|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303430 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Letní mozaika ::
| Erotika |
| |
|
|
Když jsme my, venkovské děti, šli z pole, kde jsme si trhali hrachové lusky, napadlo nás, že se vykoupáme v jezírku v nedalekém lomu. Lom ležel na kraji lesa v místě, kde se říkalo V cípu a skutečně les tu tvořil jakýsi cíp, vybíhající do polí. Voda v něm byla čistá, mělká a vždy o něco studenější než v rybníce pod vesnicí. Bylo nás v tu chvíli pět: Věra, Jana s o rok mladším bratrem Vaškem a ještě mladší sestrou Milenou a já, Ivo. Věra, Honza a já jsme byli stejně staří, bylo nám deset let. Když jsme přicházeli k lomu, holky navrhly, že se budeme koupat nazí. Jinak jsme se většinou koupali kluci v trenýrkách a holky v kalhotkách. My kluci jsme s tím natěšeně souhlasili.
Když jsme přišli k jezírku, začali jsme se svlékat. I když jsem toho na sobě moc neměl, záměrně jsem svlékání protahoval. Měl jsem představu, později vícekrát potvrzenou, že holky by se měly svléknout první. Holky naštěstí měly představy stejné a tak s tím nebyl problém. Všiml jsem si, že Věra měla kundu pěkně nalitou a ve stydké rýze se ukazoval poštěváček i stydké pysky. I Vašek si toho všiml a rozpustile se pokusil Věru přes kundu plácnout. Byl to spíše jen náznak plácnutí, kdyby se mu to podařilo, jistě by jí to bolelo. Stačilo to ale k tomu, aby se Věra polichoceně usmála a předklonem a stisknutím stehen naznačila obranu. Věra byla jakousi jedničkou našeho spolku, vynikala oblostí stehen a zadnice a při každé vhodné příležitosti je ukazovala. Pokud měla sukni a měla si sednout, vždy si ji před usednutím zvedla a rozložila kolem sebe a při tom ukazovala, jak dobře pod sukní vypadá.
Jana byla proti Věře hranatější a nebyla tak odvázaná jako ona. Snad jí v tom svazovala přítomnost bratra a sestry, která se jako jediná nesvlékla a nekoupala, asi si vědoma toho, že se nám starším velikostí svých genitálií nemůže vyrovnat a tak se radši styděla. Nemohl jsem ale přehlédnout, že Jana, když odložila šaty a viděla, že se na ní dívám, vypnula se a vystrčila proti mně kundu. Byl to jen okamžik, ale získala si mě tím. Pocítil jsem zatrnutí v čuráku, ale přítomnost ostatních dětí mi bránila, abych se nějak viditelně projevil.
Pak jsme se koupali v jezírku a studená voda udělal s našimi choutkami svoje. Vylezli jsme z vody, promodralí zimou a snažili se zahřát během a třením. Protože se už schylovalo k večeru, počkali jsme, až oschneme, a šli jsme domů. Nebylo to poprvé, kdy jsme se my, venkovské děti, koupaly nahé, ale bylo to prvně, kdy naše koupání mělo určitý erotický podtext.
Ukázalo se to v krátké době. Dostal jsem doma za úkol, který byl ostatně pravidelný, dojít natrhat housatům kopřivy. Vypravil jsem se do lomu, kde, jak jsem věděl, bylo kopřiv dost. Kromě kopřiv jsem tam ale našel i Věru, Janu, Vaška a jeho kamaráda Zdeňka, syna hajného z hájovny kus ode vsi. Honza a Zdeněk se kamarádili a často se navštěvovali. No a když jsme my děti chtěli mít své soukromí na své hry, našly jsme ho spolehlivě v lomu. Byl to malý vesnický lom, už dlouho se v něm netěžilo, ale z doby těžby tam zbyla bouda, kam jsme si nanosili uschlou bramborovou nať a ta nám sloužila jako přístřešek k našim hrám. Když jsem tam přišel, ostatní se právě domlouvali, že si budou hrát na doktora. Bylo jasné, že housata budou muset počkat. Domluvili jsme si, že nejdřív budou holky pacienti a kluci doktoři a pak si to vyměníme. Hlavním posláním doktora bylo podle našich představ dávat injekce. Jako injekce nám posloužily konce borových výhonků, což když to uvážím zpětně, byla od holek docela oběť, že s tím souhlasily, protože jediné vhodné místo pro píchnutí injekce byla u holek shledána kunda a u kluků zadek.
Jako první pacientka, jak jinak, přišla na řadu Věra. Lehla si na záda, stáhla tepláky i kalhotky a jak jen to stažené kalhoty dovolily, roztáhla nohy. Vzhledem k nepoměru kluků a holek Věra souhlasila, že obslouží dva doktory, Vaška a Zdeňka a kdybych na tom trval, asi by obsloužila i mně. Oba kluci, jeden po druhém, zasunuli špičku borového letorostu Věře do kundy. Opět jsem si povšimnul, jak je na Věře patrné vzrušení, ale všichni jsme to brali jako samozřejmost.
Po Věře přišla na řadu Jana. Věděl jsem, že Jana jakékoliv sexuální aktivity od svého bratra důsledně odmítá a Vašek to respektoval. Rozumělo se proto samo sebou, že jako první doktor přicházím v úvahu já. Jana zopakovala Věry postup a zůstala přede mnou ležet s rozevřenýma nohama. Zdálo se mi, že kolegové léčebný postup poněkud odflákli a tak jsem si neodpustil, abych Janě kundu nepohladil. Přitom jsem se ji snažil zakrýt svým tělem. Jana, která ležela s nohama toporně nataženýma, na to reagovala mírným pokrčením nohou v kolenou. Pak jsem levou rukou oddálil stydké pysky a zasunul špičku letorostu mezi ně. Jak bylo po proceduře, Jana si sedla a tím dala najevo, že svoji léčebnou kůru považuje za skončenou. Když jsem se jí zeptal: „Dáš mi taky injekci?“, jenom mlčky přikývla.
Pak jsme přišli na řadu my kluci. Během přestávky v léčení, když jsme si měnili místa, jsem řešil vážný problém, jak nízko si mám stáhnout kalhoty. Představa, jak budu válet svoje přirození v uschlé nati se mi vůbec nelíbila. Popravdě řečeno, celý léčebný postup pro nás kluky se mi moc nelíbil. Ale když jsem viděl, s jakým odhodláním stahují ostatní pacienti kalhoty, řekl jsem si, že nezůstanu pozadu. Kapacita vystlané části byla jen pro dva a tak opět přišli na řadu jako první Vašek a Zdeněk. Věra zvládla úkol s bravurou a myslím, že jako lékařka byla dosti bezohledná. Pak jsem přišel na řadu já. Stáhnul jsem kalhoty i trenýrky ke kolenům, vyhrnul tričko do pasu a lehnul na břicho. Jana jako lékařka byla daleko ohleduplnější. V podstatě zasunutí jenom naznačila a zůstala u jednoho pokusu. Čekal jsem, jestli se léčení ujme taky Věra, ale ta dokázala být v některých případech až nezvykle taktní. Když viděla, že jsem si Janu jako lékařku vlastně vyžádal, tak se svých pokusů vzdala.
Kluci navrhli, abychom celý léčebný postup ještě jednou zopakovali. Já jsem ale měl na paměti kopřivy pro housata a tak jsem odmítl, že už nemám čas. Tím byla celá ordinace definitivně uzavřena. Stejně celé léčení byla jenom záminka, abychom se mohli předvádět a manipulovat s přirozením druhého pohlaví. Holky ovšem přišly trochu zkrátka, ale nezdálo se, že by jim to vadilo.. Já jsem v rychlosti natrhal kopřivy, pro ten účel jsem měl v tašce na kopřivy rukavici, a šel jsem domů.
Opuštěný lom byl obvyklým místem našich her, kde jsme měli své soukromí a přitom nebyli daleko od vesnice. Když jsem zatoužili hrát si se svými vrstevníky, vždycky jsme se šli podívat jestli není někdo v lomu. Záminka se vždycky našla: rostly tam maliny nebo jsme šli jako do lesa na houby. Při jednom z pokusů jsem měl štěstí, v lomu byla Věra a byla sama. Trhala si tam maliny. Protože byl hezký letní den, navrhl jsem jí, že se budeme koupat. „Nahý?“, zeptala se. „No jasně,“ odpověděl jsem, „když spolu kamarádíme, tak se můžeme koupat nahý.“ Tenhle argument Věra uznala a za chvilku jsme oba byli nazí. Opět jsem pocítil ono zatrnutí v čuráku a tak jsem se Věry zeptal: „Půjdeme do vody?“ Přikývla a oba jsme vběhli do vody. Ve vodě jsem si odhrnul předkožku ze žaludu a pořádně si ho umyl, aby mi nepáchnul. Pochopitelně pod vodou, aby to Věra neviděla. Ještě mě s obnaženým žaludem neviděla a předpokládal jsem, že jí tato okolnost bude zajímat. Ještě chvíli jsme byli ve vodě, cákali na sebe a honili se a pak jsme šli z vody.
Našli jsme si prosluněné místečko mezi keři janovce, zarostlé travou a tam jsme si sedli. „Proč ho máš takhle?“ zeptala se mě a ukázala prstem na můj obnažený žalud. „No, když spolu kamarádíme …“ odpověděl jsem neurčitě. Její reakce na sebe nedala dlouho čekat. Zatím seděla natočená bokem ke mně a opírala se o ruku, nohy u sebe. Teď si sedla rovně podle mne a i když málo, přece jen trochu roztáhla nohy. Sedl jsem si těsně k ní, hrudí se opřel o její rameno a ruku položil na stehno její pokrčené nohy. „Ty máš tak hladkou kůži“ řekl jsem jí a v tom jsem nelhal. Věra měla skutečně mimořádně hebkou kůži. Ověřoval jsem si to pokaždé, když jsem si na ní mohl sáhnout. Věra se nechala hladit po noze od kolene až k rozkroku i po vnitřní straně stehna a svůj souhlas dala najevo i tím, že trochu víc roztáhla nohy. Hrozně rád bych jí hladil i kundu, ale bál jsem se, abych něco nezkazil. Příjemnost počínání na nás obou byla vidět, Věře vystoupily stydké pysky i poštěváček ze stydké rýhy a mě zčervenal žalud, před tím ze studené vody bledý a celý čurák se nalil, jen jen se postavit. „Půjdeme ještě do vody?“ zeptal jsem se. Přikývla a vběhli jsme do vody.
S potěšením jsem pozoroval, jak se mi čurák hází ze strany na stranu. S tímhle si ostudu neudělám, pomyslel jsem si. Ve vodě jsem Věru chytil zezadu kolem pasu a rukou jsem pomalu jel po břiše do jejího rozkroku. „Neblbni“, řekla mi a předklonila se v obraně. „Co je vidět, na to se může šahat“, odpověděl jsem jí a pokračoval ve svém úsilí. I když měla nohy u sebe, sevření nebylo nijak křečovité a když jsem ve svém úsilí nepovolil, za chvilku nohy povolila. Jemně a pomalu jsem jí třel kundu, až se nakonec uvolněně rozkročila a prohnula v bocích. Můj čurák se mezitím vzdor studené vodě postavil, což Věra cítila na svém stehně. Pootočila se ke mně bokem a chytla mě za něj. Nebránil jsem jí v tom a tak mi ho na oplátku honila. „Pojď už z vody .“ řekl jsem a dal jí pusu na krk
Vyšli jsme z vody, já s vlajkoslávou svého ztopoření a i Věře se červenala kunda jako maliny. Přišli jsme na své místečko, Věra si lehla na záda, vystavená slunci, aby do svého těla načerpala co nejvíce tepla, já jsem si lehl na bok vedle ní. Přehodil jsem svou nohu přes její a jemně je roztáhl. Ostatně v tom už se mnou docela spolupracovala. Čurák mi ležel na její ruce položené podle těla. Pravou rukou jsem pokračoval v masáži její kundy, levou, ohnutou v lokti, jsem jí podložil pod hlavu. Trochu se ke mně natočila bokem a pokrčila nohy. Po chvilce se jí zdálo, že hraje příliš pasivní roli a tak uvolnila svou pravou ruku, vzala mi za čuráka a začala ho hladit. Přestal jsem jí masírovat kundu, vzal jí kolem ramen a pasu, otíral jsem svou tvář o její a dával jí pusy na tváře. I ona mě volnou rukou chytila kolem ramen. Pohlédli jsme si do očí a hned jsem se jí zeptal: „Přijdeš sem zítra zase?“ Mlčky přikývla. Ještě jedna pusa a protože už čas pokročil, oblékli jsme se a šli domů.
Zítřka jsem se nemohl dočkat. Po obědě jsem na nic nečekal a šel do lomu. Věra tam ještě nebyla, tak jsem si sedl na jeden z kamenů a čekal. Čekání jsem využil k tomu, abych provedl přípravné práce, přetáhl si předkožku přes žalud a měl tak tuto proceduru už za sebou. Věra přišla za chvilku. Šli jsme na naše místečko a rovnou bez ptání se svlékli do naha. Mému obnaženému žaludu se už nepodivovala, jen ho sjela pohledem. Ten se mi v očekávání věcí příštích naléval a čurák se zvedal. Šli jsme do vody a další postup už byl známý. Tentokrát Věra odložila veškeré zdráhání, ale oproti včerejšku jsme si našli místo, kde se dalo sednout ve vodě na kámen, ve vodě tak akorát po ramena. Věra si sedla a já jsem přiklekl k ní a třel jsem její kundu mezi široce roztaženýma nohama. Oplácela mi to honěním čuráka. Oproti včerejšku měla více prostoru a tak jsem si povšiml, že mi masíruje čuráka od žaludu směrem dolů a tak jsem jí poučil: „Musíš mi ho honit celýho“ a hned jsem jí to předvedl i s přetahováním předkožky přes žalud. Takto poučena pokračovala ve své činnosti ještě s věší vehemencí. Po chvilce jsme usoudili, že už máme pobytu ve studené vodě dost a šli jsme, oba patřičně vzrušeni, z vody ven.
Do jezírka byly dva přístupy, jeden pozvolný, z jakési plážičky, kudy do lomu jezdily dříve vozy, a druhý příkrý a úzký, přímo proti našemu plácku. Tentokrát Věra, která šla první, zvolila ten strmější přístup. Když byla asi v polovině, začala řešit jakýsi závažný problém na prstech u nohy. Stál jsem za ní a civěl na slavobránu její kundy zezadu, což byl asi hlavní důvod, proč se tam zastavila. I když to byl hezký pohled, nakonec jsem jí plácl přes zadek se slovy: „Jdi už“. Vyhoupla se nahoru a opět jsme byli na našem oblíbeném plácku. Sedla si na zem a já jsem přiklekl k ní. „Co kdybychom si hráli na kozu?“, navrhl jsem jí. „Jak na kozu,“ zeptala se. Učiteli naší sexuální výchovy byla hospodářská zvířata, jinou sexuální výchovu jsme neměli. Snad se dá říci naštěstí, protože co jsme odkoukali od hospodářských zvířat bychom těžko odkoukali od učitelů nebo učitelek. „No, ty bys dělala kozu a já bych na tebe skákal“, seznámil jsem ji se svou představou. Zvedla se, opřela se lokty o jeden z ležících kamenů, který byl příhodné velikosti a doširoka se rozkročila. „Takhle?“ zeptala se. „Jo“, odpověděl jsem, ještě jsem několika rychlými tahy oživil ztopoření a zasunul jsem ji zezadu čuráka do kundy.
Kvůli nedostatkům v teorii sexuální výchovy, (přece jen by ti učitelé byli k něčemu dobří) jsme nic nevěděli o nějaké panenské bláně a proto jsem zasunul čuráka jak jen to šlo, nebylo to daleko, jen žalud a malý kousek, ale tenkrát mi to stačilo, položil jsem se na její záda, objal ji kolem pasu a začal věrně napodobovat onoho kozla. Později jsem to ještě zdokonalil tím, že jsem se zaklesnul koleny za její nohy, takže jsem se vůbec nedotýkal země a spočíval na ní celou vahou. Ze žaludu se mi do celého těla šířil pocit tepla a uvolnění. Viděl jsem, že i Věra má podobné pocity; zrůžověla ve tváři, přivírala oči a poněkud nepřítomně se usmívala. V téhle činnosti jsme setrvali delší chvíli, ale nemohli jsme v ní setrvat věčně. Přerušil jsem spojení a pomohl Věře narovnat se. Hlavní tíha spojení spočívala na ní a to doslova. „Bylo to moc hezký“ řekl jsem jí vemlouvavě. Usmála se a řekla, „Mně se to taky líbilo.“ Lehli jsme si na zem vedle sebe, Věra na záda, já bokem podle ní. Ruku na mojí straně si ale dala za hlavu. Já jsem dal svou nohu mezi její, ale už jsme se nedráždili, vzrušení v nás ostatně ještě doznívalo. Vzal jsem jí volnou rukou kolem pasu a zeptal se jí: „Už jsi to někdy dělala?“ „Ne“ odpověděla. „A ty?“ „Já taky ne“
Chvilku jsme odpočívali a užívali si slunce a pak jsme zase šli do vody. Tentokrát jsme se chovali vyloženě dětsky: honili se ve vodě, stříkali na sebe a vzájemně se pokoušeli se potopit. Když jsme vyšli z vody, bez jakéhokoliv ostychu jsem postavil čuráka, čemuž Věra bez známky údivu a rozpaků přihlížela. Měl jsem nejasný pocit, že je správné, aby mi stál. Lehla si pak na své oblíbené místečko na záda. Přiklekl jsem k jejím nohám a pokynem ruky jí vyzval, aby je víc rozevřela. Poslechla mě a tak jsem se posunul blíž. Naklonil jsem se nad ní a začal jsem jí masírovat kundu. Po chvilce jsem se jí zpříma zeptal: „Zašukáme si?“ Podívala se mně s vážnou tváří a beze slova přikývla. Lehl jsem si na ní celou vahou a rukou si pomohl, abych se do ní dostal. Bylo ale vidět, že jsem pro ni přece jen příliš těžký a tak jsem se vzepřel na loktech, díky její spolupráci dostal ruce pod ni, abych ji mohl obejmout, přitiskl svou tvář na její a dal se do již známých pohybů. Díky kontaktu se zemí jsem mohl přidat na důrazu, ale k protržení blány nedošlo, ani jsem vlastně nevěděl, že bych se mohl o něco takového pokusit. Tentokrát bylo spojení ještě delší a pocity ještě příjemnější. Ale každý zážitek má svůj konec, skončil i ten náš. Zvedl jsem se a pomohl Věře se posadit. Už jsme o ničem nemluvili, zdálo se mi to zbytečné a znesvěcující. Domluvili jsme si, že zítra zas a šli jsme domů.
Další den už měl zaběhnuté schéma, koupání spojené s osaháváním, číslo s kozou jsme vynechali a šli rovnou na věc. Když jsme odpočívali po prvním kole, uslyšeli jsme dole na cestičce k lomu nějaké hlasy. Opatrně jsme vyhlédli z janovcových keřů a uviděli, jak k lomu jdou Jana s Vaškem. Co teď? Navrhl jsem Věře, že zůstaneme nazí a nabídneme to i Janě a Vaškovi. Souhlasila. Když Jana a Vašek přišli na plážičku, vyšli jsme ze svých keřů, oblečení jsme nechali mezi nimi a přiblížili se k nim. „Jé, vy jste tady? Co tu děláte?“ „My se tu koupáme. Budete tu s námi nahý?“ Vašek nadšeně souhlasil, Jana nakonec také. Zavedli jsme je na naše místo, přece jen jsme se s Věrou cítili jako hostitelé, akorát jsme se tam vešli. Jana a Vašek se svlékli, oblečení dali pod keře a šli jsme do vody. Ve vodě jsem opět řešil co dál. Na Janě byla patrná určitá zaraženost, takovouhle akci asi nečekala.Věděl jsem, že Vašek se jí věnovat nemůže a tak jsem mu přenechal k jeho radosti Věru. Za chvilku už jsem viděl, jak Vašek se stojícím čurákem doráží na Věru, která se mu s radostným pištěním naoko brání. Vašek ve svojí erekci neviděl žádný problém, nestyděl se a viditelně si to užíval a Věra ostatně také. Pohledem na dovádějícího bratra Jana viditelně pookřála a když jsem jí ukázal, že mě stojí taky, polichoceně se usmála a nebránila se, když jsem jí rukama útočil na klín. Aby nevypadala nějak lacině, přece jen jakoby unikala a mě se dotýkala jen letmo a jakoby náhodou. Nakonec ale když viděla, že Věra se Vaškovo osahávání nebrání, přestala se svými úniky také.
Když jsme se domluvili, že půjdeme z vody, nám klukům to svorně stálo a holky měly kundy nalitý jako zralé broskve. A nutno říci, že nikdo z nás se za svůj vzhled nestyděl. Když jsme přišli na místo, měl jsem neodbytný pocit, že takhle slibná situace by se měla využít beze zbytku. Proto jsem navrhl: „Co kdybychom si zašukali, já s Janou a Vašek s Věrou?“ Vaškovým souhlasem jsem si byl jistý a tak jsem se podíval tázavě na Věru. Na ní hodně záleželo, dá-li ona svůj souhlas, dalo se očekávat, že i Jana bude souhlasit. Na Věře byla patrná předchozí praxe, „Tak jo“, souhlasila, lehla si na záda a rozevřela nohy. Vašek na ní dychtivě nalehl. „Co ty, Jano?“ zeptal jsem se tiše a třel jsem jí přitom břicho kolem pupíku. Záměrně jsem si přitom stoupl mezi ní a ležící dvojici. Jana nejistě pohlédla směrem k Vaškovi a Věře, nakonec se zhoupla v bocích a potom beze slova napodobila Věru. Lehl jsem si na ni, zavedl žalud do kundy, pak jsem se nadzvedl na loktech, rukama jí držel za ramena a začal s kopulačními pohyby. Jana ležela s hlavou pootočenou do strany a sklopenýma očima. Po chvilce narážení pohlédla na okamžik do mojí tváře a uvolněně roztáhla do té doby nepříliš roztažené nohy. Využil jsem toho, abych vylepšil svoji do té doby nepříliš komfortní polohu. I já jsem mohl více roztáhnout nohy, zapřít se koleny a dostal jsem svoje ruce pod Janu. V tom se mnou docela spolupracovala. Objal jsem ji, jednu ruku jsem jí dal pod hlavu a přitiskl svou tvář k její. Díky poloze nohou jsem svoje pohyby také mohl daleko lépe kontrolovat. Chvíli jsme se pilně věnovali své činnosti. Nedalo mi to, abych se koutkem oka nepodíval na druhou dvojici. Vašek na Věře ležel celou vahou jako na matraci, přidržoval si jí v bocích a narážel do ní, Věra pod ním s rukama od těla. Jana nakonec podnikla nesmělý pokus o moje objetí, když mi položila ruce na ramena. Po závěrečném finiši jsme se oba zvedli udýchaní ze svých partnerek.
Dívky si sedly, obě poněkud stáhly nohy, ale ne úplně a my jsme si sedli vedle nich. Záměrně jsem si sedl tak, aby Jana byla doprostřed a já na kraji. Tak jsem měl přehled přes celou skupinku. I Vašek si sedl na kraj, měli jsme tak obě dívky pěkně uprostřed. Protože jsme všichni ještě byli vzrušení, překonal jsem chvíli trapného mlčení tím, že jsem začal Janu hladit v rozkroku. Neměla proti tomu námitky. Vašek mě ihned napodobil, rovněž bez námitek. Bylo to vlastně poprvé, kdy jsme obě dívky takto osahávali jednu před druhou, aniž by to milosrdně skrývala voda. Toho, že to obě přijaly, jsem si moc cenil. Tím vlastně vznikl příklad do budoucna, že něco takového je normální. Po chvilce, aniž bychom přerušili svoji činnost, jsme zavedli řeč na houby, jaká je letos úroda, co, kdo a kde našel.
Na závěr jsme se ještě šli vykoupat. Tentokrát už sex nebyl na prvním místě, opravdu jsme si užívali koupání, i když jsem využil příležitosti a když jsem měl obě dívky vedle sebe, sáhl jsem tam oběma najednou. Pravda, bylo to ve vodě a nebylo to vidět, ale obě věděly, co se děje. Chtěl jsem tak Věře připomenout, že jsem jí nepustil ze zřetele, že moje pozornost Janě je dána okolnostmi a že jakmile tyto okolnosti pominou, vrátím se k ní. Jana se blahosklonně usmála, když moje prsty zabloudily do jejího klína, Věra se na mně jen dlouze podívala. Pak už jsme šli společně domů, domluveni, že se zítra sejdeme ve stejném složení. Nejblíže to měla Věra, ta nás opustila nejdřív. Vašek a Jana bydleli trochu stranou, doprovodil jsem je a když Jana zašla do domu, domluvil jsem si s Vaškem pravidla hry na zítřek. „Hele, moje bude Jana a tvoje Věra, co udělá jeden, udělá i druhý. Když ty ho postavíš, já ho postavím, když já začnu vošahávat Janu, ty budeš vošahávat Věru, když ty budeš šukat s Věrou, já budu šukat s Janou.“ S tím Vašek bez námitek souhlasil, nakonec na tom vydělal.
Druhý den už jsem si pro své kamarády zašel. Nejdřív pro Janu s Vaškem, potom jsme se společně zastavili pro Věru. Už po cestě jsem provedl první přípravnou operaci, s rukou v kapse jsem si nenápadně přehrnul předkožku přes žalud. Přišli jsme na své místo mezi keře janovce a bez jakéhokoliv ptaní jsme se všichni svlékli do naha. Naše dohoda s Vaškem ze včerejška okamžitě zafungovala, Vašek v mžiku postavil čuráka a vrhl se k Věře. Já sám jsem byl ve stavu někde na půli cesty a Vaškovo počínání mi připadalo jako nemístný spěch. Proto jsem navrhl: „Pojďme do vody.“ S tím obě dívky rády souhlasily, na bezprostřední Vaškův atak nebyla ani Věra připravena. Pobyt ve vodě se zredukoval na osahávání v domluvených párech a netrval dlouho. Za chvilku jsme šli z vody a ani tentokrát o připravenosti každého z nás nebylo pochyb. Ještě než jsme si stačili sednout nebo lehnout, obrátil jsem se tentokrát přímo na Janu: „Zašukáme si?“ Pohledy Vaška a Věry se k ní tázavě stočily. Doposud Jana vždycky následovala příkladu Věry a o to to měla snazší. Teď bylo na ní, aby sama udala krok Věřil jsem, že se s tím Jana vyrovná, ale byl jsem zvědav jak. Její zaváhání bylo jen vteřinové. Pak se pyšně vypjala, sedla si na zem s roztaženýma nohama a pak si lehla naznak. Teď bylo na mně, abych zvládl svůj úkol. Jana měla nohy roztažené od samého začátku a tak jsem mohl hned zaujmout tu nejpříhodnější pozici a spolupracovala i při tom, když jsem jí objímal. V duchu jsem doufal, že Vašek dokáže splnit naši dohodu, nebylo by mi příjemné, kdyby Vašek s Věrou sledovali celý průběh našeho šukání. Moje obavy byly zbytečné. Zaslechl jsem, jak Vašek říká Věře: „Dáme si taky?“ a koutkem oka zahlédl, jak Věra uléhá. Cele jsem se soustředil na šťouchání do Janiny kundy a tak jsem ani nepostřehl, že Vašek s Věrou už skončili. Teprve Jana mi dala znamení, že jsme pozorováni, tím, že natáhla nohy, do té doby pokrčené. Zvedl jsem se z ní, ještě notně rozparáděný a nijak jsem se nesnažil to skrývat.
. Myslel jsem si, že kdybych se v tuto chvíli začal stydět, přiznával bych nějaké provinění a pocit viny jsem rozhodně neměl. Naopak, byl jsem na stav svého přirození docela pyšný. Když jsem Janě udělal místo, sedla si a dala nohy tak, aby svou kundu zakryla před pohledy Vaška a Věry, ne ale přede mnou, když jsem si sedl vedle ní jako včera. Trochu jsem si vydechl, položil jí ruku na stehno a podíval se tázavě do její tváře. Roztáhla nohy o trochu víc, tentokrát už bez ohledu na to, jestli je jí Vašek s Věrou vidí do klína nebo ne, a tak mě umožnila, abych jí mohl pomalu masírovat kundu. Naše dohoda s Vaškem fungovala, ani Věra neschovávala kundu mezi stehny a tak Vašek mohl také začít se svou masážní činností. Obě dívky, ač kundou zcela rovnocenné, se přece jen lišily svými povahami. Věra Vaškovi se zjevným potěšením honila čuráka a tak ho udržovala v neustálém napětí. Jana mi ho nehonila, pokud se mě dotkla, tak jakoby náhodou a spíše se ho dotýkala svou nohou nebo bokem a nechala na mně, abych si našel nejvhodnější polohu. Byly chvíle, kdy jsem Vaškovi jeho honičku upřímně záviděl, a to tenkrát, když se mi nalil žalud, ale celý čurák ještě nebyl na maximální délce, krev se do něj hrnula a neměla místo a ten stav byl nepříjemný až bolestivý. V této chvíli bych uvítal pomocnou dívčí ruku.
Janě její průkopnický krok bezesporu prospěl, jako by vystoupila z Věřina stínu, odložila veškerou upejpavost a stala se sebevědomější. Byla to naopak Věra, která se dostávala na druhou kolej. Po chvíli masírování tentokrát Jana udělala výjimku a přejela mi čuráka rukou. V tu chvíli jsem to opravdu nepotřeboval a tak jsem zapřemítal, co je toho příčinou? Tázavě jsem se jí podíval do tváře a zeptal se jí: „Lehneš si?“ Oba jsme přitom věděli, co to lehnutí bude znamenat. Mlčky zakývala hlavou. Udělal jsem jí místo. Lehla si do mě už známé polohy na šukání. Neznala samozřejmě mojí dohodu s Vaškem, nevěděla co bude následovat, jak se zachovají Vašek a Věra, přesto mi fakticky nabídla, že si se mnou ještě jednou zašuká. Bez váhání jsem zaujal svoji pozici a nestaral se, co udělají Vašek s Věrou. Byli trochu překvapeni, jak jsme se dostali do sebe, ale i oni usoudili, že je čas na nové hrátky. Byla to pro nás hra, milá, příjemná a navíc s příchutí zakázaného ovoce. Pak už následovala jen závěrečná koupel a šli jsme domů.
Další koupací dny měly podobný průběh. Úvodní koupel, závěrečná koupel a mezitím čas vyplněný našimi hrami. Někdy jsme úvodní koupel vynechali. Tady jsem pochopil Vaškovo úsilí o co nejrychlejší erekci. Všiml jsem si, že Věra se mu neotevře a nenechá se osahávat, dokud mu nestojí. Ale to mě už bylo jedno. Řídil jsem se podle Jany, která se stala neformální hlavou naší party. Když mi chtěla dát najevo, že je připravená nebo že chce jít z vody a bude se mnou šukat, tak se dotkla mého čuráku, když mi naopak chtěla dát najevo, abych skončil, natáhla nohy.Také jsem se jí už neptal, jestli si zašukáme, ale jenom: „Lehneš si?“ Odpověď už jsem znal předem, otázka byla jen kvůli Věře a Vaškovi. Nikdy jsme o tom spolu nemluvili, ale oba jsme cítili, že to tak je. Šukání jsme téměř vždycky zahajovali my, Vašek a Věra se přizpůsobovali. Trochu mi dělalo starosti chování Věry, někdy se nechala od Vaška přemlouvat, aby mu dala a na mě se dívala vyčítavě. Vbrzku se mi naskytla příležitost, abych tyhle věci vyjasnil.
Šel jsem nasbírat letní jabka, který rostly na mezi pod lesem. V té době už byla zralá. Stejný nápad nebo úkol měla i Věra. Tam jsme se sešli. Po chvilce chroupání jablek se Věra natáhla na vyhřátou mez a vyhrnula si sukni tak, že kopírovala tvar jejích kalhotek. To byla její oblíbená finta; vyhrnout si sukni pod záminkou opalování a předvádět krásu svých stehen. Věděl jsem, že je to finta, ale rád jsem na ní naletěl. Sedl jsem si vedle ní a položil ruku na její stehno. Tentokrát jsem šel rovnou na věc. „Zašukáme si?“, zeptal jsem se. Sedla si a opovržlivě prskla: „Máš přeci Janu, ne.“ „Dobře víš, že s Janou šukám jen proto, že by s Vaškem nešukala a nezašukali bysme si vůbec. Jestli chceš, tak s tebou budu šukat taky, ale Jana s Vaškem na nás budou koukat.“ Vykládal jsem jí a přitom stále hladil její nohu. Ušklíbla se nad tou možností. To jsem byl rád. „Nejlepší bude, když si spolu zašukáme, když se sejdeme sami dva, tak je to nejlepší.“ Vedl jsem svou a přitom jsem jí přes kalhotky pohladil kundu . Tentokrát jsem se nedočkal žádné reakce. „Tak co, zajdeme do lesa?“ zeptal jsem se a ukázal hlavou na nedaleký les. Beze slova se zvedla a zamířila k lesu.
Hned na kraji lesa byl dolík, jako stvořený pro naše účely. Sestoupili jsme do něj a začali se mlčky svlékat. Jana měla kalhotky a sukni dole na to šup, tričko si ponechala. Mě kalhoty a trenýrky trvaly o trochu déle, ale snažil jsem se. Když jsme byli svlečení, sedla si na zem a roztáhla vstřícně nohy. V rychlosti jsem přetáhl předkožku a sedl si vedle ní. Byl jsem právě ve stavu, kdy bych uvítal pomocnou dívčí ruku a Věra měla pro tyto věci mimořádný cit. V okamžení mě přivedla na maximum. „Ty máš tak hladký ruce“, zalichotil jsem jí po pravdě, chytil jsem jí kolem ramen a povalil na zem. Druhou rukou jsem jí přitom třel kundu. Nebránila se tomu. Když se mi zdálo, že si moje ruka užila dost, zeptal jsem se Věry: „Můžu?“ Přikývla a tak jsem se na ní převalil na břicho a zasunul žalud. Pak následoval už nacvičený postup objetí a mohli jsme se věnovat své hře. Zdálo se mi, že mám pod sebou opět tu Věru, která mi tak imponovala – sebevědomou, nestydlivou a hezkou holku, která jde přímočaře za svou věcí. Zároveň jsem si ale uvědomoval, že mi u ní něco chybí, že si spolu téměř nepovídáme. To byl také důvod, proč jsem si přál přítomnost Vaška a Jany, zaplňovali určitou prázdnotu mezi námi. Snad to i Věra tak cítila, když tenkrát v lomu s jejich přítomností souhlasila. Proto když jsme skončili, ani jsme si nedomlouvali další schůzku a rozešli jsme se domů.
Druhý den jsem se s Věrou sešel znovu, bylo to u rybníka pode vsí. Rybník ležel uvnitř trojúhelníka tvořeného třemi vesnicemi, z naší vesnice k němu bylo nejblíže, ale chodili tam i děti z dalších dvou vesnic, i když z naší nejčastěji. Všichni jsme chodili do jedné školy a všichni jsme se znali. Když jsme tam byli jen my z naší vesnice, občas jsme se koupali nazí, ale takové soukromí jako v lomu jsme tam neměli. Na rybník jsem viděl z domova a ten den jsem viděl, že je tam živo a tak jsem se tam šel podívat. Mezi dětmi z naší i sousedních vesnic byla i Věra. Vašek ani Jana tam nebyli, asi měli nějaké povinnosti doma. Šel jsem k vodě „od kraje“, kde byl mezi rákosím přístup k vodě, kde se koupali menší děti, mezi které jsme se ještě museli počítat. Větší děti a dospělí se koupali u stavidla, kde se do vody sestupovalo po schůdcích a kde byla hned hloubka. Když jsem přišel ke kraji, Věra už byla ve vodě. Zastavil jsem se na kraji a zkusil bosou nohou, jaká je voda. Věra na mě z vody volala: „Já jsem nahá.“ Nechtěl jsem tomu věřit, tohle jsme přece dělali, jen když tam nebyli cizí děti, a tak jsem jí vyzval: „Ukaž!“ Věra se vynořila z vody zpoza dřevěné pramice, obrácené dnem vzhůru. Pravda, klín jí vidět nebyl, ten zakrývala pramice, ale žádné oblečení na sobě neměla. Pomyslel jsem si, když je Věra nahá, přece já nebudu oblečený, to mi připadalo neslušné vůči kamarádce. Svlékl jsem se tedy, bez ohledu na přítomnost cizích dětí a došel vodou až k pramici. Vyhoupl jsem se na ni a Věra vedle mne. K mému překvapení a zlosti měla na sobě kalhotky. Bral jsem to jako černočernou zradu a cítil jsem se podvedený a ponížený. Věra mě přece mohla vidět nahého kdykoliv by si řekla, pokud by to okolnosti dovolovaly a ne se uchylovat k takovému podvodu. Nic jsem jí neřekl, otráveně sklouznul do vody a vyšel na břeh. Hned jsem se oblékl, ani jsem nepočkal až oschnu a šel domů. A tak skončily nejen naše dětské hry, ale i prázdniny.
Příští školní rok už byla jiná situace. Jana, která byla o rok starší, přestala chodit do vesnické malotřídky a začala chodit na vyšší stupeň v okresním městě. Za další rok jsme malotřídku opustili i my tři. Já a Vašek jsme šli rovněž do okresního města, Věra chodila na vyšší stupeň ve střediskové vsi. Měli jsme možnost výběru. Byl jsem rád, že jdu do školy v okresním městě, na školu ve městě jsem se těšil. Poznal jsem nové kamarády i nové holky, které se mi líbily, ale zůstalo jen u platonického vztahu – byly odjinud. Došlo i na sexuální výchovu: Byli jsme shromážděni v tělocvičně, kde nám byly zarecitovány dvě básničky s erotickým podtextem a poslechli si přednášku o odpovědnosti vztahů mezi pohlavími. Pomyslel jsem si, že příklad kozla a kozy byl přínosnější. Ale za výkladem knihkupectví ve městě jsem uviděl brožurku Dospíváte v muže, tu jsem si za pár korun koupil a hned jsem byl poučenější. Během té doby jsme také vyrostli, objevilo se u nás ochlupení, holky se náležitě zaoblily a i naše choutky nabyly na intenzitě. Do lomu už jsme se koupat nechodili, jednak tam bylo pro nás příliš mělko, jednak jezírko v lomu zarostlo jakýmsi zeleným svinstvem a koupat se v něm nedalo. Také už jsme se nekoupali v trenýrkách a dívky v kalhotkách, ale měli jsme plavky. Koupali jsme se samozřejmě u stavidla, patřili jsme už mezi větší děti. Lom ale dál zůstával našim shromaždištěm a místem her.
O prvních prázdninách, když už jsem chodil do školy ve městě, jsem podnikl pokus o nové sblížení s Janou. Na Janě bylo patrné že je o rok starší, dosáhla téměř Věřiny oblosti, i když měla jinou postavu, a i duševně byla vyspělejší. Jednou jsem jí nabídl, že půjdeme do remízků na třešně. Byly to plané třešně, ptáčnice, jejich ovoce za moc nestálo, ale to stejně byla jen záminka. Na příhodném místě jsem Janě navrhl: „Ukaž mi kundu, já ti ho taky ukážu.“ Její odpověď byla až ustrašeně zamítavá: „Ne, ne, to ne. Řekni si Věře.“ Pomyslel jsem si, co mě posílá za konkurencí, když to chci od ní, a tak jsem jí vzal kolem pasu, pamětlivý toho, že fyzický kontakt dělá divy a přemlouval jí dál, ale marně. Jana se mi vysmekla a veškerý kontakt i přemlouvání odmítala. Nezbylo mi, než se s tím smířit. Jen jednoho jsem dosáhl, domluvili jsme se, že zpátky půjdeme přes hráz rybníka a že se tam vykoupáme. Z remízku bylo vidět, že tam nikdo není.
Cestou na hráz jsem jí řekl, „Hele, já plavky nemám, já se budu koupat nahej a ty se koupej, jak chceš.“ Jenom mlčky kývla hlavou. Když jsme přišli na hráz, svlékl jsem se do naha, šaty dal na hromádku stranou a pozoroval, co udělá Jana. Ani Jana plavky neměla, svlékla se do trička a trenýrek a tak jsme šli do vody. Plavali jsme chvíli kolem stavidla, pak se mi zdálo, že situace žádá přece jenom něco více, stoupl jsem si tedy v místě, kde jsem stačil, nahonil jsem si čuráka, položil se naznak na vodu, aby mě Jana viděla a řekl: „Podívej.“ Odpovědí mě byl její přívětivý úsměv. Pak mě ale zklamala, když začala plavat napříč přes rybník. Jana byla zdatná plavkyně, lepší než já a měl jsem strach jí přes rybník následovat, rybník byl na mé plavecké schopnosti příliš široký a hluboký. Vylezl jsem tedy na břeh, na ještě mokré tělo se oblékl a zrovna jsem si zavazoval tkaničky, když přijel na kole Pavel. Pavel byl kluk z naší vesnice, ale o několik let starší, už se učil a cestu z brigády domů si zkracoval po hrázi rybníka. „Koupal jsi se?“ zeptal se mě. Jenom jsem přikývl. „A proč nejsi mokrej?“ „Koupal jsem se nahej“, odpověděl jsem co nejlhostejněji. Pavel to také tak přijal a protože Jana byla stále ještě na druhé straně rybníka, šel jsem s ním domů. Myslím, že jí to přišlo docela vhod. Mohla se aspoň v klidu svléknout, vyždímat si oblečení a počkat až oschne. Když jsme neměli plavky a chtěli jsme se koupat, tak jsme to tak dělali. Výjimkou byla Věra, té když se kalhotky nebo trenýrky nezdály dost suché, bez rozpaků si je pod sukní svlékla a šla domů na ostro. Nijak se tím netajila, nutno ale říci, že jsme toho nikdy nezneužili. Brali jsme to jako jakýsi bonus za dobré chování.
Tyto prázdniny už žádné další sexuální příhody nebyly, alespoň pro mne ne. Nutno ale říci, že moje investice na hrázi rybníka nepřišla úplně nazmar. Jak jsme jezdili s Janou do stejné školy, stále více jsme si spolu rozuměli, měli jsme společné téma – školu a spolužáky. A tak jsme překonali školní rok do dalších prázdnin. Opět jsme se shromažďovali v lomu, hráli si tam na schovávanou a nebo jsme, nejčastěji v neděli, vyráželi na společné výlety do lesa. Jednou jsme také stáli v lomu a řešili, kam půjdeme dneska. Stál jsem za oběma dívkami. Věra jak to zpozorovala, okamžitě si zvedla sukni až do pasu, předváděla svoje obliny a tak avizovala, že si chce sednout. Nakonec si sedla až za hodnou chvilku a Jana vedle ní. Zklamaně jsem si pomyslel, „Já té Janě nestojím ani za to mizerný zvednutí sukně.“ Nakonec se cílem našeho výletu stala zděná lesnická chata na křižovatce lesních cest. Chata byla uzamčená, ale vzadu za chatou byl žebřík, po kterém se dalo vylézt na půdičku a dvířka nebyla uzamčená. Celá naše parta se tam nasoukala. Byl jsem samozřejmě hned u Jany. Domluvili jsme si, že budeme lovit netopýry, kteří tam přečkávali den. Dvířka jeden z nás zavřel a nastalé tmy jsem využil k tomu, abych Janu chytil za prs. Dívky žádnou podprsenku nenosily, alespoň ne o prázdninách a Jana měla prsa pevná a pěkně tvarovaná. Na můj hmat nijak nereagovala, nechala mi prs v ruce bez náznaku nějaké reakce a já si užíval jeho pevnosti. Než se dvířka otevřely, dal jsem ruku zase zpátky. V nastalém světle netopýři zmateně poletovali a my se pokoušeli je chytit. Tedy ostatní se pokoušeli, já se o netopýry nestaral, díval jsem se na Janu, ta se o netopýry taky nestarala a tvářila se naprosto nezúčastněně. Vzhledem k tomu, že první pokus chytit netopýra se nezdařil, navrhl jsem ještě jeden pokus. Po zavření dvířek jsem i já podnikl svůj pokus, který byl opět úspěšný. Pak už jsme pokusů nechali. Na zpáteční cestě jsem se držel blízko Jany, ale z nějakého dalšího fyzického kontaktu jsem měl strach.
Pomohla mi náhoda, která na sebe vzala podobu jejího bratra Vaška. Ten prohlásil, že po cestě zahlédl v lese minu z války (!) a že kdo bude chtít, tak mu jí ukáže. Všechny děti se odebraly za ním k místu údajného nálezu, jenom já s Janou ne. Že na ně počkáme. Sotva byly z dohledu, obrátil jsem se k Janě a řekl přiškrceným hlasem: „Jano, já tě budu muset vošahávat.“ A skutečně jsem byl tak plný touhy sáhnout si na ní, že jsem se nemohl opanovat. Sehnul jsem se a zdvihl jsem jí sukni. „Ne, ne.“ říkala ustrašeně, celá se schoulila do sebe a snažila se uhájit sukni rukama. Srazila k sobě nohy a předklonila se. Celý jsem se roztřásl, zuby mi cvakaly, z úst mi tekly sliny a snažil jsem se zaklesnout za její nohy svoje kolena. Moc mi to nešlo. Její obrana byla ale jen pasivní, jenom se zakrývala rukama. Sukni neuhájila a neuhájila ani kalhotky, respektive trenýrky. Dostal jsem se do nich, ale poslední obrannou linii, její stisknuté nohy, jsem nepřekonal. U ochlupení její kundy jsem skončil. Přitom jsem jí sahal na prsa a tomu se nebránila. Když se ozvaly hlasy vracejících se dětí, celý roztřesený jsem ji pustil a oba jsme dělali jakoby nic. Jana měla evidentně o způsobu našeho opětovného sblížení jinou představu, ale já jsem ničeho jiného nebyl schopen.
Další pokus jsem podnikl hned příští den, když jsme si v lomu hráli na schovávanou. Čekal jsem, kam se půjde schovat Jana a šel jsem za ní. Našel jsem jí přikrčenou za keřem. Jemně jsem jí povalil a začal jsem jí vyhrnovat sukni. Opět jsem narazil ne její obranu a tak jsem se pokusil jí stáhnout trenýrky. Nakonec si musela sama vyhrnout sukni a přidržovat trenýrky, abych jí je nestáhl. Skončil jsem opět s rukou na jejím ochlupení. Využil jsem toho, že si oběma rukama musí držet trenýrky a tak jsem jí druhou rukou vyhrnul tričko nad prsa. Tomu se nebránila a tak jsem se mohl na vlastní oči přesvědčit, jak pěkný tvar Janina prsa mají. Takhle nás našly ostatní děti, kterým bylo divné, kam jsme se ztratili. Pustil jsem Janu a ta si bez zbytečného chvatu stáhla tričko dolů. Ještě před prázdninami mi vyprávěla příběh svojí kamarádky ze školy, shodou okolností z naší třídy, velmi dobře vyvinuté, kterou její kluk svlékl do pasu před jejich partou. Snad pod vlivem této informace Jana nedělala ze svého částečného obnažení takový problém. Tím, že nás ostatní takto přistihli, bylo šídlo z pytle venku, ostatní si dál hráli na schovávanou, my jsme jenom vyměnili svoje místo za příhodnější, nestarali se o ně a oni o nás. Oproti včerejšku Jana působila už daleko uvolněněji, na novém místě se dokonce blahosklonně usmála mým pokusům proniknout do jejích kalhotek a její odpor nebyl nijak důrazný. Nebránila mi ani v tom, abych viděl její břicho až k ochlupení. Stisknutí stehen ale nepovolila. Ač jsem se velice snažil alespoň prstem proniknout mezi ně, nebylo mi to nic platné. Z průběhu dalších dnů se dalo říci říci, že se náš vztah dostal do stabilizované polohy, která mě ovšem pramálo uspokojovala.
Další krok tentokrát k mému velkému překvapení podnikla sama Jana. Opět ve stejné situaci hry na schovávanou v lomu, my dva opět v ústraní, já s rukou v jejích kalhotkách, měla tentokrát tepláky, mi řekla: „Já ti jí ukážu, když mi ho taky ukážeš.“ S tím jsem rád souhlasil. Čurák, do té doby slušně nalitý, se mi bláznivě postavil. Byl jsem rád, že ho budu moci Janě ukázat a že také uvidím její kundu. Ostatním jsme řekli, ať za námi nechodí a zašli jsme na nejodlehlejší místo v lomu, zakryté náletem stromů a křovin. Tam si Jana sedla na svah, já si klekl proti ní. Jedním tahem stáhla tepláky i kalhotky ke kolenům, roztáhla nohy co to jenom šlo a vyzdvihla dlouhé tričko. Z Janina rozkroku stoupala kořenná vůně její kundy a naplnila mi plíce málem k prasknutí. Nabyl jsem schopen slova a okouzleně zíral na její nalité stydké pysky a poštěváček. Nečekal jsem v jejím rozkroku takovou úrodu. Málem jsem zapomněl, že i já se musím obnažit. Rychle jsem tento nedostatek napravil, stejnými pohyby jako Jana. Jana uznale řekla: „No, máš ho pěknýho.“ Beze slova jsme jeden druhého chvíli pozorovali. Pak Jana řekla, „Musíme k ostatním,“ a vytáhla si kalhoty. Mlčky jsem jí napodobil a šli jsme k ostatním dětem. Ty mezitím došly k rozhodnutí, že už si nebudou hrát na schovávanou, ale že se podíváme v lese po houbách. Bylo to snadné, lom ležel na kraji lesa.
Ještě jsme byli v celém houfu, když mi Jana chytla kolem krku a dala mi pusu na tvář. Překvapeně jsem zvolal: „Co to děláš?“ a utíral jsem si stopy slin na své tváři. „Nelíbilo se ti to? Já myslela, že se ti to bude líbit.“ „Ale to jo,“ začal jsem si to žehlit, „ale hrozně si mě tím překvapila.“ Houby se moc nedají hledat kolektivně, tím spíš, že nám s Janou o ně vůbec nešlo. Za chvíli jsme se od ostatních hodně vzdálili a tak jsme mohli zopakovat líbací pokus, tentokrát s daleko lepším výsledkem a tak nezůstalo jen u jednoho. Pevně jsem Janu sevřel a zaprosil jsem: „Ukaž mě jí ještě jednou, jsi mi to dlužná, vždyť víš, … loni u rybníka.“ připomněl jsem loňskou příhodu. A svoji prosbu jsem doprovodil polibkem na rty. „Tak jo“, souhlasila tiše. Poodstoupil jsem trochu, aby si mohla stáhnout kalhoty. Stáhla si je pod kolena, hned si vyzdvihla tričko, aby jí nezakrývalo klín a opět jsem jí uviděl v tom postoji, který mi tak utkvěl v paměti, když jsme se poprvé koupali nazí v lomu. „Jsi tak hezká“, řekl jsem jí a pohladil po vlasech. Přistoupil k ní, vzal do náruče a hladil její nahé boky, zadnici a záda. Tričko už pustila, jeho obsluhu jsem si vzal na starost sám. Trochu zaklonila hlavu a přivřela oči, objímajíc mě kolem ramen. Chvíli jsme se takto mazlili a pak jsme si řekli, že už půjdeme domů. Na kraj lesa jsme přišli za pár minut a tak jsme si ještě chvíli sedli, jít domů bylo zbytečně brzo. Seděli jsme vedle sebe, natočil jsem se k Janě a zajel rukou do kalhotek. Tentokrát byly všechny obranné linie opuštěné, rozevřela nohy a dovolila mě, abych hladil její kundu a třel poštěváček. Po chvilce jsem jí jemně povalil na záda a tentokrát bez smlouvání kdo je komu co dlužen jsem jí stáhl kalhoty. Nepatrně se nadzvedla, když jsem jí přetahoval kalhoty i s kalhotkami přes zadek. Tričko jsem jí vyhrnul nad prsa a užíval si krásy jejího těla pohledem i hmatem. Pak už bylo ale opravdu pozdě a šli jsme domů.
Druhý den opět udeřila horka po několika chladnějších dnech a tak jsme se sešli u rybníka. Rozhodl jsem se, že s pomocí Jany odstraním svůj plavecký nedostatek. Půjčil jsem si od jednoho z malých dětí plovací kruh a požádal Janu, aby vedle mně plavala s kruhem, že se pokusím přeplavat rybník a kdyby mi náhodou došly síly, tak aby mi ho dala. Ochotně souhlasila. Rybník jsem přeplaval bez problémů. Nikdo jiný s námi neplaval, na druhém konci rybníka, kde už jsme stačili, jsme byli sami. Zatímco jsem se vydýchával, Jana nalehla na plovací kruh, přiblížila se ke mně a zeptala se “Chceš si sáhnout … tam?“ Neptal jsem se kam a zajel rukou pod její plavky. Plavky přece jen byly těsnější než kalhotky a tak jsem se bezděčně dostal prstem do její stydké štěrbiny. Prsty jsem do kundy holkám nestrkal, připadalo mi to vlezlé a z téhle příhody jsem byl vyvedený z míry, Jana však to velkoryse přehlédla. Naše intimnost trvala jen chvilku, přes rybník to byl kus, ale bylo tam přece jen odevšad vidět. Jak se mi později Jana svěřila, už se jí stalo, že nějaký kluk zaútočil na její klín nataženými prsty celé ruky, ale to odmítala, bále se poranění. Z mojí ruky poznala, že nemusí mít strach. Přeplavali jsme zpátky, opět bez pomoci a vrátil jsem kolo. Teď už jsme nebyli vázáni jen na prostor kolem stavidel. Plavali jsme po celém rybníce, když jsme zatoužili po soukromí, přeplavali na druhou stranu a nebo, což se stalo naší oblíbenou kratochvílí, hledali jsme kameny. V rybníku totiž byla hromada kamenů, která byla skryta pod hladinou a kdo na ně přišel, mohl si na ně v jinak hluboké vodě sednout a ponořený asi po prsa. Ty kameny jsme spolu hledali, samozřejmě proto, aby si na ně Jana mohla sednout a já jí mohl pod vodou osahávat. Tak se můj vztah s Janou upevňoval a rozvíjel.
Už jsem nedělal žádné experimenty s jinými děvčaty. Pravda, po zážitku z lovu netopýrů jsem všem děvčatům na rybníce svědomitě sáhl na prsa, co kdyby…, ale všechny reagovaly nerudně a žádná mi je nesvěřila jako Jana. Také když jsem začal osahávat Janu, zkusil jsem to ze slušnosti i s Věrou, aby si nestěžovala, že jí zanedbávám, ale Věra reagovala doslova zuřivě, tloukla mě a škrábala a tak jsem toho nechal. To předchozí souznění tam zkrátka chybělo. Po posledním nezdařeném pokusu jsem Věře dopáleně řekl: „Tak si tu píču nalož do soli. náno.“, což mělo za následek, že mé vztahy s Věrou značně ochladly. V duchu jsem jí ale musel dát za pravdu. Věděla, že si chci její vnady jen užít, a obě dívky se řídily heslem: Něco za něco, přitom to něco by mělo být přibližně rovnocenné.
Situace ve vztahu s Janou se mi zamlouvala a jí taky, Slunili jsme se s ostatními na palouku pod hrází a když jsme chtěli mít soukromí, hledali jsme kameny nebo jsme spolu plavali přes rybník. Jednou jsem byl s Janou na opačném konci rybníka a manipuloval s převrácenou pramicí. Chtěl jsem jí dostat do původní polohy, vycákat z ní vodu a lehnout si s Janou do ní. V tom mě někdo zezadu sáhl do rozkroku. Příšerně jsem se lekl a instinktivně si chránil přirození. Otočil jsem se, kdo to je. Byla to Jana. „Já to taky umím,“ řekla mi s vítězoslavnou tváří. „Hrozně jsem se lekl,“ omlouval jsem svoji obrannou reakci. „Chceš si ještě šáhnout?“ zeptal jsem se jí, připraven si svléknout i plavky. „Ne,“ řekla Jana, viditelně zrozpačitělá mojí nabídkou. Nakonec jsme skončili na kamenech, protože žádné koupání jsem si neodpustil, abych Janu pořádně neosahal. Opět jsme se vrátili k ostatním na palouk pod hrází. Všichni už věděli, že spolu chodíme a respektovali nás jako pár. Zpočátku mi Jana i dovolovala, abych ji osahával i před dětmi z vesnice, když jsme byli v lese nebo v lomu. Pravda, ne přímo v kruhu dětí, ale trochu stranou a otočeni zády k nim se dokázala široce rozkročit a hluboce sehnout a umožnila mi, abych jí zezadu sahal do klína. Všichni mohli vidět, co spolu děláme. Ale od jisté doby mi řekla, abych jí to nedělal. „Proč?“ zeptal jsem se. „Ségra doma blbě kecala.“ „Můžu tě vošahávat aspoň před někým?“ „Jenom před Vaškem a Věrou.“ Věra byla její důvěrnicí a ráda se jí pochlubila, co spolu děláme. Bylo to znát, od té doby, co jsem Věru přestal obtěžovat a Jana se jí svěřovala, tvářila se mnohem přátelštěji. Já jsem o svých zážitcích s nikým nemluvil.
Než jsme šli domů, vždy jsme se šli s Janou převléknout do keřů stranou na hrázi. Dokud jsem nezačal chodit s Janou, bylo překvapování holek při převlékání naším oblíbeným klukovským sportem. Holky to věděly a proto se chodily převlékat ve dvojicích, jedna hlídala, druhá se převlíkala. Občas nám to překvapení oplatily. Když jsem se šel převlékat s Janou, nikdo se nás neodvážil stopovat. Jana se vždycky převlékala první, rozepnula si ramínka od plavek, nechala je spadnout do pasu, natáhla tričko, a pak dokončila výměnu plavek za trenýrky, pochopitelně dívčí. Já už jsem si vzal tričko předem a tak jsem si vyměnil plavky za trenýrky. Pochopitelně jsme přitom byli obrácení čelem k sobě a nijak jsme se nestyděli. Jenom jsem si všiml, že po zkušenostech z lesa Jana zcela přestala nosit to nemožně dlouhé tričko. Její trička končila někde pod pupíkem. Právě když jsem na sobě měl jenom tričko, zeptal jsem se jí: „Šla by si se mnou do lesa?“ Čurák se mi v tu chvíli postavil tak bláznivě a rychle, jako nikdy před tím. „No, šla.“ I ona pociťovala, že potřebujeme víc soukromí. V rychlosti jsem, i když nerad, natáhl trenýrky a hned jsme sami dva odešli.
Cestou jsme si domluvili, že se sejdeme na kraji lesa u lomu. Jana mi řekla, že si ještě zanese domů plavky, já jsem svoje měl v kapse. Čekal jsem tedy na kraji lesa a vyhlížel jsem ji, ale propásl. Byla to ale nakonec ona, kdo na mě zavolal. Otočil jsem se po hlase a uviděl, jak se mezi červenavými kmeny borovic bělají její stehna. Měla na sobě jenom tričko a trenýrky. Vyšel jsem jí naproti. Nesměle jsem se jí dotkl, ale nezdálo se mi vhodné, abych jí hned začal osahávat. Začali jsme hledat místečko, kde bychom měli soukromí. Teprve hlouběji v lese jsme našli místo, které se nám zdálo vhodné. Zeptal jsem se jí: „Sundáš si kalhoty?“ Beze slova si stáhla trenýrky a hodila je na zem. Pak si sedla, aby je měla v dosahu. Já sám jsem se nesvlékl a ani to po mě nevyžadovala. Seděla trochu jako na boku, spodní nohu pokrčenou a druhou nataženou dopředu. Dbala na to, aby jí kunda byla vidět. Přiklekl jsem na paty vedle jejích kolen a rukou jel po stehně k její kundě, až jsem se jí dotkl. Pokrčila trochu víc nohu, aby mi udělala větší prostor, ale oba jsme cítili, že to není ono. Sedl jsem si proto za ní, abych jí měl mezi svýma rozevřenýma nohama. I ona si sedla rovně a doširoka roztáhla nohy. Ještě nikdy jsem jí neviděl s tak roztaženýma nohama. Teď už jsem měl místa dost. Jednou rukou jsem hnětl její kundu, druhou jsem jí objímal kolem prsou a osahával je. Cítil jsem,.jak je její kunda nalitá a teče z ní slizovitá tekutina s intenzivním pachem. Teprve po chvíli jsme byli schopni promluvit. Stále jsem jí ale jemně hladil a dráždil kundu.
Ptal jsem se Jany, jak je na tom s menstruací, o které jsem se dočetl v odborné knize. Řekla mi, že ještě menstruaci nemá. Z dalšího jsem vyrozuměl, že téma menstruace je mezi dívkami dost přetřásané. Ta má, ta ještě nemá. Jana patřila mezi ty, které ještě neměly. Rozhovor s ní mě otevřel pohled do dívčího světa. Všiml jsem si, že Jana vůbec nepoužívá označení pro mužské nebo ženské přirození. Vždy to opsala zájmenem – to nebo tam. Zeptal jsem se jí, jestli jí nevadí, když mluvím o čuráku nebo o kundě, popřípadě píče. Připadalo mi totiž hloupé schovávat se za zájmena a nepojmenovat věci jasně. Ale holky na to můžou mít jiný názor. Řekla mi, že jí to nevadí. Chtěl jsem vědět, jak holky pojmenovávají kundu, řekla mi, že nijak. Mluvili prostě o zájmenech. Ještě jsem se jí zeptal, jak holky pojmenovávají mužské přirození. Řekla mi že lofas. Slyšel jsem to označení prvně a moc se mi nelíbilo. A hned se mě provokativně se smíchem zeptala: „Máš lofasa, Ivo?“ „Co mám. to mám.“ odpověděl jsem rozpačitě. Nedalo mi to také, abych se jí nezeptal, jestli si holky vzájemně ukazují kundu. U nás kluků to bylo snadné, v partě jsme společně močili a oklepávání po vyprázdnění přešlo pravidlem v masturbaci s neformálními závody, komu se dřív postaví. Pak jsme vzájemně porovnávali, jak na tom kdo je. Jana mi řekla, že i ony se chodí společně vymočit a při utírání kundy si je vzájemně srovnávají. „Vy si kundy utíráte?“ nevěřil jsem svým uším. „No to si nevěděl,“ podivila se Jana. „A co když jedné holce kunda kvete a druhé ne?“ popsal jsem stav pohlavního vzrušení u holek. „Tak si jí víc utírá a je to,“ odpověděla mi Jana a naznačila tak, že ani jí nejsou masturbační praktiky cizí. Tím naše debata o genitáliích prozatím skončila a skončilo i naše první rande.
Další den jsme se zase sešli u rybníka. Průběh byl obvyklý. Koupali jsme se, pobyli na kamenech, chvíli se slunili, převlékli a zcela samozřejmě si řekli, že půjdeme do lesa. Teď už jsme netápali, věděli jsme, kam máme jít. Ještě po cestě jsem se na Janu vrhl, že jí budu osahávat, ale zřejmě nebyla připravená a proto mi řekla, „Tohle mi nedělej.“ Pokorně jsem přestal. Když jsme přišli na místo, poslušně jsem se zeptal: „Můžu si na tebe sáhnout?“ „Jak chceš ty,“ odpověděla mi tónem, ze kterého čišela naprostá oddanost. Osahávání ve stoje už mělo ustálený postup. Zdvihl jsem jí sukni, kterou tentokrát měla, a měla jí už pokaždé, stoupnul jsem si za ní a tak jí umožnil, aby se rozkročila a sehnula. Já jí pak zezadu osahával. Občas bych uvítal, kdyby se ke mně po zvednutí sukně otočila zády sama, ale Jana byla na rozdíl od Věry velice citlivá na své pozadí. Kundu mi ukázala bez rozpaků, ale abych jí viděl zezadu nebo aby na mě vystrčila zadek, byť oblečený, to se jí zdálo neslušné. Zajel jsem rukou do trenýrek a masíroval jí kundu. Pak jsem se jí zeptal: „Sundáš si kalhoty?“ Přikývla a stáhla si je. Sukni jsem zatím na ní nežádal. Řekl jsem: „Tady jsou borůvky, pojď, natrháme si je“ Přičapli jsme k borůvkovým trsům, Jana proti mně. Záměrně si upravila sukni tak, aby jí bylo vidět do rozkroku mezi rozevřenými stehny. „Máš hezkou lucerničku,“ řekl jsem jí, protože se mi zdálo, že její kunda mezi těmi stehny doslova září. Usmála se a ještě si poopravila sukni, aby jí byla lépe vidět. „Pojď, sedneme si.“ Vybídl jsem ji a sedli jsme si jako včera. Po chvilce osahávání jsem jí řekl: „Ta sukně přece jen překáží, viď. Sundáš si jí?“ Přikývla a začala se soukat ze sukně. Nechtěla totiž, abych ji viděl zezadu, až si ke mně bude sedat. Nakonec se jí podařilo sukně se zbavit a mohli jsme se věnovat osahávání a povídání.
Po chvilce se mi zastesklo po pohledu na Janinu kundu a tak jsem si klekl mezi její rozevřené nohy a jemným tlakem jí přiměl, aby si lehla na záda. Nebylo v tom žádné násilí, Jana věděla, co chci a spolupracovala se mnou. Když ležela na zemi, přitáhla své roztažené nohy k břichu, takže jsem měl její kundu před sebou jako na podnosu. Ještě nikdy jsem jí v téhle poloze neviděl a mile mě tím překvapila. „Máš krásnou kundu,“ řekl jsem jí. „Ty chlupy ti jí akorát rámujou, není jich ani málo, ani moc, právě tolik, aby ta kunda pěkně vynikla. A víš, co se mi taky líbí? Jak se ti dělají po stranách kundy ty brázdy, to jsem ještě neviděl. Ale ze všeho nejvíc se mi líbí tahle houbička,“ a třel jsem Janě nalitý poštěváček. Jana měla vskutku velice vyvinutý poštěváček, vystupoval jí ze stydké rýhy jako zahradní jahoda. Pokusil jsem se i oddálit od sebe stydké pysky, nebránila mi v tom, ale pohled do štěrbiny mezi nimi mi nepřipadal nijak zajímavý a tak jsem od toho upustil. Chvilku jsem si tak hrál s její kundou, nohy pořád měla ve zvednuté poloze, pak jsem jí pomohl si sednout a sedl si vedle ní. Vyprávěla mi, jak jeden kluk ze sousední vsi jí ukazoval čuráka a chtěl, aby s ním chodila, ale ona ho odmítla. Také jsem ho znal, choval se docela kamarádsky, ale po téhle informaci jsem si o něm pomyslel: Ty jsi pěknej hajzlík. Bylo to totiž v době, když už jsme s Janou chodili. Oba jsme tím pro ostatní náramně dospěli. Pak už jsme šli domů.
Co jsem se rozloučil s Janou, stále jsem měl před očima, jak přede mnou leží na zádech se zvednutýma nohama. Tu mě blesklo hlavou, ty vole, proč vlastně s tou Janou nešukáš. Erekci jsem měl dobrou, ale k ejakulaci u mne ještě nedošlo. Nebyl jsem ještě pohlavně zralý, podobně jako Jana. Věřil jsem, že když jí o to řeknu, tak mě neodmítne. Těšil jsem se na druhý den a hned jsem také provedl přípravu. Vzal jsem si krátké kalhoty, protože dlouhé nešly přetáhnout přes tenisky a to byl hlavní důvod, proč jsem se s Janou nesvlékal. Musel bych daleko víc manipulovat s oblečením a obutím než ona. Jana si kalhotky i sukni stáhla raz dva. Kraťasy si budu moci stáhnout přes boty a tak jí budu moci konkurovat. Byly mi sice trochu těsné, ale vem to nešť.
Sešli jsme se opět u rybníka a náš pobyt u něj měl obvyklý průběh. Protože už jsem myslel na to, co bude dál, nechoval jsem se k Janě tak soustředěně a pozorně, jako obvykle. Už jsem chtěl, abychom byli v lese na našem plácku. Konečně jsme se tam dostali. Zeptal jsem se Jany: „Můžu si na tebe sáhnout?“ a zvedl jsem jí sukni. Přikývla. Zajel jsem rukou do kalhotek, Jana se rozkročila a sehnula a já jí masíroval kundu. Cítil jsem, jak jí zvlhla. I mě se postavil čurák. „Svlékneš se? Kalhoty i sukni?“ Opět přikývla. Ta sukně včera opravdu překážela a bylo lepší mít tu proceduru odbytou. Tentokrát jsem se svlékl s ní. Podívala se na mně, ale nedala najevo žádné překvapení. Stáli jsme proti sobě, oba jenom v tričku a oba vzrušení. „Lehneš si?“ zeptal jsem se roztřeseně a pohladil jí po břiše. Beze slova si lehla. Klekl jsem si mezi její nohy. Přitáhla nohy k těla a zůstala přede mnou ležet ve stejné poloze jako včera. Naklonil jsem se nad ní a opět jsem jí masíroval chvilku kundu. „Chtěl bych si s tebou zašukat. Dovolíš mi to?“ Zeptal jsem se jí přiškrceným hlasem. Na chvilku se zarazila. „Jsi těžkej, neunesla bych tě,“ odpověděla nakonec. „Nadlehčím se, nebudu tě tak tížit. Vždyť víš…“ připomněl jsem dřívější zkušenost. „Jak chceš,“ odpověděla sotva slyšitelně. Hned v úvodu jsem jí však zatížit musel. Pokoušel jsem se do ní proniknout bez pomoci ruky, ale nešlo to. Proto jsem se na ní položil celou vahou, přitom jsem znovu vnímal jak má Jana tvrdá prsa, zavedl čuráka do kundy, ale pouze na kraj, jako kdysi a pak jsem jí pevně sevřel. Jana ležela pode mnou se zdviženýma nohama a krátce, přerývaně oddechovala. Teď už jsem věděl, co mám dělat. Jediným prudkým vzepětím jsem protrhl její panenskou blánu.
Jana pronikavě vykřikla. Bylo vidět, že jsem jí svým nástupem překvapil. Snad čekala, že to bude šťouchání jako kdysi v lomu. Začal jsem s opatrnými pohyby, jako bych zkoumal neznámý terén, tím spíš, že Jana při každém pohybu bolestivě vzdychala. Po chvilce ale její bolestivé vzdechy ustaly a trochu se uklidnila. „Bolí tě to?“ zeptal jsem se. „Už ne,“ odpověděla mi. To uklidnilo i mne a začal jsem pečlivě mapovat hloubku její kundy. Jana byla opravdu hluboká, dostal jsem do ní téměř celého čuráka. Postupně jsem začal pohyby zrychlovat, přitom jsem se snažil, abych zaměstnával její pochvu po celé délce. Čím byly moje pohyby rychlejší, tím jsem byl zadýchanější. I Janě se dech prohloubil a zrychlil, až nakonec přešel v hlasité vzdychání. V závěru se mě zmocnila křeč, zmítal jsem sebou ve snaze proniknout co nejhlouběji, ale naštěstí bez výronu semene. I Jana mě silně objala kolem ramen, celá se ke mně přitiskla, prudce proti mně napínala břicho a sténavě oddychovala. Byli jsme u konce.
Když naše vzrušení doznělo, tedy především moje, zvedl jsem se z Jany, pomohl jí si sednout, sám jsem si sedl vedle ní. Podíval jsem se jí do klína a doslova jsem strnul. Jana krvácela z kundy, Sice málo, ale přece. I ona si toho všimla a zděsila se. Co budeme dělat? Nabídl jsem jí svůj kapesník, aby se utřela. Moji nabídku sice využila, ale krev se v rozkroku objevovala stále. Navrhl jsem jí: „Víš co, lehni si na záda a chvilku klidně lež. Uvidíme, co to udělá. Když to nepřestane, tak si dáš kapesník mezi nohy, pod sukní to nebude vidět a doma řekneš, že jsi právě dostala měsíčky.“ Poslechla mojí radu, lehla si naznak, lehl jsem si vedle ní na bok a jemně hladil po břiše a boku. Tentokrát měla nohy u sebe a to byl neklamný znak, že se necítí dobře. „Nemrzí tě to?“ zeptal jsem se. Jenom pokrčila rameny, slzy na krajíčku. Po chvíli jsme provedli kontrolu, jak se věci mají. Krvácení na štěstí ustalo. Ještě jednou se očistila, krev už se neobjevila. Viditelně potěšená se ob
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
80.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 2.5 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
2.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 43 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
