očekává. Brána byla otevřená, ale stráž zdvojnásobená. Porth poznával svého velitele i králova rádce, ale nikde neviděl samotného Otmara. Snad chtěl mít klid a soukromí. Trojčlenná družina se stočila mírně k západu a vystoupala po dřevěném mostě přes hradní příkop. U brány se zastavil nejprve Baltazar s Mojmírem. Po nějaké chvíli dorazil i opožděný Porth, jehož kůň vypadal, že se mu každým okamžikem podlomí kolena. "Tak jste dobře pořídili, jak koukám," mnul si ruce králův rádce a úlisným pohledem sledoval Mojmíra. "Kdo je ten muž, Porthe?" vrhnul na vojáka přísný pohled jeho nadřízený. "To - to je..." koktal voják a raději sesedl z koně, aby získal čas na přemýšlení. "Baltazar, pane," představil se sám. "Přivádím Mojmíra Čárymara tak, jak si přál Otmar a jak zněla naše dohoda." Velitel byl očividně zaskočen, ale nic nedal najevo. "Baltazar," zamyslel se naoko, "Á, samozřejmě, Baltazar!" plácl Portha po zádech a neviditelným stiskem palce s malíčkem mu cosi naznačil. "Můžete mě - tedy nás - odvést přímo ke králi?" "Ale samozřejmě," lusknul prsty velitel. "Tady Bernard vás odvede," a pobídl rádce, aby se ujal své povinnosti. "S radostí," pousmál se Bernard a uklonil se. "Kdyby mě pánové ráčili následovat," ukázal směrem k hradu a vyčkal, až Baltazar seskočí z koně na pevnou zem. "Jakmile bude vše vyřízeno, odvezeš jej biskupovi, ano?" Velitel se snažil, aby jeho slova pro Portha slyšeli všichni. "Rozkaz, pane!" "Co se tam zatraceně stalo!?" šeptl rychle. Porth ale jen pokrčil rameny. "Nevrátil se už Tom?" s obavami se zeptal stráží. Ti však jen opakovali jeho pokrčení rameny a dál upřeně hleděli na odcházejícího Baltazara s Bernardem a poletujícího Mojmíra. "On nejel s tebou?" "Ne, pronásledoval splašené spřežení." "Cože? Stalo se snad něco inkvizitorovi?" "To nevíme, ale jedno je jistý," svraštil obočí voják a odplivl si, "může za to ten cizinec." "Pak s ním jistě Teodorik nebude mít slitování. Je to moudrý muž a spravedlnost je jeho druhé jméno. Bude to rychlé." Porth se modlil, aby jeho kamarád brzy dorazil za ním. Byl jedním z mála, komu mohl ještě věřit. Vyrůstal po jeho boku a mohli si klidně bez nadsázky říkat bratři. Nikdy by Baltazarovi neodpustil jeho zranění, nebo snad dokonce ztrátu kdesi v pustině. "Po setmění tě chci vidět s ostatními vojáky, rozumíme si?" otočil se velitel na Portha, aby se ujistil, že poslouchá. "Děkuji, pane. To už se snad Tom vrátí." "Dobře. Chci vás vidět oba," doplnil a odešel pryč. "S radostí," usmál se voják a čekal, jestli mu na rameno nepoklepe Tom a nedodá nějakou veselou hlášku. Místo toho se mu jen kolem krku obtočil chladný vítr ze severu. "Počítejte s námi..."


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 16		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

estel	16.11.2008, 0:54:42

Připadám si tady jak mucholapka na detaily, protože jinak opravdu nemám co dodat… - Baltazar pobízel oře jak jen mohl. (Baltazar pobízel oře, jak jen mohl.) - Krčil se k jeho hlavě, aby co nejvíce snížil odpor skučícímu větru a neustále se ohlížel na svého dosavadního zajatce. (…skučícímu větru, a neustále…) - …čekající na cokoliv, co by mu poskytlo alespoň malou naději. Sotva se vzdálili od kočáru inkvizitora, čekalo je… (čekající, čekalo) - …překvapení. Přímo na cestě se z ničeho nic objevili dva královští vojáci. Zdálo se, že obě strany byly značně překvapené. (překvapení, překvapené) - "Zastavte ho!" volal Mojmír, ale Baltazar neváhal ani chvilku. "Jedu za králem!" křikl Baltazar na oba vojáky a očekával, že budou problémy. (Ten druhý Baltazar je tam navíc, protože je podmětem předcházející věty.) A trochu nepředstavitelný je pro mě prudký náraz kočáru taženého koňmi. Neumím si představit, co by se s těmi koňmi muselo stát… A když tak nad tím přemýšlím, ani to nechci vědět. A tak nějak jsem se zamyslela, jestli je etické během psaní jednoho příběhu úplně změnit přístup k psanému. Pryč je lehkost a humor prvních dílů… zůstal jen jazyk, a já někdy váhám, jestli něčemu vyloženě akčnímu (teď to vypadá jak Kobra 11) sluší především přímá řeč bez předávání niternějších pocitů. Na humor to sedělo přesně… ale vykouzlit strach, napětí…? No, takhle bídně to dopadá, když se zamyslím :-)


ze dne 16.11.2008, 10:50:12
Gandalf: Estel, ty detaily jsou pro mě tím nejdůležitějším! Na koně nemysleme, na konci jistě nebudou chybět titulky: "V této knize nebylo zraněno žádné živé zviřátko." :o) Etické to není, ale jak se vyvýjí příběh a hrdinové, proč by se nemohl vyvýjet i přístup - ber to jako experiment a dynamiku stylu.

Alan Dark	03.05.2008, 13:25:44

Krásně napínavá kapitola...

janaj	15.04.2008, 20:11:10

Hlásim trochu oneskorene, ale predsa, že som tuto čast prečítala. A čakám na dalšiu.

Šíma	09.04.2008, 19:32:43

Jako Tvůj věrný čtenář mohu jen napsat, že se mi tento díl líbil a byl jsem napnutý, jak asi dopadne honička mezi Baltazarem a vojáky. Tušil jsem, že se z toho Mojmír díky tomu kameni asi nevyvlíkne! Čáry a kouzla, to se dějí věci! ;-)