obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Nic nezničí lásku tak jako ženin smysl pro humor."
Oscar Wilde
obr
obr počet přístupů: 2915264 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39348 příspěvků, 5725 autorů a 389614 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: Kocouří historie ::

 autor Vlaďka publikováno: 25.04.2008, 18:55  
Už jste někdy chtěli potěšit samotářského kamaráda či kamarádku živým tvorem? ...:o))
 

„Kde je?!“
„Co já vím? Vím určitě, že když jsem auto zamykal, byl vevnitř...“
„No, ale teď tady prostě není!“
„To je blbost, asi se jen někam schoval.“
„Kam se asi tak mohl schovat v malém autě, nevíš?!“
„Ježiš, nehysterči… tak třeba zalezl pod sedadlo. Je to prostě vystresovaný kocour. Uvědom si, že ještě před hodinou byl v útulku.“
„No, výborně, určitě ti proklouzl ven, když jsi bral z kufru ten notebook.“
„Přece ho tam nenechám. Ty si nepamatuješ, jak nám tehdy na parkovišti vykradli auto, když jsme byli v kině?! Předhazuješ mi to už dva roky!“
„Jenže teď ho budeme nahánět po celé Porubě…To se s ním můžeme rovnou rozloučit. A právě jsme dali dva litry za pelech, misky a žrádlo!“
„Prosím tě, zavři ty dveře a hledej. Přece se nemohl vypařit… Au! Stojíš mi na noze,“ zařval Pavel, když se Klára snažila prozkoumat zásuvku na cédéčka a jehlovým podpatkem se zaryla do sandálu svého muže, který právě kontroloval prostor za zadním sedadlem.

Následujících deset minut nadzvedávali v neprodyšně uzavřeném autě koberečky, nakukovali za sedadla a nakonec se přistihli při tom, že dokonce i otevírají a protřepávají cédéčka … jakoby se tam mohl kocour schovat.
„To je den, do háje,“ povzdechla si Klára, která pomalu ztrácela naději, že chlupáče najdou, když najednou nahmatala mezi plastem a plastem, pod palubní deskou, živou hmotu. „Mám ho!... Je tady pod zásuvkou,“ křikla na Pavla a snažila se zachytit tu změť nazrzlých chlupů, rozhodnutou nevzdat se svého bezpečného útočiště i za cenu fyzického boje. Po následující krátké a intenzivní bitvě oddychovala Klára na předním sedadle, drtíc přitom kocoura na klíně
a otírajíc si krev, kapající z rozškrábnutého obočí:
„Tak, můžeme jet. Doufám, že to Káča aspoň ocení. Seknou kousek vedle, neměla bych oko,“ zavrčela na svého muže. „Tebe taky pro něco poslat… Říkala jsem ti, vyber nějaké roztomilé malé kotě, co jí zahraje na city… a ty přineseš tohohle Barbara Conana na steroidech!“
„No jo, když on se na mě tak smutně koukal…“ pronesl omluvně od volantu Pavel.
„To sice chápu, ale nějak jsi zapomněl, pro koho to má být dárek. Jestli té naší samotářské Káči neseženeme do bytu hodně brzo nějakého živého tvora, obroste mechem a dveře bude lidem otevírat jenom na pět centimetrů. Už teď se stahuje do sebe a je čím dál nevrlejší. Posledně jsem si všimla, že mluví nahlas sama se sebou. Kotě by ji mohlo trochu nastartovat. Ovšem tenhle kočičí puberťák se tváří tak roztomile asi jako moje šestnáctiletá neteř, když jí brácha říká, že musí být z mejdanu doma v deset. S ním nás ani nepustí dovnitř!“

Zabráni do pochmurných úvah, dojížděli pomalu na narozeninovou oslavu:
„Hele a tvař se, že jako pohoda, jo? Trochu jsem ho uklidnila, takže by mohl zapůsobit.
Viď, ňufáčku, vždyť ty jsi moc roztomilý kluk,“ prohlédla si Klára vlastně poprvé kocourka pořádně. Měl krásně žíhané zelenohnědé oči, momentálně ještě pořád metající blesky, zrzavou garfíldovskou srst a z koťátkovské něhy nedávno dorostl do teenagerského klackovství - samá ruka, samá noha a … tři kila testosteronu. „Nepokaz si to, ona je Káča moc hodná, jenom už je dlouho sama a zvykla si na to, víš? Jestli na ni zapůsobíš, budeš se mít jako v ráji.“… ,A jestli ne, můžeme to zabalit a k příštím narozeninám jí dát rovnou papuče, zástěru a permanentku do Klubu samotářů,‘ pomyslela si nevesele.

Po půlhodině jízdy dorazili na místo, posbírali výbavu a vyjeli výtahem ke Katčinu bytu.

„Káča má dnes narozeniny
My máme přání jediný
Štěstí, zdraví
Štěstí, zdraví
Hlavně to zdraví…“ rozléhalo se panelákem poté, co oslavenkyně pootevřela dveře svého bytu v osmém patře.

„Tak, všechno nejlepší k těm druhým dvacetinám!“ spustili překotně Pavel s Klárou a hrnuli se dovnitř. „Hmmm, co to tady tak krásně voní?“ zeptala se Klára nadšeně, zatímco oslavenkyně tupě koukala na náklad v Pavlově náruči.
„Co to je?“ zeptala se suše.
„Tohle?“ otázala se roztomile Klára, jako by si chlupatého tvora v Pavlově náruči všimla zrovna teď. „To je Lumpík. Bude tady s tebou bydlet. Užijete si spoustu srandy, koupili jsme mu i domeček a hračky…“
„Já ho nechci,“ poznamenala klidně a důrazně. Dáte si kafe?“
„Ale… podívej, jak je roztomilý,“ zavolala Klára zmateně a položila kocourka na zem, když mu před tím pošeptala do ucha: „Hele, teď klidně seď a tvař se mile a zranitelně. Je to důležité.“
Kocour jí ale v kocouří řeči odsekl něco jako: „Strč si ty své chytré rady za klobouk,“ a po položení na koberec v obýváku vlítl do kuchyně pod kredenc dřív než bys řekl ,chyť tu hysterku!‘ Při běhu shodil vázu, která se rozletěla na tisíc kousků jako naděje českého národa po Bílé Hoře a parkety u kredence poznamenal rýhami od drápů. ,Tak, to bychom měli,‘ poznamenala šeptem Klára Pavlovi, ,to se fakt povedlo.‘
Po zkušenostech z auto věděli, že nemá cenu snažit se ho vydolovat, jenom by ho zase rozběsnili a to bylo vzhledem k dojmu, který potřebovali udělat rozumné, asi jako jít si zaplavat se žraloky, když vám zrovna teče krev z nosu. Tak ho nechali kde byl, dvě hodiny probírali nejnovější drby, cpali se čínou, a jakoby mimochodem pronášeli proslovy o prospěšnosti soužití člověka se zvířetem a o jeho vlivu na psychickou pohodu a tiše doufali, že Katka vyměkne a kocourka si nechá.
„Tak my jdeme, díky, bylo to bezva…“ pronesli Pavel s Klárou po několika hodinách a jakoby nic si oblékali bundy a mířili ke dveřím. Za nimi šla Káča s pelechem a slovy:
„Ještě to zvíře…“
„No, vidíš… málem bychom zapomněli,“ plácla se Klára do hlavy a klesla zklamaně na všechny čtyři, aby vyšťárala tu urputnou nepřátelskou změť chlupů.
„Promiň, kámo, budeš muset zpátky. Ale já ti za to nemůžu. Varovala jsem tě,“ pronesla smutně k chlupáčovi, ale ten se tvářil, že je mu to upřímně jedno. Asi si v útulku udělal kámoše a nemohl se dočkat, kdy ho z výletu přivezou zpátky domů, aby jim poreferoval, co za srandovní tvory potkal.

V útulku z nich neměli radost.
„To vám to dlouho nevydrželo,“ pronesla ošetřovatelka sarkasticky. Pod fousy si mumlala: ,Takové lidi miluju, co si myslí, že zvíře je nějaká věc, kterou si můžou vzít a když se jim nehodí, tak ji zase vrátit.‘
Ukolébal ji až fakt, že Klára s Pavlem přihodili ke kocourkovi i pelíšek, žrádlo, misky a hračky v celkové ceně asi dva tisíce korun. Dá se říct, že se jim ten několikahodinový výlet opravdu vyplatil.

A tak, jestli uvažujete o pořízení živého tvora, utíkejte rychle do Havířovského útulku. Čeká tam na vás zrzavý kocourek s věnem. Je milý a přítulný… tedy … mohl by být… pokud si ho někdo nechá déle než dvě hodiny.


 celkové hodnocení autora: 98.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 11 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 21 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 57 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Arvinej 09.03.2009, 22:59:05 Odpovědět 
   ... tak mě někdy fascinuje, jak dlouho mi trvá, než se dostanu k dílům na saspi ...

každopádně tenhle příběh je jako vždy u tebe pěkně napsaný, s humornou zvířecí zápletkou. tu a tam vykukuje i nějaká ta myšlenka o samotě a zvířecích miláčcích, o tvrdohlavosti, lidech... no kdyby člověk hledal, najde tam toho dost :-) a to je vlastně to, co mi tady tak trochu vadí. ten konec šel trochu vypointovat, trochu víc to vypíchnout. na druhou stranu i bez toho je to příjemná oddechovka.
poslední dobou jsem si zvykl na hodnocení literárních děl procentuální stupnicí, proto zde jednoznačně 50%. podle saspiáckých měřítek 2 :-)
 sirraell 19.02.2009, 12:02:35 Odpovědět 
   Jsem dost prekvapena, ze toho kocoura nemas jeste doma... ;o)
jako vzdy zabavna i poucna, tva povidka se mi moc libila.
 Anquetil 29.04.2008, 1:48:16 Odpovědět 
   Věru inspirující story, četl jsem ji té kočce, co mi připsali do občanského průkazu a ona se někam schovala v mylném domnění, že ji budu hledat. Děkuji! :o)))
 Tuax 28.04.2008, 11:51:29 Odpovědět 
   Pěkně popsaný příběh. Kocour vyloženě výrazná osobnost a Káča svým způsobem taky. Tu cestu by k sobě asi hledali z tuha. Každopádně přeju oběma, ať se jim život obrátí k lepšímu. Život v útulku, ani život o samotě, není nic co by bylo zrovna příjemné... Napsané živě, čtivě a zanechá to v čtenáři stopu.
 ze dne 28.05.2008, 16:00:30  
   Vlaďka: Pravda. Snad si jednoho i druhého někdo vezme :O)
 Dědek 28.04.2008, 10:18:44 Odpovědět 
   Moc hezky napsané. Ostatně zvířátka, to je celá škála radosti, starostí a někdy i trochu zlosti. Ovšem kdo je má rád, tak na ně nedá dopustit.
 ze dne 28.05.2008, 16:01:31  
   Vlaďka: Sou to potvory kousavý, chlupatý...:O) Mimochodem, máme Mikeška IV. Spinká s náma v posteli...Děti už odrostly a člověk potřebuje mít doma něco milého :o)
 Black Cherie 27.04.2008, 16:54:08 Odpovědět 
   K tomu není co dodat. Pěkný (i když sem tam s překlepem), trochu smutný příběh, který pošimrá každou dušičku
 ze dne 27.04.2008, 18:27:53  
   Vlaďka: Díky moc. Za překlepy se omlouvám. Asi jsem je přehlídla.
 Yfča 26.04.2008, 21:03:10 Odpovědět 
   To musím přečíst našemu Myšákovi, haby si vážil teho, že se stal členem rodiny... ;o)
 ze dne 27.04.2008, 8:10:38  
   Vlaďka: Taky jsem to Mikešovi říkala...:o)
 OH 26.04.2008, 15:20:53 Odpovědět 
   Ahojky, líbilo. Konečně něco lidského, normálního. Ze zkušeností vím, že šteně si za poměrně krátký čas otočí paní domu kolem drápku, ale holt, chce to nějaký ten čas...
 ze dne 27.04.2008, 8:11:10  
   Vlaďka: Je to i o lidech. Někdo už má holt tu bránu zavřenou.
 Albireo 25.04.2008, 21:28:10 Odpovědět 
   Pěkné, líbilo se mi. Je vidět, že máš ty chlupaté potvůrky přese všechno ráda.
 ze dne 26.04.2008, 8:07:14  
   Vlaďka: Já bych si ho nechala. O jednoho tvora doma víc nebo míň, to neřeším, ale tohle opravdu nebyl můj příběh. Díky, ALbi
 Šíma 25.04.2008, 21:07:49 Odpovědět 
   Hezké to bylo! Povídání o zvířátkách (včetně veselých příhod) mám rád! :-DDD Líbilo a dávám za jedna!

P.S. Jo, jo, chudák čičinka, ale lidi zapomínají, že jsou i kočky domácí také šelmy (kočkovité) a mají dvacet drápků a plnou tlamu zubů! ;-)
 ze dne 26.04.2008, 8:09:43  
   Vlaďka: Díky, Šímo. Kočky jsou skvělé, momentálně čekáme na nového Mikeška, narodil se před dvěma týdny. Ten předchozí chytil nějakou vzácnou nemoc a nepodařilo se nám ho zachránit.
 Svetla 25.04.2008, 19:44:44 Odpovědět 
   Chádáček kocourek. To jsou ale dneska lidi. Ani takový hravý dary nepřijímaj.
 ze dne 26.04.2008, 8:10:19  
   Vlaďka: Jo, jo...sobečtí prevíti to jsou...Díky, Světli.
 čuk 25.04.2008, 18:54:45 Odpovědět 
   Je to veselé, s príma vtípky a v podtextu i smutné. Někdy se člověk cití jako ten kocour anebo jako ona Katka. A trpělivost je velice důležitá věc, a někdy to dojde příliš pozdě. Kocour a kotě je velký rozdíl. Příště přivezte štěně.
 ze dne 26.04.2008, 8:08:25  
   Vlaďka: Díky, Čuku. Nevím, jestli prostě pro tu Katku už není pozdě. Jak mi ji Klára líčila, za chvíli začne obrůstat mechem, na nose jí vyroste bradavice a přestěhuje se do chaloupky na kuří noze.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
Vítězslav Dvořák
(16.7.2019, 08:42)
Adelaide
(13.7.2019, 17:25)
obr
obr obr obr
obr
Nejlepší přítel
Lord Mordvig
Jsem morbidní
maja3
Opilí nocí
Bezejmenná
obr
obr obr obr
obr

Zkouška z Ekologie
Thea
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr