» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."

Caesar

počet přístupů: 2140766

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303438 komentářů :: on-line: 8 ::

:: Žiletka ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Příběhy které rozpláčou

Pet	publikováno: 11.05.2008, 16:30


	Prázdný pokoj plný ticha a tmy s postavou v tmavém rohu, objímá nohy a pláče. Zřejmě z lásky neopětované nebo z lásky nechtěné. Tma je černá a bolí jako ostrý trn v srdci, který nejde vytrhnout asi zarazit do nitra, zůstane tam navždy jako vzpomínka na něco, co kdysi bylo krásné, možná tak krásné jako stéblo trávy s kapkou rosy na špičce, ne, nic není krásnější než-li láska, ale teď, když je tak sama o opuštěná pochybuje o síle toho citu. Má tak hrozný strach, že srdce v jejích těle zemřelo. Dříve horké a živé, teď jenom mrtvá část života. Života, který pomalu nestojí za nic. Smrt, vysvobození. Proč musí na smrt myslet jako na pocit uvolnění? Je připravena na konec? Ano, snad si ho přeje a modlí se za něj. V jedné minutě zemřou po celém světě tisíce lidí - sebevrah s lanem kolem krku, nevyléčitelně nemocný člověk, dívka v temném pokoji s žiletkou v ruce. Krev je rudá, tváře bledé, avšak ona se loučí s úsměvem a říká sbohem.


celkové hodnocení autora: 74.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 1		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 4.0		uložit příspěvek

známka poroty: 3.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 5		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 42		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Margaret Dante	21.07.2008, 20:50:55

Chápu pohnutky nikoli způsob sdělení. Tolik deprese bez ladu a skladu se najde pouze u někoho opravdu něšťastného, což by mi bylo líto. Kvůli mě, pokud budeš chtít, napiš něco o plevelu, ale radostného, třeba jen na dva řádky.

Liliam	13.05.2008, 17:38:42

Někdy je méně ve skutečnosti více. Je to těžké a příliš husté, ale nebudu opakovat předchozí komentáře.

Cicina	11.05.2008, 20:04:36

Ahoj, četla jsem všechny tvoje dílka a napadá mě otázka: Proč tak smutně? Bylo řečeno už dřív, že máš šanci vypsat se na velmi dobrou úroveň, ale tahle nasokrát omletá témata o smrti a smutku ti moc nepomůžou. Pokud je nepodáš nějak nově a originálně, budeš se nejspíš vesměs setkávat s negativní odezvou. A je to škoda, ne? Myslím si, že máš na víc...

Te Bi	11.05.2008, 16:51:15

Teda hned u druhý věty "zřejmě z..." mě napadlo, jestli si z toho vlastně neděláš srandu, jakožto z něčeho, co je tak typický a klišoidní, že to ztratilo všechno ze svý závažnosti. Obávám se, že jsem se mýlila. Místy mi to připadá vypjatý daleko za hranici únosný vypjatosti, která by se mohla člověka ještě alespoň trošku dotknout. Slovo, který použiju, bude působit snad trochu nepatřičně, ale - možná by to chtělo podat lehce "decentněji".

Ekyelka	11.05.2008, 16:29:54

Zdravím. Řeknu to rovnou: tohle je hodně slabé i na soukromí nějakého emo-blogu. Žádná kreativita a vlastní nápady, obraty, obrazy. Všechno podle šablony nespočtu podobných děl všude na internetu. Kolegyně amazonit podle mne trefně poznamenala: ve své snaze o plnost, naditost pocity to vlastně vyznívá děsně prázdně, frázovitě. Problémem psaní pod náporem emocí je minimální odstup, v rámci této tématiky pak také časté opakování se. Stačí si projet několik blogů, zaměřených stejně, a texty začnou splývat v jediný, jako by je psal jeden autor (a navíc opakoval stále tentýž motiv). Nechci radit, jak psát - to je každého věc. I tenhle text si určitě najde své čtenáře (jak mi nepochybně nezapomene někdo zdůraznit - a tím nemyslím tebe). Zkus se však zamyslet, jestli by to přístě nešlo podat ze zcela jiného, osobitého úhlu.