obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Svolného osud vede, vzpurného vleče."
Seneca
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391726 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Meruňky ::

 autor Racek publikováno: 04.12.2005, 2:02  
Povídka
 

Meruňky

Agáta se probudila jako první. I když slunce za oknem svítilo ostošest, Petr měl půlnoc.
Protože jí píchalo v kotníku, nohy na koberec spouštěla pomalu a opatrně. Deset let si tolik nezatancovala, jako včera večer. V Diamantu duněla oldies party, a proto od Raka zamířili rovnou tam. Petr měl pohyb v krvi, a ona se roztancovávala. Vzpomněla si na tatínka, jak ji každou neděli po obědě doučoval do tanečních. Oblékl si černé společenské kalhoty, odstrčil křesla, pustil desku Taneční věčně zelené a vytáčeli. Klasiku: polky, valčíky, foxtroty, tanga…
Tenkrát tančila v plesových střevíčcích, včera ke konci bosá. Podívala se na své nohy: špinavé až běda! Jak mohla s takovýma nohama vlézt do postele?! V duchu se ušklíbla: Jak? Snadno! když kromě Lady Carneval byl ze všech tanců nejhezčí Valčík v peřinách. Shodou náhod zase ve stejném povlečení s modrými hvězdičkami jako před rokem. Panebože, to musela být opilá, vždyť si večer slibovala, že …
Petr za ní se zavrtěl. Rychle se ohlédla, dobré, ještě spí. Potichu došla do koupelny, zhluboka vydechla a čelem se opřela o chladné dlaždice. Nejhorší bylo, že se cítila dobře. Až na ty bolavé nohy, ale to byla celkem příjemná bolest. Podívala se do zrcadla: nevyspalá, kruhy pod očima, tvář pomačkaná od polštáře, ale nějaká jiná, krásnější…
Se švagrem se vyspala už minulé léto. Sestra s neteří odjela na Moravu a manžela nechala doma. Petr se jí vždycky líbil, ale držela se zásady CO JE V DOMĚ, NENÍ PRO MĚ. Ten první večer se setkali v kuchyni a pak spolu šest zbývajících propovídali na verandě. Ani nevěděla, o čem si povídali, Petr uměl mluvit zajímavě o všem. Sedmé ráno se probudila v sestřině posteli.
Milena se to nikdy nedozvěděla. Přijela opálená a veselá. Když jí Agáta večer pomáhala vypeckovávat košík meruněk, nevěděla kam s očima. A když Milka odešla spát, nemohla usnout. Představovala si je, Petra si představovala. Cítila jeho ruce na svém těle.
První měsíc nebyl příjemný, sestře i švagrovi se vyhýbala, kde mohla, sestře se vyhnout chtěla, Petrovi musela. Byla přesvědčená, že jinak všechno praskne.
Ale začal školní rok a práce v družině Agátu natolik zaměstnala, že všechno začala pokládat za odbytou záležitost. Už se nikomu nevyhýbala, ale konala. Na inzerát poznala několik mužů, s jedním vydržela dva měsíce, ale když jí nabídl, aby se nastěhovala k němu, skončila to. Sama nevěděla přesně proč. Snad že by se pod jednou střechou už nepotkávala s Petrem.
Den před Vánoci šla s Petrem a malou neteří do hájovny pro stromek. Padal sníh, nebe jako malované, malá Barča pobíhala kolem a koulovala stromy. S hajným a jeho družnou paní si museli přiťuknout grogem, takže cestou zpátky se smáli na celé kolo a závodili s Barčou, kdo líp stromy trefí. Na kraji lesa zarazil Petr svázaný strom do sněhu, Agátu objal a políbil: – Nenechám si ujít pusu pod vánočním stromkem, usmál se. Koutkem oka zahlédla Barču, jak zvědavě přihlíží.
Další dny svátků proběhly v relativním klidu. Až na to, že zastihla Barušku, jak soustředěně kreslí a k tomu si říká: Princ s princeznou se políbili a pak se měli rádi ještě celý týden…
Po Novém roce zkusila Agáta zavolat příteli, který jí nabízel nastěhování. Ale když slyšela na druhém konci linky ženský hlas, zavěsila beze slova. Našla si jiného: tentokrát ona hnala dopředu, přivedla ho představit sestře a švagrovi. Strávili docela příjemný večer, ale když šla do kuchyně pro další láhev vína, najednou se za ní jako duch objevil Petr. Neřekl nic, jen zlehka Agátu pohladil po vlasech…I nová známost brzy skončila.
Začínalo to být neúnosné. Agáta odcházela hodně brzy ráno, vracela se pozdě večer a hned mizela u sebe v patře.





Jednou večer přišla sestra: - Petr má milenku…Agáta se zakuckala. – Proč myslíš?, a snažila se neuhnout pohledem. : - Tak, rozhodila Milča rukama. - Je to divný. Nechce mě.
- To nemusí znamenat hned…, namítla potichu Agáta. - Ne, nemusí, ale je to divný, zamyšleně pronesla sestra. Opřela se čelem o sklo okna, krajka záclon jí vrhla na tvář stín.
Pro Agátu to už horší být nemohlo. Kdykoliv šla do družiny na odpolední, Milka byla v práci a Baruška ve škole, Petr se objevil doma aspoň na chvíli. Nebránila se tomu…. Začal mluvit o rozvodu, nechtěla s ohledem na sestru.
Situace byla neudržitelná
Protože Milena už od května mluvila o letní návštěvě u moravské přítelkyně, Agáta si na stejný termín zaplatila pobyt v Chorvatsku. Tři dny před odjezdem ale cestovní kancelář zkrachovala.
Týden v ztichlém domě ubíhal jako voda, Petra vídala jen ráno a občas večer. Události loňského roku jakoby se nestaly.
Aby přečkala i poslední zrádný večer, seděla včera s kamarádkou ve vinárně U raka. Jenže přítelkyně musela odejít a Agátě se domů ještě nechtělo. Pomalu dopíjela bílé víno, hlavu plnou černých myšlenek.V tom zarachotil korálkový závěs a na prahu se objevil Petr.
Zamířil rovnou k ní, nečekal na svolení a posadil se: - Hledal jsem tě.
- Něco se stalo?, zeptala se, ale odpověď znala předem.
- Ne, chtěl jsem být s tebou. Nadechla se: - Petře…
Jen se díval. – Zvu tě …Dáme si večeři.
Od té chvíle Agáta mrazivě rozdělovala mezi skutečností a snem. Všechno, co dělala, dělala z vlastní svobodné vůle, nic z toho se jí nezdálo
Ještě jednou si umyla oči. Tohle nechtěla – a udělala to…Jednou je nikdy, dvakrát je zvyk, říkali, když byla malá.
V ložnici zazvonil telefon. Krátký hovor a pak se Petr objevil ve dveřích koupelny. Objal Agátu kolem pasu: - Volala Milena: už přijela, je na nádraží. Dojedu pro ní a všechno jí řeknu.
- Petře…, začala, ale položil jí prst na rty: - Pšst. Dojet pro ni musím, veze kufr meruněk.



/červenec 2003 – 22.června 2005/


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 4 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 3 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 16 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 amazonit 28.11.2006, 21:44:23 Odpovědět 
   pěkná sonda do lidských osudů
 Admin 06.12.2005, 0:55:10 Odpovědět 
   moc pěkně se to četlo, vtáhlo mě to do děje a nechtělo pustit .. moc pěkné!
 Kev 04.12.2005, 2:04:49 Odpovědět 
   Právě si dávám noc s Rackem(žádnou zoofilii v tom nehledejte!:) a říkám si - jen si to přečtu a oznámkuju, komentovat nebudu - ale houbeles, tohle musím - moc se mi to líbí!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
1. Začátek nové...
NikolMoody
Dva života - Ka...
Trenz
DO NEBA NIE
aegitalos
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr