|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Dny ::
 OH |
publikováno: 15.04.2008, 22:46
|
Dva neučesané, náctileté a nepříjemné děje, které jsem z jakéhosi důvodu dal k sobě. Příjemné jako německý rap z radia v čekárně.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby, čárečky moje ap... |
| |
|
|
Bóže můj, bóžinku jeden... To jsou nohy...
Stál na peronu ve frontě lidí čekajících na příjezd ohlášeného rychlíku a prohlížel si nohy slečny, která stála před ním. Budova nádraží byla krytá, ale větrné letní počasí se ohlašovalo poryvy větru i uvnitř haly.
Bóžinku, třeba se... Hnedle bych se s ní oženil, abych moch ty nohy pořád...
Trochu nevrle se podíval na staršího muže s velkým batohem na zádech, který stál vedle něho a ty nohy také obdivoval.
Nejdřív se s ní ožením a pak zabiju tohodle hajzla starýho. Co má co čumět na nohy mý ženy, teda skoro nastávající ženy. Ještě jsem jí neřekl, že...
Čekající přešlapovali na místě a dívali se do země, nebo směrem odkud měl rychlík přijet.
Moch bych jí takhle při tom čekání říct ten vtip, jak chtěj jít ty dva blázni dojít po kolejich na to místo, kde se ty koleje spojujou... No, nevim... Asi by jí to nenadchlo, je to dost blbej vt...
Slečna pohodila hlavou a její plavé vlasy se zavlnily jako obilné pole v létě, jak ho při tom pohledu napadlo. Kdesi v dálce zahoukal vlak a davem projelo úlevné zašumění.
No konečně...
Když vlak za příšerného skřípění brzdil a malá holka vedle něho si zacpávaly pěstičkami uši, onen muž s batohem se otočil a on už jen viděl, jak ten batoh strčil do té dívky, do té jeho téměř nastávající ženy a ona padá s vyděšenýma očima pod kola té masy oceli a řevu.
Pozval kolegyni po ukončení přednášky na kávu, protože neměl co dělat a nechtělo se mu být zase jen se sebou samým.
„Ále tak nesmutni, vždyť se podívej, jak je venku krásně. Tý vo...“
Seděli spolu poprvé sami v restauraci. Jejich stůl byl u velkého okna do silnice, kterým na ně svítilo odpolední slunce. Přivírali oči před oslňujícími paprsky a usmívali se na sebe.
„Já nejsem smutná, to víš, že ne... I k domácímu násilí docházelo...“ Dodala tiše a rychle se odvrátila pohledem k oknu.
Zvrátil se na židli a prudce vydechl: „Jéžiš, kdo to má lehký, vyto se na to!"
„A víš, jak jsem říkala, že mám ten novej byt, tu garsonku... Tam ještě musim udělat strášně práce, ještě to tam nemam pořád pinklich zařízený, zabydlený. Ále je to moje a...“ Zmněnila rychle předmět hovoru.
Nó, konečně. Vopravdu miluju tohle! Jakoby to někdo měl lehký, sakra.
Opatrně se okukovali a v té sluněční lázni se jim nic nechtělo.
„To bys mně mohla ten tvůj byteček ukázat, to bych viděl fakt rád...“
My dva na to stejně nikdy nevlítnem, tak... No i když...
„No, proč né... Jestli tam nikdo nebude. No jó, co když tam někdo bude ležet v posteli a my tam přijdem a...“ Řekla a podívala se na něho teatrálně rozšířenýma očima.
Zasmál se.
„No, tak to bys měla vědět komu půjčuješ klíče, né? V každým případě se s nikým prát nebudu...“
Trochu si poposedla na židli, jakoby mu chtěla domluvit.
„Ani kvůli mně né, jó? To bys byl teda pěkná návštěva... Pchéé!“
Ani kvůli tobě ne...
Řekl si, přivřel oči a prohlížel si její droboučkou postavu proti slunci přimhouřenýma očima.
Z batohu vytáhla jízdní řád Městské dopravy a s ukazováčkem přes rty ho studovala.
„Nóó, mohli bysméé... Ve čtvrt a ve tři čtvtě... Hele, ale nemyslíš si, že něco bude, že ne?“
„Já si nemyslim vůbec nic, já mám dneska tu kebulu obzvlášť vymetenou...“ řekl a pro sebe si dodal: Ty vypadáš, že se každou chvíli skácíš a umřeš, tak nějak uschneš a už nebudeš. Jako stýblo trávy na chodníku, nebo tak nějak...
Tramvaj byla nacpaná k prasknutí školáky a ona si sedla na jediné volné místo u ohybu soupravy. Kymáceli a smáli se na sebe při každém zatočení. Ona se na něho občas zamračila, aby nepůsobila jako ty školačky kolem nich.
Ve výtahu nastalo trapné ticho a podivná atmosféra na kterou on zareagoval zašilháním a zase smíchem.
„Ách jo a tohle si vedu do bytu...“ Řekla a s úsměvem nad tím vším zavrtěla hlavou.
„Nó, dobrý! Pěknej byteček!“ řekl při pohledu na širokou postel s přehozem.
Ona si dala ruce v bok a postavila se do dveří.
„Hele, víš na čem jsme se dohodli! Tohle je slušnej dům, tady se...“
Ale on si sundal bundu, hodil si ji jako polštář a na postel si lehl. Komediantsky se na ni usmíval a díval se na fotografie dvou dětí na televizi.
„To jsou tvoje děti?“ zeptal se jí, protože ta představa ho zaujala.
Otočila se k němu a fotografiím zády a řekla: „Jo, nebo né...“
„Máš to tady krásný, taková pohoda tu je... Tady určitě furt jen rozjímáš a sníš, že jo?“ řekl, když zase přivíral oči před sluncem, které na postel skrz záclony dopadalo. Ona si nalévala džus z krabice.
„Ále to víš, že ne. Není všecko vždycky růžový...“ Odpověděla mu přes rameno.
Zavřel na posteli oči a v duchu si pro sebe recitoval.
Růžová, růžžžová! To je hnusná barva, to je jak... Těch buzen, nebo jako slovo papagáj, to je taky něco... Dneska nic nechápu, dneska jsem úúúplně blbej... Celej muj blbej život je jen taková okolnost, takový pozadí, kulisa...
A jediný co vůbec je, je óunly tahle postel a ten parapet a ta záclona a to sluníčko a...
Ona vybírala cd do věžě a něco si při tom broukala.
Ucítil, že si lehla na postel vedle něho a otevřel oči. Ležela u něho a dívala se mu zblízka do očí. Usmál se na ni. Měla šedé duhovky jako on, ale ona měla namalované řasy.
Jestli náááhodou ona není já a já ona... Jestli nás nááhodou někdo nevyměnil... Napadlo ho.
„Bojíš se?“ zeptala se ho a obkročmo si mu sedla na klín.
Ne...
Řekl si pro sebe a dál se jí díval do očí.
„Můžu ti svázat ruce? Pouta nemam, ale mam provaz...“
Podívala se směrem ke skříni.
Když potom sjížděli výtahem do přízemí a on si o ní snažil urovnat myšlenky, zeptala se ho: „Chceš hašlerku?“
Nato se k němu přivinula a při polibku mu ji jazykem vstrčila do úst.
Venku je krásně...
Napadlo ho a nechápavě zakroutil nad uplynulými dny hlavou.
6.3.2008
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 29 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
