|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303438 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Inventura ::
 OH |
publikováno: 07.05.2008, 5:51
|
Představoval jsem si, že život onoho muže je džbán, který kdosi rozbil a já tam přijdu a popíšu několik největších a nejostřejších střepů.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
„Dvanáctýho... Hele, Pepane, to já nevím, co dělám dvanáctýho, já jsem rád, že vím...“
Jirka stál na chodníku, v ruce měl mobil a telefonoval si se svým kamarádem.
„Inventůru, proboha já a inve...“
Dodal si pro sebe a zavrtěl hlavou.
„Hele, Jirko, oni tam budou chlapi a ty to zmáknou, ale potřebujem tam někoho...“
Hulákal z telefonu Pepa.
„Koukej, Pepo, jestli mám volno tak proč ne, ale já fakt nevím, jestli jsem ten pravej...“
Ale z telefonu v jeho ruce se ozval proud slov, které ho ujišťovaly, že on tím pravým je.
„No jo, tak jo... Já ti s tím helfnu...“
Co já vosel na sebe taky všechno neušiju. A Pepanoj, ten byl samej průšvih už na základní škole. Stavebniny! Ale pětistovka dobrá...
Vzpomněl si na svůj nový byt, který mu poslední dobou připadal spíše obrovskou jámu, kterou se snaží zasypat penězi.
Když přišel z práce domů, převlékl se rovnou do pracovního, narychlo snědl dvě housky se salámem a pustil se do práce.
„Samonivelizační, hmm... Vodoodpudivá, hmm.. Ještě tam chybí sračka, hmm!“ četl na obalu pytle s práškovou hmotou.
„Aby se nám tu mohla Gábinka pěkně osprchovat, až jí to tu pěkně uděláme, áno, áno...“
Recitoval si pro sebe, když směs rozmíchával v plastovém kbelíku. Vzpomněl si na svojí přítelkyni Gábinu a na mysli mu vytanul její výstřih.
K sežrání, ale koza jedna...Takhle běhat po ulicích! Zejtra ji pěkně řeknu, ať...
Večer se omyl v umyvadle a vypil jedno lahvové pivo, které dal po obědě vychladit za okno. Unaven po celém dni si lehl na postel a zabořil obličej do polštáře, ze kterého ještě cítil Gábinin parfém.
Gábinečko moje zlatá... Doufám, že tu spolu začnem jako normální rodina...
Když dvanáctého vešel do areálu stavebnin, překvapilo jej, že nevidí žádný shon a zmatek, jaký si při inventuře představoval. Vybavil si slova Gábiny: Pětikilko za odpolko dobrý, ne?
Vešel do jedné vysoké haly s otevřenými vraty, ve které byli dva muži.
Starší seděl na hromadě dřevotřískových desek a do starého sešitu zapisoval, co mu mladší muž diktoval.
„Dobrej, já jsem tu...“
Začal Jirka, ale ten starší muž ho hned přerušil.
„NO, však vás taky už čekáme! Pepan nám všecko řekl, tajhle Vašek vám bude hlásit počty materiálů a vy to budete zapisovat. Tajhle do těch štráfků, ke každýmu matroši, ju?“ vesele hlaholil ten starší a vstrčil Jirkovi do rukou sešit s oslíma ušima a propisovačku.
„Tak se s tím úspěšně poperte, chlapi! Já jdu!“ dodal a odešel.
Inventura skončila v sedm hodin večer a Jirka toho měl tak akorát dost, aby došel domů a unaveně se skácel na postel.
„Už néé...“
Slabě řekla a vyčerpaně se skácela na postel. Jirka samolibě pozoroval svůj ztopořený penis a hlavou se mu mihla vzpomínka na uklízečku v práci, jak shazuje z násady koštěte hadr na podlahu.
Pohladil jí po zadku a zádech a stejným tónem žertem zakňoural: „Ale jó, Gábinečko, ale dáme si chvilínkečku voraz...“
Nahý se natáhl pro nedopitou lahev piva a postavil jí ji na záda. Zapálil si cigaretu a piva se napil. Očima přejel po bytě, který se konečně začínal rýsovat podle jeho představ a se spokojeným úsměvem se sklonil, aby políbil Gábinu na zadek.
Ta jen cosi zamumlala do polštáře a zavrtěla zády, na kterých ji studila lahev piva.
On je opravdu jak nějaký zvíře, zas mám prdel naklepanou jak řízek...
„Co zas, sakra?“ vztekle řekl, když se ozval zvonek ode dveří. Natáhl si kalhoty a šel dveře otevřít. Stáli za nimi dva policisté.
„Jo, to jsem já a co má bejt? Já nic neprovedl!“ odpověděl na jejich otázku frází ze základní školy.
„Kdo to je, Jirko? Co ti chtěj?“ slyšel Gábinu z postele.
„Tak to budete muset, pánové, chvilínečku počkat...“
Odpověděl a snažil se, aby se mu hlas nezatřásl. Ale pánové měli trpělivosti a času na rozdávání, a tak se Jirka šel obléci a vzít si doklady.
„Nevím! Fízlové otravujou, ale já nic neprovedl...“
Řekl nervozně v peřině zachumlané Gábině do jejích rozšířených očí.
Do prdele, do prdele, do , co to má, kurva, všecko znamenat? Vždyť jsem tam jen zapisoval ty posraný čísla, co mi ten blbeček hlásil! Že je tam můj podpis! Co, kurva, má s tím vším společnýho můj podpis, do prdele?
Pozoroval rozvrzanou židli před sebou a měl pocit, že je to všechno nějaký Pepanův špatný vtip, ale nikdo se tu nesmál. Pepan stál nedaleko něho ve svém parádním obleku a Jirkovi nevěnoval ani pohled.
Když Jirka uslyšel od toho pána za stolem v čele místnosti slova o jednom a půl roce, málem se skácel mezi ty židle před sebou.
Ale v sále bylo ticho, zvenčí sem dolehl jen hluk auta, které přejelo pod okny, Pepan se díval na toho pána za stolem a Gábina, na kterou se Jirka ohlédl, zrovna cosi hledala ve své kabelce.
Do prdele, to snad ne...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 6 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.5 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 44 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 37 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
