v ten den kdy touha tichá
má zaděláno na jablka
a něžná slova vskrytu
rostou na míru ráji
vidíš jak mlha zvedá sukně
a nahé stráně zapomenou dýchat
pro ňadra plná sladkostí co spí ti dosud v kmeni
i padavky marné jako má pýcha
ta božstva lehlých trav a tvrdé zapomnění
tvé dlaně přesto cestu znají
pozvi mne tedy do svých snů
kde nikdy zima není
budu kvést dokud neuschnu
anebo nezkamením