|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Ztracená magie (26) - Hvězdář ::
 Gandalf |
publikováno: 25.04.2008, 17:56
|
| 26. kapitola - vzhůru ke hvězdám! |
| |
|
|
Kapitola šestadvacátá – Hvězdář
"Copatá?" ušklíbl se Mojmír a se zaujetím sledoval pohupující se koňský ocas.
"Nájemná vražedkyně, profesionální špiónka a momentálně zcela spokojená elfka k vašim službám, králi," uklonila se Copatá.
"Patříš snad k Smrtonoškám, elfko?" zahřímal král.
"K těm troskám? No dovolte!" urazila se. "Každopádně ty spadají pod vaší kompetenci, nemýlím-li se?" Král znejistěl.
"Bývalo to tak. Ale v poslední době..." tvář krále se pootočila stranou.
"To máš už od narození?" využil volné chvilky Mojmír.
"Ne, drahý, to mi přičaroval miláček Em," neobtěžovala se ani otočit k čaroději. "Ale teď už je minulostí. Takže doufám, že to jeho milostné prokletí brzy zmizí."
"Tys jej opravdu zabila?" zavětřil král.
"Chcete důkaz? Stačí, když pošlete své lidi nazpět do Černé hvězdy. Krom jeho pohůnků a stráží tam už nenajdete nikoho."
"Hloupost!" prsknul Mojmír, vědom si toho, že Em vládne mocí, jež se nedá tak snadno zlomit.
"Ty snad o něm víš víc?" otočila se Copatá. Začínala být čarodějovým chováním mírně vytočená.
"Už jsem s ním bojoval a tohle tělo," bouchnul se pěstí do hrudi, "to je jen zlomek toho, co dokáže. Takže nevěřím, že bys jej tak snadno zabila."
"Nevěříš ženě, viď?" usmála se Copatá a poprvé odhalila krásně zašpičatěné uši, jak se chtěla podrbat na zátylku.
"Pokud je to tak, jak říkáš, pak nechápu, proč jsme stále bez magie, kterou podle všeho zcizil právě Em! Buď je stále naživu, nebo jsem se při hledání viníka mýlil," král zaostřil na Mojmíra. Ten ihned pochopil, co tím chtěl Otmar říct.
"Jsi si jistá, že zemřel?" snažil se Čárymar zamluvit královo podezření.
"Drahoušku," zavlnila se v bocích a z dlouhých kožených bot vytáhla zářivou dýku, "touhle krasavicí jsem mu probodla srdce a následně shořel v plamenech. Myslíš, že bys to přežil?"
"Zaurumská dýka?" zpozorněl Otmar a Mojmír opět postřehl druhý hlas, jak tiše cosi říká.
"Libí?" otočila se zpět Copatá a natáhla ruku s dýkou blíže k mlžnému oparu s královou tváří. "Byl to dar od mého..." elfka si odkašlala, "...přítele."
"Je nádherná," zářily Otmarovy oči a jakoby se natahoval k bělostnému nástroji pomsty.
"A proto si ji dobře hlídám," pousmála se a vrátila dýku zpět. "Jsem ráda, že to byl právě ten slizoun Em, kdo ochutnal její ostří jako poslední."
"Naposledy?" udivil se Mojmír.
"Pomstu jsem dokončila, peněz si vydělala dost. Je na čase to řemeslo pověsit na hřebík a začít žít, jako každá jiná elfka," zasnila se na okamžik Copatá, ale její ocas toto příjemné snění rychle ukončil. "Ale to až po tom, co mi zmizí tahle konina ze zadku!"
"A proč asi nechce zmizet, hm?" Mojmír Čárymar trval na svém.
"Třeba to bude nějaký čas trvat. Nemůže upadnout jen tak, ne?" snažila se upokojit Copatá. Něco jí však říkalo, že téhle okrasy se jen tak nezbaví.
"Když jsi mu probodla srdce," začal znovu Mojmír, "nestalo se něco neobvyklého?"
"Něco neobvyklého?" koulela očima elfka. "Prostě padnul hubou na zem a shořel. Šmitec! Hotovo, kaput!" Na něco však zapomněla.
"A co mrtvola? Zůstala tam?" Vložil se do řeči král.
"Když říkám, že shořel, tak tam toho asi moc nezůstalo. Jen prach a popel."
"Jakým plamenem hořelo jeho tělo?" zaskočil elfku Mojmír.
"Hezkým, čaroději," zazubila se na něj.
"Ale no tak!" ukázal Čárymar na tepající kámen, "Takovým? Zeleným? Nebo jiným?"
"A záleží na tom?" elfce znuděně poskočilo obočí nahoru.
"Záleží, jinak bych se neptal," zvážněl čaroděj a dodal jen tak na okraj: "Záleží na tom víc, než na způsobu, jakým jsi jej bodla nebo snad na slovech, která byla jeho poslední."
"Nevím, asi bílým," odbyla Mojmíra. Náhle se jí v hlavě vybavila věta, kterou slyšela z úst umírajícího Ema.
"Bílý... hmm," dumal Čárymar.
"Zirgo Mafasa!" vykřikla bez varování Copatá, až se sama lekla.
"Prokletá elfko!" zahřměl král Otmar a jeho tvář se ošklivě zkroutila.
***
"Co se tam tak vrtíš, Huberte?"
"Není mi to moc pohodlný, víš?" ošíval se trpaslík.
"To mi řekni, co by bylo."
"Třeba takový medvěd! Tomu říkám pohodlí."
"A už tě vidím, jak sedláš medvěda," zasmál se Porth a škubl otěžemi.
"Máme přestávku?"
"Ne," zavrčel voják, "máme společnost!"
Ze vzdáleného křoví vyskočila známá postava. Vysoký muž s ocelovou holí.
"Baltazar!" křikl Porth a tasil meč.
"Zase to schovej, vojáku. Nechci problémy," naléhal muž a otočil hůl hlavicí dolů, na znamení příměří (alespoň dočasného).
"Baltazar, co má na triku Toma?" probodl muže trpaslík zlostným pohledem.
"Co mi chceš?! Radši zmiz, nebo..." napřáhl se ze sedla Porth a hrozil útokem.
"Jen radu, nic víc. Pak zase zmizím."
"Rady si nech, rozumbrado!" okřikl jej Hubert a snažil si odepnout sekyru.
"Jdi s tím k šípku! Od tebe mě už nic nezajímá!" zuřil Porth a popojel na dosah meče.
"Sekni ho, kámo. Sekni ho!" pobízel trpaslík a pokusil se tasit svou sekyru. Ruka se mu však zasekla do opasku a ten zase do sedla, takže když vší silou cukl, strhl sám sebe, ale i Portha na zem.
"Ty nemehlo vousatý!" lamentoval voják na zemi, snažící se rychle zvednout a najít meč, který mu při pádu vypadl z ruky.
"To je tím koněm!" hájil se Hubert. "Být to medvěd, nestalo by se to."
"Opravdu sehraná dvojka," bavil se Baltazar. "Chtěl jsem vám jen říct, že Teodorik není tím, čím se zdá být. Dávejte si proto pozor, až vstoupíte na území rudého havrana."
"To ty si dávej... pozor!" snažil se nahnat hrůzu trpaslík svou sekyrou.
"Varoval jsem vás, ač jsem nemusel. Nemáte mě rádi a já zase vás. Ale máme společného nepřítele. Ještě se uvidíme," dokončil Baltazar. Otočil hůl a vykryl s ní mistrně trpaslíkův výpad. Tupou hlavicí jej mírně šťouchnul do břicha, načež si Hubert dřepnul zpátky na zadek do prašné cesty.
"Ty..." bručel si cosi pod vousy.
"Pro tvoje dobro," pousmál se Baltazar a levou rukou se dotkl kamene zasazeného v holi. Až teď si Porth uvědomil, že je to ten samý, který dostal od krále i on.
"Zbabělče!" křikl ještě za ním, ale Baltazarovo tělo se již ztrácelo v nazelenalém oblaku.
"U Garothovy nohy! Viděls?" vykulil oči trpaslík na mužovo náhlé zmizení.
"Viděl!" zuřil Porth. "S tebou je teda radost spolupracovat, Huberte."
"No tak mi to promiň, stane se. Ne?"
"Už, prosím tě, nepadej, ano?"
"Pokusím se," sklopil oči Hubert a přijal pomocnou ruku.
"Alespoň dokud budeme oba na koni. Pak už si můžeš padat jak je libo."
"A dyť já vím," mručel trpaslík a snažil se vyškrábat zpátky do sedla s Porthovou pomocí.
"Měl bys začít běhat, abys trochu zhubnul. Pak bys nemusel mít medvěda místo koně," usmíval se Porth a čekal na reakci.
"Až mě k tomu nějaká smrtelně důležitá situace donutí, pak možná i poběžím."
"Fajn, beru tě za slovo," poplácal ho Porth po zádech a vyskočil rovněž do sedla.
"Počkej!" naskočilo náhle Hubertovi. "Cos tím myslel jako?"
"To uvidíš, běžče."
"Co? Začínám se bát, kamaráde. Že ty zase vymejšlíš ňákou čertovinu!"
"To asi nebude třeba. Možná si nás ten čert najde sám, jak říkal ten floutek Baltazar."
"A ty mu věříš?"
"Ne, ale beru jeho varování v potaz."
"To snad raděj jízda na koni, než nějakýho čerta."
"Snad se nebojíš?" usmál se znova Porth, když zjistil, že dosáhl svého. "Neboj, na čerty jsem tu přeci já," pobídl koně a vyrazili hlouběji do Dormanského údolí.
***
"Omlouvám se!" volala Copatá, překvapena nastalou situací.
"Zakazuji ti mluvit jazykem valgadů! Pro něj není v mých síních místo!" burácel král za skučícího vichru.
"Kde jsi ta slova slyšela?!" snažil se překřičet vítr čaroděj.
"Em," vyhrkla jen Copatá.
"To řekl?" zeptal se Otmar a vítr se zčásti uklidnil. "Kdy?!"
"Těsně před tím, než zemřel," vracela se zpět Copatá a sama si nadávala, že to neřekla dřív.
"Co ta slova znamenají?" vrhnul Mojmír tázavý pohled na krále.
"Nebudu je zde opakovat," zkřivil ústa Otmar, "ale první slovo značí přání, modlitbu, volání či prosbu a druhé je pak pojmenování vzdáleného světa."
"Utekl nám?" nechápala elfka s otevřenými ústy.
"Já to věděl! Je to proradná krysa!" vrčel Mojmír a vznesl se vysoko. Ne však příliš, neboť byl poután silou kamene.
"Pak je věc horší, než se zdála na první pohled být," promluvil klidným hlasem král a zaměřil se na Copatou. "Tvá pomsta nedošla cíle. Em je jistě naživu a čerpá novou sílu."
"Kde, proboha?!" Copatá se stále nemohla smířit s prohrou.
"Podle mých informací měl co dočinění s valgady."
"Valga... co?" nechápala elfka a připadala si jako děcko ztracené v cizím městě.
"Valgadi, hvězdní bohové," započal král špetkou historie, "jsou to bytosti cestující časem a prostorem. Neznají stáří ani nemoci. Jejich domovy jsou hvězdy, které můžeš vídat každou noc na obloze. Touží po poznání a moudrosti, stejně jako po slávě a moci. Pokud si vyberou některý z cizích světů, buď jej zahrnou přemírou znalostí, dovedností a vzácných artefaktů... nebo si jej podrobí."
"A co mají v úmyslu dělat s tím naším?" dychtivě vyzvídala Copatá.
"To nikdo neví. Už jednou jej navštívili a tehdy mu předali jen to dobré. Pokud však s nimi spolupracoval právě Em, musím se obávat, že tentokrát by je mohl přivést ve zlém úmyslu."
"Tys některého z nich viděl, králi?" zeptal se Mojmír.
"Ne přímo. Znám je pouze z legend starých králů."
"V tom případě si tu na toho zbabělce pěkně počkám!" dupla si podpatkem Copatá.
"Jestli se vrátí bohové z hvězd, tím si jistý nejsem. Ale s návratem Ema nepočítej. Moc dobře ví, že mu zde hrozí smrt, takže využije exilu svých pánů."
"Pak si ho najdu tam a zakroutím mu tím jeho shnilým krkem!" sebejistě řekla elfka, jakoby věděla, kde Ema hledat.
"Chceš snad říct, že si jen tak zaskočíš na některou z těch hvězd?" ušklíbl se Mojmír a nastínil králi svou vizi: "S vaším svolením, králi, byl bych rád, kdyby mi bylo umožněno cestovat s některým z vašich mužů do Černé hvězdy. Em mi unesl mého syna a je to jediné místo, kde by mohl být. Zato vám slíbím pomoc při hledání toho lotra, ať už je jakkoliv daleko od našeho světa."
"Tak prvně, čaroději," přiostřil král, "podmínky hry stanovuji já. A za druhé," luskl přízračnými prsty u obličeje, "je tu někdo, koho bys měl vidět. Tvůj syn totiž zmizel stejně tak, jako Em!"
Zadní dveře se otevřely a vešel Bernard s nějakou ženou spoutanou řetězy. Přes oči měla kožený pásek a na tváři ustaraný výraz.
"Tak mluv!" okřikl jí Bernard.
"Samuel, tak se jmenuje," promluvila žena přímo na Mojmíra, aniž by mohla tušit, kde stojí.
"Ty!" rozzářil se čaroděj. "Co víš o mém synovi, povídej!"
"Byl v bezpečí, byl u mě. Ale pak..."
"Co? Co se stalo?!"
"Pán si jej vzal. Bylo to rychlé, tak rychlé," žena sklonila hlavu.
"Kam, kam mi odnesl mého syna?"
"To jméno zde již padlo... Maf..."
"Zadrž!" zarazil Otmar ženu, než stihla dokončit jméno oné hvězdy.
"Více nevím. Nechte mě jít, prosím!"
"Odvést!" zavelel král. "A pořádně hlídat!"
"Ano, pane," uklonil se Bernard a zatahal ženu za řetězy. Zatáhl ji zpět do místnosti za trůním sálem a hlasitě zabouchl dveře.
"Nemám na výběr, půjdu za ním," klesl k zemi Mojmír.
"Ne, můj milý čaroději," obrátil král a na rtech se mu vyrýsoval škodolibý úsměv.
"Ne?"
"Půjdeš za tou černou zrůdou. Najdeš mi Ema a dostaneš z něj nazpět magii, kterou vysál z této země. To je tvůj úkol, který ti dávám. Ber to jako vykoupení z věčného utrpení, které by tě čekalo v inkvizici."
"Ale co můj syn?" žadonil téměř Čárymar.
"Ten mě nezajímá!" odbyl ho král. "Já chci zpátky magii. A jestli zjistím, že po něm pátráš, bude tě to hodně bolet, čaroději!"
"Nechte ho jít!" rázně se vmísila do rozhovoru Copatá. "Ať si hledá toho svýho synka. Ema vám najdu a přinutím, aby hezky zpíval. Beztak bych po něm šla."
"Výborně, výborně," usmíval se dál Otmar. "Pomůžeš tedy starcovi v hledání Ema a o kořist v podobě jeho shnilého těla se můžete podělit, cha!" rozchechtal se odporným smíchem.
"Ale vždyť..." namítla Copatá, ale král byl nesmlouvavý.
"Dost už! Ty buď ráda, že tě nepověsím za ty tvé nájemné vraždy, odporná elfko!" odplivl si král. "Buď mu pomůžeš, nebo půjde sám, ale na toho spratka zapomeňte!"
"Jak si přejete," uklonila se s odporem Copatá a v duchu už držela svou dýku u králova krku.
"To je vše. Dnes vám ještě poskytnu přístřeší a jídlo. Zítra už vás tu ale nechci vidět! Bernard vás doprovodí ke kapitánu Rolandovi, který se postará o ozbrojený doprovod až k domu Hvězdáře. Dál už půjdete sami."
"Hvězdář?" zarazila se Copatá, jelikož jí to jméno bylo povědomé.
"Mudrc, co si tak nechává říkat. Pozoruje celý svůj život hvězdy a jako jeden z mála ví, jak cestovat mezi světy. Je to můj starý známý a máme spolu ještě nevyřízené účty," pousmál se král. "Roland se už o to postará, až k němu přijedete."
"Jsi bestie, králi!" neodpustil si Mojmír.
"Někdo to být musí, ne?" rozesmál se znova Otmar a podruhé luskl prsty. "Agaraš poputuje s vámi, abych měl plnou kontrolu nad tím, co budete provádět. Takže žádné hlouposti, vy dva!"
Ze zadních dveří vyběhl Bernard a pobídl oba, aby se otočili a vyšli ven hlavními dveřmi, které se již odemykaly.
"A čaroději," zvolal za ním ještě král.
"Ano?"
"Střež se stínů v cizí zemi."
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 4 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 16 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
