obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."
Erich Fromm
obr
obr počet přístupů: 2915699 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392512 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Jak se pan Kadlec vydal na nákupy…(VIII.) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy pana Kadlece a Kalicha
 autor Alan de la Pont publikováno: 27.04.2008, 19:10  
Osmá epizoda povídek pana Kadlece a Kalicha. Tentokráte pojednávajíc´o nákupních mániích a akčních slevách…
 

Pan Kadlec se vydává na nákupy do obchodního centra. Nestává se to tak často, aby pan Kadlec vyrážel do center s větší koncentrací lidí, než jsou tři zbloudilí důchodci v přilehlé večerce u jeho činžáku. Vždycky tvrdí, že velké množství lidí, kteří se houfují u obchodů s největšími slevami, ho ubíjí a vyčerpává. Není pro něj mnoho důvodů vydávat se od domu příliš daleko. Staré kosti a klouby mu už moc neslouží a pružiny a šrouby v nich jakbysmet.

Tentokrát ale vyráží do vzdálené komunity z čistě prozaických důvodů. Potřebuje sehnat nové vydání knihy jeho oblíbeného autora Williama Sewarda Burroughse. Obléká si svůj starý a stále více moly prohryzaný kabát. Nazouvá botky, bere klíče, kontroluje stav peněz v jeho portmonce a vyráží na schodiště.

„Krucinál, výtah je zase zaseklej! Parchanti jedni, neumíte jezdit výtahem!“ Zabrumlá polohlasně na svítící kontrolky výtahu a vydává se na schodiště. Když sejde na patro, kde bydlí pan Kalich, tak zabuší na dveře a teatrálně huláká:

„Gestapo; otevřete to dveřisko, nebo je vyrazíme!“

Pan Kalich celý udýchaný v mžiku otvírá dveře přivřené a jištěné bezpečnostním řetízkem, který byl bezpečný možná před půl stoletím.

„To jste vy, pane Kadlec! Já už myslel, že jsem včera při odchodu na toaletu ve zprávách cosi prošvih… Vy mi teda dáváte, nesmíte zapomínat, že už jsem taky starší člověk a mohla by mě klepnout pepka…“

„Co starší člověk… Vždyť vy už jste starej dědek, tak si nechte těch aforismů.“

„Tak to máte asi pravdu, dneska jsem při vstávání musel dobrou třičtvrtěhodinku sedět na posteli, než jsem uzřel svět a uvědomil jsem si, že ještě nejsem na onom světě…“

„Nebude to dlouho trvat, Kalichu a budeme tam všichni! Vždyť celá ta habaďúra s justicí tomu dala poslední hřebíček do rakve. A vůbec všechno se to sype jako suchý jetel z ječmene…“

„Vždyť jsem říkal, že mi v těch zprávách muselo něco ujít…“

„Ale houby, lepší nevědět, pane Kalich…“

„A teď mě zvolna napadá, co že tady vlastně děláte, vypadá to, že se snad někam chystáte… Jdete na hřbitov?“

„Na hřbitov chodím každou středu a neděli, vy semetriko! Dneska je co…?“

„Úterý?“

„Ano, dneska je to pitomý úterý a já musim do knihkupectví, než mi vyprodaj z pultů i ten poslední výtisk. Jdete se mnou?“

„Ále, co bych nešel. Stejně mi už skončil Meš…“

„Tak si zujte papuče, vemte berle a přenosný resuscitál a vyrazíme, než bude až příliš pozdě!“

Pan Kalich se v mžiku přezouvá, bere svůj zánovní tříčtvrteční kabátek, vycházkovou špacírku, kontroluje obsah své portmonky, nezapomíná ani na často opomíjené klíče a už zabouchává za sebou dveře…

„No to je dost,“ pronáší pan Kadlec obligátně.

„Tak rychle vy jste z domu nevypad ani za mlada, tak jakýpak copak…“

„To víte, to určitě… Tak zrovna… No tohleto a pojďte už.“ A pan Kadlec pronásledován panem Kalichem pomalu, ale jistě sešplhávají schody jejich činžáku, jak když Bém lez na Everest… Vycházejí konečně z domu (mezitím si vypravěč udělal kafe a stihl ho vypít…). Tak a už se hrnou směrem na zastávku tramvaje. Lidé nervózně pošlapávají na místě, někteří nervózně chodí tam a zpět a lokty vráží do lidí na úzkém nástupním ostrůvku. Důchodci se hrnou směrem k nástupu do tramvaje, protože se hrozně bojí, že se neposadí na ty jejich líné zadky, které věčně jenom někde dřepí (když se teda nenacházejí ve fázi přechodu mezi dřepěním…). Tramvaj přijíždí… Hůůů… a už veze pana Kadlece a Kalicha vstříc dalším dobrodružstvím našich „akčních“ hrdinů.

„Počasí se nám dnes vydařilo, viďte pane Kadlec,“ huláká pan Kalich na celou tramvaj, kde je to jak ve včelím úlu – jenom chytnout žihadlo…

„To jo, to joo…“

„A nemuselo by dneska ani pršet, jako včera a předevčírem, viďte…“

„To jo, to joo…“

„A tak víte co, já bych se ani moc nezlobil, vždyť je to takové to aprílové počasí, to už člověk musí počítat s tím, že může drobátko sprchnout, však víte, co tím myslím…“

„To jo, to joo…“

„Ale vod tý Stalingradský se to žene jako ďas, no to bych neviděl moc růžově…“

„Můžete už na chvíli sklapnout a nechat mě v klidu přemýšlet! Vy neumíte žvanit o ničem jiném, než o tom pitomim počasí,“ dopálí se pan Kadlec, když už mu vyprší jeho nechvalně známá trpělivost…“

„A nad čím přemýšlíte, pane Kadlec?“ Ptá se, jakoby polekaně Kalich, který si libuje v provokacích všeho druhu…

„Po tom vám je houby! Já si můžu myslet, na co chci a nejsem povinen to někomu ohlašovat!“

„Tak to bych se neodvážil tvrdit, pane Kadlec… To v žádném případě. To né, to néé…“

„Mhhrrm…“ vydává prapodivný bručivý zvuk, pan Kadlec.

Příští zastávka Lakonická, přestup na vlaky linky “S“ a další spoje Českých drah…

„Tak a už tam budem, no to krásně uteklo, viďte pane Kadlec?“

„Krásně moc ne, ale uteklo to… Zaplať pánbůh za to.“

Naši hrdinové už vystupují z tramvaje a hrdě si to šinou přímo do nákupního mega centra. Před vstupem kupí se davy kuřáků, kteří si odběhli od nákupů odpočinout u cigarety, somráci žebrající opodál, šmelináři a další pochybná havěť… Vyjíždějí do prvního patra po eskalátorech a za nedlouho už vchází skrz davy lidí do knihkupectví. Pan Kadlec se rozkoukává se zvířecím instinktem po obchodě a už se žene k abecedně seřazenému regálu, kde nachází písmeno “B“. Pan Kalich mezitím sleduje novinky a bestselery, které jsou nacpány v pyramidách hned u vchodu. Vše po pár minutách odkládá se slovy: „Brak, brak… a zase jenom samej škvár…“ Přichází ke Kadlecovi, který, jak se zdá, už našel svojí vysněnou knihu a listuje v ní a zkoumá, jestli listy a vazba není narušena nějakým nezodpovědným hulvátem.

„Tak jak pane Kadlec, máte?“

„Ale jo, to víte, že jo,“ říká pan Kadlec už s lepší náladou, než jakou měl v tramvaji ještě před pár minutami.

„To je výborné, tak já se podívám…“ a současně chňape po Kadlecově knize v domnění, že mu jí pan Kadlec propůjčí k prohlédnutí, ale zdá se, že to pan Kalich nebude míti tak snadné…

„Nechte to, vy nemáte kouska vychování. Kde jste to viděl, já se snad koukám.“

„Tak mi jí na chvíli půjčte, abych se také podíval. Nebuťte lakota.“

„Lamentování si schovejte na doma, nemáte čisté ruce, ještě byste mi tu knihu zamastil, nebo zašpinil…“ Pan Kadlec je na své věci (i když zde tuto knihu ještě nezaplatil) nesmírně opatrný a přecitlivělý. Dokáže ztropit scénu i kvůli drobnosti, když se jedná o jeho věc, nebo o jeho zájem. Někteří sousedé o něm říkají, že je lakomý, ale pravděpodobně je spíše opatrný než lakomý…

„Tak si tu knihu strčte někam…“ Dochází trpělivost konečně i panu Kalichovi.

„Strčím a rád – doma do knihovny.“

„To udělejte a teď už pojďme, musim stihnout Dallas, který začíná za půl hodiny,“ promlouvá otráveně pan Kalich a jde energicky k východu, pronásledován panem Kadlecem. Při průchodu východem se rozezvučí alarm…

Píp píp píp…

Ochranka u dveří ihned zastavuje pana Kadlece a vytrhává mu knihu z rukou.

„Kde si myslíte, že jste, pane… Tohle není vetešnictví, tady musíte zaplatit!“ Říká důrazně vysoký muž z ochranky, který nápadně připomíná jakousi postavu z kreslených komiksů…

„Nekárejte mě, pane! Já moc dobře vím, co mám dělat a co dělat nemám!“ Rozčiluje se pan Kadlec…

„Tak proč jste nezaplatil?“

„Nemáte tu řádně označenou pokladnu a z toho důvodu jsem jí přehlédl a vydal se k odchodu.“

„Obávám se, že budete muset se mnou a vy,“ (ukazujíc na pana Kalicha) „coby komplic taky…“

„Jakýpak chození? Já nikam chodit nebudu. Vy si tady máte nejprve udělat pořádek a až pak se starat, kam já půjdu, nebo nepůjdu… A vůbec, víte, s kým vlastně mluvíte?“ Rozhořčeně zvyšuje hlas pan Kadlec.

„Nevím, a ani to vědět nechci,“ říká netečně muž z ochranky.

„Já jsem armádní vysloužilec a tohle si ke mně ještě nikdo nikdá nedovolil! Nebudu snášet tohle vaše jednání, mám svá práva a nemyslete si, že je neznám!“

Následuje dlouhá debata. Moc dlouhá debata… S ostrahou, s prodejci, s vedoucím prodejců, s manažerem a nakonec i telefonický rozhovor s majitelem podniku. Výsledek? Pan Kadlec má ve své knihovně nejen knihu, kterou dostal coby válečný veterán jako dar od knihkupectví, ale i poukázku 50% na nákup v onom knihkupectví. Ano, krást se nemá – ale někdy se to může povést zcela intuitivně…


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 7 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 12 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rikitan 31.05.2008, 17:10:48 Odpovědět 
   Tohle se mi líbilo. Článek obsahuje vtip a mou oblíbenou kritiku konzumní společnosti. Pěkné.
 Šíma 28.04.2008, 13:50:21 Odpovědět 
   Líbilo! Oba dědulove jsou prostě k nezaplacení! :-DDD

Jen jsem si na začátku všiml 2x slova "centrum" a namísto "jeho portmonky" bych možná dal "své portmonky", ale já nic, já to jen četl! Takže jsem se hezky pobavil, dialogy i popisy mají skvělý nadhled, humor a mírnou ironii! Díky za pěkné počtení! ;-)
 ze dne 28.04.2008, 22:34:25  
   Alan de la Pont: A já děkuju za pěkný a podnětný komentář...;-)
 BaD 27.04.2008, 19:21:00 Odpovědět 
   Aáách...
No jo konečně další pan Kadlec. Trochu se vypařila ta sitcomová atmosféra, když oba hrdinové opustili svůj činžák, ale i tak je to další kvalitní díl pana Kadlece. U mě jedna
 ze dne 27.04.2008, 19:35:09  
   Alan de la Pont: Díky... Teď má pan Kadlec o mnoho složitější život, když mu jeho dcera nenosí všechno pod nos, ale říkám si, že má alespoň víc pohybu a možná tu bude strašit o trochu dýl...
 čuk 27.04.2008, 19:09:53 Odpovědět 
   Že by důchodce četl Borroughse? Já je znám, vždyť jsem jeden z nich. Kecy se vedou, vedou(přemílání prázdný slámy, když se sýpka vyprazdňuje), dřepějí, dřepějí (ale třeba se jen někteří ztěží drží na nohou). Text je odlehčený, ale poněkud roztáhlý. Vtip se občas vyskytuje, ale ty figurky mohly být vykreslenější. POinta podle mne není zvláštní, ale kdyby se ty řeči po cestě nebo v obchoďáku přesunuly tady do možného polylogu, byla by větší příležitost ke vtipu a charakterizaci obou pánů.
 ze dne 27.04.2008, 19:30:36  
   Alan de la Pont: V tomto příběhu může... Pisálek předpokládá alespoň minimální znalost předchozích dílů, tudíž není charakterizace tolik zapotřebí, protože pan Kadlec a Kalich už jsou téměř mýtické bytosti, u kterých je už ledacos profláknuté... Děkuji za publikaci.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Listí se chouli...
Centurio
Kapitola čtvrtá...
Nick Květenský
Tam pod lesom
Tomáš Belobrad
obr
obr obr obr
obr

JARNÍ 2007
Floridor
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr