obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."
Publilius Syrus
obr
obr počet přístupů: 2915486 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39722 příspěvků, 5762 autorů a 391377 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Příběh ochránce II. část ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběh ochránce
 autor BlackViper publikováno: 02.05.2008, 1:10  
Pokračování příběhu Ochránce Jeana
 

Po dvou dnech jízdy vjeli do osady ponurého názvu Havranov. Zdejší lidé se za nimi dívali nenávistnými pohledy. „Nelíbí se mi to tu, dokoupíme potraviny a další nezbytnosti a pojedeme dál, co myslíš ty Scotte?“ navrhl Jean.
„Ale jo, souhlasím, když nás nechtějí, tak tu raději dlouho nezůstaneme,“ souhlasil Scott.
Zeptali se jednoho (jediného) ochotného muže, kde mají hostinec a nějaký obchod, když se najednou Jean postavil ve třmenech a zahleděl do dáli: „Scotte, vidíš ten kouř? V dálce asi něco hoří.“
„Nevidím ,máš lepší oči. Ale kouř nás nezajímá, stejně tamtudy pojedeme.“
Jean se užuž chtěl ptát, co se děje, ale usoudil, že se to tak či onak časem dozví.

***

Hostinský zametal ve výčepu, když vešli Ochránci. Na okamžik ustal veškerý ruch a hovor a Jean cítil, jak se ti lidé nepřátelsky dívají na jejich pistole a meče. Zavolal na hostinského: „ Dvě piva a něco k jídlu!“ a lidé opět zapředli hovor. Avšak Ochránci stále cítili tu pulzující nenávist která se kolem nich ovíjela. Scott se rozhlížel po lokále a všiml si opuštěného stolu v jednom koutu hospody, tak dloubl loktem do Jeana a šel si sednout. Jean se rozhlédl a když se mu zde začínalo stále méně líbit, šel si také sednout. Podmračený hostinský jim za chvíli přinesl džbán piva a dvě sklenice a nakládaný sýr se skývou chleba. Ochránci nervózně pojedli a popili.
Ale jak se vyjádřil Jean: „Jestli máme padnout zde, bude to vůle ka,“ a šel zaplatit.
Položil před hostinského pět zlaťáků a zeptal se: „ Nemáte nějaký oves pro koně? A proč jste všichni tak nepřátelští?“
Když viděl, že hostinský shrábl mince a dělá hluchého, dodal tišeji: „Za vše vám zaplatíme, ale je jen na vás, jestli to bude olovem nebo zlatem.“
Hostinský mu pokynul ať jde s ním dozadu, tam ukázal Jeanovi malou stáj a nasypal do koryta oves. Když se Jean zatvářil netrpělivě a významně pohladil pažbu pistole, konečně promluvil.
„Nemáme zde rádi ozbrojené cizince, protože nás pravidelně napadají nájezdníci. Vedou je lidé odjinud, z jiných světů.“
„A souvisí s nimi nějak ten kouř na severozápadě?“
„Nevím, nemám čas napínat zrak do dálky, asi přepadli nějakou karavanu, možná kočovné obchodníky,“ pokrčil rameny hostinský.
„Co jsou zač ti obchodníci?“ otázal se Jean.
„Kočovníci, jezdí sem jednou za měsíc a vždy mají nějaké zboží na prodej nebo výměnu. Je pravda, že by tu normálně měli být už včera, zatím vždy jezdili přesně.“
„A to si nikdo nevšiml kouře na severozápadě?“
„Mladíku, my nemáme čas upírat své zraky do dálky. A stejně, nemůžeme odjíždět za něčím na obzoru, mohli by přijet nájezdníci,“ pokrčil rameny hostinský.
Jean ho zpražil pohledem a vydal se zpět za Scotte, oznámit mu co zjistil. Uvědomil si, že kdyby se rychle otočil a podíval na hostinského, tak by v jeho tváři spatřil nějaký reálný a neskrývaný pocit. Neotočil se.

***

Scott čekal u stolu a viděl jak se všichni lidé dívají dozadu, kam odešel Jean s hostinským. A pocit nebezpečí v jeho nitru stále sílil.

***

Jean se vrátil do výčepu a s údivem zjistil, že kromě Scotta zde nikdo není. „Co se tu stalo, kde jsou?!“
„Prostě se náhle zvedli a beze slova odešli,“ odtušil Scott.
„Něco se mi nelíbí, zařídíme nejpotřebnější a vypadnem,“ Vyhrkl Jean a přešel ke dveřím podívat se ven.
Jakmile vykoukl ze dveří, okamžitě uskočil zpět za roh a v rukou se mi objevily pistole. Rychle zabouchl dveře, jelikož se venku rozpoutala divoká palba.
Venku, půlkruhu čelem k hostinci, stálo asi třicet jezdců na koních, kteří se netvářili zrovna přátelsky. V rukou měli pistole, někteří dokonce (!) kulovnice a mířili na vchod. Ve chvíli, kdy spatřili Jeana, začali střílet.
„Jsme tu v pasti Scotte, myslíš ,že to jsou nájezdníci nebo nás podvedli místní?“
„Obojí je stejně pravděpodobné, ale raději mi řekni jaké mají zbraně,“ kontroloval pistoli Scott.
„Pistole sudovky, pár kulovnic, možná i opakovacích, netuším. Zajímalo by mne odkud je vzali, takové zbraně mají přece jen Ochránci.“
Scott neodpověděl a vyhlížel jedním průstřelem ve dveřích. „Už nestřílejí, mávají bílým hadrem, budeme vyjednávat, pistolníku??“
Jean se na něj podíval: „Jak jsi mi to řekl? Proč pistolníku? Jsem Ochránce jako ty.“
„Ale z rodu Deschainů, z Eldova rodu a to tě dělá pistolníkem. Koneckonců, nejsem si jistý jestli by pistolníci vyjednávali, je jich jen třicet,“ ušklíbl se Scott.
„Nech toho, oba známe a máme pravdu,“ nenechal se vyprovokovat Jean. „Raději jim dej najevo, že vyjednávače nezastřelíme.“


 celkové hodnocení autora: 90.0 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 0 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 0.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.5 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 2 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 39 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 duddits 02.05.2008, 1:07:47 Odpovědět 
   Příběh těžko hodnotit, je ho opravdu jen kousek. Ale vydal se vlastní cestou, už se tolik nepoutá k předloze, a to je dobře. Snad se ti podaří najít tu správnou rovnováhu ;)
Co tu působí dost nepřirozeně je návaznost událostí, nebo spíše plynulost. To je dáno hlavně dialogy, které nepůsobí zrovna přirozeně. I návaznost mezi jednotlivými replikami je jaksi kostrbatá, tlačená…
Ne úplně jasné jsou mi některé formulace, jako:
„jednoho (jediného) ochotného muže“ (proč to říkat takhle? skoro to působí, jako by sis po dopsání věty uvědomil, že výskyt ochotného muže v Havranově jsi předtím vyloučil a snažil se to napravit…;))
„v jeho tváři spatřil nějaký reálný a neskrývaný pocit“ (tady opravdu netuším, k čemu má ten „reálný a neskrývaný pocit“ vést, už jen proto, že si ho zaboha nedovedu představit. podobně abstraktní popisy toho moc neřeknou a bezobsažnost by neměla být vlastností dobrého textu)

Celkově je tu ale oproti prvnímu dílu znatelný posun vpřed (už jen ty odstavce dovedou čtení zpříjemnit:)). Stále je dost co pilovat, ale… zvědavost na další část se dostavila;)
 ze dne 02.05.2008, 15:40:47  
   BlackViper: ani sám nevím co jsem jediným ochotným mužem myslel:) jj snažil jsem se Jeana osamostatnit,když už je Deschain..tím reálným neskrývaným pocitem jsem měl na mysli třeba neskrývanou nenávist nebo potměšilý úšklebek, zrádný úsměv a tak;)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
kapsymedu
(30.3.2020, 15:36)
Abisek
(26.3.2020, 11:55)
Stargazer
(22.3.2020, 08:44)
GibonFafaust
(11.3.2020, 22:57)
obr
obr obr obr
obr
…dlouhým příběh...
Matttyna
NEVĚSTA
Tilda
Setkani
Morindim
obr
obr obr obr
obr

Sprostý koktající piáno
guru
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr