|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303438 komentářů :: on-line: 8 ::
|
 |
|
:: Listí ::
 OH |
publikováno: 13.05.2008, 21:46
|
Asi jen taková vypisovačka.
Díky za upozornění na pravopis. chyby. |
| |
|
|
Šel pomalým krokem po chodnících, které plynule navazovaly jeden na druhý, jen jejich dlažba měnila barvu a kvalitu.
Jako v životě a jeden nikdá neví... Nikdy nevidí začátek toho dalšího. A vždycky si, mami, myslí, že už je konec, že už žádný nový chodník nezačne... Ale pak se stejně zase k nějakému domotá a... Ty jsi tomu všemu rozuměla.
Pokaždé když proti němu šel nějaký chodec, Jindra uhnul, i když bylo místa dost.
„Kampak takhle večer? Není nám smutno takhle sám?“ uslyšel ženský hlas ze tmy parkoviště a samotného jej překvapilo, že hned pohotově odpověděl: „ Krásný večer, že? Jako stvořený na procházku podél řeky...“
Popošla k němu a on si všiml, že jí není pětadvcet, že nemá dlouhé černé vlasy a rudě namalovaná ústa, ale že je jí spíše čtyřicet, vlasy má krátké a že mu připomíná paní Fajklovou z práce.
Jaký má hrubý hlas...
Prolétlo mu myslí, když k němu přišla blíž a navrhla: „No to by jsme si ale měli nejdřív dát něco na zahřátí, u řeky nám bude zima...“
Polil jej příjemný a radostný pocit z blízkosti ženy a souhlasil. Nabídl jí rámě, když navrhla nedaleký bar.
Ona není ta, kterou jsem chtěl, ale asi je to tak lepší, mami. Je taková...
Hluk, mračno cigaretového kouře ve kterém se barová místnost utápěla a hlasitá hudba z jukeboxu ho téměř omráčily, ale statečně vešel první. Hospoda byla vlastně jen dvě spojené bytové buňky na okraji parkoviště pro kamiony, propojené širokým průchodem bez dveří.
Místo stolů byly pouze jakési lavice, které byly obsazeny statnými muži. Každý před sebou měl půllitr piva a popelník, který zdatně zaplňoval nedopalky. Všichni se navzájem překřikovali.
Téměř mu vyhrkly dojetím slzy do očí, když se k němu přimáčkla a paží ho obejmula. Pár mužů od stolů na jeho společnici kývlo a ona jim pozdrav oplatila.
„No to sis zase jednou přitáhla hejla, ten teda je!“ zahulákal jeden vousatý a všichni u stolu se rozesmáli. Jeho společnice na něho na oplátku něco sprostého zakřičela, ale muž se věnoval svému pivu.
Za barem roztáčela piva jakási tlustá žena a co chvíli na některého z mužů zakřičela, ať si jde pro pivo.
„Tak jak se jmenuješ, broučku můj malej?“ zeptala se ho, když ho zatlačila na jednu z lavic a sedla si mu na klín. Do jedné ruky uchopila svoji sklenku, které jim žena od baru přinesla. Druhou, protože ji neměla kam položit, volně spustila na jeho klín.
Bára, mami, jmenuje se Bára...
Když parta chlapců a dívek opouštěla za halasného povykování Bowling centrum, bylo už nad ránem. Chlapci na sebe s děvčaty vesele pokřikovali a trochu opile se po prázdné silnici motali od krajnice ke krajnici.
„HÉÉJ, PUJDEM DOLŮ k řece, jak tam jsou ty mola, tam...“
Vykřikl jeden z chlapců a hned se mu v odpověď ozvaly souhlasné i odmítavé výkřiky.
Nedaleko řeky obsadili v té době prázdné dětské hřiště s houpačkami a prolézačkami. Děvčata se trochu choulila k sobě a svým chlapcům, jak se do nich dávala zima od řeky. Rozednívalo se a z řeky stoupala mlha.
„Tak jak, Verčo, loupla jsi ji?“ zeptal se netrpělivě nejstarší chlapec dívky, která se pomalu houpala na jakési želvě na pružině.
„Jó, jasňačka, vždyť...“
Odpověděla a z kapuce své mikiny vytáhla sklenku od vína, kterou si tam v baru strčila, když se barman nedíval. Ozvaly se pochvalné a uznalé výkřiky, ale Verča se jen usmála.
„Tak tó, né? Dyť už je...“
Řekla a zimomřivě se na želvě schoulila.
Chlapec položil sklenku na lavičku, nalil do ní vodu z malé lahve Bonaqvy a vysypal do ní pervitin z papírového psaníčka. Další dívka, která byla zdarvotní sestřičkou, vytáhla z batůžku papírový pás injekčních stříkaček.
„Irčó, pojď mi šlehnout, já na to, kurva fix, nevidím!“ zavolala dívka, která seděla na okraji pískoviště.
„Ty vole, támhle někdo leží!“ lekl se jeden z chlapců u prolézačky a popošel kousek stranou. Na zemi leželo bezvládné tělo muže, který byl vysvlečen až do spodního prádla.
„Hééj, Pady, mám ho vojet?“ zavolal na něho kamarád, jak v něm účinkem drogy vzrostla touha po sexu.
„Seš magor...“
Odpověděla mu dívka na klíně a neklidně se zavrtěla.
„Héj, Irčo, tak mu taky hvízdni, ať tam neleží jak bulik!“
„H-ho-hovno, h-hví-hvízdni, u-už ne-neni...“
Zakoktal další z chlapců.
„No ono by to asi už ani nebylo...“
Pomalu řekla Irča a vstala od Jindrova studeného těla, které nevydržlo dávku hypnotik v koňaku.
„Hele, padáme...“
A nedaleko toho všeho pomalu tekla řeka a odnášela spadané listí bůh ví kam.
2.4.2008
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 12 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 39 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 47 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
