» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Když chce osud někoho zničit, udělá z něho hlupáka."

Publilius Syrus

počet přístupů: 2140699

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Z celého srdce ::

Viviana-Mori	publikováno: 04.05.2008, 20:47

Pro Lukáše.

Psáno srdcem, touhou, láskou. Není to báseň, je to zpověď, dopis, emoce které ze mě vyšly až teď, čemuž se dost divím. Jak jsem to v sobě mohla tak dlouho dusit? Jak jsem se tak dlouho mohla jen smát a mávat nad tím rukou?
Vlastně ani nevím, zda-li není příliš troufalé či snad nevhodné považovat tyto řádky za nějaké literární dílo. Jsem to já, je to on a etapa mého života. Přítomnost, minulost i nádech budoucnosti.
Zpověď která musela přijít. Vyšlo to samo a originalita nebyla účelem psaní. Účelem psaní bylo s tím dál zkoušet žít.
Děkuji


	Věřím, že v nás tkví i něco jiného než minulost. Vždyť... ...jen jednou jsi mě slyšel důvěřivě šeptat ďáblovo jméno. A od té doby po mě tančíš drsnými úsměvy. A já se stále s tichým zklamáním probouzím z tvého objetí jenž by mě mohlo rozehřát... ...kdyby sis ke mě třeba někdy sedl a zeptal se mě, proč pláčou neoblíbené děti v moři značkových hvězd. A proč to všechno tak dobře znám. Nebo proč černá je mé bezpečí. A třeba i proč se přesto všechno na tebe doopravdy nezlobím. Vždyť pojíš mě s něčím tak krvavým a krutým a přitom snad přes tu látku musíš cítit jak jsem v tvém náručí bezbranná. Křehká jako ta vázička co měla mi nosit štěstí. Snad si ale nemyslíš, že když mě vtlačíš do zdí tak na mě obtiskneš, tu broskvovou omítku bezstarostného mládí. Ona ta legrace, občas někdy z druhé strany bolí. To ani nevíš... ...že z těch tvých pozorností a žertem vyřčených prokletí mám na těle již modřiny. A honit se za svými botami tvým vírem provokací unášené po chodbách je již vážně stereotyp který mě dusí. Občas si říkám, že se třeba bojíš. Toho co jsem od něj získala Co se stane... ... když se budeš na mě příliš dlouho dívat. Že vzplaneš. A možná že ze rtů se ti do mých očí vmalují ta slova vřelých vášní. A třeba se i dozvíš, že tvé dlaně na mém srdci jsou větší hřích než ďábel sám. Tak už se prosím, brzy podívej.


celkové hodnocení autora: 98.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 11		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.1		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 46		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

paryba	11.05.2008, 13:47:26

Ty víš... tohle je jedna z těch, kde komentovat prostě nezvládám...

kulkul	07.05.2008, 20:21:19

normálně výbuch žárlivosti, neopodstat.už dobrý, pardon omluva

kulkul	07.05.2008, 8:14:30

Ha slečno básniřko pozor, já znam dva Lukaše a jsou oba úchyli!!! ale nechci zdobecňovat. Mně se básnička nejak nelibí, i kdyš je pěkná to jo, ale ne a ne jí přijit na chuď. Nedává mi radost! Mě se spíš líbi Jiří pěkné jméno Jiří takové mile přejíci... ach jo, v úctě zustávam, Váš náročný zkritý obivovatel co Vás furt čte


ze dne 07.05.2008, 18:08:24
Viviana-Mori: Mohu jen říct, že nikdo není v mém srdci sám... je tam dost místa pro všechny. A dávala bych si bacha na tyto komentáře, znějí žárlivě... to jistě nebylo v úmyslu a ani opodstatněné... Děkuji za zastavení a za přízeň

čuk	04.05.2008, 20:47:06

Hluboká výpověď, velmi hezké obrazy,někdy malované příliš tmavými tóny, možná pro diváka, který stojí před obrazem malíře a nechápe, jaká je podkladová barva. S tou černou je to ovšem i někdy hra. Ale signály z obou stran nedolétnou. Nelze vyčítat básnířce, že je až někdy příliš citlivá. A v básni je oboustranný strach a očekávání zklamání. Občas se zdá, že je barva nanesena až příliš hustě.