Je krásné se rozlétnout a je umění opět bezpečně přistát...
Jít jen tak, s batůžkem plným jabloňových květů...
živit je vláhou své touhy,
a třeba i opustit dům ve vlastním těle,
s klíčem schovaným pod podrážkou těch nejtajnějších snů.
Vím, že se prochodí...
květy možná vyspějí až v jablkový závin,
co teple a přitažlivě zavoní...
a pak... znovu nalezený klíč
navrátí jistotu nedělních obědů.