» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Kdo nemá peněz, je chudý; kdo nemá přátel, je chudší; ale kdo nemá srdce, je nejchudší na světě."

Fjodor Michajlovič Dostojevskij

počet přístupů: 2140698

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: ::: bezmeznost ::: ::

Fishie	publikováno: 21.04.2008, 8:18

Opravdu jsem moc zvědavá na názory, děkuju za přečtení


	Možná si stěžuju na bezmeznost tvých očí. A možná mě jenom trápí, že ses nerozloučil. Zdá se mi, že doufám, že se vrátíš zpět. Ale možná jen nechci být sama, když ty jsi s ní. Nepřijde mi fér, že už pro tebe nejsem důležitá. Nepřijde mi fér, že si pod pojmem ,,bezmeznost“ nedokážu nic představit. Stěžuju si, trápím se, zdá se mi a doufám. Znovu si vybavuju tu situaci. Ona sedí ve tvém křesle a já stojím u dveří. Je jasné, že jsem to já, která odejde. Koukal ses na mě, a pak jsi mi řekl, že jsem bezmezná. Co jsi tím proboha myslel? Napadlo tě to už dávno? Ve své vlastní hlavě mám zmatek, natož abych se vyznala v té tvé. Kdybys tu byl, smála bych se ti do tváře. Řekla bych ti, jaký jsi ubožák. Pověděla bych ti, že tě nenávidím. Ale neřekla bych ti, že mnohem víc tě nesnáším za to, že tu nejsi. SRPEN ,,Claudie,“ šeptl mi Míša do ucha a trochu se usmál. ,,Copak?“ Zeptala jsem se a dál si zapisovala svůj zítřejší rozvrh. ,,Neplánuj si všechno, někdy to prostě nejde,“ upozornil mě a zavřel mi notýsek. ,,Miluju tě,“ zašeptal pak. Všechno se stalo tak rychle a neplánovaně. Líbal mě, já jeho a nedokázala jsem si život bez něj představit. Zamilovaná 16tka prostě dělá blbosti, i když ve skutečnosti je potrhlá přesností a jasnou evidencí každé pitomosti. Můj třiadvacetiletý přítel Michal byl jedním z mých nepoznačených zkratů. První sex, holka si pod tím představí romantiku, kluk jen způsob, jak si rychle užije. Neříkám, že každý kluk, některý to prožívá. Ale romantika? Ta klukům nic neříká! 1, 2, 3 a máte všechno za sebou. Promiň Míšo, to ti trochu křivdím. ,,Claudie?“ Zeptal se uprostřed noci, když mě zahlédl u stolu. Všimnul si, jak zase něco zapisuju. ,,Copak?“ Zeptala jsem se, jakoby mi nepřišlo divné, že ve tři v noci sedím u stolu a zapisuju si schůzku, kterou jsem zapomněla. ,,Nepřipadá ti to uhozené?“ Zívnul jen a přikryl si hlavu peřinou. Já mu neodpověděla, dopsala jsem poslední zápis a šla si lehnout. ZÁŘÍ Utekl měsíc, já stále chodila všude v čas, všechno jsem si bezpečně zapisovala, studovala jsem. Michal se mi jen taktak vešel do rozvrhu, ale pořád jsme se vídali. Strašně ho rozčilovalo, že ho přesně na minutu musím zase opustit, že když mi něco nenahlásil předem, nemohla jsem přijít. Nechápal, jak může mít šestnáctka tolik schůzek a kroužků. Vždyť on sám mohl podnikat spoustu spontánních akcí a to pracoval. 23. 9. - zářilo datum v mém rozvrhu, ale menstruace nikde. Trochu jsem znervózněla, můj program se rozpadal. Plavání ve středu musím odložit! ,,A dost,“ zakřičel Míša a vytrhl mi můj diář. ,,Tenhle měsíc prostě budeš žít život podle mě!“ ,,Zbláznil ses,“ usmála jsem se. Ale on se nezbláznil, myslel to naprosto vážně. ,,Patriku, tak tohle je Claudie,“ představil mě svému kamarádovi. Byla sobota, a i když jsem normálně v hudebce, dneska se šlo pařit. Michalův kamarád je vlastně docela milý a je mu jenom osmnáct. ,,Máte páru, kde jsme?“ Zeptala jsem. Přišlo mi, že jsme všude, jenom ne na cestě domů. ,,Jedeme na chatu,“ řekl klidně Michal a Patrik mi podal láhev vodky. ,,Jak chceš,“ usmála jsem se a pořádně jsem si lokla. Točil se semnou svět. ŘÍJEN Dneska je úterý? Nebo snad čtvrtek? Netušila jsem. Měsíc spontánnosti utekl strašně rychle. Nějak mě netrápilo, že menstruace se stále nedostavila. Neustála jsem byla nalitá. Taky jsem hodně zhubla, protože jsem nestíhala jíst. Možná je to z toho… A nebo? MICHALE!!! Volala jsem mu, ale nezvedal telefon. Ani se mu nedivím, kdyby se on vyspal s mou nejlepší kamarádkou, taky bych mu to neodpustila. Jenže Patrik byl tak sexy, já byla opilá, všechno šlo samo. A Michal chtěl, abych se chovala spontánně. I když to mě asi neomlouvá. MICHALE, VIM, ZE SEMNOU NEMLUVIS, ALE NEJSPIS JSEM TEHOTNA. Napsala jsem mu SMS a překvapilo mě, když odepsal. TO DITE NEMUSI BYT ANI MOJE, ZKUS OBTELEFONOVAT SVE ZAKAZNIKY. Zněla odpovědět. Dostala jsem takový vztek, že jsem mobilem mrskla o zem. PROSINEC Pořád nic nevím. Ale něco se s tím udělat musí… MICHALE, VIM, ZE SE NA ME ZLOBIS, ALE POTREBUJU TE. Můj těhotenský test je pozitivní! A já jsem si jistá, že to dítě je jeho. Michal nezklamal, přijel. Trvalo to dlouho, ale usmířili jsme se. Já oslavila své sedmnáctiny, a pak jsme rodičům pověděli o mém stavu. Málem je chytnul infarkt, nic nečekali. Mí rodiče si ani nevšimli, že jejich jediná dcera začala pít, kouřit a spát s chlapy. Natož aby si všimli, že každé ráno zvrací. Blíží se má svatba a já jsem nešťastná. Udivuje mě, jak o tom dokážu psát. Jako bych nic necítila, ale já cítím. Nechci se vdávat jako sedmnáctiletá, nemám to v diáři! LEDEN Je pondělí a s Michalem se jedeme projet, zkouším řídit, i když mě prvně nechtěl nechat. Jsem v pátém měsíci a musím na dítě dávat pozor. Ale víte co, mě je to jedno. Šlapu na plyn, přidávám rychlost. ,,Claudie, trochu brzdi. Má to nějaké meze, nemůžeš jet tak rychle!“ Řval na mě Michal. Tady je to pomatené slovo. MEZE! Tak proto mě Michálku nenávidíš? Proto si odešel? Něco mi proběhlo před koly. Myslím, že to byl jenom zajíc, ale já se ho lekla. Trhla jsem volantem, cítím strašnou bolest, krvácím, dítě je pryč… Jsme v nemocnici, Michal pláče. Přišel o dítě a já o mladí. Jenže já o něj přišla už dávno… Znovu si vybavuju tu situaci. Ona sedí ve tvém křesle a já stojím u dveří. Je jasné, že jsem to já, která odejde. Koukal ses na mě, a pak jsi mi řekl, že jsem bezmezná. Teď už vím, že tě to slovo napadlo ve chvíli, kdy jsem šlápla na plyn. Michale, tak si alespoň přiznej, že nevíš, co chceš. Dostal si mě do víru chlastu, cigaret a sexu. Chtěl si, ať jsem zkažená a já byla. A ta tvá nová? Našel sis ředitelku firmy, která má každý den zaznačený, aby na nic nezapomněla. Já si jen zlehka pohladím bříško, ve kterém byl kdysi můj druhý nepoznačený zkrat…


celkové hodnocení autora: 80.0 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 2.0		uložit příspěvek

známka poroty: 2.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 6		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 29		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

MDavy	08.05.2011, 16:05:20

Jsem z toho příběhu zmatená. Přijde těžko uvěřitelný - ty změny chování a tak. Pokud se přes to přenesu, tak to ale se mnou nic moc nedělá - chybí mi osobní prožitek, city.

estel	21.04.2008, 17:48:34

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 21.04.2008, 13:59:54* Pak je poděkování i na mé straně. Přeji ti spoustu literárních úspěchů, zasloužíš si je... :)

estel	21.04.2008, 14:11:21

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 21.04.2008, 13:59:54* Váhala jsem mezi trojkou a čtyřkou. Popravdě, viděla bych to spíš na čtyřku, ale s ohledem na to, že tohle je literární server, nakonec dávám tři.

estel	21.04.2008, 13:59:54

Ach jo. To téma už je strašně ohrané, každá druhá náctiletá holka napíše něco podobného a z nějakého důvodu má potřebu se s tím kolektivně svěřovat. Pochop, já nechci být zlá, ale mám pocit, že máš na víc. Tohle už prostě bylo v různých obměnách napsáno mockrát a stále platí to, že to není dostatečně silné, aby to v člověku mohlo zanechat nějaké hlubší myšlenky. Celé je to vylíčeno příliš jednostranně, tohle je ten dobrý, tohle je ten špatný, takhle to skončí, takhle to musí skončit, protože takhle to končí pokaždé. Spoustu slziček, ale předně tomu schází nějaká hlubší myšlenka, něco, co by si čtenář mohl při čtení uvědomit. Krom toho se tam trochu nesmyslně střídá druhá a třetí osoba, což vyznívá dost rušivě. Dál si dávej pozor, přímá řeč a věta uvazovací, následují-li po sobě, jsou odděleny čárkou za posledním slovem přímé řeči, tedy ne …rychle!“ Řval…, ale …rychle,“ řval… Tohle tam bylo víckrát. Dvakrát se ti tam objevilo slůvko semnou a podruhé už jsem začala pochybovat, jedná-li se o překlep. No tak, kdyby sis to po sobě párkrát přečetla, musela by sis toho všimnout. To samé „neustála“ místo „neustále“, ale to by se dalo pochopit. Čárky v pátém pádě se píší z obou stran oslovení! „16tka“ a „1, 2, 3 a máte všechno za sebou“ Nejsme na ICQ, ale na literárním serveru, snad si dokážeš najít dost času na to, abys čísla rozepsala do slov. „Kdybys tu byl, smála bych se ti do tváře. Řekla bych ti, jaký jsi ubožák. Pověděla bych ti, že tě nenávidím. Ale neřekla bych ti, že mnohem víc tě nesnáším za to, že tu nejsi.“ Přečti si tenhle kousek pořádně. Když projedu slovesa… smála – řekla – pověděla – neřekla. Asi víš, co mi vadí, že jo? Kdyby tam u všeho bylo řekla/ neřekla, bylo by to v pohodě, ale tohle se za záměr označit nedá a tak to drhne. Když pominu to, že tohle už je opravdu velké klišé (i když pořád zní dobře, to se tomu musí nechat), přijde mi, že by se to dalo napsat lépe. Špatně se to vysvětluje, takže doufám, že mne pochopíš… opět se ty věty pokusím zjednodušit na jejich základ. „Jsi ubožák. Nenávidím tě. Mnohem víc tě nesnáším za to, že tu nejsi.“ Co to? Mnohem víc než za co? Kde je nějaké srovnání, něco, co by tomu dávalo smysl? „Znovu si vybavuju tu situaci. Ona sedí ve tvém křesle a já stojím u dveří. Je jasné, že jsem to já, která odejde.“ Pěkně napsaná fráze. Bohužel pořád jenom fráze. Přidej psychologii, přidej nápad, přidej originalitu. Máš celkem fajn vypsanou ruku, na tohle je tě škoda. Najdi si svůj styl a přestaň kopírovat vlnu svých vrstevníků. Nezvolila jsi žánr povídky, ale přesto ses to snažila povídce přiblížit. Chyba. Když chceš, aby se tvé postavy během příběhu proměňovaly, musíš napsat, proč se proměňují. Vykresli je tak, aby je čtenář chápal. Má-li být něco smutné, musí to být smutné. Napsat něco takového je těžký úkol. Buď to chce perfektní ztotožnění čtenáře s postavou, což je úkol spíš pro knihu než pro takhle krátký text, nebo jistou chytrost. Pokud jsi někdy viděla film Umučení Krista… neříkám, že ten film je dobrý, ale smutný je. Je smutný proto, že veškeré utrpení promítají přes Marii, přes matku, která trpí se svým synem. Málokdo pochopí do posledního detailu hlavního hrdinu, ale všichni svým způsobem chápou lásku, takže je to dobrý tah. Piš dál. Tohle je jediná opravdová rada, kterou ti můžu dát. Jsem přísná a vím to o sobě. Tohle je můj pokus pomoct ti a já neočekávám, že ho oceníš. Piš dál. A piš sama za sebe.


ze dne 21.04.2008, 17:38:39
Fishie: Děkuju, že si mi napsala tolik věcí, i když neočekáváš, že to ocením. Rady jsem si důkladně pročetla a opravdu mi to pomohlo

čuk	21.04.2008, 8:17:28

Čekáš na názor, ale mě je 72 let, tak tím bude poznamenaný. TVé vyprávění je autentické, tak už to bohužel v životě bývá. Druhý partner je často povrchní a jednostranná láska pohled na svět a partnera krášlí, omamuje a zbavuje rozum úsudku. Pod praporem citové závislosti začíná člověk ujíždět do lehkomyslnosti, opojení a způsobu života, který by si jinak nezvolil. Michal se mi jeví jako gauner s nestálými city, které jsou jen někdy hlubší, ale vždycky povrchnost nakonec vypluje na povrch. TVá hrdinka získala draze zaplacenou zkušenost za svou nevyzrálost a city nepodložené i jiným poznáváním a sbližováním. To se nedá zachránit pedantským deníčkeme nebo diářem. MOžná že právě nadbytek tvé aktivity vedl k nekontrolovanému pocitvému vztahu.Průběh vztahů je často vírem, který strhuje. Po stránce literární upřímné, pár detailů ozvláštňující text, pro dívky snad i citové , soucitné, a varující (ty škodolibější mohou si říkat: to nám ne, to nám se nestane). Ovšem bereme-li to jako literární výtvor z fantazie, pak je téma dost banální, zpracování věcné, chybi odstup, určitá otupělost brání umělečtějšímu zpracování- ovšem na druhé straně je věcnost dostatečně působivá. Takže váhám, a známkuji střední známkou. V každém případě piš dál.