obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915261 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39343 příspěvků, 5725 autorů a 389591 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Má matka je smrt a já jsem její posel - XII. ::

 autor Sirnis publikováno: 23.04.2008, 11:38  
Tak teda už konečně závěr
 

Klára a Jakub zůstali s Xardasem stát ve dveřích. Všichni tři věděli, že tohle se týká pouze posla Smrti, a tak s napětím očekávali, co se bude dít.
Kamir vyslal temnotu, která uchopila kámen Smrti, vzala ho z rukou sochy a předala jej černovlasému chlapci. Ten když ucítil pulzující sílu artefaktu byl konfrontován s poslední vlnou vzpomínek, po které se mu všechny životy promítli v jednom obrazu. Skládačka byla kompletní, stejně jako odhalená lež matky. Tolik životů, tolik ztrát paměti a hrůzných věcí, které Kamir vykonal z vůle Smrti, než měl v rukou konečně možnost se osvobodit.
Smrt v říši mrtvých ucítila, jak její prvorozený uchopil kámen, který sama stvořila, než vytvořila vlastní svět pro duše živých. Také věděla, že Kamir zná pravdu, a proto jednala. Skrze kámen ovládla Xardase, kterého jako nemrtvého donutila proti jeho vůli použít kouzla, aby zabil Jakuba s Klárou.
Mladá dívka nespustila oči z Kamira, a tak neviděla svou smrt. Za to Jakub viděl plameny z lichovi ruky, jak spalují tělo Kláry a pak jeho. Zmohl se pouze na výkřik pod vlivem silné agónie: „Kamire!“
Posla Smrti probral hlas přítele, ale bylo pozdě, než aby cokoliv udělal. Neměl moc nad životem, pouze nad smrtí, a tak jen v návalu hněvu bez přemýšlení zničil Xardase a poslal jeho duši do nicoty, aniž by tušil, že to nebylo z jeho vůle. Potom mu v hlavě skrze kámen zazněl hlas matky: „Dej mi zpátky můj kámen a já ti je vrátím.“
S očima plných slz udělal černovlasý chlapec jedinou věc, která ho napadla. Použil své schopnosti a odebral se na místo, kde mohl s přítelem a dívkou mluvit, aniž by mu v tom mohla Smrt zabránit.
Jakub kráčel s Klárou po pravém boku dlouhým tmavým tunelem, na jehož konci zářilo bílé světlo. Dívka díky daru strach neznala, ale on se bál toho, co se stane, protože toho vedle posla Smrti zažil tolik, že se obával nejhoršího. Najednou se před ním objevila Kamirova silueta.
„Jakube,“ zvolal Kamir a hnal se k zrzavému mladíkovi, aby ho mohl obejmout. Měl toho na srdci tolik, ale věděl, že na vyslovení všeho nemá čas.
„Kamire,“ řekl Jakub a objal malého chlapce.
„Byl jsi můj jediný přítel za všechny mé životy. Tolik jsi mi toho dal a kvůli mě se ani nedožiješ dospělosti. Já ...“
Zrzavý mladík umlčel přítele. „Vím, že za to nemůžeš. Není to tvoje vina a nechci, aby ses tím trápil.“
„Mohu to napravit. Stačí když vrátím matce to, co je její.“
Jakub se smutně usmál. „Znáš jí líp, než kdokoliv jiný. Zamysli se a pak mi řekni, opravdu by to udělala?“
Kamir sklopil zrak a žal v něm zesílil o to víc. „Ne. Neudělala.“
„Tak vidíš. Rozhodni se sám za sebe. Během našeho putování tě tolikrát zastihla minulost. Nyní nastal čas, abys začal nový život.“
Posel Smrti se podíval na přítele, pak na dívku v jeho věku. Ta jen kývla na souhlas, protože dopředu věděla, na co se jí chce zeptat. „Sbohem příteli. Jen mě mrzí, že v příštím životě si na mě nebudeš už pamatovat.“
„Sbohem a hodně štěstí,“ řekl Jakub a poplácal černovlasého chlapce po rameni. Potom s Klárou vykročil vstříc nové existenci v říši mrtvých, kam jak sám věděl Kamir nebude už nikdy moci vstoupit.
Prvorozený potomek Smrti se přenesl zpátky do města bohů, k soše své matky. Skrze její artefakt se s ní spojil a řekl: „Ne matko. Nevrátím ti tvůj kámen. Tolikrát jsi mi lhala, tolikrát sis s mým životem pohrávala je na čase to skončit. Už nebudu tvou loutkou, nástrojem, kterým budeš měnit svět. Od této chvíle začíná můj nový život!“
Pak Kamir vší silou mrštil černým kamenem o zem a na artefaktu se objevili drobné prasklinky.
Smrt v jeho mysli vykřikla: „Ne!!“
„Na všechno jsem si vzpomněl a chceš něco vědět. Takový pocit uspokojení ze zrady, když jsem se vloudil do tvého hradu a sebral ti ten kámen, než jsi mě odhalila, byl neskutečně úžasný,“ a dupnul na kámen, který pak při sebemenším nárazu hrozil, že se rozletí na tisíce kousků.
„Ne, slituj se. Jsem tvá matka.“
Kamir udělal několik kroků od kamene, jenž zaryl do země před sochou Smrti. „Slituj se? Smrt nezná slitování, tak proč bych ho měl znát já,“ potom přivolal temnotu a s její pomocí svrhl sochu matky na kámen, který se roztříštil po podlaze.
Poslední potomek Smrti na světě se pak otočil a odešel vstříc novému životu, který ho čekal. Byl volný, přesto ve svém nitru měl tolik žalu a muka za všechny hříchy svých minulých životů, že neviděl důvod, aby oslavoval. Na druhou stranu měl před sebou dlouhý život, který prožije podle svého.


 celkové hodnocení autora: 89.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 1 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 13 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 m2m 23.04.2008, 11:38:30 Odpovědět 
   No a já to vezmu rychle, protože konce bolí, ale rychlé konce nebolí tak dlouho.

Celý román uležet, přepracovat, opravit, vybrousit, proškrtat a zároveň místy rozepsat, zatmosféričnit některé části, vybrousit charaktery (takový Jakub vlastně působí tak nějak nevýrazně, což ostatně většina charakterů) a nakonec...to nejdůležitější - dostat masívní políbení od Múzy při psaní (když Tě políbí, píšeš potom jak v tranzu, ale z drtivé většiny to pak neopravuješ)...a vznikne z toho více než dobrý román.

Jen je škoda, že v současné podobě je pohřben.

P.S. Někdy se v Tobě skrývá ještě hodně z dítěte, takové naivní obraty nebo představy, jako tomu bylo třeba v té jedenácté části ve scéně s bojem Xilefa se svým bratrem, je třeba zlepšit, tady je třeba prostě jen...vyrůst :-)

Známka je...jsou...čistě moje, jedna redaktorská, druhá za mě jako za čtenáře, kterou dávám za celý román.
 ze dne 23.04.2008, 20:57:01  
   m2m: To já taky :-)
 ze dne 23.04.2008, 16:56:22  
   Sirnis: no tak jako sice tohle je má dopsaná druhá kniha, ale kdyby ukázal tu první, tak ta je taková no sepsaná tak, že ty kapitoly vlastně na sebe nenavazují, takže ta hlavní linie, je jakoby prostě seriál řekl bych, tudíž v tom je posel smrti jinačí
no s tím přepracováním uvidim, ale teď se zaměřuji již na New, objednaná kniha sci-fi mi došla, přečetl jsem a ač v ní nejsou ufoni, tak nějaké zamyšlení plus první výtky zapříčinili přepsání začátku, takže na něm teď opravdu pilně pracuji a ano v něm bude hodně informací, až sem zvědav co na ně řekneš
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
HLAD
Tilda
Idylka ideálu
kimberly1995
Prkna za růže [...
Lilitka
obr
obr obr obr
obr

10dkg magie
Aenica
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr