» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2140699

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Náct ::

OH	publikováno: 01.06.2008, 16:22

Jel jsem hodinu vlakem , který byl nabouchaný školáky, uf.
Děkuji za upozornění na chybný pravopis.


	Sluníčko vykouklo toho dne poprvé a oni spolu seděli po tréninku v cukrárně. Byl čas oběda, ulice města byly plné aut. Ona si ukousla špičku indiána a s požitkářským mručením a zavřenýma očima ji nechávala v ústech rozplynout. „Helé, dej mi taky ochutnat, ty si takhle samá a mně nic, jseš fákt...“ Kňouravým tónem pronesl chlapec. Dívka otevřela oči a ústa se jí zastavila. Cizím pohledem se na svého kamaráda podívala, ale potom se k němu pomalu naklonila. Dvě postarší dámy, které spolu hovořily při kávě u vedlejšího stolku, po nich po očku a s úsměvem pokukovaly. „Jak ty hrdličky, že?“ pronesla jedna a druhá paní se usmála. Dívka nato otevřela ústa, vyplázla jazyk se zbytkem zákusku a chlapec si ho polibkem rozšířenými ústy slízl do úst. Dámy sebou trhly, a pak se znechuceně odvrátily k oknu do ulice. „Dóóóbrý, sviňa kulatá, koukni na něj...“ Pronesl slavnostním tónem a zastavil se uprostřed ulice s pohledem k nebi. Z jarních mraků, které letěly po nebi, vykukovalo slunce a vše kolem chvilkami vypadalo jako o prázdninách. Ona ho chytila za loket a táhla ho z ulice na chodník. „Ježišmarjá, ty jseš jako malej! Pójď z tý ulice!“ okřikla ho. „No jó, mami...“ Šli po chodníku podél obchodů a ona se zastavila u výlohy se spodním prádlem. Postavil se vedle ní a napodobil její výraz a postoj. „Koko, kokodák!“ řekl a ona se po něm ohnala rukou. „Já ti dám takovou, žes to neviděl, ty...“ Zavolala na něho, ale on už se na ni z bezpečné vzdálenosti jen smál. „Jó? Ty mi fakt dáš? Tý jo... Tak počkéj, já ti pomůžu vybrat nějaký sexy prá...“ Přišel k ní, ale ona ho hned plácla rukou. Seděli vedle sebe na sedátkách zastávky Městské dopravy a čekali na tramvaj. Vedle nich seděla starší paní a četla si cosi v malé knížce. On si ke své kamarádce přisedl blíž a začal ji pomalu hladit po noze. „Hele, klidni se, jseš na veřejnosti!“ řekla a ruku mu dala pryč. Ale když ji tam vrátil zpátky i po čtvrté, nechala mu ji tam, jen se občas podívala na tu paní vedle. Ale ta byla zabrána do své knížky a nikoho si nevšímala. On své kamarádce položil bradu na rameno a řekl: „Když jseš jako moje maminečka, to by jsi mně měla dát taky kozičku do pusinky, jako svýmu děťátku, né? Nabumbat!“ Udeřila ho loktem do břicha a odsedla si od něho na vedlejší sedátko. „Do pusinky, jó? Leda tak pěstí, ty...“ Dodala a zamračila se. „Nó, konečně...“ Řekla a vstala, protože tramvaj už přijížděla. On vstal také a s úsměvem se zeptal té paní vedle nich :“ Prosím vás, mladá paní, můžu se vás zeptat, co to čtete?“ Paní obrátila malou knížku, aby viděl její název. „Rakovina prs...“ nedočetl a běžel k tramvaji a své kamarádce. Tramvaj byla plná lidí, a tak museli stát. On jí rukou lehce položenou na jejím pozadí začal vykasávat jarní bundu. Když se mu to podařilo, zajel jí rukou za kalhoty. Ona překvapením vyjekla a nedopatřením udeřila vedle stojícího muže. Hned se mu omluvila a protlačila se tramvají o pár míst dál. „Tady vám lampy nikdy svítit nebudou... Počkejte na mě, já vás ke koním dovedu...“ Řekl ten muž a retardovaným pohledem se na něho podíval. „Jo, jasně... Promiňte...“ Odpověděl tomu postiženému chlapec a začal se ohlížet po své kamarádce.


celkové hodnocení autora: 98.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 7		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 20		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 52		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Hanulka222	04.06.2008, 8:22:12

Ahoj, omlouvám se, že jsem to sem nestihla dřív, ale trošku teď nestíhám... Je to zajímavý, tři kousky, který jdou při troše velký fantazie různě spojovat, tři náhledy, který jsou sice zaujatý na určitou skupinu, ale přesto si všímají i toho okolí. Líbí se mi to.


ze dne 08.06.2008, 14:09:52
OH: Ahojky, no tak to se naprosto nemáš za co omlouvat. A děkuji moc za kladný koment!

lucinda	02.06.2008, 19:57:53

Ahoj OH ;) Je to takové jarně odlehčené, taky se mi asi nejvíc líbila ta první část ;)


ze dne 08.06.2008, 14:08:19
OH: Ahojky a díky moc za a za, Luci, chtěl jsem tam v těch dalších připojit trochu bezstarostné sobeckosti, hmm no jo.

paryba	02.06.2008, 14:37:37

Cau Ondo. Tohle se mi libilo. Papa. J.


ze dne 08.06.2008, 14:05:01
OH: Ahojky, Jani, to jsem moc rád.

Te Bi	02.06.2008, 14:35:47

Ahoj. Myslím, že se ti to povedlo. Má to šmrnc a takovou svěží lehkost. Pobavil mě náhlej obrat postarších dam z fáze rozněžnění ke znechucení. V závěru si ještě neodpustíš takovou malou šmouhu do tý prvomájový idyly - dobrý. Takovej tvůj otisk prstu. :)


ze dne 08.06.2008, 14:04:11
OH: Děnka moc, Tebi, něco odlehčeného a spíš pro uchechtnutí jsem měl v úmyslu a jsem moc rád, jestli to tak aspoň trochu vyšlo. Ostatně já fakt máj zrovna moc nemusím, jesště jednou díky za a za.

Vanessa Kuzníková	02.06.2008, 8:58:19

Teda fakt jsem se lekla panáč jsem u poslední části vynechala: On si ke své kamarádce přisedl blíž... asi by to už bylo příliš, že? To kvokání k matce jsem zažila na vlastní kůži...tys nás někde s mým synkem potkal? :-(


ze dne 08.06.2008, 14:01:05
OH: Děnka moc, Van, ty by jsi z toho udělala vůbec sprosťárnu, jeden si říká dospělá paní a přitom... To kvokání mám od jedné známé, která říká, že když začne kvokat, tak se k ní začnou sbíhat slepice a pokukují na ni tím svým očkem, asi na pokec, řikám si...

čertíček244	02.06.2008, 7:07:53

hm, tak si říkám, že by bylo skvělé, kdyby mi bylo zase "náct", ale asi bych už nezapadla mezi většinu mládeže ... dobře propracovaný pohled, jako by ti těch "náct" bylo :o). Jedna


ze dne 08.06.2008, 13:54:49
OH: Díky moc, Čertíčku, oni mi ti náctiletí emo připadají tak sebevědomí, tak jistí, so sofisticated, když si vzpomenu na sebe a kámoše kolem, nikdy jsme neměli páru o co jde a jediný heslo jsme měli: Jablečný je výtečný. Hmm, co na to všecko říct, že...

Auril	01.06.2008, 18:59:49

Jo, jo úplně vidím dva mladé poďobánky, pošťuchující se, chichotající se, ošahávající se, řvoucí na celou šalinu atd. :) a co je horší před pár lety jsem byla něco podobného :) Nejvíc se mi asi líbil ten třetí příběh, ale myslím si, že všechny tři dost dobře vystihují naše náctileté spoluobčany.


ze dne 08.06.2008, 13:49:44
OH: Díky moc, Auril, já jsem si říkal, že náctiletý to odkopou do... A tak jsem moc rád, že jsi to odkejvala, třeba že zpětně. Ahojky!

Šíma	01.06.2008, 18:14:28

Hezký pohled do života náctiletých i jejich pohledu na svět, hormony se bouří, jeden se hledá (a někdy hledá i toho druhého)... Jeden někdy narazí na námět takřka na každém kroku! ;-))) P.S. Není to pořád o stejné dvojici! ;-) Jen tu větu o lampách a koních jsem nepochopil... No, náct mi už dlouho není a někdy si připadám jako ten magor, který se má vrátit do hrobu! Líbilo! ;-)


ze dne 08.06.2008, 13:46:45
OH: Zdar a díky, Kutile, já narozky sice neslavím, a moc si na náctiletý časy taky nepamatuju, ale jen vím, že jsem rád, že jsou za mnou, podruhý bych je určitě už nepřežil, no nic, zdar!

čuk	01.06.2008, 16:36:34

Mně se líbil ten první příběh a skrytou připomínkou reality ten třetí.


ze dne 08.06.2008, 13:42:08
OH: Děkuji moc za zastavení a kladný koment.