|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::
|
 |
|
:: Co si myslím o mužích a ženách ::
|
| |
|
|
Prasata z Marsu a mrchy z Venuše. Přibližně takový názor na rub a líc lidského rodu si člověk udělá, bude-li se řídit články lifestylových časopisů, navštěvovat servery pro zhrzené a opuštěné, či se koneckonců probírat tvorbou mnohých SASPI autorů. Ze všech stran se na nás valí myriády rad o tom, jak dostat toho druhého do postele (případně z postele), doporučení, jak je výhodné a duši léčící, strávit víkend ve společnosti osob stejného pohlaví, nebo výkřiků, že problém odlišnosti obou pohlaví by se nejlépe vyřešil vymýcením jednoho či druhého z povrchu zemského. Nabízí se tedy na pohled jednoduchá otázka. Kde je vlastně pravda a hledáme ji vůbec na správném místě?
Samotné téma je pochopitelně tak široké, že ho naprosto nelze v rámci jedné úvahy pojmout. Je to problém na odbornou publikaci, v jejímž sestavení mi brání jednak to, že nejsem odborník a pak, že by to nikoho nezajímalo. Spíše než recyklovat věčná témata bych zde chtěl uveřejnit pár tezí o mechanismech hodnocení druhého pohlaví.
Totiž, mluvíme-li kdokoli o věci odlišnosti mužů a žen, jen těžko se vyhneme zobecňování, schématizaci, možná dokonce naprosto zkresleným závěrům. Důvody jsou přitom nasnadě. Právě díky oné vzájemné odlišnosti je nemožné obsáhnout, komentovat ani objektivně soudit druhé pohlaví. Jak můžeme hodnotit něco, čemu nerozumíme? Respektive, jak můžeme dávat takovému hodnocení obecnou váhu?
Co je ale nejdůležitější, je třeba si uvědomit, že vždy nahlížíme na druhého člověka skrze sama sebe a tudíž výsledný soud často vypovídá daleko více o nás, než o něm. Ve svém sobectví hodnotíme, jak se protějšek chová k NÁM, jak NÁM ublížil, jak reaguje na NAŠE slova a dary, které jsme mu milostivě, jako důkaz NAŠÍ vize lásky, věnovali. Jen těžko nám dochází, že doopravdy milovat znamená milovat tak, jak je druhému zapotřebí, ne dle vlastní chuti a vůle.
Stačí navštívit některé z výše zmíněných tématických serverů, přečíst si pár článků typu: Oh, on/ona mě opustil/a, mrch/a, a argumenty pro tato tvrzení vystoupí jasně na povrch. Nulová sebereflexe, sebezpyt, vhled do druhého, jen ublížení a přidružené komentáře podobně zraněných jedinců.
Potíž je, že z těchto skupinek navzájem se masírujících ublížených a pomýlených jedinců (většinou) stejného pohlaví tryská zkušenost, která jako kapénková infekce zamořuje cosi, co bych laicky nazval „sociální informační kanál.“
Jde o jakési dynamické společenské povědomí, sdružující obecné pravdy. Jeho zásadním znakem je tzv. „vidoucí slepota“. Snadný přístup k informacím, bez možnosti ověřit si jejich relevantnost a pravdivost vůbec. Přijetí či nepřijetí jakékoliv informace jako skutečné potom závisí pouze na naší apetenci k jejímu obsahu. Tedy konkrétně, dočtu-li se například v časopise, že ženy s rudými vlasy jsou sexuálně náruživější, a zároveň jsem měl zkušenost se ženou s rudými vlasy, která byla (dle mého soudu) takto náruživá, přijmu tuto informaci jako obecně pravdivou a budu ji i šířit.
Na stejném principu pak fungují například postupy zvyšování prodeje dámských a pánských časopisů, kdy pro dámy je třeba psát dojemné příběhy o zhrzené lásce, kde necitlivý muž nechápe, co chce žena říci (s čímž mnoho žen rezonuje, aniž si uvědomují, že vina na komunikačním selhání je vždy na obou stranách), pro pány zase příběhy o tom, jak, komu a kolikrát která žena dala (na základě jiné obecné pravdy, totiž, že pro chlapa je sex „to jedině pravé“, s čímž opět mnoho mužů alespoň podvědomě souzní, protože si přeci nesmějí dovolit, nebýt dostatečně mužní).
Objektivně nepřesná a matoucí informace je tedy přijímána jako pravá a je zpětně rezonujícími příjemci živena, protože každému je libé, říci si například: Ha! Tak to nebyla moje chyba! Neselhal jsem! Může za to ona, protože všechny ženy jsou mrchy, jak tu píšou! Musím to hodně a nahlas vykřikovat, aby bylo všem jasné, že JÁ jsem oběť! A hlavně, musím to vykřikovat tak nahlas, abych přehlušil své svědomí…
Ve výsledku dochází k jakému si zacyklení. Informace, která vnikla do systému, se šíří podobně jako virus, množí se v hostiteli (rezonujícím příjemci informace) a je jím dál šířena-až se stane normou. Se všemi důsledky, které jsou ostatně žádnému kriticky smýšlejícímu jedinci zřejmé.
Kde leží řešení? Pokud přijmeme příměr, že je falešná informace co do chování a šíření podobna viru, pak stejně musíme postupovat v případě léčení nákazy. Totiž, jak víme, boj proti virové infekci probíhá formou tvorby protilátek uvnitř organismu. Paralelně nemůžeme objektivizovat své poznání a bránit se falešné informaci nekritickým čerpáním vnějších poznatků z obecného veřejného zdroje, protože tak vlastně hrozí prohlubování pomýlení. Východiskem je šlechtění vlastní duše a snaha o pravdivost vůči sobě. Vždy budeme nahlížet na druhého skrze sklo sebe sama. Je jen na nás, jak bude toto sklo čisté.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.8 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 17 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 81 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 141 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|