obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Sen je sůl bez chleba."
Ramón Gómez de la Serna
obr
obr počet přístupů: 2915539 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39800 příspěvků, 5772 autorů a 391723 komentářů :: on-line: 4 ::
obr

:: Lavanna melmë - 3 ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Dračí krev - Yár fenumë
Pro hlasování musíte být přihlášen(a)!
 autor Annún publikováno: 13.05.2008, 6:09  
Talší díl příběhu o princi Rínonovi. Našeho elfa bolí srdíčko a tak si svou bolest tak trochu vylévá na ostatních. Snad se najde někdo, kdo ho utěší a vrátí mu do duše.
 

III. - Ráno v paláci.


Jídelní síň byla rozlehlá a její stěny zdobily překrásné fresky s výjevy zvířat a přírody. Na dlouhém stole se nacházel prostřený porcelán a příbory pro mnoho obyvatel paláce. Někteří již zaujali svá obvyklá místa u tabule a povídali si se svými známými a čekali na královský pár. Pro královskou rodinu a jejich příslušníky byl připraven samostatný stůl v čele místnosti. Před chvílí si k němu sedla krásná elfská dívka s hnědými vlasy, které ve slunečním svitu házely měděné odlesky. Její zlaté oči bedlivě sledovaly hodovní síň, zatímco čekala na příchod svých rodičů. Během chvíle se do jídelny z opačného konce sálu než bylo zvykem, vřítil malý, štíhlý desetiletý chlapec oděný do zeleného roucha. Při běhu za ním vlály dlouhé zlaté vlasy s drobnými copánky. Jeho zářivé zelené oči v sobě měly vyděšený výraz. Anneris se na něho zahleděla. Byl to její mladší bratříček. Více se podobal jejich matce, dračí princezně Dalian, než jejich elfskému otci. Anneris a její starší bratr Rínon měli totiž tmavé vlasy po otci a zlaté oči po matce, ale Diriel zdědil zlaté vlasy po matce a oči po otci. Chlapec utíkal rychle, jako by mu za patami hořelo, až se udýchaný zastavil u své sestry a schoval se za ní.
„Anneris, pomoc! Zachraň mě, prosím." Vyrážel ze sebe elfský chlapec.
„Dirieli, proč ti mám pomáhat? Co si zase provedl?" Otázala se Anneris svého mladšího, a někdy pěkně zlobivého, bratra.
Diriel po ní hodil naprosto nevinný pohled, který tak bravurně ovládal, už od svého narození.
„Já nic. Jen mistru kuchaři se nelíbí, že ho rád pozoruji při vaření."
V tutéž chvíli se rozlehnul sálem dunivý hlas elfského kuchaře, který se vzápětí objevil ve dveřích vedoucích do kuchyně.
„Kde je?" zahřímal elf.
Zdál se být velmi rozhněvaný. Tmavé vlasy stažené pomocí copánků dozadu měl naježené zlostí a šedý háv kolem něho poletoval od toho, jak prudce se zastavil.
„Kdo? Ztratil si snad pomocníka?" otázal se se smíchem jeden z elfů sedících u dlouhého stolu u okna.
Vrchní kuchař po něm vrhnul varovný, zlověstný pohled, který říkal: ‚Raději mlč, nebo i na tebe dopadne má zloba.‘
Elf ztichnul a přestal se smát. Kuchař znovu zahromoval.
„Kde je ten malý mizera? Já ho přetrhnu jako hada. Viděl jsem, že si sem vběhnul. Kde si ty skrčku?" Hudroval vrchní kuchař Miracl a začal systematicky prohledávat celou jídelnu. Nahlížel pod stoly i za dlouhé sametové závěsy visící ve vysokých klenutých oknech. Pak upřel pozornost ke královskému stolu a na princeznu sedící u něho. Zahlédl kousek zeleného roucha, jak se skrývá za sedící postavou elfky ve fialové róbě. Přistoupil ke své mladé paní a zahartusil.
„Vylez ty rošťáku!"
„Miracle, Miracle, takhle se mluví s královskou dcerou?" Napomenula ho s úsměvem Anneris.
Kuchař udělal rychlou úklonu a pronesl.
„Promiň mi, má paní, že tě vyrušuji, ale to oboření nepatřilo tobě. Rád bych si totiž promluvil s tím malým darebákem, co se skrývá za tvými zády, má paní."
„Já vím, na koho mluvíš, Miracle." Podívala se za sebe na brášku. "No, tak vylez, nezbedo."
„Anneris, on mi určitě ublíží." Zaskřehotal vystrašený hlásek malého elfa.
Kuchař už to nemohl vydržet, sáhl za Annerisina záda, popadnul chlapce za ruku a vyvlekl ho na volný prostor. Hoch začal strachy pištět jako myš chycená do pasti.
„Pomóóc, sestři, pomoc."
„To by stačilo, Miracle." Anneris se postavila a podívala se muži zpříma do rozzlobených hnědých očí.
Kuchař chlapce pustil a ten se rychle schoval za sestru.
„Co ti provedl, že si na něho tak nazlobený?" Otázala se elfka.
„Překážel v kuchyni, motal se nám tak dlouho pod nohama, až jeden z kuchtíků zakopnul a rozbil křišťálovou mísu s ovocem a rozlil vědra s vodou. V kuchyni je kvůli tomuhle uličníkovi učiněná pohroma."
„Ale já to neudělal schválně," hájil se Diriel bezpečně schovaný za Anneris. „Chtěl jsem se jen podívat, co bude dobrého k snídani. Zrovna jsem se chtěl uhnout z cesty Rilmonovi, který nesl talíře a přehlédl jsem Perendila. Kdyby si mě včas všimnul a nechtěně o mě nezakopnul, tak jste ani nevěděli, že tam jsem."
Kuchař si navrčeně odfrknul.
„Krom té mísy, rozbilo se ještě něco?" otázala se klidným hlasem Anneris.
„Ne, ale i tak." Namítl kuchař. „Nemá tam bez dovolení co dělat."
„Uklidni se, Miracle. Slyšíš, můj bratr to neudělal úmyslně."
„Neměla by ses toho syčáka zastávat, má paní, i když je to tvůj bratr. Potřeboval by pětadvacet na holou." A už, už se vrchní kuchař natahoval opět po malém princi a chtěl mu dát za vyučenou.
„Tak dost. Neopovažuj se na mého bratra vztáhnout ruku, Miracle. Nezapomínej na to, kdo to je. On se ti omluví a slíbí, že bez tvého svolení už do kuchyně nevstoupí. Dirieli?" podívala se tázavě na bratra, který vykukoval zpoza jejích zad.
„Promiň, Miracle. Já se ti za všechno moc a moc omlouvám. Slibuji, že už do kuchyně nevlezu bez tvého vědomí. Přísahám." Dušoval se malý princ.
„To ti tak budu věřit." Zabručel si pod nos.
„Přijímáš jeho omluvu?"
„Měli byste ho potrestat, aby si to pamatoval." Namítl vrchní kuchař.
„Potrestám ho, za trest nedostane po snídani, po obědě a ani po večeři moučník."
„To né,“ zaprotestoval, „vždyť já nic nerozbil, jen o mě zakopnul kuchtík," namítl s fňuknutím chlapec.
„Máš na vybranou, buď dostaneš nařezáno od Miracla anebo dnes nedostaneš celý den moučník. Tak, co je ti milejší?" Otázala se zvědavě Anneris.
Chlapec pozvedl bradu, hrdě vyšel zpoza ní a stoupl si před kuchaře.
„Prosím, Miracle, udělej to. Raději dostanu výprask, než se vzdát moučníku. Je mi líto toho, co jsem způsobil, a očekávám za to spravedlivý trest." Znělo to odhodlaně.
Anneris se musela pousmát, když viděla, jak je její bratříček ochotný nechat si raději nařezat, než aby se vzdal svého oblíbeného moučníku. Miracl si ho přitáhl k sobě a přehnul ho přes koleno. Diriel očekával výprask, jenže místo toho ho kuchař sice jen jednou, ale pořádně plesknul přes zadek a zas ho postavil. Malý princ se nechápavě podíval na vrchního kuchaře a ten se začal smát.
„Tohle bylo varování, ale jestli tě ještě jednou načapám v kuchyni, tak si mě nepřej." Pohrozil mu prstem Miracl, pak se podíval na paní Anneris. „Omlouvám se, má paní, že jsem obtěžoval. Klidně se posaďte, snídaně bude za chvíli připravena."
Po těch to slovech se otočil a odkráčel z jídelny.
„To bylo všechno?" otázal se Diriel nevěřícně.
„Ne, tak lehce z toho nevyklouzneš. Budeš se muset vzdát moučníku, který se bude podávat po snídani. A teď si koukej sednout ke stolu a slušně se chovat."
Diriel sklonil hlavu a poslušně se posadil na polstrovanou židli vedle sestry a čekal na příchod rodičů.

*

Sál se zaplnil elfy a elfkami. O deset minut později se dostavili do jídelny i král s královnou. Vznešený vládce dračích elfů Darnel vedl svou krásnou ženu přes sál směrem ke stolu, kde na ně již čekala jejich dcera , mladší syn a pár výše postavených elfů. Usedli ke stolu a snídaně mohla začít. Jídelnou se nesl tichý smích a hlasy rozprávějících elfů. Hovor byl podbarvován příjemnou melodii linoucí se z hbitých prstů hudebníka, který jimi přebíhal po strunách zlaté harfy.
Pak náhle do místnosti vešel další hnědovlasý elf ve zlatohnědé tunice. Pohledy mnoha elfů i elfek se v překvapení stočily k elfovi, který vstoupil do hodovní síně. Nikdo ho zde nečekal, neboť starší syn krále a královny se snídaně v paláci účastnil jen ve zvláště vzácných případech. Pozornost chlapce u králova stolu se přesunula ke dveřím. V očích mu zazářila radost. Mrštně jako lasička sklouzl ze židle a spěchal tomu mladému muži naproti.
"Rínone!!" zavolal šťastně na bratra.
"Dirieli! Pojď zpátky a sedni si!" přikázala mu jeho matka Dalian.
Chlapec ji však neposlouchal a běžel k elfovi. Měl svého staršího bratra velmi rád. Když byl těsně u něho, vyskočil a chytil se ho kolem krku. Rínon ho s láskou objal a pak jej zas postavil na zem.
"Zlobíš, bratře, copak to se dělá neposlouchat matku." Pokáral ho lehce.
"Tolik si mi chyběl." Svěřil se mu chlapec.
"Ty mě taky, Dirieli."
Rínon ho počechral v plavých vlasech a pak ho postrčil k rodičům. Oba bratři šli bok po buku ke stolu. Dokráčeli až k nim a posadili se na svá místa, ale ještě před tím Rínon pozdravil své rodiče.
„Dobré ráno, matko, dobré ráno, otče."
Pak si teprve sedl.
„I tobě synu," odvětil Darnel.
A začali snídat. Jídlo probíhalo v tichosti a jen sem tam se prohodila nějaká ta věta. Přiblížil se konec snídaně a Rínonova matka podlehla své zvědavosti a promluvila.
„Netušila jsem, že jsi dnes přespával zde v paláci."
„Ano, u mě doma to nešlo." Snažil se, aby jeho hlas zněl klidně.
„Stalo se něco s tvým domem? Hořelo v něm snad či ho postihla jiná živelná katastrofa, o které nevím?“ Otázala se a upila čaj z porcelánového šálku, jenž držela v rukou.
„Ne.“ Zavrtěl hlavou Rínon.
„Tak mi vysvětli, co tě vedlo k tomu, aby si přenocoval v paláci, když máš tolik rád soukromí svého obydlí?“
„Zkrátka jsme měl náladu na to, pobýt přes noc ve svém starém pokoji.“ Řekl princ věcně.
„Ach tak, v tom případě jsi s sebou mohl přivést svou drahou polovičku, aby s námi dnes ráno posnídala. Její přítomnost by mě velmi potěšila, je to tak milá dívka.“ Pronesla vlídně královna.
„Asi jako trn v patě.“ Zavrčel si tiše pod nos Rínon.
„Říkal si něco, chlapče?“ Zeptala se Dalian a opět usrkla ze šálku.
„Ne.“
„Možná bych pro ni mohla nechat poslat, aby se k nám připojila.“
„V žádném případě.“ Zavrhnul rezolutně.
„Proč? “
„Neptej se, nana.“
„Ale já se tě tážu, synu. Z jakého důvodu jsi zde sám?“ Naléhala královna Dalian.
„Prostě proto.“ Odvětil a v hlase mu zněla příkrost.
„Pohádali jste se snad?"
„Nechci o tom mluvit, matko."
„Kde je tedy Niamey?" Královna se nenechala odbýt a dále vyzvídala.
„Kdo?" zeptal se s hranou nechápavostí.
„Nedělej ze mě hlupáka, Rínone. Ty víš, o kom mluvím. O Niemey, tvé snoubence."
„Ach, ty myslíš tu černovlasou ženštinu. Ona už není má snoubenka." Pronesl chladně.
„Cože?" podivila se Dalian nad jeho slovy.
Zdálo se, že tato novina překvapila kromě královny i ostatní přísedící u stolu. Protože někteří v údivu pootevřeli ústa a zalapali po dechu, hned na to zase stiskli rty k sobě. Král upíral zkoumavý pohled na svého sny a budoucího následníka, ale zatím nic neříkal, jen tiše přihlížel debatě, kterou započala jeho drahá choť. Královna odložila šálek na desku jídelního stolu a upřela zrak do synových zlatých očí. Teprve nyní si všimla, že nejsou tak čiré jako jindy, ale zakalené bolestí a smutkem.
„Jak to, vždyť jste ještě nedávno byli tak šťastní. Co se stalo?"
Rínon sklopil oči na stůl a mlčel, neboť se mu nechtělo na dotěrnou otázku odpovídat a šťoural se v míchaných vajíčkách, která si nandal na talíř.
„Slyšel si mě, Rínone? Na něco jsem se tě ptala? Co se mezi vámi dvěma stalo, že jsi z ničehož nic zrušil vaše zasnoubení?"
Elf se stále vidličkou nimral v jídle a snažil se ignorovat matčiny dotazy.
„Jaký jsi měl důvod? Co se přihodilo?“
Rínon to už nevydržel a odseknul.
„To je jen má věc!"
„A co Niamey?“
„Prosím, nevyslovuj její jméno." Zavrčel rozzlobeně Rínon.
„Mám ji velmi ráda." Podotkla královna. „Doufám, že jsi jí nijak neublížil.“
„Já?!“ Vyprskl podrážděně a zadíval se matce do zlatých očí. „To já jsem ten, komu bylo ublíženo.“ Hlas se mu chvěl zlobou.
„Jak to myslíš? Co tím chceš říci?“ Nabádala ho.
„Nech to plavat, matko. To se tě netíká.“ Mávl rukou.
„Všechno, co se stane mým dětem, se mě týká.“
„Tohle ne, je to jenom moje záležitost.“
„Mýlíš se, chlapče. Pokud se trápíš ty, tak se trápím i já. Pověz mi, jaké máš starosti?“
Rínon zatnul zuby, neboť měl sto chutí říct něco sprostého a ulevit si, protože mu to vyzvídání začínalo lézt na nervy, netoužil probírat své ponížení u snídaně v jídelně přeplněné elfy. Ne, neměl zájem to teď probírat s nikým ze zde přítomných.
„Proč se chováš tak nepříjemným způsobem? Vysvětli mi to."
Rínon už to nevydržel a od plic zaklel.
„Ksakru, nechej mě na pokoji. Nemám, co bych ti vysvětloval, matko." Obořil se na Dalian a celý sál ztichl. „Prostě já a ona už nemáme nic společného. Nemusíš se o mě starat matko, jsem dospělí,ý postarám se o sebe sám. U všech skřetů. Vyřeším si své problémy i bez vaší pomoci. Nepotřebuji, aby mě někdo litoval.“ Pronesl zostra zvýšeným hlasem, takže to slyšeli všichni, kteří se nalézali v místnosti.
Král se opřel rukama o stůl, postavil se a vyslal k mladému elfovi varovný pohled zpod zamračeného obočí.
„Kroť se, chlapče, takhle s matkou mluvit nebudeš!" Obořil se Darnel na svého syna.
Elf sklonil provinile hlavu, když ho otec napomenul, protože si uvědomil, že překročil své meze.
„Omlouvám se, otče.“ Kál se a podíval se na ženu, jež mu dala život. „Promiň mi, matko, že jsem byl na tebe hrubý."
„V pořádku. Tvou omluvu přijímám.“ Řekla smířlivě královna, a jako by to byl povel, v jídelně to začalo opět šumět hovorem.
Rínon se zvedl od stolu a od nedojedené snídaně, neb ho přešla chuť. „Jestli mě nyní omluvíte, rád bych se vzdálil."
Král souhlasně pokýval hlavou. Rínon odstoupil, obrátil se a odešel pryč.
„Něco s ním není v pořádku." Poznamenala Dalian.
„Ano, máš pravdu, drahá. Vypadá dost nešťastně, i když se to snaží před námi nedávat najevo, ale zlost v jeho hlase jej prozrazuje." Přitakal Darnel.
„Půjdu za ním a zkusím zjistit, co se stalo. Třeba se mi svěří." Prohlásila Anneris a začala se zvedat od stolu.
„Já půjdu s tebou." Prohlásil Diriel a chtěl se též zvednout od stolu.
„Ne, ty zůstaneš tady, jasné?" zpražila bratra pohledem, který nesnesl odpor.
„No jo." Povzdechl si zklamaně.
Tak Anneris sama odebrala za Rínonem.

*

Vyšla na chodbu a vydala se směrem, kterým viděla bratra před několika okamžiky odejít. Její kroky směřovaly přes palác do zahrad. Tam ho taky našla. Seděl zkroušeně na obrubě oválné kašny s vodotryskem a rukou se cachtal ve vodě. Přišla blíž a posadila na obrubu proti němu.
„Odejdi, prosím." Požádal ji hlasem plným smutku.
„Ne, dokud mi nepovíš, co tě trápí."
„Chci být sám." Vedl si svou elf.
„Co je ti, Rínone?"
„Nech mě na pokoji, Anneris." Osopil se na ni a hodil po sestře nevraživým pohledem.
Anneris si jeho bručení nevšímala, neboť věděla, že její bratr dokáže být nepříjemný, když má špatnou náladu, a znovu se otázala.
„Co se stalo? Proč jsi tak protivný?"
Rínon mlčel a upřeně se zahleděl do vody v kašně a sledoval zlaté rybičky plovoucí pod hladinou.
„Podívej se na mě, bratře!" vzala jeho bradu do své ruky a otočila ji k sobě. „Něco tě bolí, vidím ti to na očích. Svěř se mi a uleví se ti."
Rínon odstrčil její ruku a upřel svůj zrak do stejně zlatých očí jako měl on, které však byly zasazeny v jemném dívčím obličeji.
„Nech mě být! Myslíš si, že je to tak jednoduché. Že ti řeknu, co mě tíží a ono to zmizí?"
„Ne, nezmizí, ale nebudeš už na to sám."
„Budu sám. Ona odešla, opustila mě."
„Nia?" otázala se překvapeně. „Tomu nevěřím."
„Tak tomu věř. Podvedla mě."
„Jseš si tím jistý?"
„Ano, já ji přitom přistihl v mé ložnici."
„To je nesmysl, nemohla něco takového udělat, vždyť tě miluje."
„Zdá se, že jí to v nevěře nezabránilo."
„Pro všemohoucího, s kým tě podvedla?" Zeptala se Anneris svého bratra.
„S Gylfironem." Vyštěkl na ni.
"Cože?“ zarazila se. „S tím otravným čarodějem? To je vyloučené, učiněná hloupost, Rínone, vždyť ho nesnáší. Byl jí protivný už od chvíle, kdy se tu objevil. Ani mně se nezamlouval, cítila jsem z něho něco nedobrého. Obklopovala ho negativní energie.“ Zkonstatovala elfka a pak dodala. „Je sice pravda, že za ní neustále chodil a podlézal, ale Nia ho absolutně ignorovala. Ona by tě s ním nikdy podvést nedokázala." Hájila svou přítelkyni princezna.
„Pak ses v ní mýlila, sestřičko.Vím, co jsem viděl, a rozhodně to byl Gylfiron v mé posteli. Kdyby mě milovala tak, jak to tvrdila, měla zůstat a pokusit se mi vysvětlit a ospravedlnit to, proč onu věc udělala. Jenže ona odešla a vrátit se nehodlá."
„Nevěřím, že by ti chtěla záměrně ublížit, bratře. Niamey by…“
„Tohle jméno už přede mnou nevyslovuj!“ skočil jí do řeči.
Anneris přešla jeho netaktní vpád a pokračovala dál. „Toto by nikdy neudělala. Musel ji k tomu nějak přinutit."
„Je mi to upřímně jedno. Nezáleží mi na tom, ať si táhne třeba ke všem ďasům. Ať ji třeba skřeti sežerou. Já už o ní nechci nic slyšet." Vrčel zlobně elfský princ.
„Vždyť ji stále miluješ." Podotkla něžně Anneris.
„Možná,…“ odmlčel se na pár sekund. „Ale zároveň ji ze srdce nenávidím." Pronesl se zaťatými zuby.
„To bude dobré, Rínone." Konejšivě mu položil a ruku na jeho.
Setřásl její dlaň ze své paže a neklidně se ošil.
„O tom mám velké pochybnosti.“ Odseknul elfí princ a hodil po sestře varující pohled. „Měla by sis raději dávat pozor na Mirimona, aby ti i on jednou nezlomil tvé důvěřivé srdce stejně, jako to ona udělala mně. Je to jen muž, a taky by ti mohl být nevěrný.“ Vpálil jí rovnou do tváře ostrá slova.
„Rínone, přestaň! Nemusíš kolem sebe kopat a ubližovat ostatním, protože byla poraněna tvá elfí pýcha. To, co se ti přihodilo, mě moc mrzí, a je mi to upřímně líto, protože vím, jak moc si ji měl rád. Chápu, že tě její zrada bolí u srdce, jenže ti to nedává právo, být ke mně hrubý.“
„Promiň, Anneris, já to tak nemyslel.“ Provinile sklonil hlavu, protože mu do očí vstupovaly slzy a on nechtěl, aby si toho sestra všimla. „Všechno ve mně při vzpomínce na ní vře a doutná. Mám sto chutí někoho chytit pod krkem a pořádně mu rozbít obličej.“
Chápavě přikývla a pak lehce rukou pozvedla jeho tvář k sobě a zahleděla se mu do vlhkých zlatých očí.
„Přede mnou slzy skrývat nemusíš, bratříčku. Rozumím tvému oprávněnému vzteku, ale nemyslím si, že by násilí něco vyřešilo.“
Rínon si dlaní otřel vlhko pod očima a zhluboka se nadechl.
„Vím, že to nic neřeší, ale alespoň bych si ulevil. Myslím, že bude rozumné, když odtud na nějaký čas odjedu. Udělám to ještě dnes." Prohlásil rozhodně.
„Kam chceš jet?"
„Na jih do Elvénie, navštívit Lenwëho."
„Bratránka Lenwëho, no nevím, zda je to dobrý nápad." Namítnula Anneris. „Víš, že se o něm mluví jako o sukničkáři. Prohání jednu elfku za druhou."
„Ano vím, právě proto si myslím, že je to ten nejlepší nápad a nejvhodnější osoba, která mi může pomoci na ni zapomenout. Stejně mu už několik let slibuji, že se s ním projedu na té jeho lodi, kterou dostal od otce k tisícím narozeninám."
„Dobře, hlavně na sebe dávej pozor a neutop se mi, bratříčku."
„Umím dobře plavat." Namítnul Rínon.
Jemně se pousmála jeho odpovědi a dodala.
„Nemyslela jsem ve vodě, ale v žalu."
„To nepřipadá v úvahu, Anneris."
„Tak to jsem ráda, moc by mě bolelo, kdybych tě ztratila kvůli puklému srdci od žalu. Vždyť víš, jak moc tě zbožňuji, bratříčku."
Elf souhlasně přikývl.
„Já tebe také, sestřičko.“ Polkl příval emocí, které mu vstoupily do hrdla. „Prosím tě, oznam našim, že odjíždím na několik měsíců k příbuzným do Esteledhel."
„Samozřejmě. Udělám to pro tebe." Pohladila ho po kaštanových vlasech, naklonila se k němu a políbila ho na tvář. Vstala a chystala se k odchodu.
„Šťastnou cestu, bratře, ať tě provází bohové a dají ti i šťastný návrat."
Smutně se pousmál. „Děkuji."
Též se usmála a odebrala do paláce.
Rínon ještě chvíli seděl, pak vstal a šel se připravit na cestu.

*

Přeběhl celý park, až se dostal k obydlí, které předtím nazýval domovem. Vešel do svého domu, vystoupal do patra a vkráčel do ložnice. Postel byla pečlivě ustlaná, ale raději se tím směrem ani nedíval, protože by mu na mysli opět vytanul obraz dvou osob v milostném objetí. Vše v pokoji zatím bylo na své místě. Zdálo se, že Geillan s přestavováním ještě nezačala a to bylo dobře. Popadl brašny, otevřel skříň, zalovil v ní a začal do brašen cpát oblečení a pár dalších osobních věcí. Pak skříň zavřel, vzal cestovní tašky, opustil ložnici, sešel po schodech do přízemí, kde si ve své malé pracovně vyzvednul opasek s dýkou a meč. Když měl vše, co uznal za potřebné, opustil dům bez jediného ohlédnutí zpět a zamířil rovnou ke stájím.
U podlouhlé budovy pozdravil několik elfů, kteří se pečlivě starali o blaho ustájených koní. Vstoupil do stáje a chodbou se dostal až k boxu, kde měl svého koně. Pohladil bělouše po sametových nozdrách a poplácal jeho ztepilou šíji. Přistoupil k němu a zručně si ho během pár minut osedlal. K sedlu připevnil cestovní brašny a vak s vodou a jídlem. Byl připraven na dlouhou cestu do Elvénie. Vyvedl koně ze stáje na dvůr, nasedl, rozloučil se se stájníky, pobídl nohama zvíře do slabin a oř vyrazil po dlážděné cestě. Vyklusal z palácového areálu, projel městem i hlavní branou a dorazil na cestu vedoucí kolem Třpytného jezera. Pobídl koně k rychlému cvalu, příroda vůkol něj zářila pestrými barvami pozdního jara a vzduch voněl mnoha opojnými vůněmi, ale Rínon si toho nevšímal. Jediné, co ho nyní zajímalo, byla přes měsíc trvající pouť do Esteledhel v Elvénii, která ho právě teď čekala.

* * * * *


Vysvětlivky a překlad:
Nana – máma, maminka


 celkové hodnocení autora: 94.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 8 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 22 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Imperial Angel 17.05.2008, 19:50:32 Odpovědět 
   Oba bratři šli bok po buku ke stolu. - ...asi bok po boku :)
„Nech to plavat, matko. To se tě netíká.“ - ...netýká

Začátek mě rozesmál, ale celkově byl zatím příběh převážně smutný. Doufám, že časem se to zlepší a snad cesta přinese Rínonovi jen lepší věci...
 ze dne 18.05.2008, 22:39:42  
   Annún: Děkuji za komentář a upozornění, hned se na to u sebe mrknu.
Ano příběh je trochu posmutnělí, neb láska není vždy snadná, krásná a bezstarostná, ale ruku v ruce s ní občas přichází i pěkný potíže. Tak snad nakonec Rínon všechny nástrahy osudu překoná a opět najde ten vřelý cit.
 Šíma 13.05.2008, 21:23:47 Odpovědět 
   Hm, samozřejmě, také elfové mají city a žijí podobným způsobem jako lidé (snad jen s jedním rozdílem, že žijí déle)... Povedl se Ti docela zajímavý náhled (nakouknutí) do života na "zámku" jedné královské rodiny... Zrada! Při tomto slově pěkně zamrazí, uvidíme, jak se bude příběh odvíjet dál...

P.S. Musel jsem to nějak okecat, protože mi trochu došla slova. Děj je pěkně popsaný a rozhovory jsou také vcelku dobré! ;-)))
 ze dne 13.05.2008, 22:59:35  
   Annún: Děkuji Šímo za milé a pěkné okecání. I já nemám dalších slov. Díky.
 čertíček244 13.05.2008, 6:24:43 Odpovědět 
   Ahojky Annún, díl je znovu povedený, má vnitřní napětí i trochu té všední domácí akce, jakoby ze života. Narazila jsem na pár drobných překlepů, a chybějící čárky .. třeba před a pak ve spojujících větách. Pozor na přímou řeč, máš tam v některých rozhovorech místo čárky tečku.. např. "No jo". Povzdechl si ("No jo," povzdechl si. ) Jinak i přes chybičky u mně za jedna. Jíťa
 ze dne 13.05.2008, 8:14:46  
   Annún: Děkuji Čertíčku za komentář a upozornění, příště se pokusím si na to dát větší pozor. Jsem ráda, že se ti tento díl líbil. Snažila jsem se, aby v něm bylo trochu odlehčenosti a možná i ždibec usměvu.
 amazonit 13.05.2008, 6:08:24 Odpovědět 
   tento díl v sobě nenese mnoho akce, napínavosti, dramatičnosti, přesto sem zapadá a rozhodně nenudí, dokážeš hezky vystihnout atmosféru, odběhnout od hlavního tématu - třeba ta patálie nejmladšího prince v kuchyni, ovšem nikdy čtenáře ,,neodvedeš" tak daleko, aby se za chvíli nevrátil k hlavní dějové lince...
zdá se, že Rínona ona ,,zrada" opravdu velmi zasáhla, jenže zatím jen my víme, jak to skutečně bylo, protože on své milé nedal prostor, aby mu to mohla vysvětlit
 ze dne 13.05.2008, 8:12:06  
   Annún: Děkuji Amazonit.
Ano snažím se, aby se nahléhlo ji do obyčejnějšího života v paláci a zárověň se to příliš nevzdálilo od hlavního děje.
Ano, Rínon je v duši velmi zraněný, protože, když se elf opravdově zamiluje jeho láska trvá na věky a někdy může na zradu a zlomená srce i zemřít. A zároveň pokud je láska natolik silná, tak je jen velmi těžké pro onoho elfa se znovu zamilovat. Tak doufejme, že se to našemu princi podaří.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
TheaK
(16.5.2020, 11:57)
Ka
(11.5.2020, 21:51)
BukBird
(3.5.2020, 22:07)
Kakofonie Osudu
(2.5.2020, 20:00)
obr
obr obr obr
obr
III. Nevětrat!
Quenťoš
Fear - Strach
J.U. Ray
Intermezzo - 9....
Shanti
obr
obr obr obr
obr

Prostorem lahodně se vlní
Centurio
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr