Je zvláštní, že čím je člověk starší, tím je jaro kratší, léto úmornější a podzim nostalgičtější.
Z vyhřátého úkrytu zapomenutých snů
dotknu se bosým chodidlem sychravého rána.
Nasadím očím berličky a z polštáře vyklepu zbytky teplého spánku.
Uhladím krátké pramínky, co dřív splétala jsem prsty do copánků.
Do vrásek vetřu mládí z kelímku, do rtů barevný úsměv
a o pár let mladší než před několika minutami
vdechuji mlhavou tmu stárnoucího roku.
Ošálím podzim.