» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Je jen jediné štěstí v životě: milovat a být milován."

George Sandová

počet přístupů: 2140699

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Ztracená magie (24) - Audience u krále ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 18.04.2008, 15:59

24. kapitola - trošku jsem se rozepsal.. ale bylo to třeba


	Kapitola čtyřiadvacátá – Audience u krále Bernard vedl Baltazara s Mojmírem hlavní chodbou přímo k trůnnímu sálu. Náhle však zabočil ostře vpravo a pokynul oběma, aby vstoupili do menší nezařízené místnosti. Zřejmě měl něco na srdci, co bylo třeba vyřídit před audiencí u krále. "Tady se rozloučíme, drahý Baltazare." "Prosím?" udivil se Baltazar, který celým tělem dychtil po královské odměně. Především pak po vlídných slovech jeho Výsosti. "Tvá cesta zde končí. Pomohl jsi nám a my svůj závazek vůči tobě splácíme. Chytej!" vyhodil vysoko do vzduchu měšec se zlaťáky. "Ale já měl dohodu s králem, ne s tebou!" namítal Baltazar. Plný měšec ještě chvíli nechápavě držel v ruce a čekal, co se bude dít. "Sbohem, vyřídím tvé pozdravy králi," ukončil Bernard a vykoukl ven. Za okamžik přispěchali dva zbrojnoši. "Doprovoďte našeho hosta k bráně, dál už trefí," rozkázal jim. "Ty hade!" rozlítil se Baltazar, ale to už se ho chopili stráže. "Cos čekal," vrhnul po Baltazarovi zlý pohled Mojmír, "příteli?" "Ten kámen!" zapomněl málem králův poradce na nejdůležitější předmět. "Udav se s ním!" zavrčel Baltazar, když mu ruku s kamenem silně stiskl jeden z vojáků. Napřáhl se a mrštil jej přímo na Bernarda. Ten jen svižně sklonil hlavu a nechal kámen dopadnout daleko za sebe. "Pěkně zacházíš s věcmi, které ti nepatří." Bernard se otočil a s úsměvem magický kámen zvedl: "Jak málo stačí ke spoutání tvé síly, čaroději," a přiložil jej Mojmírovi k tělu. "Dejte to pryč!" křikl Čárymar a cítil, jak neznámá síla drtí a svírá jeho srdce. "Už brzy," pousmál se Bernard a jasným gestem poslal stráže i s Baltazarem pryč. "Ale teď musíme jít dál. Král už čeká." Králův rádce se napřímil a ještě před vstupem do trůnního sálu si odkašlal. Zhluboka se nadechl a s výdechem jakoby ze sebe dostal i strach a pochybnosti. Kývnutím hlavy naznačil strážím, aby za nimi dveře nejen zavřeli, ale i dobře zajistili. V zámku to nadvakrát cvaklo. "Král si nepřál být nikým jiným rušen, takže teď odejdu," vysvětloval Mojmírovi a jen neochotně odložil kámen na připravený zlatý piedestal. "Ale budu nablízku, tak žádné hlouposti." "Máš mé slovo," zamračil se Mojmír, vznášející se nad podstavcem, "Ale to je tak vše," dodal spěšně, neboť Bernard již odcházel postranními dveřmi. "Král přichází..." hlesl Bernard a s posvátnou úctou sklonil hlavu. Rychle se pokřižoval a zmizel za dveřmi. "Přichází? A kudy?" divil se Mojmír, neboť oboje dveře byly zavřené, jedny dokonce i zamčené. "Král nepotřebuje dveře k příchodu, čaroději," ozval se těkavý hlas, odrážející se od každé stěny. Šeptal a hned zase křičel. Byl daleko a ihned zas blízko. Bylo to zvláštní, jako by Čárymar slyšel mrtvé promlouvat. * "Zdravíčko, Porthe!" pokřikoval z dálky dobře živený mužík s plnovousem a korbelem piva v ruce. "Ah, Huberte! Co ty tady děláš, chlape?" usmál se na okamžik voják. Na malý okamžik, který vyplňoval snad věčně se táhnoucí dobu žalu nad ztraceným přítelem. "To bys nevěřil! Ani já tomu nemůžu porád uvěřit," smál se Hubert a ještě se stihl posilnit pořádným lokem piva, než jej odložil na dřevěnou lavici a kamarádsky poplácal Portha po rameni. "Tak povídej, jsem jedno ucho." "To teda seš," zasmál se na vojákův účet, ale hned pokračoval: "No, ono to byla spíš taková náhoda. Prostě jsem se vyskytnul ve správnej čas na nesprávným místě, víš. Dyť mě znáš, co můžu, to popletu a co nemůžu, do toho se zapletu." "To je ti podobný!" bavil se Porth a s chutí pohlédl na korbel. "Chceš?" nabídl hned Hubert. "Ne, díky. Je tvoje," s úsměvem odmítl Porth. "No tak zajdem na pár, ne?" "A proč ne, beztak jsem tam chtěl počkat na Toma." "On tu není s tebou?" udivil se Hubert a s vážnou tváří dopil zbytek piva. "Ztratil se někde poblíž Dormanského údolí. Dnes jsme doprovázeli inkvizitora se zajatcem, ale někdo jeho kočár přepadl a ujel." "Kdo to, sakra, byl?!" "Nějakej Baltazar," odplivl si Porth. "Baltazar? Neznám," zakroutil hlavou Hubert a instinktivně přejel rukou po zdobené sekyře, kterou měl připevněnou u pasu. "Rozhodl jsem se jet s ním do Hrodgardu a Toma poslat pronásledovat inkvizitorův kočár. Byla to má chyba!" "Ale no tak, chlapče," šťouchnul do něj Hubert a mrknul levým okem, "určitě je už teď na cestě zpátky. A jestli ne, co nám braní v tom se tam jet podívat?" "Kap`tán, Huberte. Musím se hlásit k večeru u posádky." "Tak to máme ještě dost času, ne? Hele, vezmeme jednoho koně, ať to není nápadný, a do soumraku jsme zase tady. Tak co?" "Tak dobře. Vezmeme to přes královskou zahradu, ať nemáme moc svědků," souhlasil Porth a doufal, že bude celá akce zbytečná a potkají Toma hned za hradem na cestě zpět. "Bude to v pohodě, to mi věř. Na tohle já mám nos." "To bych byl rád," řekl jen tak Porth, neboť v hlavě už mu zase poletovaly myšlenky na Toma a ono soudové rozhodnutí. "Na toho koně mě vysadíš, viď?" "Co?" vrátil se do reality. "Nebo tu máte i poníky?" "Ale jistě, vysadím. A nebo rovnou vyhodím," zasmál se Porth a silně plácl trpaslíka po zádech, až mu zaskočilo. "Eh, asi půjdu pěšky." * "Jste tady?" zkoušel Mojmír, ale nikoho neviděl. "Jsem tady už delší dobu, Mojmíre Čárymare," odpověděl mu král tím zvláštním hlasem. "Znáte mé jméno?" "A nejen to. Ale abych nebyl jen hlasem ve tvé mysli... pohleď!" A nad prázdným trůnem se zhmotnila přízračná postava krále, tvořená zelenkavou mlhovinou. Tvář se pohupovala v obláčku výparů a čím dál více získávala na objemu. "Král Otmar!" uklonil se ve vzduchu Mojmír a slétl níže, až téměř stál na zemi. "Teď ti, čaroději, vysvětlím, proč tě v Panteloru zajali a dovedli až sem. A byl bych rád, kdybys můj počáteční monolog nepřerušoval. Přijde čas, kdy budou veškeré tvé otázky zodpovězeny." "Dobrá, králi," souhlasil Mojmír a odvážil se přistoupit blíže, "Ale nejprve chci vědět, co je zač tenhle kámen a jak je možné, že tví vojáci používají magii, která byla nadobro ztracena!" "Řekl jsem, že ti odpovím až na konci. Ale abys viděl, že mám dobré úmysly, odpovím na obě otázky." "To bych byl rád," založil si ruce na prsou a čekal, co se dozví. "Ten kámen, na nějž se ptáš, je jedním z Agarašů - srdcí temnot, které jsem dostal od mého..." král se na okamžik odmlčel a bylo vidět, jak se tvář v mlze otáčí stranou. "Vašeho?" "Společníka, řekněme," dodal Otmar. "Propůjčují vojákům a těm, kteří je mají v držení, jisté schopnosti, ale nemá to nic společného s magií, která je bohužel v nenávratnu." "Srdce temnot? To nebude nic dobrého, můj králi." "Další otázky až na konec. Ty dvě jsem ti už zodpověděl. Nyní ti řeknu, jak se věci mají. Tak buď trpělivý, čaroději." "To bych rád, ale v blízkosti toho kamene to jde jen těžko!" "Má pojistka. Ber Agaraš jako nutné zlo." "Tak mluvte, ať se mohu ptát." "Ty nedočkavostí jenom hýříš, Mojmíre Čárymare," zasmál se král. Čekal nějakou reakci, ale čaroděj zachoval klidnou hlavu a neřekl nic. Tedy téměř nic. "To ano." "Má situace je více než nešťastná. Řekl bych, že je přímo tragická. Byl jsem vázán na magii, kterou byla Čarozem prosycena. Má existence zde, ve světě živých, byla vázána na množství magie, což až donedávna nebyl žádný problém. Ale jakmile se záhadně veškerá magie vytratila neznámo kam, byl jsem odsouzen k jisté smrti." "Nemůžu se nezeptat a je mi jedno, jestli odpovíte teď, anebo až na konci," skočil Mojmír králi do řeči. "Ano?" "Vy... jste mrtvý?" Král s odpovědí zaváhal. Znovu se tvář na okamžik odvrátila. "Mohl bych být," odpověděl vyhýbavě. "Ale nejsem." "A magie vás udržovala při životě?" "Přesně tak. Je to už hodně dávno, co jsem onemocněl neznámou chorobou a biskup Teodorik se nabídl, že za pomocí Amalonovy víry mě vyléčí." "A asi se mu to moc nepodařilo, jak koukám," usmál se Mojmír, ale ne tolik, aby to snad král zpozoroval. "Ale ano, jenomže to mělo na tělo devastující dopad. Zachránil sice duši a mysl, ale nedokázal vyléčit mé tělo. Musel tedy vytvořit mocné kouzlo, zaštiťující mou entitu v jeden kompaktní celek. Vše fungovalo, jak mělo, a ani náročná spotřeba magie příliš nevadila. Čerpal jsem z nekonečných vřídel magické energie zde pod hradem, stejně jako v celé Čarozemi." "Ale ztráta magie vás zničila, nemám pravdu?" "Zase ty otázky! A pravdu nemáš, čaroději. Byl jsem na něco podobného připraven, ale nečekal jsem, že se to opravdu stane. Musel jsem se okamžitě stáhnout do ústraní, jelikož jsem se bez mocného kouzla změnil na hnijící zombie. Odporná představa!" Král se zašklebil. "A teď? Kde jste vlastně teď?" "Mimo tuto zem, čaroději. Musím se ukrývat v exilu u mého společníka, který byl tak laskavý a nabídl mi své schopnosti a možnosti zachování si těla. Tedy alespoň v rámci možností." "Nejste v Čarozemi?" podivil se Mojmír a pomalu si začínal dávat dohromady veškeré souvislosti. "Není důležité, kde právě jsem. Důležitější je, proč jsi tady, čaroději." "To by mě také zajímalo, králi," Čárymar svraštil obočí a udělal krok vpřed. "Vrať zpět magii do Čarozemě, nebo už nespatříš světlo světa!" zakvílel král a dosud klidný kámen zaplál zlověstným zeleným ohněm. * "Sedí se ti dobře?" otáčel Porth hlavu dozadu za Hubertem, ale ten jen mručel cosi pod vousy. "Tak jedeme. A pořádně se drž, ať tě někde nevytratím!" "Copak jsem ňáký děcko? Jenom nerad jezdím na koni, no," vrčel naštvaně a jen zlehka se chytl vojákových boků. "No jak myslíš," prohodil Porth a pobídl koně tak prudce, že měl málem kamaráda na zemi. "U Trogdova kladiva!" zaklel trpaslík a urputně se snažil zachytit čehokoliv, co mu přišlo pod ruku. "Já ti to říkal! Zase tvrdá palice, co?" Porth v poslední chvíli švihem chňapl po Hubertových vousech a přitáhl jej zpět. "Šmarjá! Co blázníš, ty Trogdova vosino!" zuřil Hubert a kontroloval stav svých vousů. "Co tě to popadlo, takhle mě znemožnit tady!" "Ty toho naděláš," mávl rukou voják a dal koni povel k rychlejší jízdě. "Nikdy, povídám ti, nikdy," vrčel Hubert, ale jen v přátelském tónu, "netahej trpaslíka za jeho vous! To máš to samý, jako kdybych já ti zatahal za to tvý..." "Huberte!" umírnil jej Porth. "Tohle si můžeš odpustit." "Však už mlčim, pane rado," brumlal znovu, ale už naposledy. "Viděl jsi cestou někoho?" "Ne," odsekl uraženě. "To je dobře." "Vlastně jo, viděl." "Koho?!" znejistěl Porth. "Tebe!" chechtal se Hubert, až zase málem spadl dolů. "Půjdeš pěšky a bude!" "Sranda? To teda bude," smál se dál. "A no jo, už mlčim." * "Cože?!" vylekal se Mojmír. "Já a magie? Já sám nevím, kde by mohla být. Snažím se to vypátrat a vy mě obviňujete, že za to můžu?" "Já? Ale kdepak, čaroději. Už tě obvinili. Byl toho celý Pantelor a díky mým špehům jsem se to dozvěděl jako první." "Takže celé to divadlo v radním paláci... to byla vaše práce?" "Samozřejmě. A teď mi řekni, co jsi udělal s magií. Jinak jdeš okamžitě k inkvizici!" "Jste hlupák, když tomu věříte!" Mojmír neměl potuchy, jak králi dokázat opak. "Chceš mi snad tvrdit, že jsi zcela bez viny?" "Ne, to ne," sklonil hlavu Čárymar a chvíli se přemáhal, než řekl to, co před jinými úzkostlivě tajil. "Takže?" "Kdysi jsem sepsal úpis, zavazující mě k jisté věci." "Znám ten úpis. Byl to Šerlen Velezor, komu jsi byl zavázán, nemám pravdu?" "Ano," Mojmír nechápal, jak se to vše mohlo dostat královi do rukou. "Co ten má společného se ztracenou magií?" "To on připravil Čarozem o veškerá kouzla. Úpis byl zakončen jediným písmenem, které dávalo možnost výběru toho, co si za svou službu vezme." "A ty si snad bláhově myslíš, že si vybral magii? Blázne! On měl a má vše, po čem toužil a nějaká naše kouzla ho nezajímala. Měl vše, ale chtěl něco víc." "Něco víc?" "Mohl si vybrat moc, magii, moudrost, myšlenku... ale on si zvolil matku." "Matku?" Mojmír tušil něco zlého. "Ano, matku. Vybral si matku tvého syna, čaroději." "Mou ženu!" "Její tělo zabil, ale duše patří nyní jemu." "Jak tohle víte?!" Čárymar uvnitř zuřil, ale navenek nedával nic znát. Svou zlost vypustí až ve správný okamžik. "To není důležité," pousmál se král a jakoby byl slyšet druhý, ještě vzdálenější hlas: Ví víc... "V tom případě jste na falešné stopě, králi. Ani mučením si nepomůžete. Já nic o ztracené magii nevím." "Zatraceně!" zavrčel Otmar. "Ty nic nevíš, Šerlen je taky mimo hru... zůstává už jen jediný podezřelý." "Kdo?" "Em," řekl klidně král, jakoby se nic nedělo. "Ta zrůda? Pochybuji! Proč by něco takového dělal?" "Čaroději, věř, že bych nedělal nic, co bych neměl podložené dobrými informacemi. Mí špehové mi dali tři jména osob, které nejvíce mohly profitovat ze ztráty magie v Čarozemi. A nikdo jiný už nezůstal." "Proč zrovna Em?" "Protože se chystá na můj trůn, proto!" Králův obraz se mírně zvlnil. Velké dveře kdosi z druhé strany odemkl a následně prudce otevřel. "Cože? Ta shnilá zrůda chce být králem Čarozemě?" "Přesně tak a..." Král byl přerušen naléhavým hlasem: "Můj pane, tuhle couru jsme našli v Černé hvězdě. Prý zabila samotného Ema!" "Cože?!" zaburácel Otmar a v místnosti se zvedl silný vítr. "Ajta," vytrhla se poslovi z rukou Copatá. "Vy tady máte ale průvan, Výsosti," ušklíbla se na krále a zvědavě si prohlížela Mojmíra. "Vypadni!" křikl na posla. Ten se uklonil a raději urychleně sáhl do vaku na zádech. V mžiku jej pohltila nazelenalá mlha a byl ten tam. Dveře se pod náporem vichru zabouchly a klíč se sám nadvakrát otočil v zámku. "Co je tohle?" zašklebil se Mojmír, když si všiml dlouhého koňského ocasu. "Copatá, drahý," usmála se na čaroděje.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 4		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 7		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 11		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

estel	07.12.2008, 17:57:08

Tak, docela jsi mě překvapil, že jsi ode mne očekával stručnost. Já bych uměla stručné komentáře, ale už by to asi nebyly tak úplně moje komentáře. Takže buď trpělivost, nebo je nečíst :-) - Ten jen svižně sklonil hlavu a nechal kámen dopadnout daleko za něj. Daleko za sebe. V rámci stručnost sem nebudu vypisovat „zadveřmiovaný“ kousek, ale je tam, je… - Na malý okamžik, který vyplňoval snad věčnost se táhnoucí dobu žalu nad ztraceným přítelem. Možná „snad věčně se táhnoucí“, jinak to nedává smysl. - "Ale no tak, chlapče," štouchnul do něj Hubert a mrknul levým okem, "Určitě je už teď na cestě zpátky. A jestli ne, co nám braní v tom se tam jet podívat?" Tak, je tam překlep ve slově „šťouchnul“ a navíc, za „levé oko“ přijde tečka, nebo „určitě“ musí mít malé u. - "Kap`tán, Huberte. Musím se hlásit k večeru u posádky." Bez komentáře. - Hele, vezmeme jednoho koně, ať to není nápadný a do soumraku jsme zase tady. Čárku před „a“, prosím pěkně, aby to dávalo smysl. - …zasmál se Porth a silně plácl trpaslíka po zádech až mu zaskočilo. Tu čárku před „až“. - Propůjčují vojákům a těm, kteří je mají v držení jisté schopnosti… Tu čárku před „jisté schopnosti“. - Vše fungovalo, jak mělo a ani náročná spotřeba magie příliš nevadila. Tu čárku před „a“. - udivil se Mojmír Snad už jsem to jednou psala. „Udivit se“ mi připadá jako celkem zvláštní sloveso, ani Slovník spisovné češtiny jej nezná a tomu bezmezně věřím… :-) Spíš „podivil se“. - "Samozřejmě. A teď mi řekni, co jsi udělal s magií. Jinak jdeš okamžitě k inkvizici!"/ "Jste hlupák, když tomu věříte!" Mojmír neměl potuchy, jak králi dokázat opak. Celkem chápu, co chtěl Mojmír králi dokázat, ale vyplývá to spíš z logiky věci než textu samotného. A to by nemělo. - …vytrhla se poslovi z rukou Copatá, "Vy tady… Zase, místo čárky tečka, nebo musí následovat malé písmeno. Asi to není kratší než minule. Tak úplně to moje chyba není :-) Ale dám jedničku, protože… no prostě ji dám (líbit se je v komentářích ošklivé slovo).


ze dne 07.12.2008, 20:26:20
Gandalf: To jsem tam nasekal tolik chyb? Opravdu já...? Heh, na počítač to asi nesvedu :oP

Fuxik(5)	19.07.2008, 17:33:07

A jsem tady zase, docela hezky to zamotáváš, jen co je pravda. Tak vzhuru dál, ještě deset a dosavadní příběh mám hotov :) (dneska to dočtu, není Boha) :P

Alan Dark	03.05.2008, 13:41:42

Audience u krále dopadla jinak než jsem čekal...moc zajímavé

janaj	20.04.2008, 7:57:08

Nemám slov. Na začiatku ma pri názve napadlo, či to bude niečo o politike a MUSÍM sa donutit čítat, aby som bola v obraze:-) (prepáč), ale predčil si moje očakávania.Čítalo sa mi to naozaj pútavo a cti ta, že dokážeš tak pútavo písat. Nechcem ta prechvalovat, ale mám pocit akoby som naozaj čítala knihu od skúseneho spisovatela, a to som tých kníh prečítala naozaj vela, takže si moj oblubený "spisovatel" :-) a dost bolo vychvalovania...


ze dne 20.04.2008, 16:46:20
Gandalf: Díky za koment, ale věř, že ke zkušenému spisovateli mám ještě hodně daleko ;) Ale na druhou stranu mě těší, že tahle "odpočinková" próza, kterou píšu jen tak pro pobavení, vás dva (mé věrné čtenáře) zaujala natolik, že se těšíte na další díly :)

Šíma	18.04.2008, 17:59:55

Líbilo! Audience u krále dopadla poměrně dobře, Baltazar musel vyklidit pole a v podezření je Em! Ale kdo ví, jak to všechno dopadne, když je ve hře ještě ta má oblíbená: Copatá! ;-)