» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Většina lidí se domnívá, že láska znamená být milován. Avšak pravda je opakem: láska znamená milovat."

Erich Fromm

počet přístupů: 2140699

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Trnitá cesta II-Hodina strážných andělů ::

honzoch	publikováno: 27.04.2008, 18:26

Lidka asi podepsala smlouvu se štěstím a těžko může vědět, že následky budou větší než obvykle a velmi ovlivní její další životní osudy.
Tentokrat jsem měl s odstraňováním archaismů, vynechávání opakujících se slov a doplňováním diakritiky větší starosti než obvykle, tak doufám, že se neobjeví moc hrubek.


	5) Hodina strážných andělů Farářova řeč bodala Lidku u srdce, všechna ta krásná slova se nechtěně měnila v nejohavnější rouhání. Brezničan se neklidně vrtěl po jejím boku a zřejmě vůbec neposlouchal. Farářova nejistota i snaha vyhnout s Lidčinu pohledu z ní vymačkávaly poslední zbytky naděje. Její bujné poprsí se dralo z nedbale navlečených šatů a vzdouvalo se jako rozbouřené moře. Hlas Božího služebníka umlkal, udušen nervozitou a bezradností. Jeho mysli se přirozeně příčilo, aby provdal nevinné stvoření za ničemu, připraveného mu ustřelit hlavu. Jako zázrakem se nešťastník za oltářem vzpamatoval a jeho blekotání opět přešlo v plynulou řeč. Kaplí se nesla slova, hlásající lásku a vychvalující svátost manželství. Lidku přepadly výčitky. Měla utéct s Kristiánem, dokud byl čas. Nyní je pozdě, přílis pozdě. Opětovné farářovo zadrhnutí Lidce oznámilo, že důstojný pán začíná improvizovat a že si řeč vymýšlí, jen aby oddálit tragický konec. Brezničanova pistole, nyní neškodně sklopená, se zaleskla v paprscích ranního slunce a upozornila, že není radno zahrávat si se smrtí. Lidka nepotlačila pláč a odměnou jí byla surová rána do ramene. A právě v kratičké chvilce, kdy se na ni upnula Brezničanova pozornost, sjely farářovi ruce na podstavec kříže. Zloduch to nepostřehl, Lidka také ne. Oba hajduci-svědci měli hlavy obracené ke vchodu a ani v nejmenším by je nenapadlo, že nebezpečí hrozí z opačné strany. V následujícím okamžiku dopadl železný kříž přímo na Brezničana. Ne, farář by nikdy neměl sílu krucifix uzvednout, ale stačilo postrčení, kříž ztratil stabilitu a opustil své místo na oltáři . Ruce překvapeného zlosyna instinktivně vyrazily proti hrozbě, leč marně, nebezpečí odvátit nedokázaly, snad jen ztlumit následky. Brezničan s výkřikem přepadl na záda. Farář strhl Lidku z jeho dosahu. Bylo to zbytečné, alespoň v daném momentě, Brezničan měl dost starostí sám se sebou a i kdyby chtěl vstát, kříž mu bránil. Oba strážci sebou trhli a nevěda, co dělat, zpanikařili a vrhli se na bezbranného faráře. Důstojnému pánovi nezbylo než je zahnat dobrým slovem, další světský úskok v záloze neměl. Hajduci byli na přemlouvání naprosto hluší a vrhli se na něj, chtěje se zavděčit Brezničanovi, který se stále neosvobodil z Ježíšova objetí. Nikým nehlídaná Lidka vyrazila pro pomoc. Nestačila ani vyběhnout ven, když se před ní rozlétly dveře a dovnitř vtrhli Ondrej s doktorem Kamenským. Jako vítr se prohnali uličkou mezi lavicemi a napadli dvojici hajduků. V mžiku jim vše hrálo do karet. Lidka už nešla pro pomoc. Zaraženě se opřela o rám otevřených dveří a s otevřenými ústy pozorovala, jak doktor s Ondrejem likvidují zkoprnělé hajduky. Zápasníci sebou smýkali po zemi. Breznican skoncil v bezvědomí prakticky okamžitě a jeho muži na tom nebyli o mnoho lépe. Už dlouho nezažilo toto posvátné místo tolik rouhačských kleteb a sprostých výkřiků. Ani když budova sloužila jako součást opevnění, nebyla svědkem takových scén. Ondrej rázně utáhl smyčku kolem Gašparova krku, čímž kratký boj de facto ukončil. Kamenský zatáhl a Gašpar hned upustil šavli z ruky. Stačil jen přidušeně zachroptět. Ondrejův obušek se mu mihl nad hlavou a uvrhl ho do hlubokého bezvědomí. Mladý desátník vítězoslavně pohlédl na Lidku, dobře si vědom její přítomnosti a hrdý na svůj čin. Kamenský s lékařskou pečlivostí zkontroloval, zdali jsou všichni tři ničemové bezpečně zneškodněni a svou nemohoucnost jen nepředstírají. Farář se osmělil: „Mohu se vrátit na faru, pánové?“ „Ale jistě, důstojný otče, nebudeme vás zdržovat!“ odvětil Kamenský od nehybných těl. Počkali, až odejde a přikázali Lidce: „Běž do své komnaty a nikomu neotvírej!“ Tiše poděkovala za záchranu a setřásla Ondrejův pohled ze svého napůl obnaženého poprsí. „A kdybys něco potřebovala, víš kde nás najdeš!“ pokračoval Kamenský ve snaze stejné lákadlo ignorovat. Ondrej pohlédl na zubožené hajduky: „Schováme je někam, aby nepřekáželi! Kdy se proberou?“ „Co já vím?!“ opáčil Kamenský, krčíc rameny. Pro upřesnění s neskrývaným úsměvem dodal: „Ale zase tak brzy to nebude! Namlátili jsme jim solidně! Přidáme je k těm dvěma, co jsme odchytli na schodech! Ať jim není smutno!“ Chytili Brezničana za ruce i za nohy a vynesli ho z kaple. Kristián zuřivě lomcoval s dveřmi. Szendrei se mu snažil pomoci, ale jen překážel. Mladý rytíř se rozčiloval: „Už to přece musí povolit!“ „Nevíte, kolik je hodin?“ otázala se sklesle Zuzka a zahleděla se do tmavého stropu. V břiše jí kručelo jako málokdy. Smutně si povzdechla při vzpomínce na poslední návštěvu kuchyně. „Už tu budeme dobře dvě, tři hodiny!“ hned odvětil Ján Szendrei. Oba tázavě obrátili zrak ke Kristiánovi, kterému uvázl v hrdle vítězoslavný výkřik. Narazil jen na druhou vrstvu dřeva, odsuzující je k další námaze. „Střídáme se, kapitáne!“ odsekl a doplahočil se k sudu s vínem. Odstrčil Zuzanu, zabavil jí čutoru a mohutnými doušky spláchl své zklamání. Ján Szendrei zlobně usykl, když zaslechl Kristiána chlemtat. „Do háje!“ vzápětí zvolal a demonstrativně zahodil otupenou šavli na zem. Chvilku trvalo, než si špinavými prsty vytáhl velkou třísku. Kristián pozoroval stálý pokles kapitánovy morálky se stejně rychle klesajícím optimismem. Prohodil směrem k Zuzaně: „Takhle tu budeme do soudného dne!“ Ovšem už neměl, komu by to řekl. Zuzanka se bez odporu uložila do zaprášeného regálu, s Jánovým pláštěm místo prostěradla. Zhluboka oddychovala. Víno a depresivní temnota podzemí ji rychle ukolébaly. Kristián ani kapitán na sebe němě pohlédli, snad ve snaze odhadnout, kolik toho vypila. „Pane Kristiáne, počkáme, až nás někdo vysvobodí! Lidka už je stejně ztracená!“ „Kapitáne, musíme ty dveře nějak vylomit! Přece to musí jít! Nesmíme se vzdát!“ odmítl rázně Kristián jakoukoliv kapitulaci. Ján Szendrei už šavli ze země nesebral a opřel se o sud s vínem. Protestoval: „Tohle nemá to žádný smysl! Taky se můžu nalít až po krk a lehnout si jako ta holka!“ „Tak dobrá! Jděte se třeba...! Já se nikoho prosit nebudu!“ osopil se na Szendreie Kristián a sám se pustil do práce, zatínaje zuby. Kapitán přejel pohledem ze spící Zuzky na Kristiána, a pak, ač neochotně, přidal ruku k dílu, dostižen výčitkami vlastní neochoty. Kamenský a Ondrej dokončili namáhavou práci. Tři nehybná tři těla byla bezpečně uložena ve velké truhle v doktorově pokoji. „Nechcípnou tam?“ pochybovačně se zeptal Ondrej a poklepal na víko truhly. „Kdepak,“ zavrtěl hlavou doktor, „tady mají díry pro dýchání! A tady taky!“ Ondrej spokojeně přikývl, to mu stačilo. Trochu lotříky podusit. A to doslova. Ale Kamenský byl rychle zpět na zemi. Nakonec přece jen zvítězil strach, že by mohl někdo z uvězněných umřít. Ty díry pro dýchání nepůsobily zrovna presvědčivě. Ondrej proto zastrčil mezi víko a truhlu poleno, aby se nezavřela úplně a řetězem s vysacím zámkem zase zabránil, aby zlocincům v případném útěku. Nyní budou mít dost času zpytovat svědomí, nechť se jim těsná truhla stane očistcem. Krátké ticho, protkané tichými nářky hajduka, který právě přišel k životu, nevydrželo dlouho. Tiché, nesmělé zaklepání oba vytrhlo z jejich bohulibé činnosti a donutilo je vzpřímit se. Lidka vstoupila. „Kde je Kristián?“ optala se a podezíravě hleděla na truhlu. Nevěděli. „A Zuzka?“ „Ona není u baronky?“ divil se Kamenský. Zavrtěla hlavou: „To nevím! Ale nechala všechno rozházené! Je sice dost nepořádná, ale ne takhle! Ani stuhu do vlasů si nevzala, ani punčochy! Neumím si představit, že někde pobíhá jen tak...“ „To je divné, zajdu za baronkou!“ přerušil ji Kamenský a energicky se zvedl k odchodu. Ondrej s Lidkou osaměli. Všimla si jeho zamilovaného pohledu a nebylo jí to dvakrát příjemné. Očima ji svlékal a do komůrky se rychle stěhovalo jakési erotické dusno. Rozpačitě vstala, chystajíc se k návratu do své komůrky. Když už stála v chodbě, uslyšela za sebou Ondrejův hlas: „Liduško, počkej!“ „Ano, Ondreji?“ „Máš pořád ráda Kristiána?“ „Mám, Ondráši. Jsi moc hodný, zachránil jsi nás u té vody a nyní před Brezničanem. Opravdu nevím, jak ti poděkovat.“ prkenně ze sebe vykoktala skorem zdvořilostní frázi. Ale to už stál u ní. „Zuzana u Váhu věděla.“ přešel bez povšimnutí její váhavý odpor. „Ale Ondreji, já mám Kristiána opravdu ráda!“ přestala se Lidka přetvařovat a založila ruce v bok. Ještě neskončil. „Ale co budeš dělat? Kristián si tě nemůže vzít. Jeho rodiče…“ „Ondro, Brezničan se mezi nás pletl! A vidíš jak skončil!“ zkusila jinou písničku. „Mou zásluhou…“ nenechal se odýt. „Na tom nesejde! S Kristiánem jsem si souzena, tak si najdi jinou!“ „Jsem ti snad málo? Já bych si tě vzít mohl! Když mohl Brezničan, mohu i já!“ „Jsi protivný a tohle povím Kristiánovi!“ Ano, protivny, to je to slovo. Jak jinak ho nazvat. Kdyby se jí alespoň díval do očí a nehypnotizoval jí ňadra. Zkřížila ruce na prsou, nucena dál naslouchat jeho vzteku: „Klidně mu to pověz! Ty a tvoje sestra jste dvě největší naivky, jaké znám! A on to ví, využívá toho…“ „Takhle o Kristiánovi nesmíš mluvit!“ „Říkám ti, jak to je! Je tvá chyba, že to nedokážeš pochopit!“ Lidka uraženě povstala, zabránila Ondrejově ruce, aby ji stáhla zpátky, a demonstrativně za sebou bouchla dveřmi. Ján Szendrei se napřímil. Kristián po něm pokukoval kalným zrakem. Byl napůl opřen o sud a celému jeho zjevu dodávala čmoudivá svíce dost zvláštní podobu. Třeštil oči do prázdna a čekal, až na něj přijde řada. Dopřáli si chvilku oddechu. Zcela ztratili pojem o čase a ten, vědom si toho, jednotvárně plynul s odhořívajícími plameny louče a svíčky. Muselo už uběhnout mnoho hodin a zdálo se nemožné, že by ještě mohli něco zachránit. Kapitán přistoupil zpět ke dveřím. Slituje se osud tentokrát? Pokusil se procpat ruku otvorem, který předtím vyhloubili. Stále to nešlo, ale snad se trefili do správného místa, hned vedle závory. Jen co bude otvor trochu větší, už ji budou moci nadzvihnout. Kapitán se vrátil k rubání. Kristianův pokus o vystřídání se setkal s nepochopením, Ján Szendrei si okamžik vítězství nechtěl nechal vzít a nedočkavce odmítavě odstrčil. Sám pak v hodině slávy protáhl ruku skrz otvor a nahmatal závoru. Povolila snadno a vyklouzla ze svých úkrytů. Dunivě dopadla na podlahu, čímž vytrhla Zuzku ze sna. „Jsi v pořádku, Zuzi?“ Přikývla a dodala: „Trochu bolí hlava…“ „Radši běž rychle k sobě, do komůrky! Baronka by neměla vidět, že jsi se nalévala jejím vínem!“ postrčil ji Ján. Zuzana ochotně poslechla a tak rychle, jak jí to jen mátožné nohy dovolily, vyrazila ven ze svého vězení. Snad se bála, aby si ji nějaký přízrak tmavého podzemního hrobu nestáhl zpět. Kapitán se ohlédl na Kristiána a překvapen jeho váháním, vykročil za děvčetem. Mladý rytíř naznačil, ať ho nechají, že hned půjde. Když už se zdálo, že se z divných pocitů nevymaní, jasným hlasem zavolal za Szendreiem: „Kapitáne, dejte pozor na Zuzku, já jdu pro Lidku!“ Zuzana vyběhla ven a denní světlo ji téměř oslepilo. Měla tolik rozumu i štěstí, aby se včas vyhnula baronce s doktorem Kamenským. V poslední chvíli skryla za stojící káru a s obavami poslouchala, co říkají. Srdce jí bilo na poplach, bavili se o předchozím incidentu. Co zlého se zatím událo? Zuzka si otirala uslzené oci. Obavy se staly skutecnosti. „Ano, Lidka si vzala Brezničana, Milosti! Je to tak! Neobešlo se to bez křiku, ale nakonec si dala říci... Mám vám také vyřídit, abyste Vavřince nesháněla! Teď už jsou na cestě do Trnavy! Prý, aby byl klid!“ „Výborně,“ konstatovala baronka spokojeně, „Vavřinec nezklame! Jen ať si svatební cestu užije a Liduna tady nebude dělat scény! Trnava je dost daleko, aby je někdo vyčmuchal! Musím vám poděkovat, doktore! Přinesl jste mi znamenitou zprávu!“ „Bylo mi potěším...“ Kolem Zuzky se zatočil svět, zločin je hotov! A odkdy je doktor Brezničanovým důvěrníkem? Zrádce! Zaťala pěstičky a v slzách hledala, co se dá ještě zachránit. Kára se náhle dala do pohybu a úkryt byl ten tam. Nebrala ohled, zda ji někdo uvidí a vyrazila jako střela zpět ke sklepením, naproti Kristiánovi s kapitánem. Musí jim vše vypovědět.


celkové hodnocení autora: 99.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 2		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 4		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 15		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	28.04.2008, 13:58:38

Ta Lidka má štěstí snad z PEKLA! :-DDD Ale já jí to přeju! ;-) Líbilo se mi to a jsem rád, že mají naše holky u někoho zastání, jen kdyby se do Lidky nezamilovali hned dva "šohajové"... Aby z toho ještě něco nebylo! ;-) Jednička! P.S. Jen aby nebyla Brezničanova pomsta strašná! :-(


ze dne 29.04.2008, 12:01:20
honzoch: Diky, Simo, uvidme co se stane, az vypusti certa z kouzelné skrinky-Breznicana z truhly. Ale tak horké to nebude, spis se to poradne zamotalo s Kristianem. Kdo vi k cemu poslouzi Zuzcin omyl

Adrastea	27.04.2008, 18:26:47

Ta diakritika tam ještě dělá problémy, ale zato jsem si narozdíl od minule nevšimla žádných hrubek. Příběh je jinak stále chytlavý, připomíná mi jízdu na horské dráze. :)


ze dne 29.04.2008, 11:58:49
honzoch: Zato ja si vsiml :) ale az ted, diky za publikaci