» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"To, co vychází ze srdce, nebývá nikdy směšné."

F. Caballero

počet přístupů: 2140697

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Jen přátelé ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy které rozpláčou

Pet	publikováno: 17.04.2008, 20:55


	Jen tak tam stál a díval se na ni. Mlčky ji hleděl do očí. Byl šťastný, když ho měla na blízku a viděla jeho pohled, který patřil jenom ji. Byl její nejlepší a ona jeho. Nedovedli si léto jeden bez druhého představit, vždy vše plánovali spolu a těšili se na další společně strávené chvíle. Byl její jediná hvězda a ona jeho jediným slunečním paprskem. Nikdy si tato slova nedokázali říct do očí, byli jen nejlepšími přáteli. Nikdo nevěděl jak moc se mají rádi, ani oni dva si to neuvědomovali. Rozloučili se, jejich osudy se měli znovu na celý rok rozejít. Když ji naposledy objal, sotva udržela slzičky. Dal ji pusu a ona odjela domů. Plynuly dny a týdny. Mysleli na sebe každý den, ale ani jeden si nepřipouštěli, jak mu ten druhý chybí. Zrovna se vracel z fotbalového tréninku, ale nevšiml si auta přijíždějícího ze zatáčky. Jak by taky mohl, zrovna ji psal zprávu. Zprávu, která ji měla oznámit jak moc mu schází. Jak se zamiloval do své nejlepší kamarádky. Tu zprávu nikdy nedostala. Teď stojí u jeho hrobu a dívá se, jak jeho rakev pomalu klesá do nekonečného ticha. Už nikdy se jí nevrátí. Už nikdy neuvidí jeho nakažlivý úsměv, už nikdy ji nepohladí po vlasech, nikdy ji nepolíbí. Jak moc litovala toho, že mu nikdy neřekla jak moc ho miluje. Jak moc jí schází. Zůstala jako poslední u jeho hrobu. Byl první letní den. V tu chvíli si už zase měli užívat léto. Zavřela oči zčervenalé pláčem a zdvihla hlavu k nebi: "Proč?" Tiše zašeptala sotva ji bylo slyšet. "Proč tak brzy? Chtěla jsem to toho tolik říct. Chtěla jsem toho ještě s tebou tolik prožít." To už ale nevydržela, a z pod zavřených víček se jí začaly drát slzy. "Proč? Miluji tě a navždy budeš v mém srdci. Nikdy nezapomenu." A plakala. Plakala jako by měla utopit celý svět ne svém smutku. Od toho smutného dne uplynul měsíc, vrátila se zpátky do normálního života, ale její srdce ještě pořád plakalo. Věděla, že jednou se tam nahoře setkají, teď však musí žít dál. Věděla, že by si to tak přál, že by chtěl aby byla šťastná.


celkové hodnocení autora: 74.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 2		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 23		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Black Cherie	19.04.2008, 15:38:21

Zajímavé, že dnes kamkoliv kliknu, všude se to hemží smrtí. V podstatě Eky řekla všechno i za mě

Ekyelka	17.04.2008, 20:54:36

Zdravím. Nejprve budu rýpat do textu: pozor na ji/jí - rozdíl je v pádech a tím pádem i v čárkách nad "i". Občas utekla čárka, slovo "nablízku" se v tomto případě píše skutečně dohromady. Přímou řeč, byť jde o jediné slovo, bych dala na nový řádek. Také bych občas ještě víc rozhodila odstavce (Zůstala jako poslední... - touhle větou bych už začala nový odstaveček; co na tom, že je jenom ze tří vět?). Pozor na střídání časů - když už ho využiješ a z minulého času přejdeš do přítomného, musí to mít důvod. V tu chvíli má příběh gradovat, případně se má naopak komplikovat nebo uzavírat. Jen tak si pohrávat s časy, jak se autorovi právě líbí, případně si to ani neuvědomuje, není zrovna vhodné. Co se týče obsahu - příběh je naprosto běžný a ničím nevybočuje z mnoha jiných, sobě navzájem nerozlišitelně podobných příběhů. Závěr je však naprosto ubíjející, odfláknutý a tak (fuj, ani to nechci napsat) klišovitý... Fráze rozhodně při psaní vynechávat! "Setkají se tam nahoře" a podobné větičky - s těmi hodně opatrně, radši se jim vyhýbej. Vlastně... čti. Všechno co najdeš - klasiku, beletrii, poezii i třeba bulvár. Zjistíš, kolik rozmanitých lidských příběhů už bylo popsáno a jakým způsobem. Četba tě naučí psát příběhy, navíc se ti zlepší i vnímání jazyka jako takového (takže uvidíš sama, kde děláš chyby, a přestaneš je dělat). A samozřejmě piš - zkoušej staré příběhy napsat úplně jinak, hrej si se slovíčky i s různými příběhy, proplétej je, stavěj je na hlavu atd. Jen tak se vyhneš tomu, že budeš opakovat stále tytéž příběhy bez nápadu a invence.