|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Pórek pro babičku ::
OH |
publikováno: 19.04.2008, 12:32
|
Na to nemám moc co říct. Ze života postiženého a jeho famílie.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Kdo vi, kdo vi kolko. Kdo vi kol. Né musim tam a musim, no jásně můsim, jo, můsim. Pro želvičky oboustraně rozkošničké, ty debile jeden?Bábicka. Bábi. Ne, jo, můsim, jo můsim tam...
Honzík svojí lámanou chůzí postižených dětskou mozkovou obrnou vyšel z domu, v ruce nesl igelitovou tašku s pórkem pro babičku. Bydlela na druhém konci městečka a paní Pospíšilová tam svého syna čas od času s něčím nedůležitým poslala.
Bylo pozdní léto a Honzík si to s igelitkou vykračoval v dlouhých trenýrkách a tričku.
Né, abys to někde zahodil, nebo ztratil! Koukej jít přímo k babičce, ona tě čeká! Jasný, Honzi?
Říkala mu matka, když mu tašku s pórkem na polívku dávala do ruky.
Honzík vyrazil, v ruce pevně svíral tašku pro babičku. Na přechodu pro chodce správně počkal, až přejedou všechna auta a rozhlédl se dvakrát nalevo a dvakrát na pravo, než silnici přešel.
Ochóó, Hónzik je velkej kuk, ta objednávka by měla být do konce, vélkej babitce tasku!
Když vyšel z jejich ulice na chodník, který vedl kolem hřiští a tenisových kurtů, trochu zpomalil chůzi. U hřiště si hrály děvčata ze základní školy s plastovým létajícím talířem a navzájem na sebe povykovali s chlapci hrajícími na hřišti fotbal.
Ó, žlutičky hřáta, jéé! Odstranit ty přebytečné zmetky. Honzíku, ty kuku jeden... Pusu, pusu!
Honzík se docela zastavil a pozoroval děvčata v pestrých tričkách, jak pobíhají po trávníku. Ten pohled ho zahřál, a tak se docela zastavil a rukou se zachytil o vysoký plot, který odděloval sportovní areál od silnice.
„Hele, co čumí?“ řekla Petra, ustala v házení a dívala se na Honzíka, který na ně přes plot za spokojeného šklebení cenil svůj předkus.
„To je nějakej debil, koukněte, jak mu šilhaj oči. Každý jinam... HÉJ, CO ČUMÍŠ?“ zakřičela na něho Dita, v ruce při tom nervozně převracela talíř na házení.
„Hele, hele, holky, já ho znám! To je ten cvok z Modřenky, bydlej někde tam u vodojemu. On je nějakej... Sledujte...“ Připojila se Táňa, pomalu šla k plotu a rukou mávala na své kamarádky, aby ji následovaly.
Hóóó, láká šlut, Honzikoj, hře ti to ty debile, pro transformártor! Můsi...
Honzík při pohledu na tři mladá děvčata pocítil závrať a na plot se celý namáčkl. Táňa odblokovala svůj mobil, který se jí houpal u krku na šňůrce.
Když děvčata došla k plotu, koukala na Honzíka, který na ně nadšeně drmolil nekonečné věty beze smyslu, které mu celý život letěly hlavou.
Táňa se pohladila po ňadrech a smyslně zasténala, když se před tím otočila, jestli ji nikdo nepozoruje.
„Co blbneš?“ zeptala se jí Dita, ale Táňa se dál hladila po těle a Dity si nevšímala.
„Pojď si šáhnout, ty debílku, póójď!“ zavolala vábivě na Honzíka, toužebně zasténala a rychlým trhnutím vyhrnula vedle stojící Petře tričko. Ta si ho rychle stáhla zpátky a vyjeveně koukala na toho, jak si pomyslela, debila, co visel na plotu.
Honzík, kterému se motala vzrušením hlava, si podvědomě vsunul ruku do svých dlouhých trenýrek a začal si hladit místa, na kterých pociťoval příjemné pocity. A protože mu táhlo na třicet, a protože byl i přes svojí pokroucenou postavu statný muž v plné síle, jeho trenýrky mu byly brzo malé.
„Holky, pojďté! Dyť je to hnusný...“
Slabě zaprotestovala Petra, ale Táňa už volala.
„Nó, my si tady hrajem na hřišti a nějakej úchyl si ho tady na nás honí přes plot, my tady... Jó, u Fitcentra, on...“
Táňa ukončila hovor s policistou a vyplázla na Honzíka jazyk.
„A máš to , ty debile, pudeš séďééét!“
Dita, která vše pochopila až teď, se rozesmála a zavolala na Honzíka: „Póójď, ty debile, pójď za mnou!“
Nato se děvčata vydala zpět k hřišti a nechala nešťastného Honzíka, který měl rozum šestiletého dítěte a tělo dospělého muže, viset na plotě.
Huchůůů, nééé, žlutičky, kám? Honzík je hodnej kluk, hóódnej kůůůk!
Blízkost těch nádherných stvoření Honzíkovi tak učarovala, že s rukou v kalhotech utíkal ke vchodu do areálu, kde právě zastavilo policejní auto, ze kterého vystoupili dva policisté.
„Tak, mladý muži, dostali jsem na vás...“
Začal jeden z policistů na Honzíka a snažil se ho ve zběsilém hledání brány zastavit a dopravit na sedadlo, které oddělovala mříž. Netušil však o obrovské síle, která se v tom velkém dítěti ukrývá, a tak brzy skončil přimáčknut na pilíři brány.
„Proboha, SEXUÁLNĚ OBTĚŽOVAL? Vždyť on ani neví...“
Zdrceně odpověděla paní Pospíšilová na telefonát z policejní stanice, kam se po malém zápasu nakonec policistům podařilo Honzíka dopravit. Vyčerpaně se svezla na židli a rukou si přejela po obličeji.
Pro boha, to je pořád! Copak nebude nikdy pokoj? Copak sama můžu...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 32 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 31 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|