obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"V pohromách se většinou z přátel stávají nepřátelé."
Caesar
obr
obr počet přístupů: 2915453 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39673 příspěvků, 5755 autorů a 391166 komentářů :: on-line: 5 ::
obr

:: Zabil bych tě! ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky ze šuplíku
 autor Pelion publikováno: 13.05.2008, 17:57  
 

„Marie, tak co bude s tím žrádlem!“ ozvalo se z obývacího pokoje.

Pětačtyřicetiletý muž seděl v křesle a díval se na televizi. Bílý nátělník a červené trenýrky připomínali dávnou hodinu tělesné výchovy. Od zápěstí až k ramenům zdobily jeho ruce vytetované nápisy a ornamenty. Svaly měl jako kulturista. Vlastně dělal kulturistiku i závodně do té doby, než ho poprvé zavřeli. Kradená auta, výtržnost a ublížení na zdraví. Půl roku sekal latinu a pak přišel další průšvih. Málem ukopal k smrti policistu, druhému zlomil ruku a přerazil nos jen za to, že se ho pokoušeli při cestě z hospody domů legitimovat. Před dvěma měsíci ho pustili.

„Za minutku, Kájo,“ ozvalo se z kuchyně.

Jeho žena Marie, v zeleno bílé kostkované zástěře, stála u sporáku a vařečkou míchala zelený pokrm. Měla blond vlasy, vzadu stáhnuté gumičkou do culíku, ustaraný obličej s četnými vráskami a duši smířenou s nelehkým údělem. Stokrát se s Karlem v duchu rozešla a stokrát vrátila zpátky. Na těch pár facek, co sem tam dostala, si vždy našla vysvětlení a svému Karlíčkovi odpouštěla. Jednou vyplnila žádost o rozvod, aby ji za několik minut roztrhala na tisíc kousků. To bylo v době, kdy podruhé seděl.

„Mami, už budeme jíst? Musím do služby,“ ozvalo se z pokoje.

Dvaadvacetiletý Milan se postavou příliš svému otci nepodobal. Ve tváři měl jemné rysy své matky. Také si s ní rozuměl lépe, než-li s otcem. Tátu měl rád, obdivoval ho, ale zároveň se bál jeho vznětlivosti a častým návalům vzteku. Pubertu a dospívání strávil péčí o nemocnou matku a domácnost. Při studiu si přivydělával na různých brigádách. Všechny vydělané koruny šly na domácnost. Jednou měsíčně chodil za otcem na návštěvu do věznice.

„Hotovo, pojďte jíst,“ zvala k prostřenému stolu Marie.

„Už běžím,“ řekl Milan a posadil se na své místo pod oknem.

„Špenát a volské oko, no…takové žrádlo jsme v lochu neměli,“ poznamenal Karel a otevřel si láhev piva.

„Dobrou chuť,“ popřála Marie, první pohlédla na manžela a potom na syna.

„Dobrou chuť,“ přidal se Milan.

„Dobrou,“ zamumlal Karel a pustil se do jídla.

Příborem si krájel knedlíky, namáčel do špenátu a hladově hltal. Přitom se díval střídavě na ženu a na syna. Napil se piva a krknul.

„Co je? To si už nemůžu doma ani ulevit?“ ptal se Karel a pokračoval v jídle.

Marie pohlédla na syna, klopícího zrak k talíři: „Vždyť nic neříkáme.“

„Ještě to tak,“ utrousil Karel, otevřel šuplík, něco vyndal a položil před syna.
„Tady máš klíče od auta. Pojedeš do práce vozem.“

„Vážně tati?“ ptal se překvapený Milan.

„Myslíš, že si z tebe dělám prdel, nebo co!“ zvýšil hlas Karel.

„Ne, nemyslím, ale,“ řekl Milan a matka se na něj vyčítavě podívala.

„Ale co? Řidičák máš? Máš! Tak se dnes vysereš na autobus a pojedeš hezky autem.“

„Tak díky, tati,“ poděkoval za nečekanou nabídku.

„Kájo, to je od tebe hezké,“ pochválila manžela Marie a pohladila ho po ruce.

„No jo, no. Jednou jsi dispečer, tedy pan dispečer, tak nebudeš jezdit autobusem jako nějaká socka. Nejsi žádný blbec! Jsi můj syn! Máš nějakou odpovědnost, ne? Kolik vlaků máš vlastně na starost?“ zajímal se.

„No, víš,“ odpovídal Milan opatrně.

„No nevím, proto se tě ptám,“ mluvil s plnou pusou otec.

„Tak hodně, asi kolem padesáti,“ řekl Milan a vložil do úst další sousto.

„Tak vidíš, padesát. Ty vole! To je odpovědnost, panečku. Dispečer u Českých drah. Udělal jsi mně radost, synku. Jít k policajtům, jak jsi chtěl, to bych tě zabil! Zabil!“ opět zvýšil hlas Karel a bouchnul pěstí do stolu, až se Marie leknutím zakuckala. Milan zaraženě hleděl do talíře.

„Do prdele! Tohle žrát nebudu!“ rozčiloval se Karel a vidličkou ukazoval kousek nalezené skořápky.

„Tak já už musím, ahoj,“ spěšně se rozloučil Milan, vzal klíčky od auta a odešel z kuchyně. Snad proto, aby si to ještě otec s tím autem nerozmyslel, nebo opravdu spěchal.

„Promiň, Kájo, jsem husa,“ omlouvala se Marie a kousek se odsunula od stolu, jakoby čekala, že z druhé strany může přiletět políček. Ostatně by to nebylo poprvé.

„No, stane se,“ uklidnil se Karel a odsunul talíř bokem, „už nebudu.“

„Mrzí mě to.“

„Dobře, už o tom nemluv, Maruš. Mladej nebude celou noc doma, tak si trošku zašpásujeme,“ řekl Karel, vstal, stoupl si za sedící Marii a rukama ji hnětl prsa.

Opřela se hlavou o jeho břicho a zavřela oči. Představila si, co ji čeká. Tvrdý, živočišný sex, bez pořádné předehry. Pouze to masírování prsou, někdy i nějaká ta facka. Pustil ji a šel k oknu.

„Než se vrátím, tak se dej trochu do kupy. Chci mít v posteli pěknou babu,“ řekl a podíval se na teploměr.

„Ty někam jdeš, Kájo?“

„Jo, do hospody. Franta mi možná sehnal práci. Dám si jedno a přijdu.“

„To je dobře, každá koruna se hodí,“ prohodila Marie.

„Co tím chceš, sakra, říct!“ zvýšil hlas Karel a zle se na svou ženu podíval.

„Nic, Kájo, nic,“ špitla a čekala, co se stane.

„No proto!“ řekl Karel, oblékl rifle, obul boty a jen tak v tílku odešel.


Hospoda byla celkem slušně zaplněna a číšník se měl co otáčet. Karel vešel dovnitř, pozdravil několik svých známých a namířil ke stolu, u kterého seděl pouze tetovaný chlapík s velkým plnovousem. Nápisů, ornamentů a obrázků zvířat měl víc, než-li Karel.

„Zdar,“ pozdravil Karel, palcem pravé ruky ukázal výčepnímu jedničku a přisedl si.

„Zdar,“ odpověděl chlapík a nabídl mu cigaretu.

„Dík, Franto, tak jak to vypadá?“ zajímal se Karel a připálil si od hořící cigarety, položené v popelníku.

„Je to v prdeli, kamaráde,“ řekl Franta a dopil své pivo.

V té chvíli přišel číšník, položil na stůl dvě piva a na účtence vyznačil další čárky.

„Hele, mladej, hoď nám sem dvě sýkorky,“ objednával Karel.

„Sýkorky? Jaký sýkorky?“ nechápal číšník.

„Hoď…nám…sem…dva…rumy!“ pomalu a srozumitelně řekl Franta, číšník kývl a odešel.

„Co to je za vola?“ otáčel se za ním Karel.

„Je tu novej, on se otrká, neboj,“ omlouval ho Franta a odešel na záchod.

Než se vrátil, sýkorky se smály na stole.

„Takže práce není,“ povzdechl si Karel poté, co do sebe oba pánové kopli rum.

„Není, ten ocas si to rozmyslel,“ řekl Franta a objednal další destiláty.

„Jak rozmyslel? To mu jako vadí, že jsem seděl?“

„Ne, to ne, vždyť on bručel taky. Říkal, že si našel někoho jiného.“

„To je jedno, ser na to, popojedeme! Dej nám pivo! Co bude s tím rumem!“ bouchnul do stolu Karel a volal na číšníka.

Najednou těch piv a rumů bylo několik a Karel docela zapomněl, co doma Marii slíbil. Čas běžel a hladina alkoholu stoupala. Karel odešel na záchod, kde zaslechl rozhovor dvou mužů.

„Ti hnoji stojí kousek odsud, hned za zatáčkou, ani nejsou vidět,“ říkal menší brunet vysokému blonďákovi.

„Měl jsem dvě piva, to mám jít pěšky?“ ptal se blonďák.

„Jak chceš, ale mně dali před chvílí flastr za sjetý gumy, buzeranti.“

„To stojí hned za pneuservisem?“ skočil jim do rozhovoru Karel.

„Jo, přesně tam. Je to jejich oblíbené místo. Objet se to nedá,“ odpověděl brunet.

Karlovi se zatmělo před očima. Pouhá zmínka o policistech ho vždy přiváděla k zuřivosti.
Nyní jim přičítal vinu za roky strávené ve vězení. Kdyby ho tehdy, když se vracel z hospody, nechali na pokoji, bylo by vše v pohodě. Alespoň si to, Karel, namlouval. Při jedné z návštěv ve věznici se jeho syn Milan zmínil, že by to rád zkusil, společně s kamarádem, u policie a Karla rázem museli uklidnit tři dozorci. Pěstmi bušil do tvrzeného skla, které ho dělilo od syna a křičel: „Na to zapomeň, ty šmejde! To bych tě raději zabil! Zabil!“
Při další návštěvě mu syn sdělil, že dostal místo dispečera u Českých drah a to ho uklidnilo.

Vrátil se ke stolu, ani se neposadil, dopil pivo a volal na číšníka: „Platím!“

„Co blbneš, vole?“ ptal se Franta a překvapeně si Karla prohlížel.

„Mám nějakou práci. A nečum tak na mě.“

Karel zaplatil, rozloučil se a odcházel. U dveří na věšáku viselo několik bund a kšiltovka.
Venku už je kosa, bude se mi to hodit, pomyslel si a ukradl bundu i s pokrývkou hlavy.
Šel směrem k pneuservisu s jedinou myšlenkou. Rozbít někomu hubu. Před očima měl jen uniformu a měsíce strávené za mřížemi. Vykoukl zpoza rohu. Stáli tam. Jak mu alkohol stoupal do hlavy, propadal se čím dál víc do vlastního moře hořkosti a vzteku.
Rovnou tam jít nemůžu, nebylo by to překvapení, přemýšlel. Otočil se a uviděl ji.
Stará Škoda 120. Dostal nápad. Vniknutí a následné nastartování nebylo pro něj velkým problémem. Nerozsvítil světla, vjel do zatáčky a přidal plyn.
U služební Felície stáli dva policisté. Karel si to namířil přímo k nim. Pár metrů před nimi prudce zabrzdil a strhl volant. Vozidlo dostalo smyk.

„Tome, bacha!“ křikl na svého kolegu, který stál zády k flokující škodovce, mladší z policistů. Ten stačil včas uskočit.

Mladý policista byl zasažen zadní částí vozu a odhozen do příkopu, kde na pár vteřin ztratil vědomí. Druhý policista, Tomáš, se nestačil vzpamatovat a už u něj byl Karel.

„Chceš vidět občanku? Tu máš!“ řekl Karel a zasáhl policistu pěstí do obličeje.

Ten zavrávoral, opřel se zády o boční dveře, rozepnul pouzdro a vytáhl zbraň. Smyslů zbavený Karel na nic nečekal, vykopl mu pistoli z ruky a zasadil pěstí další rány. Dvě do břicha, jednu do tváře. Policista se sesunul k zemi a skučel bolestí. Útočníka to však nezastavilo. Kopal a kopal. Na okamžik přestal, sebral pistoli a rozhlédl se kolem, jestli nespatří druhého policistu. Nikoho neviděl, tak pokračoval tam, kde skončil. Tomáš měl dost.

Mladý policista se probral. Ležel v kopřivách. Pár vteřinek trvalo, aby si vzpomněl, co se stalo. Pohnul se a ucítil bolest napravo, v oblasti pánevní kosti. Zaslechl sténání a uvědomil si, že musí pomoci kolegovi. Po čtyřech se vydrápal z příkopu a spatřil chlapa s pistolí v ruce, kopajícího do ležícího Tomáše. Postavil se a vytáhl zbraň.

„Přestaňte! Jménem zákona,“ varoval rozechvělým hlasem, odjistil pistoli a pomalu se k útočníkovi přibližoval.

„Odhoďte zbraň!“

Co to melu za pitomosti, vždyť ho to hovado zabije, pomyslel si.

Karel neslyšel, nevnímal, na výzvu nereagoval a uštědřil další dva kopance ležícímu policistovi přímo do břicha. Poté namířil na bezmocného zbraň a odjistil.
Policista již nemohl déle čekat. Rozhodl se ve zlomku vteřiny. Zmáčkl spoušť. Jednou, podruhé…

Karel se s chroptěním skácel k zemi. Víčka se naposledy zachvěla ve smrtelné křeči. Policista zůstal stát, oči vytřeštěné a ústa otevřená. Ruce se mu třásly a paže zvolna klesaly dolů. Pistole upadla na asfalt. Kolena se mu podlomila a slabost ho srazila k zemi. Klečel, plakal a sledoval nehybnou hromadu masa, která byla ještě před pár vteřinami živou bytostí. Najednou se otočil ke krajnici a zvracel.
Ještě nikdy na nikoho nevystřelil, nyní musel. Ten grázl by určitě Tomáše zastřelil.
Ještě nikdy nikoho nezabil. Teď tu před ním na zemi leží člověk. Ne šílenec, který ho před chvílí srazil autem, ne psychopat, který skoro ukopal k smrti jeho kamaráda, ale lidská bytost v tvořící se kaluži krve. Na plátnech kin je to mnohdy tak snadné. Hrdina zastřelí padoucha a ani nemrkne. Klidně si odejde třeba na pivo.
Otřel si pusu do rukávu, zvedl zbraň a postavil se. Třásl se v těžkém šoku a zvolna kulhal k dvěma tělům. Jeho kolega Tomáš pohnul rukou a zasténal. Policista se zastavil u nehybného těla. Zbraň, která muži ležela pod pravou rukou, odkopl pod služební vůz.

„Tome, v pořádku?“ zeptal se svého kolegy.

Odpovědí mu bylo pouze přivření očí v zakrváceném obličeji.

„Vydrž, kamaráde, zavolám pomoc,“ řekl a vzal vysílačku. „Hlídka pět, hlídka pět, okamžitě pošlete záchranku…“ silně rozrušeným hlasem však hlášení nedokončil.

Jeho zrak spočinul na zastřeleném pachateli. Něco ho zaujalo. Přikročil, poklekl vedle něj a obrátil mohutné tělo. Černá kšiltovka s červeným úzkým páskem se svezla mrtvému muži z hlavy.

„Táto!“ vykřikl zoufale, rozplakal se a položil mrtvou hlavu na svá kolena, „odpusť, prosím…“


 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 10 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 2.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 25 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 53 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Traci 16.05.2008, 20:02:31 Odpovědět 
   Hih..jak lehce se to četlo! Nedá se tomu vytknout moc, no:oD
Až na pár možných chybek o kterých zde již řeč byla, a na závěr, který byl vlastně očekávaný díky jisté schválné tajemnosti autora ohledně druhého policity, dobré dílko:o)
 ze dne 16.05.2008, 22:12:44  
   Pelion: Dík za lehkost přečtení. Výtky beru na vědomí. Chybky jsou nedílnou součástí života a tajemství ? Ano i já mám své... :-)
Díky a hezký večer přeji :-)
 čertíček244 15.05.2008, 16:02:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244 ze dne 15.05.2008, 15:12:48

   nikdo nejsme neomylní
 ze dne 16.05.2008, 14:44:05  
   Pelion: Opravdu nejsme :-)
No, jsem už nějaký pátek ze školy, proto se to projevilo, projevuje a bude projevovat :-( Musím osvěžit rod životný a neživotný :-)
 endless 15.05.2008, 15:15:15 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: čertíček244 ze dne 15.05.2008, 15:12:48

   čertíček - díky. čím dýl jsem na to koukala, tím míň jsem si byla jistá, co je správně *-))) přestože při prvním čtení mě to doslova bouchlo...
 ze dne 15.05.2008, 15:23:27  
   Pelion: No, vzdávám se... Na přesilu dvou milých žen, nejsem připraven :-(
Máte pravdu - Y :-)
Prostě nikdo není ... :-) Hezký den přeji :-)
 čertíček244 15.05.2008, 15:12:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 15.05.2008, 15:07:43

   endlessmá pravdu .. nátělník je opravdu podle vzoru hrad, takže tam bude y = tedy nátělník a trenýrky připomínaly
 ze dne 15.05.2008, 15:24:39  
   Pelion: :-) kapitulace - bezpodmínečná... ach jo... jsem jenom chlap... :-(
 endless 15.05.2008, 15:07:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: endless ze dne 15.05.2008, 7:06:32

   No jo, nátělník je sice rodu mužského, ale je neživotný (pokud se nepletu, dle vzoru "hrad") a trenýrky jsou pomnožné - stejně jako kalhoty, např. (dovedeš si představit slovo trenýrky v singuláru = 1 trenýrka *-) .....?)
Ale možná bude lepší, když se zeptáš někoho opravdu povolaného; moje znalost gramatiky je chaotická a založená spíš naintuici nežli opravdových vědomostech....
 endless 15.05.2008, 7:06:32 Odpovědět 
   Napadlo mě, jak to skončí, hned jak Karel zaplatil a vypad - což nic nemění na skutečnosti, že se to čte skvěle. Vytkla bych jen pár interpunkčních chyb (čárka, kde nemá být, sporné je psaní slova "než-li" a "připomínali" by asi mělo být s ypsilonem...?). Příběh má spád a dialogy "sedí" ..... zkrátka, líbilo.
 ze dne 15.05.2008, 14:59:31  
   Pelion: :-( Nechtěl jsem, aby čtenář věděl jak to skončí :-) No... co už teď...

"připomínali" - nejsem si jist, ale vycházel jsem z toho, že:

- ten nátělník (mužský rod) a ty trenýrky (ženský rod) = připomínali.

Snad by to rozsekl redaktor, který kupodivu povídku publikoval, ale bohužel jsem se komentáře nedočkal :-(
Asi se komentář někam zatoulal. O to více si vážím komentáře všech dalších čtenářů. Díky vám za to :-)
 Mab 14.05.2008, 21:25:25 Odpovědět 
   Takový... hodně český, napadlo mě.... Konec jsem nečekala, byla jsem překvapená závěrečným rychlým rozuzlením... Rovněž rozhovor u stolu je perfektní sondou do života "obyčejných" lidí.. Je to smutné, leč věrohodné.
*1*
 ze dne 15.05.2008, 14:52:15  
   Pelion: Správně uvozuješ slovo "obyčejných". Co je obyčejný člověk? Myslím si, že právě tato pestrost a jedinečnost každého z nás, je tím nejlepším námětem na spoustu skvělých povídek.
Je to smutné, vím... Slibuji, že příště bude něco pro úsměv na rtech. Děkuji za návštěvu, přečtení, komentář i hodnocení a přeji hezké dny plné sluníčka a splněných přání :-)
 čertíček244 14.05.2008, 17:38:46 Odpovědět 
   Povídka nepostrádá tvůj nadhled nad životními situacemi i perfektní závěr, který je vygradovaný opravdu mistrovsky .. Pro Milana bude hodně těžké smířit se s tím, že pro dobrou věc zabil svého otce. Prostě jednička
 ze dne 15.05.2008, 14:45:03  
   Pelion: Vždy se snažím něco vědět o tom, o čem píši ve svých "rádoby povídkách". Život píše ty nejhezčí povídky, já pouze paběrkuji :-)
Děkuji za Tvé hodnocení.
 First Girl 14.05.2008, 15:41:11 Odpovědět 
   Pekna povidka! Porad jsem cekala, cim to vygraduje a ono takhle - super! 1.
 ze dne 15.05.2008, 14:41:21  
   Pelion: Pěkně za všechno děkuji a přeji hezký den :-)
 kalinka 14.05.2008, 14:41:17 Odpovědět 
   No tak to je hustý finále:o))))
 ze dne 15.05.2008, 14:38:31  
   Pelion: Děkuji za přečtení. Pořád povídka zůstává povídkou. Samotný život bývá někdy hustý o trochu víc :-))
 OH 14.05.2008, 13:24:43 Odpovědět 
   Zdar, líbilo, jestli se to vůbec o podobném tématu dá říct.
 ze dne 15.05.2008, 14:35:31  
   Pelion: Zdravím. Díky za návštěvu, koment a hodnocení. Témata se snažím měnit jako ponožky, příště bude něco málo pro zasmání (alespoň v to doufám) :-)
 Šíma 13.05.2008, 21:26:42 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 13.05.2008, 20:58:29

   Ha! Díky za vysvětlení (upřesnění)! ;-))) Pak jsem zvědavý, jestli ta záchranka dojela, nebo kam vůbec jela (což však není na přetřesu dne)... No, musel to být pro hrdinu pěkný šok! Raději o tom nebudu moc uvažovat! Ano, je to "jen" povídka...

Hezký večer! ;-)
 ze dne 15.05.2008, 15:01:53  
   Pelion: Šímo, jsi pořád tak zvědavý? No... jak chceš. V mé příští povídce si opět "zahrajeme" společně... Co už teď ? :-))
 Šíma 13.05.2008, 20:58:29 Odpovědět 
   Tak... Musel jsem si toto dílko přečíst i podruhé! Ono je to dosti přisolené! Konec je pěkně tvrdý a už rozhovor manželů se synem u večeře a pak několik postřehů z doby, kdy byl Karel za mřížemi dávalo tušit, jakou práci vlastně jeho syn vykonává... O to jsou nadcházející události děsivější!

Poněkud tvrdší mluva jen dodává příběhu "ostřejší ráz" a dokresluje samotnou atmosféru, kdy je násilí na denním pořádku (když ne to fyzické, pak ono slovní určitě - čili psychické, přestože mnohdy není - už jen - k obyčejné facce daleko)...

Za sebe musím říci, že se mi dílko líbilo, žádné případné chybky (překlepu, či nedoklepu) jsem si nevšiml, možná také v textu žádná "nepřístojnost" není... Že by? No toto? ;-))) Dám Jedničku!

P.S. Jen mě zarazilo, že policista neudal svou momentální polohu, kam má záchranka přijet, ale pokud volal na dispečink, možná již věděli, kde jsou (hlídka Pět), protože to nahlásil již dříve... (to je jen má technická poznámka)

A ještě snad ve větě kdy tříská Karel do stolu v hospodě bych dal namísto vykřičníku otázník: Co bude s tím rumem! Ale to je jen takový malý detajl... ;-)
 ze dne 13.05.2008, 21:22:19  
   Pelion: Tak... Děkuji Ti za přečtení, komentář i hodnocení. Je to přece "pouze" povídka. Někdy přisolená, jindy nemastná, neslaná, či přitažená za vlasy, ale pořád jenom povídka.

P.S. Zarazilo Tě, že policista neudal polohu?

"silně rozrušeným hlasem však hlášení nedokončil."

To je má uvozovací věta za nedokončeným hlášením. Prostě si všiml nějakého detailu - otec měl jiné (kradené) oblečení. Tak asi tak... :-)) Všechny výtky (ne Vítky) beru poctivě na vědomí a zamyslím se nad nimi. Děkuji Ti moc za rozbor. :-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Úklid
Křídlatka
Zapisovač
Pinocchio
Ledové peklo - ...
MKN
obr
obr obr obr
obr

Karamelová upřímnost
Merien Jasmine
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr