» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2140768

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303439 komentářů :: on-line: 9 ::

:: Nastraž uši ::

Alan de la Pont	publikováno: 15.05.2008, 13:54


	Mám pocit, že cesta dál je pouhým předběžným odhadem konce. Jádro s peckou exploduje a jeho obsah se tříští v milionech střepů. Kam jede ten vlak? Vystupuji! Sedíš na různých kolotočích v různých časech a perspektiva se dokola otáčí ve stejných obrazech. Točí se a točí… Jako starý plesnivý kolovrat, ze kterého nelze ven. Svíčky ani nezapaluj. Shoř jako melodie varhan, která zní všude okolo. Pane, jste na konečné. Setři antrax na polici, dolej si sklenku a pak mi řekni, že chápeš příčiny vzniku alkoholismu a nezúčastněně se napij. Nasaď si brejle – hodně černý, tak jako já. Zrada, ta má všudypřítomný pařát. Nahraj jí na smeč a jdi dál. Nic s tím nenaděláš. Kolena bortí se. Lokty chvějí. Ruce se klepou a lámou jako sirky v hospodě. Nastav tvář působnosti vyšší síly, která ovládá vše okolo. Živel uhas a do ničeho zbytečně nekecej – to je, oč vždy kráčí, když nemáš esa v rukávech. Dej si páku a prohraj jako vždycky. V kandelábrech na vyzvedávání po kusech sesbíraného štěstí. Výkladní skříň rozbíjím… Rány šiju režnou nití. Kolo zase ráno vyměním propíchané od grázlů. Starý hadry vyhodím a šiju si to dál… Kráčím po ulicích sám a směju se všem těm uspěchanejm bláznům, který řídí auta a naráží do sloupů pod nebem z vykecanýho rozumu. Spousta růzností, spousty blbosti, spousta štěstí, které netečně se válí po ulicích a nikdo ho nesbírá. Ráno se probudím a nechci už slyšet žádný námitky… Vystupte si! Stůjte! Jděte! Kontrola jízdenek! Ukončete nástup, chci už jet! Kam to bude, nechám na vás. Já jenom přidávám plyn. Plyn, který pohání to, a který to může všechno zhatit. Nemám právo to dementovat. Demenci nechám jiným… A podzemka se rozjíždí… Hůůůůůů… Nastraž uši. Já ti něco povím… To, co neseš, nesu i já. Tam, kam líbám tě, smíš i ty. Vyndej zbraně, jsou li zapotřebí, ale neobracej je proti mně. Vylížu se z toho a ty taky. Ze všeho… Nic není zakázáno, vše je povoleno a vše se může točit, jak jenom chce, ale nás to neskolí. Nikdy nás to nedostane na kolena, nerozechvěje lokty a nerozklepe ruce, které by se mohli pod tou tíhou zlomit jako sirky v hospodě. A ráno? Ráno už žádný námitky. Konečně nemít už co vyhodit. Jenom posbírat z ulic trochu štěstí… Proč ztrácet čas s nedůvěrou? Posbírej to málo, co člověk může dostat a nasedni zas o vagon dál. Nejistota je horší jak rakovina. Kdo chce dostat to nejlepší, bude ho to něco stát. Čas, peníze a pocit chvilkového štěstí. Běh na příliš dlouhou trať, podávat polévku až z příliš vratké teriny, chodit po úzké kladině a leštit příliš zašlé stříbro. To je dar, prokletí, nebo zoufalost. Jedno z toho… Jsem jenom duch kroužící přístavem lidských tváří. Všechny jsou stejné a všechny něco naléhavě potřebují. Bídačí a bohatnou. O něco usilují a pak toho zanechávají. Rozpálí se a v zápětí chladnou. Vyrážejí na cesty, aby pochopili, že nejlepší cesta je cesta zpět do přístavu. Rostou a chřadnou. Ale pořád něco potřebují. To, co jim schází a snaží se to dostat za každou cenu. Nehledí vpravo a ani vlevo. Kráčí středem ku svému cíli. V tom rozpoložení ale zapomněli, že se kolem mihla lidská tvář, na které vyrašila kapka slané přístavní vody.


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 8		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 17		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 42		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Rikitan	31.05.2008, 17:17:52

Dobré. Mně se na tvé tvorbě líbí ty obrazy zmaru a zániku. Ale někdy se objeví i naděje. Obdivuji, že dokážeš napsat takový text, který zjevně postrádá epický smysl, ale nese své poselství.


ze dne 31.05.2008, 21:56:51
Alan de la Pont: Děkuji za výdrž a přízeň. Jsem rád, že tě mé texty nenudí a dokážeš v nich vidět určitá poselství... Já zas obdivuji tvojí čtenářskou píli;-) Vychází to ze mě, z mých nálad a aktuálních pocitů. Možná proto je to uvěřitelné, protože je to taková moje reality show, kterou převádím na elektronický papír:-) Ještě jednou Díky.

estel	20.05.2008, 13:27:49

Přiznám se, že jsem se kdysi u jednoho Tvého textu nedostala přes první tři věty a od té doby se jim trochu vyhýbám. To byla chyba, vidím, veliká chyba. Dík tomu, že v Právě vyšlo je všechno na pokračování, Ti můžu složit poklonu. Zajímavé obraty a jistá lehkost plynutí textu, bez emocí ale přesto ne emoce nevyvolávající. V podstatě jsem zahlédla jen jednu chybějící čárku (… to málo, co člověk může dostat a nasedni zas o vagon dál). Jinak se známkou nemám problém… :-)


ze dne 20.05.2008, 13:39:00
Alan de la Pont: To mě velice těší! Jsem rád, že mi dáváš druhou šanci:D

paryba	20.05.2008, 13:08:12

Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba* ze dne 16.05.2008, 13:41:30* Už se těším, až to přijde... to nejtěžší...

Te Bi	18.05.2008, 15:14:24

Bohužel teď stačím tak maximálně na to, abych utrousila cosi jako ... perfektní, zdůraznila pokýváním hlavy a zase zmizela po anglicku...


ze dne 20.05.2008, 11:54:38
Alan de la Pont: Tak to mi bohatě stačí... Ještě bych zpychnul a co pak...?:D

paryba	16.05.2008, 13:41:30

Tohle je proste vyborne.


ze dne 20.05.2008, 11:53:15
Alan de la Pont: Možná, ale to nejtěžší teprve přijde... Tohle je exibice...

BaD	16.05.2008, 8:54:35

Od začátku ti fandím. A ty se pořád vyvíjíš a lepšíš. Tvé pesimistickofilosofické výlevy se vzájemně podobají, ale jsou stále lepší a lepší. Cynické a květnaté - plné ponuré cyberpunkové atmosféry až příliš bolestivě zaryté do dneška. A na konci přece jen jistý náznak naděje, opora v bezútěšném světě. Bezva


ze dne 20.05.2008, 11:51:25
Alan de la Pont: Děkuju. Občas je potřeba utrousit alespoň špetku naděje. Jsem rád, že se líbilo;-)

Larra	15.05.2008, 23:02:59

Já jenom... asi mě to trochu zastihlo nepřipravenou. No to víš, když je někdo nevyrovnaný, tak se pak diví, co se ho všechno dotkne a co ho jindy zase nechá chladným. Mě se to vlastně líbilo. Líbilo se mi, jak je to napsané, jak je to originální a jak je to celkově pojaté. No, to komentování mi fakt nějak nejde, nojo, marná snaha... prostě ačkoliv občas na moji náladu moc beznadějné, co se lidí (a tedy i mě) týče, líbilo se mi to. :D Promiň... je to šíleně nesmyslný komentář. I to se stává. :D


ze dne 20.05.2008, 11:48:18
Alan de la Pont: Ale to nevadí, hlavně, že jsem to pochopil a děkuju;-)

Šíma	15.05.2008, 22:35:59

Opravdu zajímavé provedení... Marná snaha lidského pachtění, co musí člověk všechno zažít (od narození po smrt), než se najde, pokud se vůbec najde... Hezké zamyšlení, líbilo!

Traci	15.05.2008, 17:42:41

Ano, jednotlivá přirovnání, slova a spojení vět, kterých je zde voleno, mají jistý osobitý druh, přeci jen o něco odlišný od fádních a jinak typicky ubohých zpracování. Za to jednoznačně plus. Na můj vkus však krátký výlev, ale..jak říkám, na můj vkus:o) ..samozřejmě, zapomněli..

OH	15.05.2008, 15:21:32

Zdar, zajímavé.

čuk	15.05.2008, 13:53:43

Pro mne je to zvláštní a originální próza. Zvláštní druh poutníka (viz rámování pohybem, abstraktním i konkrétním). Kaleidoskop, místy jako na kolotoči, místy jako prorok ( uvažuje, rozkazuje). Propleteno jakýmsi vzdorem, často bezmocným, propleteno náhlými střihy a průhledy na nečekané obrazy. Ironický filosof, málokdy přechází do humoru, ale i do smutku a hodně často do mementa. Textem se vine jakási ponorná řeka, tu a tam vyvěrající na povrch. Jak se jmenuje? Kdopak to ví?