obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915540 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39802 příspěvků, 5772 autorů a 391731 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Ztracená magie (28) - Bouře na dosah ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Ztracená magie
 autor Gandalf publikováno: 06.05.2008, 17:46  
28. kapitola - připravte si deštníky!
 

Kapitola osmadvacátá – Bouře na dosah


      "Začíná se stmívat, Porthe, neměli bychom se vrátit?" zatahal trpaslík vojáka za rukáv.
      "Někde tu přeci musí být," nevnímal Porth a ze sedla pročesával očima zem i blízké křoví. Po Tomovi však jako by se slehla zem.
      "Hele, já ti to nechtěl tak přímo říkat, ale vypadá to..."
      "Ne, Huberte!" okřikl jej Porth a prudce zatáhl za otěže.
      "Promiň."
      "Je někde tady a je blízko, vím to. Jestli se chceš vrátit..."
      "To jsem zase neřek'!" čertil se Hubert. "Jenom bych nerad, abys měl pak nějaký potíže s kap'tánem."
      "Stihneme to včas, uvidíš."
      "Tak fajn. Ale já, když dovolíš, bych si sesednul. Potřebuju se protáhnout a trochu se projít."
      "Ale jistě. Zase si tě tady vyzvednu," přidržoval Porth Huberta, jak se snažil slézt ze sedla na zem.
      "Nebudu daleko, jen se tu projdu kolem. Dlouho už jsem tu nebyl."
      "Hlavně pozor na bandity," varoval ho Porth, "Tenhle rok jsou v loupení a přepadávání karavan dost úspěšní."
      "Cha!" chytnul se za opasek trpaslík. "Jen ať si na mě něco zkusí!" a přejel rukou zdobenou sekeru.
      "Ty jsi jeden a oni... ale však víš," mávnul nad tím voják rukou, neboť vysvětlovat něco o nebezpečí tvrdohlavému trpaslíkovi bylo zcela liché.
      "Však mi už víme," usmál se Hubert a v záblesku zapadajícího slunce se na okamžik usmálo i ostří sekery.
      "Kdyby něco," volal za ním Porth, "sejdeme se tady u toho stromu, ano?"
      "Jasný," řekl jen Hubert a s funěním se posadil na plochý kámen.
      "Tak ten mi daleko neuteče," řekl si pro sebe voják a pobídl koně.

***


      "Můžeš s tím kamenem jít o kousek dál?" vrčel Mojmír na Bernarda, který držel velmi malý odstup a neustále se ohlížel, jakoby se o sebe bál.
      "Takovou radost ti, čaroději, neudělám," usmíval se potutelně.
      "Co to má za šutr, že se ho tak bojíš?" vmísila se do rozhovoru Copatá.
      "Po tom ti nic není, elfko!" okřikl jí Bernard.
      "Drahoušku," zazubila se na něj a lehce mu přejela dlaní po tváři, "až tvou mrtvolu budou ohlodávat vlci, tak až pak mi po tom nic nebude, jasný?" Bernard jen znechuceně ucuknul.
      "Tady vpravo," naznačil směr, přičemž se zaujetím sledoval reakce Mojmíra na přítomnost Agaraše. Čím mu byl blíže, tím více zářil a čaroděj slábl. Ale pokud se s ním přiblížil zároveň i k Copaté, záře pohasla a jakoby kámen něco dusilo. Něco uvnitř elfky samotné.
      "To nám budeš takhle v patách i večer?" ušklíbl se Mojmír na Bernarda.
      "Na to nemám čas!" štěknul jen a pokynul strážím, aby otevřeli hlavní bránu, kterou se procházelo na nádvoří. "Dál už si tě pohlídá kapitán a jeho muži. A myslím, že jejich zbraně budou mluvit za vše."
      "Muži říkáš?" nadzvedla Copatá obočí.
      "Ano, ale ti by o tebe nezavadili ani kdyby byli slepí, ty čarodějnice!" pohrdal nadále králův sluha, čímž si stále víc získával pozornost Copaté a její nenasytné dýky.
      "Zahráváš si s ohněm," varoval Mojmír, když viděl, jak elfka uvnitř supí.
      "S ohněm?" zastavil se Bernard. "Spíše s vyhaslou pecí, cha!" smál se vlastnímu vtipu. "Tak to se mi povedlo," chválil se.
      "Spíš tvrdě, drahý?" otočila se na něj Copatá.
      "Co? Co je ti po tom!"
      "Já jen," pousmála se elfka na zaraženého Bernarda, "aby ses mi neprobudil uprostřed rozdělané práce, víš? Nemám ráda, když je pak všude kolem nepořádek."
      "Vypadněte!" natáhl ruku rádce a elfku probodával pohledem natolik mrazivým, že by uhasil několik pochodní naráz.
      "Jak já ty drsné řeči miluju! Dostávají mě do varu," popichovala pořád Copatá, ale Bernard už neřekl nic. Otočil se a tepající kámen vrazil do ruky jednomu z vojáků.
      "Kam teď?" zarazil se Mojmír před branou. Nádvoří bylo plné lidí a vojáků, ale nikdo nejevil nijak zvláštní zájem o jednoho čaroděje a elfku s koňským ocasem.
      "Přes nádvoří k té kašně," ukázal jim voják s kamenem v ruce. "Ten vysokej chlap s přilbou v ruce je kap'tán Roland, váš novej pán."
      "Ten hezoun?" zajiskřilo Copaté v očích. "Ten se mi zdá až moc krásnej na to, aby byl na naší straně."
      "Hezoun?" Mojmír nějak nepochopil, co na takovém ustaraném a bitvami strhaném obličeji postaršího muže elfka vidí.
      "Když žiješ několik stovek let mezi chlapečkama s bledou tváří, dlouhejma blond vláskama a špičatejma ušima, tak ti prostě něco začne chybět," jala se vysvětlování elfka, přičemž pomalu vykročila ke kašně.
      "A to jest?"
      "Charisma, šarm... no prostě pořádnej chlap!" vypadlo z Copaté a jakmile zaregistrovala, že si jich kapitán všiml, ucukla rychle pohledem.
      "Tak to zase klídek, madam," předběhl jí voják. "Kap'tán Roland je počestný muž a má ženu a dvě děti!"
      "To já taky, milej zlatej, ale to ještě nic neznamená," stočila zas pohled na kapitána.
      "Možná pro vás. Ale kap'tán si cizince moc k tělu nepouští."
      "Máš rodinu?" vyrušil Mojmír Copatou.
      "Co? Jo, mám... no, spíš měla. Muž zahynul při obraně posledního elfského města a děti si šly svou cestou. Tak jako já si jdu svou."
      "Tak pojďte vy dva," popostrčil je voják, neboť kapitán začal nervózně přešlapovat na místě.
      "Nemáš o nich žádné zprávy?" vyzvídal dál Čárymar.
      "Bohužel, ale cítím, že jsou někde spolu."

      "Pane!" zasalutoval voják před Rolandem. "Přivádím dva zajatce a předávám tento... kámen," vyřídil svůj vzkaz a podal kapitánovi zelený Agaraš.
      "Díky, můžeš jít," převzal kámen od vojáka a vložil jej do koženého váčku visícího u pasu. "Jsem kapitán Roland San," podával ruku Mojmírovi.
      "Mojmír Čárymar, váš vězeň, kapitáne," zamračil se čaroděj.
      "Ne můj, ale králův," opravil jej Roland a zahleděl se do očí elfky.
      "Adriana Aelwtha, pane," sklopila zrak a mírně se uklonila, "ale říkejte mi prostě Copatá," pousmála se a pohodila hlavou tak, že se jí copy rozkomíhaly jako klubko hadů.
      "Na příkaz krále vás doprovodím k Hvězdáři. Další kroky budou už jen na vás. Dnes ještě povečeříte s mými muži a ráno se vydáme na cestu. Nějaké otázky?"
      "Jedna by byla," zvedla ruku Copatá.
      "Ano?"
      "Budeme také s vašimi muži spát?"

***


      Hubert si užíval romantiky zapadajícího slunce, přičemž stíhal sledovat neposednou veverku na větvi a slabým klacíkem šťourat dnešní oběd ze zubů.
      "Ty se máš stejně nejlíp," povzdechnul si nad veverkou. Více se opřel do klacíku, který však nevydržel a prasknul. "U Zlatýho kladiva!" zaklel a rychle se chytnul za pusu. Vyplivl zbytek klacíku a s ním i trošku krve, jak si rozedřel dásně.
      Veverka se lekla a zmizela v koruně mohutného stromu. Trpaslík ještě chvíli lamentoval nad vlastní nešikovností, a pak vstal, aby se prošel.

      "Hubertééé!" křičel už z dálky Porth uhánějící ze vzdálené loučky, obehnané dvojřadím statných topolů.
      "Kamaráde, co se děje?" nechápal Hubert vojákovo naléhání a s klidem sobě vlastním popošel do středu cesty.
      "Zmiz! Rychle pryč!" volal na něj a mával rukama. Co chvíli se ohlížel za sebe, ale doposud byl pronásledován jen umírajícím sluncem a jeho krvavými paprsky.
      "Cože? Stalo se něco? Tak povídej!" Trpaslík se zastavil a váhal, nemá-li začít také utíkat.
      "Jdou sem! Jsou tady!" vypadlo z něj, když zabrzdil pár kroků od Huberta a zhluboka dýchal.
      "Kde máš koně? A kdo je tady?!"
      "Zabili ho!" vzpamatovával se z dlouhého běhu, "Zabili mi mýho koně a já jen tak tak zmizel. Jdou sem!"
      "Kdo sem, sakra, jde?!"
      "Vojáci!" zacloumal s trpaslíkem a rychle se otočil. Na horizontu se již zvedal prach pod dusotem koňských kopyt i pěchotou.
      "Cože?!" vyvalil oči Hubert, ale nebyl čas na vysvětlování.
      "Honem, nahoru!" ukázal Porth směrem k husté koruně stromu.
      "Blázníš? Copak umím lítat?"
      "Vlez mi na ramena, ale rychle!" úzkostlivě pobízel Huberta. Nemohli si být jistí, že je tam neobjeví, ale rozhodně budou mít větší šanci, než se pokoušet běžet. Zvláště co se Huberta týče.
      "Jestli tohle přežiju, tak mi nebudou ostatní věřit. Trpaslík na stromě!"
      "Nemluv a lez!" strkal do něj Porth a s vypětím všech sil se udržel na nohou. On Hubert nebyl zrovna jeden z nejlehčích.
      "Jsem... jsem tady! Tak polez!"
      "Uhni! Já to zvládnu sám. Radši zalez co nejvýš!"
      "Ani nápad! Mám závratě!"
      "To já taky, ale pořád lepší... než ležet dole, ale pod zemí!"
      "Tohle nedopadne dobře," mrmlal trpaslík a lezl po větvích hlouběji do koruny stromu.
      "Honem, už je vidím!" volal za ním Porth a ručkoval po jedné z větví.
      "To bude stačit, co myslíš?"
      "Snad jo," uklidnil ho voják a vyšvihnul se vedle něj.
      "Hele, nechceš raděj na tu druhou větev?"
      "Snad nemáš strach, že praskne?" usmál se Porth a zkoumal masivní větev. "Neboj, tohle by uneslo i slona."
      "No dík," ušklíbl se Hubert.
      "A tiše, blíží se."
      "Co jsou vůbec zač? A nebudou tě hledat?"
      "Pochybuju. Nejsem pro ně nic, než jen moucha na temeni hlavy. Buď mě rozplácnou nebo odeženou. Jejich cíl je na konci téhle cesty."
      "Hrodgard?!"
      "Jo. Jak jinak vysvětlit takovou velikost vojska? Musí jich být na tisíce. Mají standardu inkvizice, ale nebyli to lidé, kteří mě srazili na zem."
      "A co?" zajíkal se ustrašeně trpaslík a ještě kousek popolezl výš.
      "Nevím. Odporná stvoření. Sálalo z nich nesnesitelné horko a mluvili tak zlým jazykem, že mi tuhla krev v žilách.
      "Copak není inkvizice pod královskou korunou?"
      "Právě že je... kdo tvrdí, že král nic netuší? Vždyť už je nějaký čas mimo město, nebo se alespoň o tom mluví. Neukazuje se a rozkazy jdou ústy toho proradného Bernarda."
      "Kdo ale varuje město? A kap'tána?"
      "My to už nestihneme," sklopil hlavu Porth. "Navíc jsem tam našel Toma."
      "Je v pořádku? A kde je teď?!"
      "Našel jsem ho s rozbitou hlavou... museli ho zabít ty bestie!" křikl prudce, ale zase ztišil hlas, jelikož bylo vojsko na dohled.
      "Je mi to líto, kamaráde," Hubert mu položil na rameno ruku a dál už oba nemluvili.

***


      "Ne, bude vám k dispozici můj pokoj. Já se vyspím s ostatními, jsem už na to zvyklý." Kapitán Roland srazil paty k sobě.
      "Takový komfort si snad ani nezasloužíme," pousmála se Copatá a šťouchla do Mojmíra. "Na posteli spím já," zazubila se na něj, jelikož správně předpokládala, že čaroděj spánek nepotřebuje.
      "Jak je libo, přes noc budu meditovat... ve vzduchu."
      "Kdybyste mě následovali," řekl Roland a vykročil směrem k místnímu hostinci, před kterým postávali královští zbrojnoši a část kapitánových mužů.
      "Mohu vám pak položit pár otázek?" pohlédl Mojmír na kapitána.
      "Pokud jich bude jen pár... samozřejmě."
      "Ale až po večeři, ano? Rádi bychom se tady s kapitánem v klidu najedli," hodila elfka usměv po Čárymarovi, kterého to mírně namíchlo.
      "Lidé a jejich potřeby," zakoulel očima a vznesl se do vzduchu.
      "Přesně tak, není proč spěchat. Najíme se společně," konstatoval jen kapitán a znovu je pobídl k odchodu.

      "Kapitáne! Kapitáne!" volal jim za zády běžící voják.
      "Co je? Nevidíš, že tady mám..."
      "Bouře na dosah, kapitáne," řekl voják a setrval v pozoru.
      "Dobře. Tak se schováme," odpověděl Roland a nepozorovaně si vyměnil s vojákem prazvláštní pohled.
      "Co? Bude pršet?" divila se Copatá a zakláněla hlavu k nebesům.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 3 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 4 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 14 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Fuxik(5) 19.07.2008, 18:14:09 Odpovědět 
   dalsi volna asociace: film "300" a veta: "vystrilime tolik sipu, ze zastini slunce" odpoved: "No, tak budeme bojovat ve stinu." :) jen tak dal Gandalfe
 Šíma 06.05.2008, 18:18:40 Odpovědět 
   Hezky to pokračuje dál! ;-) Všiml jsem si, že má Copatá nějaké "chutě"! :-D No, jestli se ta "bouře" opravdu strhne, tak to bude pěkný "rámus" a "liják" (když jsem četl popis té snad několika tisícové armády, či co to bylo)... ;-) Fandím všem hrdinům (kladným i záporným, zvláště pak Copaté a Mojmírovi)!
 ze dne 06.05.2008, 18:24:40  
   Gandalf: Chutě možná má, ale bude si je muset nechat zajít... když bude pršet :))
 Alan Dark 06.05.2008, 17:53:17 Odpovědět 
   Ha! Tentokrát jsem první na post komentátora. Takže: příběh neztrácí nic ze své "šťávi" a napínavosti, dobře se čte. Jen tak dál a další díl co nejdřív!
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
Sarko lama kozi...
DaBone
CESTA DO YORKU
Danny Jé
Louka
Marbal Škutin
obr
obr obr obr
obr

Anděl a ty
Janette
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr