|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Montana (pohádka) ::
 kulkul |
publikováno: 10.04.2008, 20:23
|
| Lido 17 pokračování. Zde je zakomponovaná slíbená jedna pohádka pro jedno písmenko. Napsal ji Dalibor Lido a připojil svůj životopis. Ať se líbí! |
| |
|
|
Dalibor Lido, úspěšný podnikatel, který ovšem své úspěchy nikterak nepřeceňuje, spíše si váží života, každé jeho prchavé příležitosti, miluje ho, miluje život v jeho rozličných formách... Dalibor Lido krátce zapřemýšlí s hlavou v účetních dokladech agentury ARTART.
Je zaujatý strhujícím tempem života, které po odchodu z agentury LIDO nasadil, svým překotným úprkem před nastupujícím zpohodlněním, před vysycháním zřídel umělecké inspirace. Chápe už, že nebyl daleko stavu, kdy přes úmornou snahu nemá co říct. Pohodlí. Pohodlí je Pulmannův vůz vybavený komfortním zařízením, avšak zároveň hrozba skrytá ve slovech "důstojné stáří".
Stáří nelze uniknout, lze je jen přijmout, smířit se s ním, jakkoliv je to nasnadné, zvláště pro muže-atleta, který v mládí dokázal stlačit čas běhu na 100 m hluboko pod 12 s. Rozvážný muž se věku nebrání, avšak přepychu se zdaleka vyhne, před přepychovým Pulmannem raději naskočí na poslední chvíli do vlečňáku.
Dalibor se nevrhá bezhlavě na mračna práce, zdokladované v těžkých šanonech s logem agentury ARTART, snaží se naopak zkušeným okem ekonoma vypíchnout to podstatné, jehož význam přesahuje do současnosti. Ostatně na pečlivě očíslovaných fakturách je patrná starostlivá ruka Jednatelky, která je pro firmu nezastupitelná. Ostatně gro kancelářské práce vykonávají samočinné počítače poslušné pokynů operátorek, jež poklepem na citlivé klávesy předávají přístojům povely. Agenda společnosti ARTART se zdá být ve vzorném pořádku, Dalibor nemá žádné důvody ke znepokojení.
Létající koberec vzpomínek zanese Dalibora na samý začátek jeho cesty, kdy jako ambiciózní projektant s ještě teplým červeným diplomem pomáhal na nohy obřímu strojírenskému podniku. Úkolů, naláhavě volajících po rychlém řešení, bylo mnoho, většinu z nich bylo nutné řešit ihned. Byla to zkouška, v níž obstál a otevřel si dveře k úspěšné kariéře náměstka výroby. Funkci přijímal nerad a varoval tehdy majitele před dlouhodobě neřešenými problémy, které se staly trvalou brzdou chodu podniku. Dalibor před problémy zavírat oči nehodlal, dal se do boje, v němž často stál sám proti všem a jedinou zbraní byla jeho tvrdá hlava promovaného technika. Kdekdo se s Daliborem pustil do křížku ve snaze udržet pod pokličkou skandální odhalení, která byla před příchodem Dalibora pro většinu zaměstnanců tabu.
Kdo s koho? Na čí straně je odborná pravda? Může mít pravdu mladičký referent, jehož hlas zní osamoceně proti početné skupině odpůrců požadujících v hektické atmosféře jeho sesazení, neštítících se pohrůžek v otevřeném nepřátelství? Dalibor se však nebál, na výhrůžky reagoval potrubní poštou výsměšným letáčkem:
"UPOZORŇUJI VŠECHNY jimž z nejrůznějších důvodů nejsou příjemná HOLÁ FAKTA, že měřím bezmála 2 metry a vážím 96 kg. DALIBOR LIDO."
Boj byl tvrdý, ale korektní, neboť Dalibor Lido si protivníka vážil, ctil ho a i když ho v rovném souboji položil na lopatky, poraženého soupeře neurážel posměšky. Poražený soupeř se, jak ví každý mazaný stratég, často stává potenciálním spojencem. Mnozí přesto museli odejít a Dalibor si poprvé v životě uvědomil relativnost lidských vítězství dosažených na úkor druhých. Zapochyboval o účinnosti direktivního přístupu řízení pro obecné blaho. Komu, lépe řečeno čemu vítězstvím nad starou klakou pomohl? Co nastane, pokud všichni podnikatelé nastoupí cestu racionalizace, automatizace a zvyšování produktivity propouštěním lídí? Pokud si podnikatelé podrží jen nejpracovitělší dělníky a levné pracovní síly ze zemí třetího světa? V takovém případě lidé mimo produktivní věk, zdravotně postižení, lidé s vrozenou menší manuální zručností, rodiny s nezaopatřenými dětmi, ženy, studující, lidé s uměleckým nadáním atd. atd. se ocitnou bez záruk, vně procesu rozdělování, jehož šíleným nárokům jednoduše nebudou s to dostát. Přitom i oni jsou nedílnou součástí společnosti, často právě jejich zkušenosti a citlivost lidí "z druhého břehu" je nenahraditelná. Není etičtější dát příležitost slušného a jistého výdělku širší skupině?
Takové otázky si Dalibor poctivě kladl převaluje se v noci neklidně z boku na bok. I ve své druhé životní zkoušce obstál na výbornou, ale... Komu, či čemu svým vítězstvím pomohl? Názory Dalibora Lida se s konečnou platností posouvaly směrem ke středu, tam kde obchodní rvavost nahrazuje lidskost, solidarita, sociální cítění.
Dalibor začal snít o vybudování vzorné firmy tohoto nového typu, firmy zbudované na základě svobody, respektu, porozumění a spolupráce, jíž měla být distribuční agentura, nazvaná později jeho příjmením LIDO. Plány, kvasící v Daliboru po dlouhé
měsíce, musel však dočasně odložit, neboť byl nucen zabývat se osobnějšími starostmi... a hlavně radostmi.
Poznal Nelu, dívku o celých deset let mladší, zato obdivuhodně vyspělou, s vyhraněnými názory, hrdou a nesmlouvavou, odhodlanou vrhnout se do boje proti jakékoliv nespravedlnosti a - zázračně, neskutečně krásnou.
Její krása byla krásou bohyně.
Dalibor Nelu tiše obdivoval se zájmem, který rychle přerůstal v oboustranný román vášnivé lásky, jakou ani Nela ani Dalibor dosud nepoznali. Žili doslova ve snách, s myšlenkami upnutými na osobu milovaného partnera. Spolu prožívali v nekonečných dialozích mirákl intimního přibližování a milostného poznávání. Často pronášená otázka "na co myslíš?" vždy jen potvrzovala prolnutost niter, obírajících se týmiž tématy, přesněji jediným tématem. Láskou. S láskou uléhali, lásce kradli tři čtyři hodiny noci ve prospěch spánku, s láskou se probouzeli, lásku pili, sytili se jí, vzývali ji, avšak nikoli oni potřebovali lásku, to LÁSKA SAMA potřebovala je.
Láska si vyžadovala víc a nabízela všechno, láska je zvala, pobízela odkrývat nejtajnější hlubiny duše, dávat i brát, dávat sama sebe výměnou za lásku.
Budete-li se bezvýhradně milovat, což samo o sobě je slastné, dám vám všechno - praví zákon lásky tolik nepodobný pozemskému lichvaření "má dáti, dal" lidí, jimž láska odumřela. Komu patří dům, komu automobil, chata, úspory? - ptají se manželé před rozvodem zištně, aby nakonec v sobectví ad absurdum zasadili lásce smrtelnou ránu otázkou: komu patří děti? Děti!? Děti jsou přece plody lásky, rodí se ne vůlí rodičů, ne plánovitě, ze zvyku nebo nedopatřením, rodí se proto, že chtějí. To láska shromažďuje, kde je láska, tam je zrození. Člověk, muž ani žena, přestože je nutným elementem extáze milování, není správcem ani hospodářem zázraku plození. Děti se rodí samy, přicházejí, vskutku jako kdyby je přinášel čáp.
Dalibor žasne nad hloubkou podobenství úžasně jednoduše vystihujícím drama zrození. Je přesvědčen, že moudro o čápu nevzniklo pouze jako pohádka pro děti, jež s ohledem na nedospělost není vhodné zasvěcovat do mechanismu početí. Dalibor věří, že moudro vyjadřuje praznámou lidskou zkušenost o lásce: že láska žije ze sebe a pro sebe, nevědoma si důsledků transcendujících v nový život. Nový život je i pro lásku zjevením - a přece čáp chodí jen tam, kde bydlí láska.
Dalibora a Nela se milovali způsobem, který přirozeně přivedl na svět Jolanku, jíž brzy začali říkat jednoduše "Jola".
Dalibor tehdy neměl nic, o co by se mohl opřít, kromě vrnícího, plačícího, šetelícího se ranečku ručiček, nožiček, očiček a prstíčků, neměl nic kromě kaleidoskopu zážitků, jaké lze v životě prožít poprvé jen jednou. Kromě bohatého zdroje inspirace, nadprůměrné sečtělosti a určité fabulační schopnosti neměl nic, nikdy se nezabýval myšlenkou soustavného, cílevědomého psaní. A přece za necelý týden, po večerech a nocích, mezi vyvařováním košilek a hádkami s úředníky sociální správy o vyšší přídavek vysypal z rukávu Montanu.
Montana.
Mladý průmyslník z amerického Středozápadu (jeho jméno zní John), delegovaný na celosvětovou konferenci, dostává nečekaný telegram o hospitalizaci své gravidní manželky (Ella) s podezřením na předčasný porod. Podnikatel okamžitě přeruší jednání a spěchá domů s blahopřáním Elle k radostné události. Ve vlaku uzavírá podivnou sázku s osudem: zamýšlí pojmenovat děťátko názvem státu, v němž se bude vlak pohybovat právě v inkriminovaném okamžiku, kdy ratolest poprvé spatří světlo světa. V úvahu připadají jména Karolína, Georgia, Virginia, Kenny (Kentucky). Dlouhým napětím a nepohodlím dlouhého pobytu ve vlakovém kupé však hrdina rozhodující chvíli zaspí, probouzí se ve zcela neznámém, tajuplném kraji farmářského venkova v diamantově krásné krajině podhůří Skalnatých hor. Vlak už dál nejede, roztržitý cestující zmateně vystupuje, hledá nocleh, snaží se dozvědět, kde je, považují ho však za blázna, ocitá se mezi Indiány... John stopuje na dálnici, vydělává si na holé živobytí prodejem hamburgerů, spí pod širým nebem, s vypětím posledních sil uniká potulné komuně náboženských fanatiků. Zažije nejedno dobrodružství. Nakonec se díky neuvěřitelné souhře okolností šťastně navrací domů k - zoufalé již - manželce Elle s mimořádnou odměnou 100.000 $ za dopadení nebezpečného zločince v kapse.
Když dají přešťastní manželé hlavy dohromady, vychází najevo jméno jejich růžolící dcerušky: Montana. V okamžiku narození dítěte se náš "cestovatel" totiž nacházel na území státu Montana.
Po nervydrásající Johnově odyseji následuje druhá, vyloženě oddechová část. Není obtížné představit si Johnovu touhu po Elle vystupňovanou několikaměsíčním odloučením a opětovným shledáním a věru to není Ella, která by milencovu touhu krátila. Přesto se dostanou sotva k několika polibkům a už je tu instalatér, sousedka s pozváním na čajové party, pláč "Montanky", neočekávaný přívalový déšť, zaseknutý zámek ložnice, v samotném finále dokonce propadnutí manželského lože...
Téma snad trochu otřepané, ale moderní pojetí, věcný styl vyprávění a jemný, laskavý humor dokázaly oslovit statisíce čtenářů. Novela se dočkala tří reedicí a posléze i filmového ztvárnění. Mnohé momenty byly jako stvořené pro kinematografické gagy, zapůsobila také kouzelná scenérie hor a zejména ústřední motiv komorně laděného příběhu: láska dvou mladých lidí, silnější než statisíce kilometrů vzdáleností, oslava lásky, mládí, rodičovství. Něco hezkého, očišťujícího shledávali lidé na filmu Montana v době akčních thrilerů, bezobsažných hororů a lascívní pornografie. Žádná Daliborova zfilmovaná povídka nezaznamenala takový úspěch jako právě Montana, přestože byla prvotinou. Recenze objevivší se tu a tam na stránkách novin nešetřily chválou a Nela, kritik nejpovolanější, který jediný mohl Daliborovy záměry do posledních detailů pochopit a ocenit, Nela byla filmem, zejména postavou Elly, v níž se bezpečně poznala, unesena.
Na další pobídku osudu Dalibor nečekal a založil agenturu LIDO. Byla to nezapomenutelná doba, dny trávil činorodě v perspektivní firmě, spěchal pro Jolu, vedl ji za ručku na procházku nebo "na koni", pokud to její únava vyžadovala, později ji vozil služebním vozem. Také Nela, rozkvetlá láskou a mateřstvím, byla samý něžný úsměv...
V agentuře LIDO poznal Rybenu, zlatovlásku s ohonem bujných splývavých vlasů, ženu dokonalé elegance, jedinou ženu, která dokázala milovat nezištně, bez postranních myšlenek a egoistických požadavků. Krásný, čistý vztah s Rybenou však Dalibora utvrdil v domnění, že za vše krásné v životě se také musí draze platit.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 13 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 28 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
