obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Důvěra a láska musí chodit pospolu."
B. Němcová
obr
obr počet přístupů: 2915325 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39443 příspěvků, 5736 autorů a 390023 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 2.kapitola (kronika strážných andělů) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Kronika strážných andělů
 autor jajda publikováno: 30.04.2008, 12:28  
Druhá kapitolka mé knihy : )
 

2. KAPITOLA


„Co se ti stalo? Co je na tom tak těžkého, stát se neviditelnou?“ zeptala se Linny naštvaně „Ohrozila jsi celý náš spolek strážných andělů!“
Abych řekla pravdu, před hodinou bych se té první větě možná i zasmála, ale v tuto chvíli je „realita“ úplně jiná. Musela jsem odpovědět, a tak jsem začala přemýšlet nad výmluvou, jako je třeba: „No, mě to nešlo.“ Nebo „Víš, přilepily se mi nohy k asfaltu.“ (Celkem pravděpodobné, kdybychom nežili v Anglii) nebo „Víš, ten kluk měl špinavý nos.“

„Nechceš se vymluvit ještě na něco jiného?“ zeptala se cynicky Linny
„Ty jsi mi četla myšlenky?!‘“ vrhla jsem na ni vražedný pohled
„Jenom využívám své schopnosti.“ Obhajovala své činy Linny

„Dobře, řeknu ti pravdu, řeknu ti to, co chceš slyšet.“ Řekla jsem na pokraji své duševní rovnováhy se slzami v očích „Odkud mám začít?Od toho, jak mě přejelo auto, od toho, jak jsem koukala do očí toho chlapa, který se na mě řítil v té stříbrné plechovce nebo od toho, jak jsem se dozvěděla, že ten prevít v autě se náhodou jmenuje Peter Williams?“

Po mém diplomatickém projevu nastalo hrobové ticho, které přehlušila až Linny, která zavřela pusu otevřenou do kořán, vydechla, nadechla se a řekla: „To není možné, vedení takové chyby nedělá. To je absurdní.“
„Všechno je jednou poprvé. Poprvé se narodíš, poprvé jdeš do školy, poprvé dostaneš pětku, poprvé jsi zvolena mluvčím školy, poprvé tě přejede auto…“ souhlasila jsem s ní ironicky
„Myslím to vážně, nemůžeš dostat někoho, koho znáš.“ Trvala na svém Linny

„A co proti tomu jako naděláš? Teda pokud se smím zeptat, pochopitelně.“ Zeptala jsem se
„Pojď, půjdeme za Charliem.Bude vědět, co s tím.“ Řekla Linny
Charlie byl vedoucí všech strážných andělů. Dříve byl taky strážným andělem a podle vyprávění mu zemřelo deset jeho svěřenců. I přesto se stal vedoucím. Buď to bylo proto, že si někdo řekl, že je na tu funkci jako stvořený nebo prostě vyšší vedení nechtělo, aby těch nebožek a nebožtíků bylo víc.

Po dvaceti minutách bloudění po nebi jsem nevydržela mou touhu a zeptala se: „Kam to vlastně jdeme?“
„Charlie se většinou toulá v křídle dvojité V, tak ho jdeme navštívit.Snad nebude s Willim v Kytičce, ta je zase v křídle D,a to je úplně na druhé straně. Kytička je něco jako čajovna, akorát se tam pije zvláštní pití. Majitelé té Kytičky si přísně střeží recept. Má to asi stejný účinek jako víno.“
„V jakém křídle jsme?“ zeptala jsem se
„Podle těch sloupů budeme ve křídle S.Takové sloupy se dělaly roku asi tak 940 před Kristem Athéňané. Je to jedno z nejstarších křídel.“ Prováděla mě Linny
„Mám dotaz, kde vlastně jsme?V nebi? A existuje Bůh?“ zeptala jsem se
„To nikdo neví.Jenom ten, kdo nás sem poslal. Jestli to je Bůh, Ježíš nebo někdo jiný, to poznáme, až skončíme s touhle prací. Jednou ti prostě v hlavě svitne správná odpověď.“ Odpověděla mi Linny
„A to o tom nemáme nějaké knihy?“ zeptala jsem se „Nemůže nám to třeba někdo říct?“
„Ne, jakmile ti to dojde, jsi okamžitě zbavena funkce Strážného anděla a upaluješ do druhého patra. Proto o tom raději nepřemýšlím.“ Řekla Linny
„Proč? Ty snad nechceš jít do nebe?“ podivila jsem se jí
„Jako do nebíčka nebo do peklíčka? Jistě že chci jít do nebe raději než do pekla. Ale toho krásného území mezi nebem a zemí se jen tak nechci vzdát, ne dokud si mezi život pořádně neužiju.“ Řekla Linny
„Mezi život?!“ opakovala jsem po ní nechápavě
„Teoreticky už žiješ posmrtný život, ale někteří lidé tomu říkají Mezi život.“ Objasnila mi to Linny
„Aha, chápu.“ Zakývala jsem hlavou jak ten oslík

„Podívej, křídlo W.“ zvolala radostně Linny
„Proč jsme se sem vlastně nepřemístily?“ zeptala jsem se
„Já nevím.“ Odpověděla Linny „Chtěla ses sem přemístit?“
„Ne.Vlastně ani ne.“ Odpověděla jsem

Charlie nás přivítal s otevřenou náručí. Jak se zdálo, před chvílí opustil křídlo D, byl v dobré náladě.
„Ahoj děvčátka, co chcete?“ zeptal se nás veselým hlasem
„Je to tak trochu sukničkář.“ Vsunula mi Linny svou myšlenku do hlavy. V duchu jsem se tak trochu usmála.
„Co se děje?Máte nějaký problém?“ zeptal se Charlie
„Vlastně jo.“ Odpověděla jsem „Jsem strážný anděl kluka, který…“
„To byla řečnická otázka!“ skočil mi do řeči Charlie
„Jsem strážný anděl kluka, který mě před hodinou přejel.“ Dokončila jsem důrazně větu
„To je blbost.“ Řekl Charlie milým a opilým hláskem a vzal mě kolem ramen.Náhle mi svitlo v hlavě, že patří do trochu jiného domu. V blázinci v Bohunicích by ho brali všemi deseti. Uviděla jsem Linny, jak se nepatrně usmála a došlo mi, že čtení myšlenek je vlastně super věc.
„Není to blbost, jak to, že jsme se přenesli do doby i na místo, kde jsem zemřela?!“ zeptala jsem se ho. Nějak jsem chtěla, aby moje první schůzka s Charliem skončila co nejdříve.
„To já nevím. Hele, to, koho budete mít, určují ti nahoře, já jsem jeden z prostředníků, kterýmu se vždycky ráno ve schránce objevej nějaký papíry, který musím odnést příslušným andělům. Je mi to líto. Můžete si podat žádost o starání se o někoho jiného, jak chcete.“ Začal na Charlieho doléhat pud sebezáchovy
„Dobře. Můžete ji napsat?“zeptala jsem se
„Jo, ale potřebuju tvůj vlas.“řekl Charlie
„Můj vlas, na co?“ zeptala jsem se
„Víš, když jsi anděl, vlasy ti už nepadají a máš nesmírně citlivé tělo.Proto je velmi nepravděpodobné, že by ti někdo vzal vlas bez tvého svolení a tak se to začalo používat místo podpisu. Rychlé, efektivní, prostě super, ne?“řekl Charlie s úsměvem, ale když si všiml, že nikdo jiný zuby necení, zase se vrátil k výrazu na první pohled chytrého člověka

Vytrhla jsem si vlas, odevzdala jsem ho Charliemu a přenesla se na střechu naší školní budovy, kde jsem mohla přemýšlet.Alespoň jsem si to ze začátku myslela. Uviděla jsem moje rodiče na „místě činu“. Drželi se v objetí a vzájemně si brečeli na ramena. Bylo to zajímavé, vzhledem k tomu, že by táta mohl hrát za zdejší basketbalový tým a mámě díky její „výšce“ zase nedělalo problémy chodit jeskyněmi. Začalo ve mně žrát svědomí: Jak jsem to mohla udělat? Vždyť jenom stačilo se rozhlédnout, přestat usilovně přemýšlet o věci, která ještě nenastala a bezpečně přejít silnici. Nebo mohl jet Peter pomaleji, Tak, aby mohl včas zabrzdit, tak, aby nikoho nesrazil,…

Věděla jsem, že už je to naprosto zbytečné, ale myšlenkami jsem pořád byla u té havárie. Ještě před dvěmi hodinami jsem byla studentka Střední školy Anderewa Foxe v Kalifornii, teď jsem strážný anděl kluka, kvůli kterému teď sedím na střeše a přemýšlím o tom, jaký život jsem měla. Už slyším našeho ztloustlého souseda Bena, jak říká: Dobrá ironie Vás dokáže rozzářit.

„Našli jsme ti nového svěřence!“ ozval se radostný hlas
„Charlie?!“
„Ano, teď mi děkovat nemusíš, ten kluk se jmenuje Brad Bean.Je vynikající, chodí do školy pro vysoce nadané žáky v Anglii.“ Rozpovídal se Charlie
„Počkej, říkal jsi v Anglii?“ opakovala jsem po něm
„To je to horší, žije v Anglii, v Londýně. Ale to není problém, nebo snad ano?“
„Ani ne.Přijmu ho velice ráda.“ Řekla jsem s umělým úsměvem po chvíli hrobového ticha

„Milé, jak se o mě stará.Třeba ten Brad bude nakonec skvělý kluk.“ Pomyslela jsem si, když Charlie konečně zmizel. Jen tak jsem ležela na střeše, vyhřívala se na sluníčku a přemýšlela o tom, jak moc chytrý a hezký ten Brad vlastně bude.


 celkové hodnocení autora: 94.2 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 1 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Ekyelka 30.04.2008, 12:22:39 Odpovědět 
   Zdravím. :)

První kapitola vypadala nadějně, pokračování z hlediska příběhu je také celkem zajímavé - zvlášť mírný "bordel" při přidělování opatrovaných duší. I strukturu úřadu strážných andělů máš vymyšlenou dobře (pěkná byla ta poznámka ohledně Chalieho povýšení - prý aby nebožtíků nebylo víc, to se mi líbilo).

Co mi však vadí, jsou chyby. Beru v potaz tvůj věk a jistou nezkušenost, nicméně: přímá řeč. Do vydání své příští kapitoly se zkus podívat, případně zeptat své učitelky češtiny, jak se přímá řeč píše správně.
Nejvíc chybek totiž děláš právě zde:
- „Milé, jak se o mě stará.Třeba ten Brad bude nakonec skvělý kluk.“ Pomyslela jsem si...
správně mají být znaménka takto:
- „Milé, jak se o mě stará. Třeba ten Brad bude nakonec skvělý kluk,“ pomyslela jsem si... - tedy čárka místo tečky a následující malé písmeno. Totéž platí pro otazník a vykřičník - za horními uvozovkami se píše malé písmeno.
Jsou to zdánlivé detaily, ale cvičené oko si jich ihned všimne a zbytečně to ruší při čtení (nehledě na to, že to je i chyba oficiální, nejen kosmetická).
Už spíše kosmetickou chybkou je nedělání mezer za tečkami a ostatními znaménky. Občas ti to ještě uteče, zkus se soustředit i na tohle.
Líbí se mi, jak se snažíš charakterizovat jednotlivé postavy skrze jejich chování. Odlehčování textu pomocí osobních poznámek vypravěčky (buď jsem slepá, nebo zatím skutečně nemá jméno) je také celkem v "pohodě", jen dej pozor, ať to nepřeženeš.
Tahle kapitolka byla celkem povedená, pro příště si ale opravdu zkus pohlídat přímou řeč. Čím dříve si osvojíš základy psaní, tím jednodušeji se ti pak budou psát dialogy - soustředíš se jen na rozhovory a nebudeš muset přemýšlet nad tím, jak je máš napsat.
A samozřejmě se opět budu těšit na další díl.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
aldebaran
(22.10.2019, 14:59)
Měneznáš
(8.10.2019, 16:27)
Sakkas
(8.10.2019, 08:19)
Faithy Rocks
(7.10.2019, 15:24)
obr
obr obr obr
obr
Noční den
kimberly1995
Krvaví koně
Fuxik(5)
Rezonance
Khalia Jasnozraká
obr
obr obr obr
obr

Sestře a nám
Fantagiro
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr