» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"I velká láska je jen malou náhradou za první lásku."

Joseph Addison

počet přístupů: 2140699

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Jeden z druhů samoty + čas jít domů ::

Příspěvek je součásti workshopu: Co si myslím o...

amputace	publikováno: 29.04.2008, 19:30

Vím, o úvahový útvar v žádném případě nejde, raději však podotýkám předem, že jsem si toho vědom. Jelikož je mi úvaha jako slohový celek silně nesympatický, rozhodl jsem se její pravý účel - obeznámit čtenáře s určitým problémem, myšlenkou, postojem a to pokud možno rozumovou cestou - pojmout po svém. Princip úvahy tedy zůstal zachován, ovšem forma je zcela mimo tento rámec; vy, kteří znáte mě a můj postoj k ''rámcovému'' psaní jistě odpustíte, vy kteří jste to štěstí doposud němeli, berte tento příspěvek jako vhození želízka do ohně člověkem, který si chce jen tak zasoutěžit :)


	Pozoruji dětinské objímání - bez sebemenšího střípku elegance - dvou přerostlých kluků, provázené bujarým smíchem, vytřeštěnými pohledy dědků před barem a hostinského za ním a rušivým, i když oproti povyku kolem nepatrným, zvukem větráku, hučícího nad naším stolem a nejspíše právě pod vlivem všech těchto elementů, očividně znásilňujících můj klid, se už konečně zeptám: Co tady, Bože, dělám? Ta otázka zapůsobí jako vysvobození; příliš krátké vysvobození, než aby mě dokázalo vytrhnout z mohutných okovů jakéhosi neanalyzovatelného utrpení, zpět do přijatelného života. No, nejsem si vlastně ani jistý, zda-li mohu svůj předchozí život označit za přijatelný. Pokud jsem zrovna nepracoval, potloukal jsem se ulicemi a chodil do kaváren pozorovat šťastné lidi. Večer co večer jsem usedal k televizi s imaginárním pocitem, že se skvěle bavím a cizí společnost vlastně vůbec nepotřebuji. Tu naivitu jsem v sobě sám vypěstoval a sám jí také uvěřil. Tu naivitu jsem v sobě sám vypěstoval a sám jí také uvěřil. Tahle pravda mě až příliš zneklidňuje, než abych byl schopen ji jednoduše ignorovat. Je logické, že pouze naivní, tudíž hloupý, člověk, je ochotný uvěřit vlastním nebo okolním lžím, jejichž příčinou většinou bývá idealizace konkrétních činitelů, počínaje sugestivním zmírňováním bolesti a končeje zkreslováním vlastní životní podstaty. Může ovšem skutečný hlupák procitnout? ,,Už dost! Já přeci vím, že nejsem hloupý! To oni jsou hloupí, tak z jakého důvodu bych se měl pasovat na jejich úroveň? Vystudoval jsem dvě vysoké školy a to mi ještě není ani dvacet šest let, živím se jako právní koncipient a brzy se stanu regulérním advokátem, ale i přes to všechno přivolávám neexistující problémy. Proč?'' ,,Protože vzdělání není patent inteligence; jak snadné,'' promluví jakýsi vnitřní hlas – snad mé alter ego. ,,Už na základní škole mi naměřili IQ 128...'' ,,Ale k inteligenčnímu kvocientu se nevztahuje naivní představa o spokojeném životě, která přetrvá i po procitnutí - něco jako celoroční Vánoce.'' ,,Jistě, jistě! Zase máš pravdu!... Původcem všech mých pochybností může být jedině samota. Ano! Vždyť skutečná samota není nikdy znakem štěstí, proto každý člověk, kterého obklopuje, hledá jakékoli, třeba i zoufalé, prostředky k úniku; snaží se od ní co nejvíce psychicky oprostit - vědomě ji naprosto přehlížet - jelikož libovat si v ní je nemožné.'' ,,Přehlížet samotu? Ale no tak! To by znamenalo přehlížet i možnost nějakého východiska, sedět s rukama v klíně.'' ,,Jako bychom potkali nádhernou dívku, či chlapce, tloukli mořské vlny až k jejich smrti, kdyby přiletěl poštovní holub byť jen s prázdným psaním - nesneseme; nejspíše bychom byli rádi za opak; pomyšlení na nic jiného, než okno v našem pokoji, tvořící hranice lidských hodnot; nejen těch povrchních; které ona místnost nenabízí. Pokud jsme sami, nemůžeme s vášní ulehat na lože, nechávat se mámit vlastním hlasem, jehož význam vyniká až při reakci druhého, popřípadě druhé, ani za každou cenu oplývat smíchem. Co však je nejlepším řešením samoty; udržet okna špinavá - s čistými Někoho nenalezneme, ani se o to nepokusíme, jelikož uvidíme do reality, kterou je odloučení... A já už žádná okna nevidím, rozumíš? Nebo chceš snad ještě něco dodat?'' Nedodá nic. Ještě lépe řečeno, dodá nic bez jediného slova.


celkové hodnocení autora: 95.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 9		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.2		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 25		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 54		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Mab	26.09.2008, 8:13:06

Odpověď na příspěvek od uživatele: Mab* ze dne 26.09.2008, 8:11:50* =))) ve třetí větě mého komentu si můžeš vybrat sloveso...=) je/vidím ranní demence... pardon...

Mab	26.09.2008, 8:11:50

Samota je prý zlá a čas léčí. Kdo tomu nevěří, ať tam běží. Základní problém je vidím v tom, jestli se člověk do samoty uvrhuje sám (myšleno "on sám" - jak by se do samoty mohl uvrhovat s někým?) a vědomě, nebo zda nemá zrovna dvakrát na výběr... Ale ta druhá varianta... Cožpak neplatí, že když se chce, všechno jde? Tvoje řádky mě přinutily k zamyšlení. Jsou povedené, rozhodně to má naléhavější tón, než kdyby to bylo psáno jako klasická úvaha. 1

Veruš	09.05.2008, 19:38:38

Uááh, líbí se mi to - po stránce jazykové i obsahové. V důsledku jakoby vytržení z kontextu se to stává celkem nepřehledným, ale mně osobně se to mile četlo a hlavní cíl úvahového útvaru to taky splnilo, což by mělo asi stačit. Totiž... mně to stačí. Ovšem, je několik druhů samoty, vzpomínám si, že jsem od tebe četla na tohle téma víc věcí, mám pocit, že spíš nějakou poezii, a vždycky mě to oslovilo. Možná jde o tu vnitřní nesmiřitlenou samotu, kterou si ale nemusí všichni uvědomovat. Pak se dostáváme do dimenze, kde opuštěnost není stavem, ale vlastností. Mě alespoň občas ukonejší, že to nikdo snad chápe podobně jako já, když napíše takovou věc :)

Tuax	01.05.2008, 21:53:25

Rychlý sled myšlenek s propojením jakoby hovoru. Specificky uchopené téma. po přečtení z toho mám i dobrý pocit, ikdyž četl jsem to užv třikrát a pořád v tom něco hledám, ale nevím ani přesně co :) Prostě mi tam něco chybí a nebo mám pocit, že mi v tom něco uniká... Samota? Člověk se může cítit osaměle i uprostřed davu. Je mnoho druhů samoty.


ze dne 02.05.2008, 14:15:09
amputace: Děkuji za názor. K té poslední větě - přesně tak, proto vůbec nesouhlasím s čukem a jeho dělením na samotu a Opravdovou samotu.

animovaný medvídekPú	01.05.2008, 12:15:17

Odpověď na příspěvek od uživatele: animovaný medvídekPú* ze dne 01.05.2008, 12:14:05* Jinak dobrý,že to v tom vypadá,jakoby jsi text napsal v hospodě,to oceňuju :-)

animovaný medvídekPú	01.05.2008, 12:14:05

Text mi přijde dost "rozházený" - myslím si,že to dost vypovídá o autentičnosti při psaní..jinak filozofování je celkem zajímavý,škoda jen,že se nikdy nedobereš konce..ale aspoň lepší něco než nic. Celkově líbí,spíš asi kvůli tomu,že podobný problémy jako ty tak nějak řeším,proto je mi toto téma blízké. Ale někdy je možná lepší věci neřešit a nechat bídně plynout..

čuk	01.05.2008, 8:11:28

Přečetl jsem, s něčím souhlasím a s něčím ne. Okno není jedinou možností úniku a lze si vytvořit i imaginární odsamocení jako únik -viz některé jevy náboženství). POhled přes okno je mnohdy zkreslující, lze užít dalekohled Jen málokterá samota je opravdová samota.

Leontius	30.04.2008, 21:21:31

Zdravím, no zaujalo mě to. Nebudu to hodnotit jjako úvahu, což ani nejde, ale jako pocitový textík to skutečně boduje. Ty myšlenky a emoce mi příjdou podivně známé a a s tím co jsi napsal plně souhlasím. K zamyšlen to člověka přivede a obsahuje to závažné sdělení, navíc podánou velmi vydařenou formou. 1 Mimochodem úvaha mi příjde jako celek, do kterého jde vložit spoustu vlastní inovace a lze si ji upravit k obrazu svému. Rámcové psaní taky nemusím, ale přecejen je mi uvaha tak nějak blízká sama o sobě...


ze dne 30.04.2008, 21:55:03
amputace: Děkuji ti mnohokrát.

OH	30.04.2008, 17:27:27

Zdar, připadá mi to spíše jako zvolání: Proč mi sakra nevadí bejt sám? A hafo řečí ala kecy Velkých mistrů. Na iq testy jsem si kreslil a nechápal ani ty podivné čtverečky ani kolečka ani číslíčka, když venku bylo tak pěkně... Ale iq, vv-vo tom to asi nebude, to jo. Jakýmsi způsobem se mi text líbí...


ze dne 30.04.2008, 17:59:42
amputace: To jsem rád. Kecy Velkých mistrů...no, je možné, že bych takové úrovně jednou rád dosáhl, sám nevím...ale důvodem, proč ti připadá takové načančané a nic nesdělující (možná), může být, že je to útržek z asi 20ti stránkového celku (:D), ve kterém se navíc vůbec nehovoří o samotě - spíš jen ve vedlejší dějové linii občas. Myslel jsem si, že tato část bude moci fungovat jako samostatný fragment, nejspíše jsem se zmýlil :) ale i to se stává. K tomu IQ, jistě, není to o tom, ale každý inteligent se jím rád pochlubí :) (to jim zase neberme :))

Te Bi	30.04.2008, 17:03:50

Tak mi bylo už x-krát vyfouknuto slovo, který mě jako první napadlo, a to "zajímavý". Takže použiju výraz Zvláštní. :) Líbí se mi tvý myšlenkový pochody doplněný o "dialog" ilustrující ledasco. Občas jsem se musela v textu vrátit a sebrat nit, ale celkově myslím dobrý...


ze dne 30.04.2008, 17:59:55
amputace: Děkuji.

Nikopol	30.04.2008, 12:00:00

No, rozhodně nehodnotím záporně. Mám za to, že níže uvedený citát vcelku obstojně koresponduje s obsahem tvého textu. Nejistota, otázky k něčemu, co je samo o sobě nezodpoví atd. rovná se absurdno. Jde o uzavřený kruh, kde se není možné dopátrat ničeho absolutního.


ze dne 30.04.2008, 12:36:03
amputace: To souhlasím, je to takové to filosofické plácání o ničem, když bych to řekl s nadsázkou, ale mě takové texty zkrátka baví, ať už ve formě konzumní, či tvůrčí :)

Nikopol	30.04.2008, 11:46:50

,,Absurdno vzniká v rozporu mezi ústavičným lidským voláním a nerozumným mlčením světa." Alebrt Camus ( Mýtus o Sisyfovi )


ze dne 30.04.2008, 11:49:44
amputace: Co konkretně jsi tím chtěl říct?

endless	29.04.2008, 21:59:20

Odpověď na příspěvek od uživatele: endless* ze dne 29.04.2008, 21:50:45* Oddlěila bych jednotlivé celky, text psaný kurzivou by si určitě zaloužil odsazení - už pro větší přehlednost. Dojem roztříštěnosti a jakési udýchanosti ve mně v zbuzují často příliš dlouhé věty, zvláště v začátku textu. Když z jedné dlouhé věty uděláš vhodným zásahem dvě (až čtyři...například), text může získat na naléhovosti a dynamičnosti. Tím nechci říct, že bych byla a priori proti dlouhým větám, ale čtenáře mohou odradit.I ta závěrečná část ooknech, nápaditá a zajímavá, by možná snesla formální úpravy. Nechci Ti do toho kecat, je to Tvůj text..... jinak směr, kterým se toto zamyšlení ubírá, je mi, myslím, blízký. To už musíš posoudit eventuálně Ty. A kritizovat dle libosti ,-)

endless	29.04.2008, 21:50:45

Zajímavé, byť trošku roztříštěné. Moc se mi líbí závěrečná věta.


ze dne 29.04.2008, 21:53:23
amputace: Proč myslíš, že roztříštěné? (ptám se čistě z důvodu, že bys mě případně mohla posunout někam dál...)

Šíma	29.04.2008, 20:51:10

Je to opravdu zajímavé dílko! ;-) Těžko napíšu něco jiného, jen to IQ mi bylo kdysi naměřeno mezi 110-120, ale nezáleží na tom... :-DDD Líbilo, samota je někdy krásná a důležitá, abychom zatoužili po lidské společnosti! Ze samoty se prý blbne a nezáleží na tom, kolik má dotyčný vysokých škol! Ale jak už bylo řečeno (napsáno), jsou lidé, kteří ji cíleně vyhledávají... P.S. O úvahu patrně opravdu nejde (alespoň ne tu plnotučnou), ale text se dobře četl! ;-)


ze dne 29.04.2008, 20:59:37
amputace: Ano, já také občas cíleně vyhledávám samotu, ale tou dotyčnou větou jsem měl na mysli spíše samotu jako každodenní chleba a jak bylo řečeno před tím, často si ani nechceme připustit, že toužíme po společnosti...všichni to berete moc fragmentárně, já to bral obecně, celoživotně zkrátka nemůžeme být se samotou spokojeni, o tom jsem přesvědčen (!)

enlin	29.04.2008, 20:11:14

Souhlasím, je to zajímavé, zpracování obecně "obvyklé", ale na úvahu docela netradiční. Docela lehce a dobře čtivé, jen na začátku jsem se trochu zadrhla. Líbí se mi ten "jakoby" dialog, dodává to dílu na větší zajímavosti. Ani skoro nedokážu říct, jestli se vším souhlasím, nebo ne. Povětšinou jsou to samé filosofické otázky, které se dají pochopit různě... Určitě souhlasím s tím, že vyšší IQ nerovná se chytrý/úspěšný/dobrý člověk... Mnozí jsou tím důkazem. Jen na konci mi chybělo něco dynamického, něco, co by ve mně zanechalo silnější dojem.

AmonAmarth	29.04.2008, 19:43:54

Tak tohle je... zajímavé. .) Ovšem je nutné uvést jednu věc na pravou míru - existuje malá skupina lidí, která má (doopravdy!) samotu ráda. Nejedná se o nalhávání si ani nic takového - kde jinde uvést příklad, než z mé maličkosti - pokud to není nezbytné jinak tak vycházím z domu enom po setmění a sám - a je to stav velice osvobozující - takže libova si v samotě možné "je". (a když už jsme u chlubení se IQ, mě naměřili 138 ego ego ego ^^). Jinak 1 opravdu faná úvaha