» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2140698

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Setkání s kosmetikem ::

kulkul	publikováno: 18.04.2008, 12:17

Lido 18-tka. Nela utekla z baru, kde Milan Líbal nepochopitelně koketoval s neznámými dívkami. Ale to není všechno...


	Tramvaje projážděly s cinkotem a hřmícím lomozem křižovatkami, houpaly se ze strany na stranu, lidé úzkostlivě uskakovali na poslední chvíli před nebezpečím. Slunce vytrvale pražilo do plechových střech činžovních domů, vyprahlých strání i konstrukcí osvětlení, sloupů a rour, na které se téměř nedalo sáhnout, jak byly žhavé. Nela se zapotácela horkem a únavou. Necítila se dobře, bolela ji hlava a ke všemu její tramvaj ne a ne přijet. Projela už snad všechna čísla ostatních tramvají, některá i vícekrát, ale toužebně vyhlížená sedmnáctka ne. Nele se na slunci dělalo zle, radši přešla do parku, aby vyhledala lavičku někde v chladivém stínu milosrdného stromu. Ale síly ji najednou opustily. Snad z deprese kvůli Milanově zradě, z horka a únavy, z vína nebo nejspíše ze všeho dohromady nemohla dál, nevydržela ani stát a bylo jí špatně od žaludku. Lavičku nenašla, tak si lehla aspoň do stínu do trávy. Co se to děje, kde to jsem - ptala se udiveně sama sebe, ale odpověď neznala. Rozhlížela se svýma bystrýma očima návrhářky, zvyklýma bezděčně vyhledávat zajímavosti, všímat si vkusných věcí, inspirujících kombinací barev, lidí, těšit se díváním na svět a vyjadřovat to přiléhavými slovy... ale tato její schopnost jako by také uvadala. Nela viděla rozmazaně a dočista se pletla. Místo městského parku viděla temný les se sytě zelenými smrky prosvítajícími světlejšími ostrůvky smutných bříz a javory s lepivými listy, v jejichž korunách nacházelo útočiště lesní ptactvo... ptactvo, vyvádějící narozená mláďata... na svět. Mláďata na svět... Co to povídám? - tápala Nela. Nízkým vrchem tvaru rozpláclého chlebového bochníku vedly linky polních cest vedoucí k roztroušeným stavením... s ladovskými střechami z pálených cihlových tašek. Po turistických trasách putovaly skupiny skautů s tornami plnými jídla... Ano jídla, pro případ, že by je přepadl hlad... Ale já teda hlad rozhodně nemám, naopak... je mi moc zle... Nedozírný lán obilí přecházející až za obzor brázdila kola hospodářských strojů. Nad bývalou cihelnou zakroužil čáp. Na azurově modré obloze se kupila oblaka v podobě šlehačkových kup hnaných čerstvým větrem o závod... Blouzním - uvědomila si Nela v posledním jasném hnutí mysli. Příkrým srázem posekaného svahu stoupalo stádo vysoké zvěře vedené statným čtrnácterákem. Z nedalekého posedu sbitého z neopracovaných prken vábil jelena mečivým chrochtáním vousatý hajný. Ovazoval psu obrovitou kušnu kostkovaným šátkem ve snaze zabránit prozrazujícímu štěkotu. Setr se však pohozením hlavy šátku zbavil a jeho divoké "haf-haf-haf" způsobilo v řadách zvěře zmatek, takže se hnala prudkým úprkem na opačnou stranu k lesu, v němž zmizela. Mírumilovná Nela by nejradši zatleskala, kdyby mohla, myslivec však byl jiného názoru a s kletbou vystřelil vztekle do vzduchu. Kulka prolétla Nele nad hlavou a zasvištěla pánu bohu do oken. Nela potevřela oči a spatřila myslivce, který však místo pušky držel v ruce její kabelku, v druhé ruce malou kartičku. Byl Nele nějak povědomý, jen nevěděla odkud ho zná, z výstavy nebo z baru? "Kdo jste?" šeptla Nela. "Doktor Šapko, kosmetik," zadrnčel mužík, možná v odpověď, možná jen sám pro sebe. Nebo se to celé Nele jen zdálo? Ale ano, vždyť je to Dr.Šapko, vedoucí salónu, který navštěvuji, vždycky jsem ho chtěla poznat a zrovna dnes jsem tak slabá... ani ho nevidím... Znovu se propadla do mdlob. Slyšela čirikání skřivánků, hvízdání sysla, a po cestě plné výmolů poskakoval konipas. Zrovna jako tenkrát... když poprvé utekla z domova. Zklamaná, zhrzená neopětovanou láskou chlapce od kolotoče. Pochopila, že černooký mladík ji vůbec neměl rád, naučil ji sice střílet ze vzduchové pušky, ale miloval jinou, starší dívku a s Nelou si jen zahrával. Měla pocit, že se proti ní spiknul celý svět, zoufalá chtěla odejít pryč od lidí, utéct a zemřít sama v lese. Padla do trávy, plakala několik hodin, ale byla pořád živá a mladá, tak mladá pro smrt. Stvoly ji šimraly, berušky a mravenci rozptylovaly její bolest a malá Nela viděla, že příroda a svět jsou i bez příslibů a vidin lásky pořád stejně krásné. Neumřu, kvůli žádnému klukovi už v životě neumřu - řekla si. Už v životě neumřu - rozesmála se nad tím nesmyslem, i když měla tváře ještě mokré od slz. A táta, který ji tenkrát našel, řekl: "Neplač, Neličko, chlapi za to nestojí." Pohladil ji tenkrát. On to nedělával, byl takový upracovaný, šedivý, ohnutý, plný svých starostí, ale tenkrát Nelu pohladil... Ach táta, jak dlouho už se tu mnou není? Čtyři, pět let. Nele bylo najednou tak špatně, že se probudila a vyzvracela do trávy. Strašně se za to styděla, ale nemohla si pomoct. Zaházela "to" aspoň trávou. Vypláchla si důkladně pusu vodou a vzala dvě žvýkačky. Obličej a ruce si otřela všemi vonnými ubrousky s bilinným aromatem, která našla v kabelce. Všimla si, že kabelku zřejmě někdo otevřel, zatímco blouznila, snad to byl onen mužík ze sna, kosmetik Dr.Šapko, patrně hledal nějaký průkaz Neliny totožnosti, aby jí pomohl. To by mu bylo podobné. Nela slavného kosmetika osobně neznala, ale věřila, že by se zachoval jistě správně. Ostatně peníze, pokud si pamatovala, byly v pěněžence všechny, ani nic jiného nechybělo. Cítila se už mnohem lépe, k úplné spokojenosti by jí stačila jen sprcha a postel. Vrátila se na zastávku. Štěstí jí tentokrát víc přálo v podobě řinčící lomozící sedmnáctky, i když byla narvaná k prasknutí. Nele to nevadilo, nastoupila skoro vesele. V přeplněné kabině se namačkaní cestující strkali a tlačili, v zatáčkách se ocitali v nedobrovolném protipohybu a rychle se chytali plastikových madel. S nadějí vyhlíželi zaprášenými okénky na stanice v očekávání snad menšího počtu nastupujících. Opak byl však pravdou, davy lidí neúnavně útočily na stupně dveří a noví a noví cestující zaplavovali tramvaj obsazenou již bez toho bezmála k prasknutí. Bývalo by mělo větší logiku, kdyby poskytli místa k sezení ne mladí starším, ale prostě štíhlí tlustým. Na plošinu by se tak vměstnalo více lidí. V takovém případě by však štíhlá Nela rozhodně neseděla. Nela také zvažovala vystoupit dříve a jít klidnou cestou na Slavany pěšky, když jí náhle nabídnul místo muž s hezky opálenou hlavou a upraveným řídkým vousem. "To víte, dopravní špička," mrknul na Nelu povzbudivě. "Snad nejsem tak stará, abyste mi musel dávat přednost?" bránila se Nela. "Jistě, ale snad nejsem já tak starý, abych se díval na ženu v takové situaci, snad mohu být ještě džentlmen," usmál se padesátník. Mužně zdvihl postavu kypící silou a zdravím udržovaným zřejmě ranním cvičením. Nela zaváhala. Nevyloží si její kavalír souhlas jako výzvu k pozvání na večeři? Zvlášť dnes na to neměla ani pomyšlení. A vždyť ho ani neznám, nebo... "To jste vy? Doktor Šapko? Vy jste mě viděl?" žasla Nela. "Doktor Šapko, kosmetik osobně, těší mě. Nevěděl jsem co vám je, ale nechtěl jsem být dotěrný, chápete. Ale víte co..." Zatímco kosmetik mluvil, vtlačila se na uvolněné sedadlo tlustá žena ověšená nákupními taškami, která již dříve za jízdy několikrát bezohledně rýpla Nelu pod žebra. "Konečně jeden slušný," hýkla na rozpačitého dr.Šapka, jehož galantnost si přisvojila, patřila totiž Nele! "A máme po legraci, promiňte už si nesednete," zašeptal s úsměvem Dr.Šapko Nele do ucha. Nela mu ale neúspěch nezazlívala, měla slabost pro takové smolaře, navíc připomínal důmyslného rytíře Cervantesova Dona Kichota. Nejradši by mu vlepila pusu. Kéž by měli všichni muži tolik místa v srdci kovboje jako on! Neseděla, cesta se statečným zastáncem po boku přesto ubíhala mnohem příjemněji v družném hovoru. Měl pěkné ruce s pěstěnými nehty, byl rovný, štíhlý a ohebný jako luk. Precizně ušitý oblek se zajímavě řešeným límcem, krepová košile s rozhalenkou, nápadná kravata s lístkovým vzorem a vůbec styl oblékání prozrazovaly muže, který se nebál vzbudit pozornost. Sebevědomí a odvaha rozhodně známému kosmetikovi nechyběly. Vždyť také zasedal v komisi volby Miss vyhlašující každoročně královnu krásy. "Víte co..." pokračoval Dr.Šapko, "nemluvme o kosmetice. Kosmetika je jenom prostředek k tomu, jak si zpříjemnit život. A životem myslím hlavně vztahy. K čemu by byla všechna námaha s líčením, oblékáním a masážemi, kdyby spolu módně oblečení, nalíčení a napomádovaní lidé neuměli hovořit?" "To je pravda," odhodlala se Nela promluvit, "ale obávám se, že můj vzhled v tuto chvíli vypadá příšerně. Nelíčila jsem se dobrých pět hodin, byla jsem v baru, ležela jsem na trávě vždyť víte, bylo mi špatně takže moje vlasy a... Ale už zase mluvím o kosmetice!" "Máte pravdu," roztál dr.Šapko v úsměvu, "pojďme se bavit o vás!" "Proč zrovna o mně?" "Třeba proto, že jste zajímavá." "Já?" nevěřila Nela. "Ano, vy," trval na pokloně kosmetik, "jste žena, kolem níž vyvstávají velké otazníky." "Například?" "Například váš záhadný věk. Vypadáte na pětadvacet, ale chováte se vybraně jako zralá žena. Dále vaše povolání, to, čím se zabýváte. Tipoval bych, že jedete odněkud z výtvarného ateliéru. Máte patrně umělecké zaměstnání a milujete obrazy..." Přesný odhad dr.Šapka vyrazil Nele dech. "Jak jste to uhodl?" vypravila s obdivem, "jedu z výtvarné vernisáže." "Neuhodl, jenom se dívám," poopravil Nelu kosmetik, "ale to není vše. Kultura je drahá věc, ale vy respektive váš muž si to jistě můžete dovolit. Váš muž..." "...je milionář, opět za jedna!" žasla Nela. "Kdysi se říkalo milionář prostě bohatému člověku. Dnes vlastně milion má kde kdo, opravdu bohatý člověk má dnes..." Dr.Šapko se odmlčel a Nela pochopila, že luští další hravou hádanku. "Má jich víc ano, ale nemluvme prosím o mém muži." "Ano promiňte, ale za kulturou přece nechodí žena sama. A vzhledem k tomu že nechcete mluvit o svém muži, je tu další otazník vzbuzující různé dohady." "Například?" vybídla Nela. "Například osamělost, zanedbávání ze strany manžela, laxnost a předstíraná hluchota. Dále bolestivý smutek, hlad po porozumění, s nímž již nepočítáte, osobní štěstí jste obětovala ve prospěch dětí. Ve vašich očích vidím stesk po domově, v němž vládne pohoda, v němž se daří lásce, která všechno zvládne snadno a s úsměvem. Z vaší tváře odečítám zármutek a přesto je bez vrásek vysoce kosmeticky krásná, kvalitní pro každý den - a to je další záhada." "S kým jsem tedy byla na vernisáži, když jste takový detektiv?" zeptala se Nela. "Ani to není těžké odhadnout. Žena, krásná jako vy, má vždycky někoho, s kým je možno kamkoli jít, abych tak řekl - v záloze." "Myslíte přítele?" vytvořila Nela úmyslný dokonale nechápavý výraz. "Řekněme přítele," usmál se muž. Nela těžko rozlišovala, zda si dělal legraci anebo zda mínil všechny vyřknuté narážky smrtelně vážně, přesto jeho účast působila na Nelu hojivě jako balzám. "Byla jsem s přítelem," přiznala bez zapírání. "A manželský trojúhelník je na světě," zamnul si dr.Šapko spokojeně ruce s klaunovským gestem. "Vám se to směje, kdybyste mi radši poradil, co mám dělat? Muž mě zanedbává a přítel mě zradil." "Trojúhelník je na světě, ale nyní jak ze zapeklité situace ven, viďte. Teď je každá rada drahá." "Raďte, ale rychle, tuhle stanici vystupuji," řekla Nela se smíchem. Když Nela vystoupila z tramvaje, dr.Šapko se prodral k okénku a vykřikl: "Přece vám něco poradím. Uvědomte si, že nelze chodit stále ve stejném obleku. A přítel to jistě tak nemyslel!" Kamarádsky na sebe zamávali. To jste mi toho poradil, vážený pane kosmetiku - řekla si Nela ironicky. Ale setkání se zajímavou osobností ji potěšilo. Bavilo ji s Dr.Šapkem mluvit, nenásilně ji vrátil zpět do života. --- Kosmetik vystoupil o dvě stanice později, přešel na chodník, vyhledal tichý vchod domu a telefonoval. "Milane? Kde jsi?" ptal se Dr.Šapko. "Šimone?" ozval se Milan Líbal. "Kde jsi?" "V baru. Tak co?" "S sebou neměla nic. Ale její manžel má zřejmě miliony." "Já to vím." "Jestli nebudeš hloupý, tak něco zabereš, to je jasné. Má miliony. Jenom jedno ti radím: nechlastej." "Tys jí šacoval?" "Jo když spala. V peněžence nosí prakticky jenom navštívenky... Podívej, kdyby něco, tak jsem pro ní doktor Šapko, kosmetik." "Co že jsi?" "Doktor Šapko, kosmetik." "Jestli ty seš kosmetik, tak já jsem prezident..." Milan se chraplavě zasmál. "To je jedno, ona tomu věří. Prostě nějakej doktor Šapko. Kdybychom se třeba ještě viděli." "Tys s ní mluvil?" "Já jsem chtěl mít jistotu, že dojede domů chápeš." "No a? Šimone, víš že jsem byl proti tomu." "V pořádku, vyblila se a pak už byla dobrá. V tramvaji jsme se nějak dali do řeči... A co ty, co holky?" "Jsou veselý, to víš, nám nic nechybí, teda až na ty miliony." Milan se zasmál. "Kosmetik" také.


celkové hodnocení autora: 93.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	18.04.2008, 18:28:58

Líbilo, chybky mě netrkly, asi mám vlčí mlhu! ;-)

naivka nevšední	18.04.2008, 13:27:58

Asi nenapíšu nic jiného než Amazonit. Zrada mě překvapila, jsem zvědavá, co se z ní vyklube, zda se Nela dá nebo prohlédne, včas vše odhalí a odvrátí. Chyby mě taky trkly, ale to příště jistě snadno ohlídáš:-). Hodně zdaru!:-)

amazonit	18.04.2008, 12:17:08

ha, zrada, jsem si hned říkala, že galantní muž by dámu nenechal jen tak ležet v trávě, ale spíš by ji minimálně odvedl k nejbližší lékařské ošetřovně (nemocnici), mohlo jí být cokoli, třeba diabetická dekompenzace, teda kdyby ho měla -ten diabetes doufám, že se Nele nestane nic zlého, že si neodnese nějaké hluboké šrámy na duši Nelo, drž se! jinak mám pár výteček: byly tam překlípky: potevřela oči nepřesnosti: ,,Snad z deprese kvůli Milanově zradě"- zde mi přijde deprese poněkud ,,nepadnoucně", ona je to vlastně psychiatrická diagnoza dlouhotrvajících obtíží, ne tak chvilková ponurá rozladěnost a chybky: -bilinným aromatem - co je to tu za hrubku?:o)


ze dne 18.04.2008, 13:26:17
kulkul: Jsou to ale hajzlové že, dobře mi tak. Budu se držet, budu!Děkuju. KK-áč tady skáče radostí jestli jsem u Vás opravdu vzbudila ty obavy o mě. Výtky bere a zdraví. A já :-) Nela