» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Na lásku není jiný lék než ještě víc lásky."

Ludovico Ariosto

počet přístupů: 2140700

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28992 příspěvků, 4550 autorů a 303431 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Altam - Kapitola I (druhá část) ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Altam

Alan Dark	publikováno: 10.05.2008, 21:57

Druhá část první kapitoly. Na konci minulé kapitola otrokář vyzval Wilofa, aby odhodil zbraň a připojil se k ostatním vězňům.


	„Ne.“ Muž se zašklebil ještě víc a tasil šavli. „Nemáš šanci.“ To Wilof věděl také, ale stejně se připravil k boji. „Uvidíme.“ Uvězněný Saharťan ale v tu chvíli vyrazil dopředu a spoutanýma rukama chytil vůdce stráží za krk. Ozvalo se hlasité křupnutí a muž se bezvládně sesunul k zemi. Vrhla se k němu dvojice stráží, zbytek se stále věnoval Wilofovi. Toho už přestalo bavit jen tak stát a zaútočil jako první. Rychle bodl jednoho z mužů do břicha, sklonil se před zbraní druhého a sekl ho do nohy. Narovnal se a rozpáral mu hrdlo. Uskočil před trojicí černochů a znovu zaútočil. Černý vězeň mezitím nastavil ruce do úderu stráží a přetnutý provaz spadl na zem. Jednoho z nepřátel odhodil do vody a druhého zabil jeho vlastní zbraní. Přesekl pouta jinému z vězňů, který začal osvobozovat ostatní. Saharťan se mezitím vrhl na pomoc neznámému cizinci. Dveře do podpalubí se rozrazila a na palubu vtrhli další ozbrojenci. Navíc Wilof viděl na druhém konci paluby pět lučištníků, kteří natahovali tětivy svých luků. Pohlédl na uvězněného Saharťana, jenž si jich už také všiml. Zabil ještě dva nepřátele a naznačil Wilofovi, aby ho následoval. Rychle se rozběhl k dřevěnému zábradlí lodi a přeskočil ho. Ozvalo se šplouchnutí, jak dopadl do vody a pak ticho. Wilof přinutil své nohy k rychlému pohybu, i když mu okamžitě daly najevo, že se jim to ani trochu nelíbí. Musel to zvládnout. Nohy už ho skoro neposlouchaly a mohl jen doufat, že bude mít dost sil na to doběhnout až k zábradlí. Povedlo se! Už byl jen pár kroků od svého cíle! Slyšel tiché zahvízdání něčeho letícího velkou rychlostí vzduchem. To něco ho zasáhlo do boku a okamžitě odtud vytryskla bolest. Zakopl a jeho hlava narazila na tvrdé zábradlí. Ještě vnímal jak jeho tělo přepadlo přes okraj lodi a přistálo v ledové vodě. Pak ztratil vědomí. Otevřel oči. Zase je v neznámé místnosti! Ale tahle vypadá líp než ten lodní sklad. Stěny jsou také ze dřeva, ale podstatně čistšího a hlavně rovnějšího. Místnost je větší a on leží na posteli. Přehodil nohy přes její okraj a sedl si. Prohlédl si svůj bok, na kterém ale nenašel ani stopy po nějakém zranění. Když se pohnul, nepříjemně ho v něm píchlo, ale to bylo vše. Oblékl se do svého oblečení, ležícího na židli vedle postele. Když si byl jist, že to zvládne, vydal se na cestu ke dveřím. Jakmile jimi prošel, ocitl se v poněkud větší místnosti s krbem a třemi pohodlnými křesly, z nichž dvě byla už obsazena. V jednom z nich seděl jeho společník z lodi v novém hábitu a usmíval se na něj. Ve druhém seděl asi padesátiletý muž s krátkými bílými vlasy. Vypadal vysoký, ale dokud seděl, nemohl to Wilof moc posoudit. Měl štíhlou svalnatou postavu, za jakou by se nemusel stydět lecjaký atlet. Se zájmem si Wilofa prohlížel a nakonec promluvil jako první. „Zdravím mladíku. Už jsem vyslechl příběh tohoto muže, ale zatím neznám ani tvé jméno. Prosím posaď se a odpověz mi na pár otázek.“ Wilof usedl do křesla naproti muži a čekal. Byl napjatý jako málokdy ve svém životě. Ale jak to vlastně mohl posoudit, když jeho vzpomínky začínaly včera ve skladu? „Tak, jak se jmenuješ?“ „Jsem Wilof z Norlamu.“


celkové hodnocení autora: 97.4 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.5		tisk příspěvku

počet komentářů: 8		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 13		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Šíma	15.09.2008, 20:49:57

Je to čím dál lepší, bez legrace! Systém by určitě "utáhl" obě první části v jedné, takhle je to možná až příliš roztahané, ale s nejen rostoucí kvalitou textu (a zajímavého děje) Tvůj příběh jen natahuje své čtenáře... Alespoň mě natáhl, tedy mou zvědavost! ;-)


ze dne 17.09.2008, 13:28:41
Alan Dark: Také jsem si uvědomil, že hlavně druhá část je velmi krátká, ale další díly už jsou celé. Mimochodem, díky za přečtení.

Charlotte Cole	18.05.2008, 0:17:26

Osobně bych ty dvě části také viděla na jeden příspěvěk, dohromady by to dalo skvělou kapitolu s víceméně vhodně zvoleným ukončením kapitoly. Takhle samostatně to opravdu v jednu chvíli začíná a o chviličku později končí, což je škoda. Ale rozhodně nebudu troškařit a budu známkovat. ;-)


ze dne 18.05.2008, 11:04:55
Alan Dark: Dík za přečtení i zhodnocení

Alan Dark	12.05.2008, 7:56:48

Dík za všechny příspěvky, příště sem tedy dám trochu větší celek.

Imperial Angel	11.05.2008, 14:58:16

Opravdu by to chtělo sem dávat větší celky. Takový kousek toho moc neřekne. Sotva něco začneš, hned to skončí...Čtenář pak nemá ani možnost pořádně se začíst ;). Tahle část mi celkově přišla o něco slabší než předchozí. Tentokrát bez známky, ale ráda si přečtu pokračování ;)..

Maximillian	10.05.2008, 22:11:04

Zdravím. Přiznávám se, že sice své příliš dlouhé příběhy občas taky kouskuji, ale tohle mi přijde trochu přehnané :-) Uvědomuješ si, že sice na jednu stranu udržuješ (a poměrně schopně) napětí, ale na druhou stranu ho dusíš? Něco jiného by snad bylo, kdybys sem mohl dávat další kus příběhu každý den, ale to nejde. Tohle vyjde sotva na stránku, je to nezapočaté a bez alespoň trochu uspokojujícího ukončení v rámci kapitoly. Proto jestli mohu doporučit jako autor zatraceně dlouhých povídek - dělej aspoň o kus větší celky. A ještě jedna věc. Snaž se zaujmout něčím svým, když píšeš fantasy. Také se o to pokouším, ale to se snad můžeš přesvědčit sám třeba na mé poslední zde uveřejněné povídce.

čuk	10.05.2008, 21:57:12

Text je pořád barvitý, i když dost krvavý. Dobrý zvrat a pak uklidnění. Pořád udržuješ napětí. Ale jistě si uvědomuješ, že vražedné řeže a hrdinové- supermani (á la Steven Segal v TV) nemohou být nosnou částí příběhu a bylo by dobře je nějak obejít důvtipem a šetřit jimi. To pro příště. (Není správně: dveře se rozrazily?)