» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2140699

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Ztracená magie (25) - Už to začalo ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie

Gandalf	publikováno: 22.04.2008, 16:50

25. kapitola - karta se obrací


	Kapitola pětadvacátá – Už to začalo Z černého snu mě probudilo nebývalé horko a vysoká vlhkost. Připadal jsem si jako v nějaké velké prádelně, kde se za silného poledního slunce suší tisíce velkých prostěradel. Těžce se mi dýchalo a ještě hůř vstávalo z bahnem pokryté země. Mé tělo náhle ztěžklo a měl jsem co dělat, abych se vůbec zvedl. Jako kdybych měl na nohou neviditelné závaží, táhnoucí mě nesmírnou silou dolů. "Vstávej!" zaslechl jsem známý hlas za svými zády. "Jsou tady, jsou tady!" opakoval naléhavě. "Kdo?" nechápal jsem a s vypětím všech sil se postavil na nohy a otočil se. "Oni!" šeptl ve strachu Em, držící se za levý bok. Vypadal vystrašeně a hlas se mu chvěl. Po ruce mu stékala tmavě červená tekutina, zřejmě krev. "Kde to jsme?" Em neodpověděl a dál zíral skrze hustý mlžný opar, jakoby očekával něčí příchod. Zranění mu působilo stále větší bolest, ale snažil se ho ignorovat. Až nyní jsem si uvědomil, že mlha, na kterou Em civěl, dostávala tvar a pomalu nás oba pohlcovala. Tíha se zdvojnásobila, takže jsem chtě nechtě padl na kolena. Uvnitř mého těla se dělo cosi podivného. Nějaká neznámá síla se probouzela k životu, ale já trpěl, jako nikdy před tím. Takové bolesti jsem nezakusil ani před domkem Evy Rabioly, kdy ze mě vyprchával život... poprvé. A zde jsem měl neblahé tušení, že se celá věc opakuje, jen s mnohem větší silou. "Tak jsi konečně přišel," promluvil neznámý melodický hlas. Nedokázal jsem zaregistrovat, odkud přesně to bylo. "Musel jsem, nebyla jiná možnost," sípal Em a odkryl ošklivě vypadající ránu. "Ta mrcha byla moc rychlá a mířila sakra dobře," odplivl si. "K tobě jsme nemluvili!" zaburácel ženský hlas, nijak neztrácející na své melodičnosti. "Ale..." zadrhnul Em a udiveně civěl do bílého oblaku. "Přišel jsem vás žádat o pomoc. Můj život..." "Nás už více nezajímá," rozesmál se další hlas a ještě dlouho rezonoval v mé hlavě. Bylo mi jasné, že to s námi dopadne zle. "Sami jste si mě přeci vybrali! Za svého vyvoleného, osvíceného, jediného vidoucího mezi slepými!" křičel už nepříčetně Em. "Udělal jsi pro nás vše, co bylo třeba. Přivedl jsi nám Zdroj a co víc, dal jsi mu nové tělo, které odolalo cestě." "Cože?!" vyhrknul jsem. "Neboj se, nebude to už dlouho trvat," řekl kdosi, utopen v bělavém moři okolní nejistoty. "Moc se vrátí k těm, kterým byla vzata." "Co to má znamenat?! Slíbili jste..." křičel Em a jeho rána silně krvácela. "Buď navrácen mezi živé!" zvolal nejsilnější z těch hlasů a mlhovina se náhle rozestoupila. Místo ní se nad našimi hlavami vznášely bytosti překrásné i ohavné zároveň. "To... nesmíte!" chtěl protestovat Em, ale neznámá síla jej vynesla vysoko nad zem a pak s ním mrštila jako s hadrovou panenkou. Při kontaktu se zemí se ozvala ohlušující rána a Emovo tělo vzplálo zeleným ohněm. "Opusť náš svět. Buď zpět v tom svém, člověče. Tvá moc pramenila z nás. Nyní tento pramen nalezneš ve svém srdci. Bude-li to dost na záchranu vlastního života, to necháme jen na tobě." Dokončil nejvyšší z trojice bytostí, obrovský zlatý had s rohatou dračí hlavou a širokou tlamou, která však byla z nějakého důvodu zašita červenou nití, takže ji nemohl otvírat. Promlouval tak zřejmě v myšlenkách, pomocí telepatie. "Ty půjdeš se mnou!" zavřískal Em a chtěl mě chytit za ruku. Had byl ale rychlejší a jednou větou jej poslal neznámo kam. Zůstal jsem sám v cizím světě. Prapodivné bytosti na mě shlížely jako na zjevení. Měl jsem něco, po čem všichni toužili. "Bojíš se nás?" zeptala se po chvíli žena, rovněž s hadím tělem, ovšem namísto úst měla zašité obě oční víčka, takže nemohla vidět. Její nahé ženské tělo plynule přecházelo v hadí u podbřišku. Šupinatá kůže vrhala na zem odlesky vzdáleného slunce a popelavé vlasy jí sahaly až k pasu. "Co po mně chcete?" "To, co máš v sobě," zasyčel třetí had. Stavbou těla byl podobný ženě, jenom jeho hlava byla nepřirozeně protáhlá dozadu a postrádala vlasy. Oči mu zářily jako dvě hvězdy lapené v hluboké studni a z úst, osázených dvěmi řadami ostrých zubů, čas od času vyjel rudý jazyk. "V sobě?" Ustrašeně jsem si přejel rukou po těle a hledal příčinu ostrých a neustávajících bolestí. "Myslím, že by to měl vědět," otočila se žena ke zlatému hadovi. "Beztak už došel cíle," přitakal hadí muž a jak natočil svou dlouhou hlavu stranou, povšiml jsem si nepatrných jizev na místě, kde by měl mít uši. "Nejdřív chci zpět to, co mi náleží. Pak se možná dozví pravdu," zahřímala dračí hlava. Ladným pohybem se dostala až ke mně a na okamžik nasávala okolní atmosféru. "Má vše?" zeptala se po chvíli žena. "Zdá se, že ano," pousmála se mírně zašitá tlama a z nozder vyšel světlemodrý dým. "Dost pro všechny?" přidal se muž. "Obávám se, že ne," had dál zkoumal mé tělo, "ale snad na vás dva něco zbude." "Esence musí být rozdělena rovným dílem, to přece víš!" namítala žena. Naléhavě se podívala muži do očí a očekávala jeho reakci. "Nesmíš brát mou sestru tak vážně. Vezmi si, kolik potřebuješ a o zbytek už se nějak podělíme." Zdálo se mi to, nebo se opravdu schylovalo k hádce? "Moudrá slova," usmál se zlatý had a svým mohutným tělem obtočil to mé, zcela neschopné jakéhokoliv pohybu. Navíc jsem byl navlečen v těžkém kožichu od madam, který byl skrz naskrz nasáklý vlhkostí, takže to bylo závaží navíc. "Vy dva..." rozlítila se žena, až jí vlasy vzplanuly sytě rudým ohněm. "Buď umlčena!" rozlétlo se do okolí, jako když udeří blízko blesk a silný hrom jej ihned doprovází. "Tady se vzpírat nevyplácí, sestřičko," zasmál se muž a další pohled vrhnul přímo na mě. "Raději to urychlím, mohla by nám dělat problémy." Zlatý had utáhl smyčku a já ucítil, jak mé srdce zběsile zrychluje tep. Nemohl jsem dýchat a krev mi naplnila hlavu až k prasknutí. V okamžiku, kdy jsem doufal v rychlý konec, přišlo vysvobození... "Už to začalo," zašeptal muž a s chutí sledoval, jak se z mého těla uvolňuje velké množství světélkující energie - zřejmě oné esence, o které mluvili. "Tisíce let čekání v marnivosti," mluvil rovněž tiše zlatý drak. Všemi póry své kůže pohlcoval to, co se z mého těla uvolňovalo. Nechápal jsem, kde se ve mně vzala taková síla, která tam byla uvězněná tisíce let! Komu to tělo asi patřilo, než mi jej dali? "Cítím tu sílu," rozplýval se v euforii hadí muž. "Bude jí dost pro oba. Jen na tvou sestru nic nezbude." "Nevadí, nikdy se nám nemohla rovnat. Byla a zůstane vždy ta poslední!" Společně se oba zasmáli. Žena byla po celou dobu v nějakém transu, neboť nedokázala mluvit, ani se pohnout. "Poslední kapka," olízl se zlatý had. Sevření povolilo a mé bezvládné tělo se svalilo na zem. "Je na čase zvěstovat náš návrat. Lidé jsou slabí, což se nám bude hodit." "Kontaktuj hlavu řádu Uni Amis. Budeme potřebovat jejich pomoc. Já se postarám o to, aby Zdroj už nikdo nenašel," sklonila se ke mně dračí hlava. "A co uděláme s ní?" ukázal muž na svou sestru. "Zabijeme dvě mouchy jednou ranou. Pošlu je na věčně zmrzlý měsíc Mafasy. Tam ať si žijí šťastně až do smrti!" Po těchto slovech promluvil had s dračí hlavou naposledy, neboť následovalo to, co jsem již zažil... Vše se se mnou zatočilo a pak jsem vzlétl vysoko k nebesům. Viděl jsem nekonečné ohnivé pláně, protkané červenými žilkami - lávovými řekami. Spatřil jsem překrásný palác vysoko v nebesích, dotýkající se samotných hvězd. Nakonec se mi zjevila přízračná tvář a snažila se mi cosi říct. Nedokázal jsem jí naslouchat, neboť kolem skučel zlověstný vítr. Nemohl jsem opět ani dýchat, jakou rychlostí se mé tělo pohybovalo. Poslední obraz, který se mi vryl do paměti, byl vrchol bílé hory, na němž stála bytost mému podvědomí dobře známá - napůl žena, napůl had. Následoval prudký pád do údolí, ke kořenům oné hory.


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 13		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 20		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

estel	16.12.2008, 19:26:27

Doufám, že za to nemůže jen pekelná bolest hlavy a spánkový deficit, ale mám jen jednu poznámku: - na kterou tak Em civěl „Tak“ smazat úplně, nebo přesunout o jedno slovo doprava, aby to dávalo smysl. Oceňuji, že díl nebyl ještě droben do dalších kousků, měl podivnou atmosféru a příjemně klouzal, navíc měl po delší době skutečně prostor, aby se do něho člověk doopravdy začetl. Skoro by to vypadalo, že doopravdy umím být stručná, ale od prvního dílu si všímám jedné drobnosti. Ty sice přímou řeč začínáš v novém odstavci, ale často v něm pak pokračuješ, i když už se ono pokračování k přímé řeči nevztahuje. Aby to bylo jasné, dám příklad. - "Kde to jsme?" Em neodpověděl a dál zíral skrze hustý mlžný opar, jakoby očekával něčí příchod. Zranění mu působilo stále větší bolest, ale snažil se ho ignorovat. Není tu důvod, aby informace o Emovi byla ve stejném odstavci, jako otázka hlavního hrdiny. Obvykle zůstává u přímé řeči jen uvozovací věta. Tak, to abys měl co číst. Dávám jedna.

Fuxik(5)	19.07.2008, 17:45:25

Juu, draci a hadi :)

Alan Dark	03.05.2008, 13:48:07

Abych odbočil od tématu příspěvku dole, příběh se hodně posouvá vpřed, jen tak dál!

cattaetmus	23.04.2008, 16:09:30

Odpověď na příspěvek od uživatele: Kaunaz Isa* ze dne 23.04.2008, 15:34:22* no, to ani ne, ale satirické, řekl bych

cattaetmus	23.04.2008, 16:08:54

Odpověď na příspěvek od uživatele: janaj* ze dne 23.04.2008, 7:55:37* a nechybí ti to, ovečky, mytí se v lavoru, utírání si zadku mechem, pravidelné pitky na salaši?

Kaunaz Isa	23.04.2008, 15:34:22

Odpověď na příspěvek od uživatele: cattaetmus* ze dne 23.04.2008, 7:16:47* Ano, máš krásné komentáže. Takové... Inteligentní, hm?

janaj	23.04.2008, 7:55:37

Odpověď na příspěvek od uživatele: cattaetmus* ze dne 22.04.2008, 19:09:23* Som v Plzni a domov sa zatial nechystám, ale vdaka za ponuku.

cattaetmus	23.04.2008, 7:16:47

Odpověď na příspěvek od uživatele: cattaetmus* ze dne 22.04.2008, 19:09:23* myslím, že moje komentáže jsou daleko vydařenější, jak leckteré pseudopovídky v tomto prostoru

Šíma	22.04.2008, 22:45:50

Také se mi zdá, že kdo dané dílko číst nechce, protože se mu nelíbí, nemusí jej číst a nepít autoru krev! Mi osobně se tato série líbí a nevidím na ní nic špatného! ;-) Sice je tento díl poněkud "jiný" a zavádí čtenáře do podivného prostoru (dimenze), kde jsou bytosti, které možná mohou za ztracení magie v Čarozemi, ale to nevadí, protože se zdá, že se mnohé vysvětluje (nebo alespoň naznačuje)! ;-) Ano, není tu má oblíbená Copatá, ale to nevadí, možná ještě spolu s jinými osobami vstoupí na scénu, protože se schyluje k velké bouři (jak to vypadá)... No, uvidíme! ;-)

cattaetmus	22.04.2008, 21:45:49

Odpověď na příspěvek od uživatele: janaj* ze dne 22.04.2008, 20:05:27* huš, huš zpátky do Tater

janaj	22.04.2008, 20:05:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: cattaetmus* ze dne 22.04.2008, 19:09:23* A prečo to čítaš? Ved je tu kopu iných príbehov.

cattaetmus	22.04.2008, 19:09:23

už by si s tím mohl přestat, je to všechno pěkná nuda


ze dne 22.04.2008, 22:48:56
m2m: Už by jsi s tím mohl přestat, tvoje komentáře jsou taky pěkná nuda.