|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Náš den - Akt I. ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Náš den
| Včera večer nějak divně houkaly sirény... Tak jsem šel a napsal tohle. |
| |
|
|
Další den se choulil do náručí tmy a zanechával po sobě jen matnou růžovou zář a slib, že se zanedlouho znovu zjeví v celé své kráse. Vítr foukal od severu, od hor, a vytvářel na jezeře malé vlnky korunované zpěněnými vrcholky, které se tříštily o skalky na pobřeží. Pláž se vylidnila; snad jen dva tři páry tu zůstaly v napjatém očekávání západu slunce. Měli štěstí. Co je poslední, to je vždycky nejkrásnější.
Dva domy stály sami. Z jedné strany obkroužené šedivou linkou silnice, za níž se třpytila průzračná hladina jezera, z druhé borovicovým svahem pozvolna stoupajícím až ke skaliskům strmícím se nad údolím. Slunce bylo pryč a na samoty padla tma.
Na verandě jednoho z domů však postávala dvojice mužů – jeden černovlasý v rozevláté bílé košili, druhý, zarostlý a otylý, v montérkách – a s lahví piva v ruce a cigaretou v puse debatovala o pitomostech. Tak, jako každý večer. Tentokrát to ale bylo něčím zvláštní, výjimečné. Znáte to: co je poslední…
„Včera jsem přemýšlel nad tím, cos mi vyprávěl,“ řekl ten tlustý, s pohledem upřeným na hvězdné nebe. „Myslím, že na tom něco bude. Ale ne moc, to zase prr! Víš, že takovejm žvástům nevěřím, ale ta tvoje řeč mě vážně zaujala.“
Černovlasý vážně pokýval hlavou a lokl si piva.
„To mě těší, Herbe,“ řekl po chvíli, „ale jestli věříš jenom něčemu, tak jsem nesplnil úkol.“
„Nesplnil úkol?“ podivil se tlustý, zvaný Herb. „Jak to myslíš?“
„Tak jak to říkám. Chtěl jsem tě přesvědčit, že moje teorie je pravdivá a že to všechno nejsou jenom výmysly. Kdybys uvěřil, nemusel bys dneska stát tady na týhle verandě.“
„A kde teda? Třeba… v nějaký kosmický lodi?“ uchechtl se Herb a odhodil nedopalek na zem. Když ho zamáčkl pantoflem, zůstal po něm na bílých prknech černý flek.
„To mě ani nenapadlo. Spíš jsem myslel, že bys moh bejt někde daleko, v bezpečí… rozumíš?“
„Až moc dobře, Gary, až moc dobře.“ Herb odložil poloprázdnou láhev na zábradlí a chytil přítele kolem ramen. „Víš… myslím, že by sis měl najít ženskou. Chápu tě: ta rána pořád bolí. Ale když se nebudeš snažit, nikdy na ní nezapomeneš. Zůstane to v tobě. Nadosmrti“
„Tak ať,“ odsekl Gary a setřásl Herbovu ruku. „Nechci se ale o ní bavit. Ne dneska večer.“
„Dobře, dobře. Hlavně se na mě nezlob. Víš přeci, že to s tebou nemyslim špatně, ne? No tak vidíš. Kámoši na život a na smrt, co? Jako zamlada… Hele, Gary,“ podrbal se Herb na zátylku. „Co bys ty – čistě teoreticky! – dělal, kdyby se…ehm… stalo to, o čem si mi povídal? Co bys dělal, kdyby si pro nás přišli?“
Gary se zamyslel a prodloužil tu chvíli o popotáhnutí z cigarety. Potom se otočil na Herba a smutně se usmál.
„Jestli si pro nás někdy přijdou,“ zašeptal, „chci být u toho.“
Oba pohlédli k nebi a nebe bylo temné. Mezi mlhovinami prosvětlenými měsícem se třpytilo několik hvězd jako matné odlesky slunečních paprsků ve zpětném zrcátku auta, jako malé dírky v nebeské podlaze.
Ale slunce bylo pryč a spolu s ním i všechno, co do té doby bylo samozřejmostí. Všechno.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 4 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 14 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
