|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Pokoj č. 19 ::
Te Bi |
publikováno: 20.04.2008, 14:11
|
| Tak tedy... Svojanovská rychlovka. |
| |
|
|
Nepamatuji si, jak vypadal předpokoj. Můžu jen věřit tomu, že byl narůžovělý. Plný mléka a slin. A nebylo nutné se zouvat.
Jednoho pak posadí do prvního pokoje. Násilně, vlhkýma rukama. Člověk se kutálí podél stěn, tlusté prsty matčiných sester píchají ho do břicha. Tlačenky s cibulí visí mu nad hlavou a nechávají po sobě toužit. Je správné zacpat si ústa mrkvovou přesnídávkou a tvářit se extaticky.
Dvířky pro kočky do druhého pokoje, do víru rukou poklepávajících na hlavičku a kudrnaté vlásky.
Když jsem zvracela a potila se v pokojích čtyři, pět a šest, stékaly slzy a pocit velkých křivd po sklech mých tlustých brýlí.
Běhávala jsem od okna ke dveřím pokojů sedm a osm, čichala k náplním barevných tužek, dívala se proti světlu kaleidoskopem rovnátek na patro.
Číslo devět: pokoj se zrcadlem a kachlíky, plný chlóru a plísně nohou. Pohledy do hloubky pih na jeho nose staly se mou vášní.
Číslo deset. Reset.
Vím, že na stěnách jedenáctky rostly malé tvrdé boule a rušily mě ze sna. Zatáhla jsem raděj rolety v oknech, seděla ve tmě a čekala, až přijde kocour a probudí mě vousky.
Pokoj číslo dvanáct nikdy neexistoval.
Obula jsem páskové lakované boty a vstoupila levou nohou do pokoje číslo dvanáct a půl.
Smolná třináctka byla plná čokoládových bonbonů, potoků slz smíchu a otisků dlaní se srdíčky na stěnách ze žlutých kytiček.
V pokoji čtrnáctém a patnáctém léčila jsem opary, pečlivě čistila zuby a přemýšlela, kdy sliny budou chutnat jako malinová šťáva a otakárci začnou sedat na stěny mého žaludku. Zamykala jsem se a před dveře stavěla dubový stůl se spoustou malých zásuvek. Otvírala jsem je pomalu, jednu po druhé. Nejraději když pršelo.
Do šestnáctky jsem utíkala bosá a prostovlasá. Bedlivě jsem sledovala, jestli se mé břicho nechvěje a jestli má barvu jako zralé broskve. Matka stála na prahu, s rukou položenou na zárubni, a špičkou boty mi bránila dovřít dveře. Dívala se, když jsem každý večer dokreslovala pihu krásy své karnevalové hydratované, regenerované masce.
Někam se mi zakutálela kulička, co doposud zacpávala mé slzné kanálky, proto jsem běhala mezi pokoji sedmnáct a osmnáct, hledala ji, volala a slibovala, že jí budu každé ráno vařit ovesnou kaši. Když jsem se dívala pod postel, občas mě cizí ruka plácla po zadku. Potřebovala jsem najít číslo devatenáct a rozpustit mlhu před očima. Uzavřela jsem je špuntem od vany.
Když jsem nakukovala klíčovou dírkou do pokoje číslo devatenáct, viděla jsem na stole tvé nohy v teplých ponožkách, a tak jsem zaklepala.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 23 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 72 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 141 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|