obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Krutá jsi lásko, kam ty až doženeš smrtelná srdce."
Publius Vergilius Maro
obr
obr počet přístupů: 2915698 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39814 příspěvků, 5810 autorů a 392510 komentářů :: on-line: 2 ::
obr

:: Nastraž uši ::

 autor Alan de la Pont publikováno: 15.05.2008, 13:54  
 

Mám pocit, že cesta dál je pouhým předběžným odhadem konce. Jádro s peckou exploduje a jeho obsah se tříští v milionech střepů. Kam jede ten vlak? Vystupuji! Sedíš na různých kolotočích v různých časech a perspektiva se dokola otáčí ve stejných obrazech. Točí se a točí… Jako starý plesnivý kolovrat, ze kterého nelze ven. Svíčky ani nezapaluj. Shoř jako melodie varhan, která zní všude okolo.

Pane, jste na konečné.

Setři antrax na polici, dolej si sklenku a pak mi řekni, že chápeš příčiny vzniku alkoholismu a nezúčastněně se napij. Nasaď si brejle – hodně černý, tak jako já.

Zrada, ta má všudypřítomný pařát. Nahraj jí na smeč a jdi dál. Nic s tím nenaděláš. Kolena bortí se. Lokty chvějí. Ruce se klepou a lámou jako sirky v hospodě. Nastav tvář působnosti vyšší síly, která ovládá vše okolo. Živel uhas a do ničeho zbytečně nekecej – to je, oč vždy kráčí, když nemáš esa v rukávech. Dej si páku a prohraj jako vždycky.

V kandelábrech na vyzvedávání po kusech sesbíraného štěstí. Výkladní skříň rozbíjím… Rány šiju režnou nití. Kolo zase ráno vyměním propíchané od grázlů. Starý hadry vyhodím a šiju si to dál…

Kráčím po ulicích sám a směju se všem těm uspěchanejm bláznům, který řídí auta a naráží do sloupů pod nebem z vykecanýho rozumu. Spousta růzností, spousty blbosti, spousta štěstí, které netečně se válí po ulicích a nikdo ho nesbírá. Ráno se probudím a nechci už slyšet žádný námitky…

Vystupte si! Stůjte! Jděte! Kontrola jízdenek! Ukončete nástup, chci už jet!

Kam to bude, nechám na vás. Já jenom přidávám plyn. Plyn, který pohání to, a který to může všechno zhatit. Nemám právo to dementovat. Demenci nechám jiným…

A podzemka se rozjíždí… Hůůůůůů…

Nastraž uši. Já ti něco povím… To, co neseš, nesu i já. Tam, kam líbám tě, smíš i ty. Vyndej zbraně, jsou li zapotřebí, ale neobracej je proti mně. Vylížu se z toho a ty taky. Ze všeho… Nic není zakázáno, vše je povoleno a vše se může točit, jak jenom chce, ale nás to neskolí. Nikdy nás to nedostane na kolena, nerozechvěje lokty a nerozklepe ruce, které by se mohli pod tou tíhou zlomit jako sirky v hospodě. A ráno? Ráno už žádný námitky. Konečně nemít už co vyhodit. Jenom posbírat z ulic trochu štěstí…

Proč ztrácet čas s nedůvěrou? Posbírej to málo, co člověk může dostat a nasedni zas o vagon dál. Nejistota je horší jak rakovina. Kdo chce dostat to nejlepší, bude ho to něco stát. Čas, peníze a pocit chvilkového štěstí. Běh na příliš dlouhou trať, podávat polévku až z příliš vratké teriny, chodit po úzké kladině a leštit příliš zašlé stříbro. To je dar, prokletí, nebo zoufalost. Jedno z toho…

Jsem jenom duch kroužící přístavem lidských tváří. Všechny jsou stejné a všechny něco naléhavě potřebují. Bídačí a bohatnou. O něco usilují a pak toho zanechávají. Rozpálí se a v zápětí chladnou. Vyrážejí na cesty, aby pochopili, že nejlepší cesta je cesta zpět do přístavu. Rostou a chřadnou. Ale pořád něco potřebují. To, co jim schází a snaží se to dostat za každou cenu. Nehledí vpravo a ani vlevo. Kráčí středem ku svému cíli. V tom rozpoložení ale zapomněli, že se kolem mihla lidská tvář, na které vyrašila kapka slané přístavní vody.


 celkové hodnocení autora: 95.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.3 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 17 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 42 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Rikitan 31.05.2008, 17:17:52 Odpovědět 
   Dobré.
Mně se na tvé tvorbě líbí ty obrazy zmaru a zániku. Ale někdy se objeví i naděje. Obdivuji, že dokážeš napsat takový text, který zjevně postrádá epický smysl, ale nese své poselství.
 ze dne 31.05.2008, 21:56:51  
   Alan de la Pont: Děkuji za výdrž a přízeň. Jsem rád, že tě mé texty nenudí a dokážeš v nich vidět určitá poselství... Já zas obdivuji tvojí čtenářskou píli;-) Vychází to ze mě, z mých nálad a aktuálních pocitů. Možná proto je to uvěřitelné, protože je to taková moje reality show, kterou převádím na elektronický papír:-) Ještě jednou Díky.
 estel 20.05.2008, 13:27:49 Odpovědět 
   Přiznám se, že jsem se kdysi u jednoho Tvého textu nedostala přes první tři věty a od té doby se jim trochu vyhýbám. To byla chyba, vidím, veliká chyba. Dík tomu, že v Právě vyšlo je všechno na pokračování, Ti můžu složit poklonu. Zajímavé obraty a jistá lehkost plynutí textu, bez emocí ale přesto ne emoce nevyvolávající. V podstatě jsem zahlédla jen jednu chybějící čárku (… to málo, co člověk může dostat a nasedni zas o vagon dál). Jinak se známkou nemám problém… :-)
 ze dne 20.05.2008, 13:39:00  
   Alan de la Pont: To mě velice těší! Jsem rád, že mi dáváš druhou šanci:D
 paryba 20.05.2008, 13:08:12 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba ze dne 16.05.2008, 13:41:30

   Už se těším, až to přijde... to nejtěžší...
 Te Bi 18.05.2008, 15:14:24 Odpovědět 
   Bohužel teď stačím tak maximálně na to, abych utrousila cosi jako ... perfektní, zdůraznila pokýváním hlavy a zase zmizela po anglicku...
 ze dne 20.05.2008, 11:54:38  
   Alan de la Pont: Tak to mi bohatě stačí... Ještě bych zpychnul a co pak...?:D
 paryba 16.05.2008, 13:41:30 Odpovědět 
   Tohle je proste vyborne.
 ze dne 20.05.2008, 11:53:15  
   Alan de la Pont: Možná, ale to nejtěžší teprve přijde... Tohle je exibice...
 BaD 16.05.2008, 8:54:35 Odpovědět 
   Od začátku ti fandím. A ty se pořád vyvíjíš a lepšíš. Tvé pesimistickofilosofické výlevy se vzájemně podobají, ale jsou stále lepší a lepší.
Cynické a květnaté - plné ponuré cyberpunkové atmosféry až příliš bolestivě zaryté do dneška. A na konci přece jen jistý náznak naděje, opora v bezútěšném světě. Bezva
 ze dne 20.05.2008, 11:51:25  
   Alan de la Pont: Děkuju. Občas je potřeba utrousit alespoň špetku naděje. Jsem rád, že se líbilo;-)
 Larra 15.05.2008, 23:02:59 Odpovědět 
   Já jenom... asi mě to trochu zastihlo nepřipravenou. No to víš, když je někdo nevyrovnaný, tak se pak diví, co se ho všechno dotkne a co ho jindy zase nechá chladným. Mě se to vlastně líbilo. Líbilo se mi, jak je to napsané, jak je to originální a jak je to celkově pojaté. No, to komentování mi fakt nějak nejde, nojo, marná snaha... prostě ačkoliv občas na moji náladu moc beznadějné, co se lidí (a tedy i mě) týče, líbilo se mi to. :D Promiň... je to šíleně nesmyslný komentář. I to se stává. :D
 ze dne 20.05.2008, 11:48:18  
   Alan de la Pont: Ale to nevadí, hlavně, že jsem to pochopil a děkuju;-)
 Šíma 15.05.2008, 22:35:59 Odpovědět 
   Opravdu zajímavé provedení... Marná snaha lidského pachtění, co musí člověk všechno zažít (od narození po smrt), než se najde, pokud se vůbec najde... Hezké zamyšlení, líbilo!
 Traci 15.05.2008, 17:42:41 Odpovědět 
   Ano, jednotlivá přirovnání, slova a spojení vět, kterých je zde voleno, mají jistý osobitý druh, přeci jen o něco odlišný od fádních a jinak typicky ubohých zpracování. Za to jednoznačně plus. Na můj vkus však krátký výlev, ale..jak říkám, na můj vkus:o)

..samozřejmě, zapomněli..
 OH 15.05.2008, 15:21:32 Odpovědět 
   Zdar, zajímavé.
 čuk 15.05.2008, 13:53:43 Odpovědět 
   Pro mne je to zvláštní a originální próza. Zvláštní druh poutníka (viz rámování pohybem, abstraktním i konkrétním). Kaleidoskop, místy jako na kolotoči, místy jako prorok ( uvažuje, rozkazuje). Propleteno jakýmsi vzdorem, často bezmocným, propleteno náhlými střihy a průhledy na nečekané obrazy.
Ironický filosof, málokdy přechází do humoru, ale i do smutku a hodně často do mementa. Textem se vine jakási ponorná řeka, tu a tam vyvěrající na povrch. Jak se jmenuje? Kdopak to ví?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
marker.publishers
(27.10.2020, 20:24)
Emmajackson2711#
(23.10.2020, 08:22)
Filion
(14.10.2020, 22:49)
Koala
(14.10.2020, 20:43)
obr
obr obr obr
obr
Dva životy - Ka...
Trenz
Pocit viny
Nikis
Otupění
ing.nárt
obr
obr obr obr
obr

Vlak bez kolejí
Jan Urban
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr