obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Mír je jen nemocná válka, čekající na své uzdravení."
Gandalf
obr
obr počet přístupů: 2915589 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39870 příspěvků, 5780 autorů a 392019 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Lavanna melmë - 1 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
 autor Annún publikováno: 15.04.2008, 6:17  
Po delší odmlce jsem tźde zas a přináším první díl mého vyprávění. Takže tu máme další příběh neúplně návazný na Yár fenumë. Bude vyprávět o princi Dračích elfů - Rínonovi. Možná se to bude zdát z počátku trochu zmatený, ale tenhle příběh začíná ještě před tím než princezna Anneris (Rínonova sestra) odešla ke svým dračím příbuzným do Dragoladu. V předchozím příběhu si Anneris na konci vzala prince Doriena, ale v jednom z dílů se zmiňuji, že předtím, než se dostala do vězení v pevnosti Krul byla zasnoubena s kapitánem královi gardy, který byl též jejím ochráncem, s elfem Mirimonem. Na jeho poctu po něm Anneris pojmenovala i akademii v Ladérionu. Tehdy ještě prince Doriena neznala a byla přesvědčena o tom, že se jednou provdá za svého plavovlasého elfa. Ale to je jen začátek, pak přijde posun o několik stovek let do doby, kdy už Anneris je šťastně provdaná za Doriena a tam bude příběh o Rínonovi a jeho trablých a láskou pokračovat. To jen tak na vysvětlení. Doufám, že se vám Oběť lásky bude líbit. Hezké počteníčko.
 

Lavanna melmë - oběť lásky.



Lásko!... Byla jsi jako přístav,
jenž chrání mou loď před bouří.
Lásko!… Hřála ty si mě,
když brouzdal jsem se kaluží.

Lásko!… Zříkám se tvého jména.
Ty zradila jsi moji víru.
Lásko!… Proklínám Tě!
Srdce jak jeskyně plná netopýrů.

Lásko!… Jsi pouhá iluze,
co ujídá z mých klidných dnů.
Lásko!… Jsi jako zloděj,
co vkrádá se do mých snů.

Lásko!… Tvá slova něžně zněla.
Já k nim však hluchý jsem.
Lásko!… Byla jsi krásná,
nyní kryje Tě černá zem.




I. – Čaroděj Gylfiron.


Krásný slunný letní den, kdy nebe má barvu blankytu, něžný větříček povívá a pohrává si s listy rozložitých korun stromů, a přímo stvořený k procházce či lenošení v palácových zahradách. Záhony růží v plném květu líbezně voněly teplým vzduchem. Tráva se zelenala a vybízela, aby se po ní běhalo bosýma nohama anebo se do tvé sametové pokrývky země usadit a věnovat se rozjímání a romantickému koketování milenců. Kouzelné dřevěné altánky v rozlehlých zahradách porůstal svými točitými výhonky břečťan, divoké víno, zimostráz a popínavé růže. Cestičky vysypané bílými oblázky se vinuly napříč zahradami a tvořily pěšinky v zeleném bludišti vystřihaném z vysokého živého plotu. Studánky, kašny a fontány klokotaly a voda v nich zurčela, stříkala do vzduchu a kapičky křišťálové tekutiny se duhově třpytily ve slunečních paprscích. Ptáci zpívali veselými trylky a barevní motýlci, malí i velcí poletovali z květu na květ a třepotali se v jemných poryvech něžného vánku. Báječná idyla jasného pozdního dopoledne. Černovlasá elfka seděla pohodlně uvelebená na čalouněné lavici v jednom z altánků v růžovém sadu. Její oči měly sytě modrou barvu vodních tůní a zářily ve sličném obličeji něžných rysů se svůdně vykrojenými růžovými rty, jež muže vábí, aby je políbili. Tyrkysová látka slušivých šatů halila její štíhlé ladné tělo, které bylo líbezně žensky tvarováno. Pleť měla smetanově bílou, čímž výrazně kontrastovala s jejími havraními vlasy. V rukou držela rozevřenou knihu a četla si. Zaslechla tichounký smích a tak vzhlédla od popsaných stránek a upřela svou pozornost asi tak šedesát metrů před sebe. Spatřila tam pobíhat dvě postavy. Jedna byla hnědovlasá dívka v jasně červených šatech, které se jí při hraní na honěnou ovíjely kolem nohou, a druhá patřila mladému plavovlasému muži, jenž ji pronásledoval. Dohnal ji až u fontány se soškou tančící dívky. Chytil ji kolen pasu a přitáhl si ji do náruče. Dívka se chichotala a snažila se mu vykroutit. Ukradl jí rychlý polibek a pak ji pustil. Černovláska se pousmála a dál pozorovala dvojici milenců u fontány. Elfka se posadila na kamenný okraj vodotrysku a elf před ní poklekl na jedno koleno, gestikuloval rukama a něco jí tiše povídal. Hnědovláska se zářivě usmála a zatleskala rukama s dětinským nadšením. Elf se zase postavil a hned na to si přisednul k ní na obrubu fontány, vzal něžně do dlaní její ruce a začali spolu o něčem hovořit. Elfka sedící v altánku si tichounce povzdechla, protože jí bylo trochu smutno. Nepatrně záviděla své přítelkyni, protože její milovaný byl téměř neustále s ní, na rozdíl od toho jejího, s nímž se vídala tak málo, ale přesto jej velmi milovala a on ji. Těšila se z každé chvíle, kterou spolu mohli prožít a když byl mimo domov, tak se jí stýskalo a s radostí očekávala jeho návrat. I nyní trpělivě sčítala hodiny do jeho příjezdu, jenže tentokrát to nebyla pouhá touha ho vidět, ale měla na srdci něco neodkladného. Upírala pohled na milence a bylo jí těžko u srdce.
„Ach, kéž by tu byl Rínon.“ Povzdechla si Niamey.
„Copak pohled na ty dvě hrdličky se ti nelíbí?“ Otázal se mužský hlas.
Elfka se lekla tak, až jí rozečtená kniha vypadla z ruky a se žuchnutím dopadla na dřevěnou podlahu altánku. Odvrátila zrak od elfské dvojice a upřela ji na stříbrovlasého muže stojícího za jejími zády, jenž se tam zjevil jako přízrak.
„Ty? Co tu chceš?“ její otázka zněla podrážděně.
Elf se stříbřitými vlasy oděný v zeleném hedvábném rouchu se zlatými výšivkami se potutelně usmál.
„To je mi srdečné přivítání, jen co je pravda.“
„Nikdo tě sem nezval, tak nevím proč bych tě měla vítat.“ Odsekla elfka.
Muž na to nic neřekl a podíval se na podlahu, kde ležela v kůži vázaná kniha.
„Něco ti upadlo, krásko. Dovol mi ti to podat.“
„Nechci.“ Osekla a chtěla se sehnout pro své čtivo.
Jenže on ji předběhl. Ukázal ukazováčkem pravé ruky na rozplácnutou knihu na zemi, udělal jednoduché gesto směrem vzhůru a kniha se začala pomalu vznášet. Svazek levitoval ve vzduchu jako by nic nevážil a pak jí přistál na klíně.
„A to mi má jako imponovat, Gylfirone?“ Otázala se naježeně. „Dokázala bych si ji zvednout i bez tvé magické pomoci, nejsem nemohoucí.“
„To přece netvrdím, jen jsem ti chtěl prokázat laskavost. Kdybys chtěla mohl bych tě to naučit.“
„Nestojím o tvé laskavosti, neprosím se tě o kouzla ani o jejich učení a tvá společnost mě též obtěžuje. Chci, aby si odešel, a to hned. Nech mě na pokoji!“ Zasyčela nazlobeně.
„Niomey, drahoušku, ty mě odháníš? Co jsem ti udělal, že jsi ke mně tak zlá?“ Zeptal se ublíženě Gylfiron a upřel na ni svůj oplzlý pohled hnědých duhovek, z něhož jí nepříjemně mrazilo v zádech.
„Nejsem žádný tvůj drahoušek, čaroději. Byla bych ráda, kdyby sis ta důvěrná oslovení odpustil, protože mezi námi nikdy nic nebylo, není a nebude. Rozumíš?!“
„A nelituješ toho, má milá? Copak tě nezajímá, jaké to může být s jiným mužem? Copak tě to s jedním mužem ještě nepřestalo bavit? Měla by sis nejdřív pořádně úžit života, než se připoutáš k tomu princátku. Možná, že bys pak zjistila, že on není ten pravý pro tebe.“
Stříbrovlasý elf obešel lavici, na níž seděla, a předstoupil přímo před ni.
„Já ho miluji a na tom se nic nezmění ani v budoucnu.“
„Ai, hloupá láska, z ní se mi dělá špatně. Já chci víc než ten pouhý prach prostý cit. Chci tvé tělo, Nio, chci tebe.“
„Tak si nech zajít chuť, já nejsem k mání, Gyfirone.“
Nia odložila knihu stranou a vstala v lavičky. Přešla k ozdobnému brlení, upřela pohled do zahrad a zůstala otočená zády k elfovi. Ten k ní přistoupil a jeho teplý dech ovanul pokožku na její šíji.
„Vážně si to myslíš, má drahá? Nechceš vědět, jaké by to bylo, kdybych tě líbal na štíhlé hrdlo, na tvá hedvábná ústa, dotýkal se tvé sametové pokožky, hladil ti ňadra a pomiloval tě?“ Pronesl ztišeným svádivým hlasem.
Kdyby jí tohle zašeptal Rínon byla by touhou bez sebe a hned by se mu vrhla do náruče, ale z Gylfironových úst to znělo odpudivě. Elfka se při té představě otřásla odporem. Na místě se otočila a její modré tůně se zabodly do jeho chladných očí.
„Dej mi pokoj, čaroději, a táhni s těmi svými nechutnými návrhy ke všem plesnivým skřetům! Nikdo v paláci o tebe nestojí a já už vůbec ne.“
Elf se hrdelně zasmál, ženino rozčilování ho totiž velmi pobavilo.
„Moje milá, jsem tu, protože jsem si sem pro něco přišel a dokud to nedostanu, tak odtud neodejdu.“
„Proč ses vetřel do paláce a znepříjemňuješ mi život? Jaké čáry si použil, abys obalamutil hodného krále Darnela? Co tedy chceš?“ Otázky z ní vycházely jedna za druhou.
„Na krále jsem žádnou magii nepoužil, stačil můj šarm. A jinak, jak jsem řekl, je zde něco, po čem nesmírně toužím. A to něco stojí přímo přede mnou.“ Ušklíbnul se.
„Jenže já jsem zaslíbená a o tebe nemám zájem, takže můžeš odejít. Sbal si své věci a zmiz odtud, nebo si na tebe budu stěžovat svému snoubenci, až se vrátí.“
„Plané výhružky mě nijak nevzrušují.“ Namítl Gylfiron pohrdavě a mávl rukou, jako by odháněl mouchu.
„Já to myslím vážně. Řeknu mu, že mi děláš nemravné návrhy a obtěžuješ mě. To se mu líbit nebude a požádá svého otce, aby tě vyhostil z paláce, nechal tě vyvést za zdi města, co nejdál odtud.“
Čaroděj se začal smát.
„Ty si myslíš, že by mě něco takového mohlo zastavit? Jsem čaroděj z Černého hvozdu, mág té nejvyšší kategorie, něco tak obyčejného jako je vypovězení z Ilcatirionu mi nezabrání v tom, abych si tě přisvojil. Být tebou, tak před tím tvým drahouškem mlčím, jinak by taky mohl přijít o ten svůj roztomilý královský krček.“
„Nevyhrožuj, Gylfirone, já se tě nebojím.“
„Nevyhrožuji, jenom tě varuji. Nezapomeň na to, kdo jsem. Mám moc zabít třeba jen lusknutím prstů, ale i dát život, tak nechtěj, abych použil tu první variantu. Můžeš se bránit, ale to ti nepomůže. Staneš se mou, to ti přísahám.“
„Nikdy. V žádném případě.“
„Ohó, nikdy neříkej nikdy, má nastávající.“
„ZMIZ!“ Vykřikla. „Nech mě být, zmiz odsud, ty prokletče!“
Gylfiron se jejímu vzteku perlivě zasmál a pak pronesl.
„Já si pro tebe přijdu.“
Jen to dořekl, vypařil se stejně rychle, jako se tu zjevil, ale jeho výhružka visela vyřčena ve vzduchu. Niamey se vrátila k lavičce a s úzkostí v duši se na ni svezla a položil asi hlavu do nastavených dlaní. Měla chuť se rozbrečet, protože její dosud příjemný život tady v paláci se nějak podivně kazil a znepříjemňoval. Cítila, že něco nedobrého se blíží, jen neměla nejmenší tušení co.


*

Ten výkřik „zmiz“ vyrušil z hovoru hnědovlasou elfku s jejím milým. Rukou mu naznačila, aby se na chvíli odmlčel. Otočila se, upřela svůj zlatý pohled na altán, ve kterém předtím nikým nerušena odpočívala její společnice, přítelkyně a skoro sestra v jedné osobě. Všimnula si, že Niamey již není sama, ale je tam s ní stříbrovlasý elf. To znamenalo potíže, protože moc dobře viděla, že Nia je rozrušená. Rychle se zvednula z okraje fontány a společně se svým elfským přítelem zamířila rovnou k ní. Než k černovlásce stačili přispěchat, byl ten muž pryč. Anneris vyběhla po několika schodech do besídky následována plavovlasým mladým elfem. Niamey byla zhroucená na lavičce a pláč měla na krajíčku. Anneris si k ní přisedla, položila konejšivě ruku na její rameno a něžně ji oslovila, když zahlédla její sklíčenost.
„Nio, co je ti? Jsi v pořádku?“
Přikývnula a popotáhla.
„Gylfiron tě už zase obtěžoval?“
Znovu přitakala.
„On mi nedá pokoj, Anneris.“ Pozvedla hlavu z dlaní a zadívala se na ni smutnýma modrýma očima. „Pořád mě bude pronásledovat. Usmyslel si, že mě musí mít.“ Vzlykla plačtivě, ale zatím jí slzy z očí netekly.
„Měla jsi na nás zavolat.“ Vložil se do hovoru plavovlasý elf.
„Jsi hodný Mirimone, ale nebylo by to nic platné. Co bys udělal? Vykázal by si ho ze zahrad, nebo by si na něho jménem kapitána královi gardy povolal stáže? On by se tomu jen vysmál a zmizel by. Dokud tu byl Rínon, nechával mě přece jen na pokoji, jenže jakmile odjel, začal nepříjemně dotírat. Neustále mě pronásleduje. Pořád cítím na sobě jeho pohled. Jedině v Rínonově domě anebo ve vaší blízké společnosti jsem v bezpečí, jinak si mě vždycky najde.“ Povzdechla si zkroušeně.
„Mizera jedem, co si o sobě vlastně myslí? Jak se odvažuje takhle dotírat na snoubenku mého bratra?“ Anneris byla chováním čaroděje rozhořčena. „Škoda, že tu teď není, určitě by s ním zatočil.“
„Anneris, Gylfiron je čaroděj, a ačkoliv se to nezdá, je velmi nebezpečný, cítím to.“ Nia si přitiskla ruku na srdce. „Tady uvnitř. Jeho moc je velmi silná.“
„Uklidni se, Nio. Musí být něco, co ho přiměje odejít. Vždyť nemůže být nepřemožitelný. “
„Ano, každý má své slabé místo, ale já o tom jeho nemám zdání.“
„Musíš to říct Romonovi, až se vrátí!“ Naléhala Anneris. „Kdyby neváhal tak dlouho s vaším sňatkem, tak by se o nic Gylfiron nepokoušel, protože dovolovat si na ženu budoucího krále je nepřístojné. Musíš si s mým bratrem promluvit o všem, co se doteď stalo a přimět ho, aby co nejdřív určil datum svatby.“
Niamey se ohromeně podívala na hnědovlasou elfku.
„To nemyslíš vážně? Nemohu ho do ničeho nutit.“
„Nutit? Nio, to je přece hloupost. Jste spolu zasnoubeni již mnoho let. Řekl ti své ano, když jste se jeden druhému zaslíbili. Teď už zbývá, aby to zopakoval i před knězem v chrámu při svatebním obřadu. Je to jen formalita a oficiální uznání vašeho partnerství.“ Prohlásila Anneris.
„To nejde, já… já ho nemohu přemlouvat, aby to udělal.“
Hnědovlasá elfka pozvedla nevěřícně oči v sloup a povzdechla si. Zase svůj zrak sklopila a upřela ho na černovlásku.
„Ach bože, zač mě trestáš. Niomey, žijete spolu pod jednou střechou už pět set let, i když máte každý svůj vlastní pokoj, trávíte noci v jedné posteli a určitě se v ní nemodlíte.“
Nia se lehce začervenala při vzpomínce na věci, které se svým snoubencem v jejich loži prováděla a modlením se to rozhodně nazvat nedalo, když občas jméno boží přes její či jeho ústa přešlo.
„Dávno spolu trávíte čas jako manželé, jen to není posvěcené duchovním. Jindy bych o tom nemluvila, vždyť láska a to, co k ní patří, je normální a přirozené, nic, zač bychom se měli stydět, a co bychom odsuzovali, ale ve vašem případě je to nutnost. Obzvlášť nyní, když tu je Gylfiron a dělá ti ty nemravné návrhy.“
„Já nevím, Anneris. Co když mi Rínon neuvěří a bude si myslet, že ho chci obelstít?“ Namítnula Niamey.
„Řekni mi: miluješ ho?“
„Ano, víc než svůj život.“
Anneris se pousmála.
„Tak nevidím žádný problém.“
„Jenže já si nejsem jistá, zda i on to tak cítí. Co když se v jeho citech mýlím, co když jeho láska není tak silná, na to aby se semnou svázal na celý život? Dokud jsme zasnoubeni, může ještě kdykoliv z našeho vztahu vycouvat.“
„To tak málo důvěřuješ mému bratrovi?“ otázala se Anneris.
„Ne, vždyť jsem mu dala své srdce a svou lásku.“
„No tak vidíš, on to jistě všechno pochopí,“ ujišťovala ji elfka. „Hlavně si s ním promluv. Podle hlídek by se měl v Ilcatirionu objevit někdy během odpoledne.“ Dodala Anneris.
„Teď budeš s pár hodin námi, aby tě ten mizera neobtěžoval, a pak tě doprovodím do vašeho domu.“ Řekl rozhodně Mirimon.
„Copak nemusíš do služby?“ Otázala se Nia.
„Ne, dnes mám celý den volno, tak proč ho nestrávit v příjemné společnosti dvou krásných dam.“ Zalichotil jim oběma plavovlasý elf.
„Už se netrap, dneska se to všechno vyřeší a ty a Rínon bude zase šťastní.“
„Dobře.“ Popotáhla Niamey.
Anneris ji pohladila po inkoustově černých vlasech a usmála se na ni. Měla tuhle elfku moc ráda. Nia byla sice o pár století starší než ona, a nepocházela z královského rodu, ale přesto její rod byl velmi prastarý a vznešený. Niamey byla po mnoho let Annerisinou společnicí, ale ona ji spíš brala jako sestru, kterou nikdy neměla. Jedna druhé naprosto důvěřovala a svěřovaly si svá nejtajnější přání, touhy, tajenství a takové ty dívčí věci, o kterých se ve společnosti nemluví. Hnědovláska vzala elfku za ruku a zvedla ji z lavičky. Sebrala její knížku a vložila jí ji do skryté kapsy u šatů.
„Tak už na to nebudeme myslet a začněme se bavit. Co vy na to? Já bych si šla zahrát kuželky.“ Nadhodila návrh.
„Jo, proč ne, skvělý nápad.“ Odvětil vesele Mirimon. „Tak co půjdeme?“ otázal se a nabídnul jim svá rámě.
Ženy se do jeho nastavených paží zavěsily a vyrazily spolu s ním do západní části zahrad, kde se nacházel kuželník. Tam se pustili do hry a dobře se bavili, že Nia na chvíli zapomněla na své obavy z Gylfirona.


* * * * * *



Překlad a vysvětlivky:
Ai – ach, jo – je to takové trochu neurčité citoslovce
Lavanna melmë - oběť lásky


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 7 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 16 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 50 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Tracy Harper 25.01.2009, 17:11:27 Odpovědět 
   Fajne :D Taky bych chtěla mít takovou zahradu :D
 ze dne 25.01.2009, 19:41:25  
   Annún: Díky :-)) to asi každý.
 honzoch 25.05.2008, 22:12:36 Odpovědět 
   Tak mi chvilku trvalo, nez jsem prvnimu dilu prisel na chut a nakonec to dopadlo tak, ze jsem projel vsechny i vsechny nasledujici, jakkoliv jsou podobna témata (o zlé osobe snazici se vecpat mezi milence) literarne vdecna, tak mne pri dobrém zpracovani vzdycky zaujmou...libilo
 ze dne 25.05.2008, 22:23:47  
   Annún: Děkuji Honzoch. :-))
 Imperial Angel 19.04.2008, 18:19:25 Odpovědět 
   Nemám ráda zlé čarodějě :). Vypadá to, že začíná další zajímavý, čtivý příběh ze světa dračích elfů.
Líbilo se mi to a těším se na další díl :)...
 ze dne 20.04.2008, 19:48:06  
   Annún: Děkuji Imperial Angel.
Jo, Gylfiron krom toho, že je v něm jisté zlo,tak je škodolibý, sebestředný, namyšlený mág a pořádný lump, který myslí nej a jen na svůj prospěch a rád ničí štěstí ostatních, hlavně těch, kteří spadají do jeho smyšlených plánů. Ale já věřím, že se mu ta jeho podlost jednou vymstí.
 ZITULE 15.04.2008, 11:42:45 Odpovědět 
   Fantazie a predstavivost , to jsou tve silne zbrane, proti carodeji se ani ja nepostavim... moc pekny pribeh .Zitule
 ze dne 15.04.2008, 17:46:17  
   Annún: Díky Zitule za komentář.
 Šíma 15.04.2008, 11:34:28 Odpovědět 
   Ode mne ten šotek není... :-( Začátek slibuje další napínavý a možná i romantický příběh ze světa fantasy! ;-) Drž se a vymeť toho neposedného skřítka, který Ti dělá paseku v textu, metlou! Jedna!
 ze dne 15.04.2008, 17:45:49  
   Annún: Děkuji Šímo.
Vždyť já vím, že ten šotek není od tebe :-)), ale až ho najdu tak ho přetrhnu vejpůl.
 čertíček244 15.04.2008, 8:54:12 Odpovědět 
   PS: pár ti jich tedy vypíšu, ty hlavní ...
Ve větě: Těšila se z každé chvíle, ...... a když = před a když ti chybý čárka.
"Musíš to říci Romonovi" - Anneris asi mluví o Rínonovi
Teď budeš s pár hodin námi - slovosled - pár hodin s námi
Zbytek jsou překlepy, občas ti někde chybí písmenko a tak, přečti si dílko znova, měla by si na to přijít. Krásné jaro
 ze dne 15.04.2008, 17:44:45  
   Annún: Díky, hned si to opravím.
 čertíček244 15.04.2008, 7:37:02 Odpovědět 
   dílko slibuje, stejně jako ty předchozí, napětí, romantiku i dobrý konec .. tedy snad. Bohužel ti v něm trošičku řádil malý šoteček a nasekal ti tam pár chybek a překlepů. Nebudu zatím hodnotit, je to pravní díl .. počkám si na další
 ze dne 15.04.2008, 8:22:36  
   Annún: Děkuji za komentář čertíčku. A pokud zahlédneš nějakou tou chybičku či překlep v textu, byla bych moc ráda, kdybys mě na něj upozornila, abych si to mohla u sebe opravit. Díky a doufám, že se příběh bude líbit.
 amazonit 15.04.2008, 6:17:14 Odpovědět 
   v novém příběhu je vidět, že nejen Anneris, jíž tak dobře známe, měla těžkosti...
zdá se, že je ten čaroděj plně rozhodnut dostat, co si zamane a nic (ale doufám, že přece jenom něco) mu v tom nezabrání
opět je to tvé typické dílko, plné romantické popisnosti, fantazijních světů a pěkných dialogů
 ze dne 15.04.2008, 8:19:27  
   Annún: Děkuji Amazonit za komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Sericho
(13.7.2020, 08:23)
biceps
(11.7.2020, 21:54)
Iriska
(1.7.2020, 12:30)
Tala
(25.6.2020, 10:23)
obr
obr obr obr
obr
Strach ze tmy m...
Hugozhor
Osamělé pití
Láďja
Bylo mi zle
Stranna
obr
obr obr obr
obr

Krtčí problém
baacinka
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr