obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Polibek je krásný vynález přírody, jak zastavit řeč, když už jsou slova zbytečná."
Ingrid Bergmanová
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 0 ::
obr

:: 2.kapitola-V zajetí vidin ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Jinde aneb ?procházka?
 autor Hooky publikováno: 27.04.2008, 22:45  
Další kapitola knihy Jinde aneb ?procházka?
 

Co by bylo, jednoduše nic. Nebo… přece jen něco jo, malý tunel v ,,ničem“. Dita stála a koukala dovnitř. Měla divný pocit. Velice divný. Nevěděla, co bude dál. V hlavě měla jen ,,modrý“ svět. Velice měňavě modrý.
Záhy se z tunelu začali ozývat zvuky. A velice divné zvuky.
,,Co to? Určitě jede přímo na mě nějaký hrůzu nahánějící stroj! Nebo to může být mimozemšťan, či velikánská valící se žížala s tlustým zakončením ,,ocásku“ nebo taky…“ napadalo jí toho spousty, myšlenky se jí míhaly v hlavě jako zrnka zrnící obrazovky, když vypadne signál.
Pak se propadla, neznámo kam, vlastně už od, přibližně, sedmi nevěděla, kde je. Jenže tady to bylo ještě divnější. O dost divnější. Ležela v jakémsi zelenícím kruhu vysypaném smrdící čočkou, obklopovala ji řada zrcadel přesně do sebe zapadajících. Nad její hlavou se kýval žlutozlatý pták, podobný orlovi s hlavou sovy, s očima na břiše, které na ní upínali pohled tak propalující, až si myslela, že jí vidí až do mozku. Začalo se jí honit hlavou, že se jí určitě musel nabourat do mozku, tak jako to dělají hackeři.
,,Ááááá, to nééé!!!!“ pták se znenadání snesl těsně nad ní a chytil ji do zobáčku, který byl oproti tělu podivně malý. Letěl s ní výš a výš, až si myslela, že nutně musí do něčeho narazit, nedokázala si představit něco, co nikde nekončí. Nepřipouštěla si, že by existovalo nekonečno, to opravdu ne.
Vážně, ale letěli pořád výš, ta hloubka pod nimi byla neuvěřitelná.
Potom Ditu napadlo rozhlédnout se kolem sebe, šlo to snadno, pták jí moc pevně nesvíral, jak by si mnozí mysleli. Musela dávat pozor, aby náhodou nevypadla. To by určitě příjemné nebylo, i když možná by spadla do měkkého, tady člověk mohl čekat opravdu cokoli, Dita si připadala jako Alenka v říši divů, jen s trochu většími rozdíly, no.
Okolo ní byla…ona sama! Jak jen to bylo možné?
,,Zrcadla!“ napadlo jí hnedka.
Koukla se ještě jednou a pořádněji. Ne, zrcadla to býti fakt nemohla, pták totiž nikde, okolo se odrážela jen ona sama. Bylo to velice zvláštní. Pravelice.
Znenadání se pták naklonil, Ditu ovšem nevyklopil, to bylo jak v pohádce, ledaže by v ptákovi byl jakýsi magnet, který Ditu držel, aby nevypadla, to by také vysvětlovalo fakt, že Dita byla bezpečně ukryta v zobáku , když se nakláněla, aby viděla na ,,zrcadla“. To by potom znamenalo, že celé je to jakýs takýs robot!
,,Ne, to je blbost,“ říkala si, jenže v hlavě jí to šťouralo jako dotěrný brouk.
,,Tararadá, lalalí, měmemémememé, helesevalino,“ znělo to – divně. Linula se malebná hudba odkudsi z vnitřku ptáka, zněla prostě jako naše stupnice, trochu. Přesto všechno, v čem se Ditka nacházela, v ní melodie vyvolala veselí. Po několikátém opakování se už cítila jak přiopilá, taková malátná a akční zároveň. Už si s ničím nelámala hlavu. Začala si zpívat také, vtom pták začal kejvat celým svým tělem do rytmu hudby, po další chvíli už sebou jen mlel, jak ten ožralý pan Chalupář, kterého znala Dita z obchodu s houskami. Poté už jen hýkal a nehýbal se. Spal. To jeho hýkání bylo v podstatě člověčí chrápání. Dita usnula také.
Když se oba probudili, bylo to nastejno, leželi v poušti, jeden vedle druhého, holčina už v jeho zobáku nebyla.
,,Hh, hh,“ holčinka začala vydávat podivné zvuky.
,,Hh, hh,“ o chvíli později vycházely i z ptačího zobance.
Poušť se začala propadat jako by byla trychtýř. Dita i s ptákem klouzala dolů. Ani se nenamáhala zachránit. Nebála se totiž, že by se mohla dostat někam, kde by to pro ní bylo nebezpečné, tady snad ani nebezpečí neexistovalo. Zavřela oči.
Když je zase otevřela, koukala do modravých kol. Podívala se pořádněji, kola začala ustupovat dozadu a ona spatřila před sebou podivuhodnou postavičku s obrovskýma očima.
Náhle k ní promluvila:,,Vítej, vítej zde v Ničem nicotném všecku, jsem Brkovec, tvor v této zemi žijící.“
,,Eh, ehm, já … jak jsem se sem dostala?“
,,Na nic se mne neptej, fantazie může za vše, vidiny jsou obrazy do duše a duše je majetek vesmíru.“
Dita tomu nerozuměla.


 celkové hodnocení autora: 76.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 38 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Pavel D. F. 27.04.2008, 22:44:36 Odpovědět 
   Věru zvláštní příběh, zatím se ale opravdu dá jen těžko soudit, k čemu se děj přikloní. Jestli půjde jen o takovou projížďku fantazií, nebo najdeme nějaký skrytý význam toho všeho.
Na Tvůj styl si pomalu zvykám a respektuji ho, sem tam se ale objeví nějaká pravopisná nebo gramatická chyba (shoda podmětu a přísudku – správně „začalY ozývat zvuky“, „(oči) na ni upíralY pohled“; ni/ní nebo ji/jí – správně „pták se znenadání snesl těsně nad nI“, „pták jI moc pevně nesvíral“, „napadlo jI hnedka“), a to trošku kvalitu textu naruší.
Taky bych doporučil používat úvodní uvozovky přímé řeči jako skutečné uvozovky (teď jsou to myslím dvě čárky), i když budou nahoře, protože to Tvůj editor dole nezvládne, nevadí (ale já si podle ASCII kódu 147 Tvých horních uvozovek myslím, že to ten editor zvládne a když napíšeš uvozovky na začátek řádku nebo po mezeře, udělá je dole).
To jsou ale víceméně jen drobnosti. Pokud bude příští kapitola více vypovídající, snad se k té jedničce dopracujeme.
 ze dne 29.04.2008, 17:27:11  
   Hooky: Děkuji za komentář, tvého hodnocení si vážím, jo jo pár chybek tam je. ty úvozovky to zkusim, mě to ještě nikdy nikdo neřekl, že to jde, tak jsem to nevěděla. Ta kniha bude delší, tak každá kapitola bude o něčem, je jasný, že hned ze začátku nepůjde zjistit o co půjde, ale to časem přijde:-) Myslím, že je dobře, že čtenář hned v prvních kapitolkách neví o co půjde, pak se spíše vrhne na další, protože bude čekat, co se za závojem tajemství skrývá.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Můj hrad
Tomáš Ohýbač
26. Cukerné odh...
pilot Dodo
Kuchařka - část...
Lenka
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr