|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303438 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Comeback lásky? ::
 kulkul |
publikováno: 10.05.2008, 13:10
|
| Lido 20 - Nela byla v noci po delší době šťastná s Daliborem, ale Milan Líbal už ji zase nahání, tak neví co dělat. Milan je zloděj, chce ji zřejmě okrást. Nela neví ani to. Už míříme ke konci. |
| |
|
|
Po průzračně modré obloze nad předměstskými Slavany se šinulo jantarově žluté ranní slunce rozhánějící meči paprsků pozůstatky cárů šlehačkovité ranní mlhy. Růžový opar vydával vlahé krůpěje diamantové rosy slunci na milost a nemilost. Nad asfaltovou ulicí sevřenou bloky činžovních domů s nově nahozenými omítkami se tetelivě vařily vrstvy prohřátého vzduchu prostupující tkanivem trolejových pavučin. Hejno holubů zakroužilo nad mosaznými okapy rozžhavených střech a nabralo směr k slepému rameni řeky, odkud se neslo bujaré kvákání žab. Rtuť teploměru se šplhala po schůdcích teploměru k extrémně vysokým hodnotám. Starý bláznivý svět se radoval z krásného počasí.
Nela Lido ležela v lehké noční košilce na posteli pod reprodukcí Tizianovy bitvy u Cadore, pocítila vábivé šimrání laskavého sluníčka pod bradou.
Otevřela oči.
Působivá hra světla a stínu, která oblékla část ložnice do pitoreskního vězeňského oděvu, vyvolala na Nelině tváři pobavený úsměv.
Tak tohle je, prosím, má cela! - smála se v duchu Nela.
Na celu snad až příliš sladká. Nežije se v ní dvakrát asketicky. Prostopášné noci byly na denním, lépe řečeno nočním pořádku. Nela si uvědomila s rozbřesknutím paměti význam zploštělé polohy pláství žaluzií, díky níž sluneční svit dopadal na její opálenou pokožku.
Nejkrásnější tvůj šat
je stříbro luny
chci tě vidět tančit
na hřbetech vln
měsíčního světla...
Nele zněly v uších ozvěny nejkrásnějších lichotek, jaké v životě od muže slyšela. Doprovodil je navíc přiznáním nevěry s Rybenou Rybákovou a železným odhodláním chlapsky se s ní porvat. Všechno mu hned odpustila, jen když zase říká pravdu.
A jen když jsme zase spolu, dali jsme to dohromady - uvědomila si šťastná Nela a překonaná radostí se zvrátila do dek.
Co na tom, že "to" bylo zase rukama? Vždyť je úplně jedno jak se lidé milují, bylo to všude, úplné, dlouhé a krásné. Tak krásné...
A budu tě mít ráda pořád, muži, věř mi, nikdy tě nepřestanu milovat. Ach, klekla bych si před tebou za to jaký jsi veliký a silný a ještě k tomu mě máš rád...
Cítila ještě příjemnou ospalou malátnost po milování ale hned také divokou chuť do života. Rezolutně odkopla tenkou přikrývku a dala se do cvičení při otevřeném okně. Nelina štíhlá postava udivovala svojí pružností a přirozenou svěžestí, s níž hravě prováděla náročné cviky téměř bez zadýchání. Cvičila nahá, oděná pouze do pestrých aerobikových podkolenek. Její produkce zaujala i vrabce s šavlovitě zahnutým zobáčkem, jenž usazený mezi zářivými měsíčky na okenním paraperu nešetřil obdivným čirikáním.
Líbím se vám, pantáto? - zasmála se v duchu Nela pobaveně s nadsázkou.
Já bych vás brala všemi deseti, totiž pardon, jsem zadaná. Patřím Daliborovi, svému muži.
Nela si navlékla prázdninové domácí šortky s imitacemi prodřenin podšitými kousky jinobarevné rifloviny a hebkou buklé halenku. Vzala útokem Daliborovu pracovnu, v níž po divoké noci většinou psal filmové scénáře. Nela byla pro Dalibora nevysychajícím zdrojem inspirace k psaní.
V hale se srazila s Jolou, která Nele s rozpažením zastoupila cestu: "Maminko, maminko moje."
"Škydli-mydli!" Nela využila Joliného pohybu a škádlivě ji polechtala v podpaží.
"Jí! Dej pokoj!" zapištěla Jola a přirazila ruce k tělu jako kdyby se uvolnila natažená pružina. Byla velmi lechtivá, stačilo ji v nestřežené chvíli polechtat a už se smíchy válela na podlaze.
Jola zkusmo oddálila paže od těla a když viděla, že ji matka nezlechtá, objala Nelu zase kolem krku.
"Maminko," ševelila, "já jsem tak ráda, že nejsem adoptivní."
"Proč bys měla být adoptivní, co tě to napadá ty mudrci?" pátrala Nela.
"Víš, že pan Mušle nemá tátu?" pokračovala Jola, "já se někdy bojím, abyste se s tátou nepohádali."
"Ale proč, prosím tě, copak se hádáme?"
"Oni se manželové, než se rozejdou, musí dlouho hádat?" sesumírovala Jola dojemnou otázku. Často dělala schválně hlupáčka, ale Nele tím nejednou vehnala slzy do očí.
"Ano, pokud se nehádají aspoň tři hodiny denně, žádný soudce je nerozvede!" vymýšlela si Nela, i když dobře věděla, jak málo stačí k neformálnímu rozvodu. A že ti, křeří se ASPOŇ hádají, že většinou nerozvádějí.
"Tak mě pust za tátou, ty starostko," zaprosila Nela s úsměvem.
"My jsme v kuchyni," řekla Jola, "my pracujeme."
Překvapení dosáhlo vrcholu. Na podlaze v kuchyni byly vyložené sady náhradních dílů, odmontované pryžové hadice, šroubováky, kleště a nablýskané hlavice francouzských
klíčů, mezi nimi Dalibor v pracovním keprovém oděvu.
Nela zalapala po dechu: "Co to děláš?"
"Dělám jen to, co jsem dávno slíbil," odpověděl ledabyle.
Nela byla úspěšným comebackem lásky fascinovaná.
Dalibor spravoval myčku na nádobí!
Ale moc se mu práce nedařila. Ochranný kryt nešel dlouho sundat, až násilím povolil a z myčky vypadly ulomené plastové patičky.
"Sakra," ulevil si Dalibor, "nejradši bych to hodil z okna."
Nela mu položila spřízněně dlaň na rameno.
"Je těch drátečků, spínačů, pásových převodů a topných spirál na tebe trochu moc, viď?" zeptala se vtipně s účastí.
"To je," houkl Dalibor a položil hlavu na Nelinu ruku.
"Já jsem ráda, že jsi na dané slovo nezapomněl, i kdybys opravu nedotáhl do konce."
"Děkuju."
"Ani nemusíš provést celou opravu dnes. Pokus se rozdělit si práci do několika dnů."
"Dobrý nápad," poznamenal Dalibor šermující nad neposlušným zařízením heverem.
"A pak vlastně je tu také možnost, kterou jsi naznačil," rozesmála se Nela.
Dalibor na Nelu hleděl chvíli nechápavě, ale pak se také hlasitě rozesmál. I Jola se dala do smíchu.
"Jen kdyby nebyla tak těžká!" smál se Dalibor.
Nela si pozorně prohlédla vnitřnosti přístroje a zvážněla.
"Nechci si hrát na suverénního všeuměla, ale jako návrhářka bych řekla, že tady, "zabodla ukazovák do vývodu pryžové hadice, "tady chybí mosazná svorka."
"Počkat, počkat," vykřikl Dalibor šmátraje v kapsách kalhot, "jednu přebytečnou svorku mám."
Po nastrčení pryžového hrdla hadice na kovový trnož a zajištění kruhovou svorkou si mašina sice vzpurně frkla, ale po přiložení ochranného krytu už spokojeně zavrněla. Nylonové smetáčky se rovnoměrně otáčely. Zbývalo jen otřít zařízení prachovkou a bylo jako nové.
"Jediný chlap v naší rodině jsi ty, ženo, já to dávno říkám," pochválil Nelu Dalibor, až se začervenala a (jako vždycky, když byla šťastná) zachtělo se jí zlobit.
"Děkuji, ale víš abych byla chlap, k tomu mi chybí mužná zarputilost, silácké řeči a..." Nela mrkla na Jolu a dodala, "a ploché nohy..."
Dalibor ovšem narážce rozuměl, nebral ji osobně a ochotně se přidal k Jolinému smíchu a rodinné zábavě. Laškování přerušilo až zvonění telefonu v hale.
"Prosím," ohlásila se Nela tlumeně.
"Nelly, jsi to ty?"
Milan. Tušila to. Tenhle telefonát by si opravdu ráda už odpustila, ale tušila, že přijde. Natáhla šňůru sluchátka do ložnice a zavřela za sebou.
"Co myslíš?"
"Jistě, tvůj hlas bych poznal mezi tisíci. Musím s tebou mluvit."
"Já o to, Milane, spíš už nestojím. Ale jestli je to důležité - mluv rychle," vyzvala Nela.
"Do telefonu ne, musím s tebou mluvit mezi čtyřma očima. Potřebuji tě," zvýšil Milan rozechvěle hlas.
"Myslíš, že všeho nechám a poletím za tebou?"
Včera bych to možná udělala - blesklo Nele hlavou. Včera však není dnes.
"Chci se ti omluvit," začal Milan z jiného konce, "urazil jsem tě. Promiň."
"Není za co, jsi svobodný člověk, za výběr tvých milenek tě nemohu ani nechci soudit, i když bych na tento typ dívek byla na tvém místě poněkud opatrnější. Jsou pro peníze schopné všeho. Než se naděješ, oškubou tě."
"Už se stalo," zachroptěl Milan.
"Co se stalo?" vykřikla Nela ustrašeně. Její neblahá předtucha se měla naplnit.
"Včera, když jsem se za tebou rozběhl," zpovídal se Milan, "jsem zapomněl ve vinárně tašku s penězi."
"Ale proč ses pro ni nevrátil?" divila se Nela.
"Samozřejmě jsem se vrátil, ale po hodině už tam nebyly, peníze ani holky."
"Propána krále, co budeš dělat?"
"Nevím, byly tam veškeré mé úspory včetně včerejší výhry, která nám měla zajistit pobyt u Středozemního moře. Proto jsem byl tak odvázaný, chápeš, vyhrál jsem. Nelly, nejvíce mě mrzí, že nemohu dodržet slovo, které jsem ti dal..." Milanův hlas se zlomil smutkem a bezmocným vztekem.
"Já bych s tebou stejně nemohla jet, ale ty peníze... mě to mrzí, Milane, že jsi tak dopadl," rmoutila se Nela.
Pak ji něco napadlo: "Jedno ale nechápu. Říkáš: po hodině už tam nebyly. Kde jsi celou tu dobu byl?"
"Běžel jsem za tebou, viděl jsem, že jsem tě ranil svou hloupým hulvátstvím. A najednou jsem o tebe dostal strach," drmolil Milan, "vyběhl jsem ven, hledal tě na nástupišti, na ulici, v parku ale pak..."
"Co pak? Jaké pak?" vyrážela Nela nesouvisle. Marně se nutila ke klidu, s postupným odhalováním dalších podrobností včerejších událostí ztrácela sebekontrolu.
"Pak jsem zřejmě viděl toho, kvůli němuž se mnou nemůžeš jet na dovolenou..." zaduněl Milanův hlas hořkostí.
"Zase ta tvá žárlivost," řekla Nela, "vždyť to byl doktor Šapko. Žárlíš už i na mého kosmetika!"
"Zřejmě je ti z nějakého důvodu sympatický," bouřil Milan.
"Ale jdi, ty podezíravko," bránila se Nela trpělivostě, "jednalo se o náhodné setkání, mluvila jsem s ním poprvé v životě. A patrně naposled, jestli ti jde o tohle. Ale co jsi, prosím tě, dělal potom?"
"Dal jsem se do běhu neznámo kam," vzpomínal Milan, "věr mi, Nelly, takhle rychle jsem ještě v životě neběžel. Nevěděl jsem už, co dělám, ten pocit viny byl strašný. Chtěl jsem to prostě ukončit... Ale pak jsem tě úplnou náhodou spatřil jak jdeš alejí směrem na Slavany. A najednou se mi zase chtělo žít, jen žít, bez ohledu na to, jestli tě získám. Už jsem na tebe nevolal, staděl jsem se, ale byl jsem šťastný i tak, že jsi živá. Já tě vlastně už nechci obtěžovat. Nemiluj mě, stejně jsem špatný chlap. Chci ti jen poděkovat za všechno... víš... To je všechno."
Bože Milane, tohle mi nedělej, ještě se rozpláču. Radši nadávej a hádej se, tohle nesnesu - pomyslela si Nela už docela zmatená a rozpolcená.
"Milane..." řekla jenom.
"Nelly, mohl bych tě dnes nějakou šťastnou náhodou vidět?"
"Dnes ne snad... jindy... ale proboha, Milane, co podnikneme? Máš telefon na ty dívky. Kontaktoval jsi je? Třeba peníze vzaly z obavy, aby je neodcizil někdo jiný?"
"Chacha," rozesmál se náhle Milan, "z obavy, aby je neodcizil někdo jiný. Miláčku, ty už budou dávno za hranicemi!"
"Směješ se jako námořník," poznamenala rozpačitě Nela, "Milane, že ty jsi pil!"
"A divíš se tomu?" vybuchl Milan, "před pár hodinami jsem byl boháčem s příslibem dovolené s tebou a teď jsem na dně. Poslední pingl na mě může dělat ramena."
"Promiň. Nic ti nevyčítám."
"Nelly, musím to vyhrát znova. Půjč mi prosím nějaké peníze."
"Něco bych mohla, ale jseš si jistý, že znova vyhraješ?"
"Vyhraju neboj. Tomuhle rozumím. Mám systém."
"Jen aby... a jak ti je dám?"
Milan neodpovídal.
"Milane?" řekla Nela znepokojeně, "už mluvíme moc dlouho, manžel je doma."
"Nelly. Vezmi nejvíc kolik můžeš a přijď v jednu hodinu do herny v hotelu Kalypso. Tam kde jsme včera byli a kde jsem tě urazil... Ještě jednou se omlouvám. Nezlob se na mě. V jednu!"
Položil.
"Kdo to byl?" zeptal se Dalibor jakmile se vrátila do kuchyně.
V Nele hrklo ale okamžitě zalhala:
"Jirka Mušle. Zve nás na oběd do hotelu Kalypso, na třináctou hodinu."
Nela už nemohla tam ani zpátky. Události se daly nezadržitelně do pohybu, Nele nezbývalo než se nechat unášet proudem jako korková zátka.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 9 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 36 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
