|
|
|

|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303439 komentářů :: on-line: 11 ::
|
 |
|
:: Sešit ::
OH |
publikováno: 17.05.2008, 14:14
|
Světla psala v jedné své povídce o nočním setkání dvou mladých lidí na nádraží a s Hanulkou jsme se v komentářích k příspěvkům dostali k z druhé strany počmáraným a popsaným školním sešitům. Nějak se mi to v hlavě tento a toto z toho pošlo.
Děkuji za upozornění na pravopisné chyby. |
| |
|
|
Jakmile profesor Havlata zavřel dveře třídy, uslyšel lomoz odstrkávaných židlí a první výkřiky.
No samozřejmě Macháček a...
V ruce držel učebnici matematiky, kterou vyučoval a svůj poznámkový blok, kterého se nejeden z žáků obával. Ve druhé ruce držel dvěma prsty jakoby štítivě sešit matematiky, který zabavil žáku Rybovi.
Nějaký žvásty a pindy, nebo co! Z druhé strany matematiky! Jó to bude počteníčko pro jejich třídního Bařinu...
Když ale procházel kolem dveří jeho kabinetu, tak je minul a sešit donesl až k sobě na stůl.
On je to sice rabiát, ale špatný chlapec on nebude. Já si ty nesmysly raději nejdříve prohlídnu sám, než je předám...
„Libore, nechceš nejdřív dojíst tu večeři? Budeš to mít studený jak psí čumák...“
Káravě prohodila paní Havlatová u večeře.
„Hmmm,“ zabručel její muž a otevřel Rybův sešit, který si přinesl v kabele ze školy domů.
Pitomec, pindu přes půl stránky a u toho nějaký... Tebe si, hochu, podám... O permutacích nemáš ani páru, ale na čmáranice máš času dost, jak vidím...
Jen zběžně prolistoval další stránky z druhé strany sešitu a překvapilo jej, že jsou pokryty vcelku úhledným písmem.
Á, to bude asi zeměpis, nebo co to ještě ti druháci mají...
JE NÁDHERNÁ!
Všiml si velkých písmen na jedné stránce a sešit zavřel, aby mohl konečně dojíst tu večeři.
Ó, Ryba a milostná psaníčka! To jsou mi novinky...
Když později ležel v posteli vedle své ženy, která si nerušeně četla knihu, díval se na strop, který potřeboval znovu vymalovat. Vzpomněl si na Rybu a jeho sešit a uvědomil si, že už ho nemá chuť dále prohlížet, dále si ho číst.
Taky mi bylo kdysi patnáct a i když je to už skoro čtyřicet let, tak si ještě pamatuju, co pro mě tehdá holky znamenaly. Taky jsem leccos psal...
Jen letmo hodil okem po své ženě, která ho nebrala na vědomí.
Čte si nějaký ty jejich Harlekýny, nebo Rosamundy, nebo jak se to...
Nato rázně vstal z postele a došel si do kuchyně, kde ze své učitelské kabely vyndal Rybův sešit.
„Co je zas, proboha?“ slyšel jen z ložnice svojí ženu. Když viděla, že si k ní do postele nese školní sešit, prohodila jen: „Ty si práci netaháš jen domů, ale už i do postele..."
Něco jí zabručel v odpověď, sešit si položil na noční stolek u postele a rozsvítil lampičku.
Nalistoval první stránku s drobným písmem a četl:
15.6
Stala se mi zvláštní věc, no nevím jestli zvláštní, no. Jel jsem ráno rychlíkem z hlaváče s těma cédama a. Jak vyjdu nahoru na ten perón, protože dole je to samá socka a bejt tam je fakt vopruz.
No, bylo teplo. A jak du po tom perónu, samože tam byla tma jak v prdeli, ono se tam sotva kdy svítí. Zas čumí Havlata...
Já jsem si pak všimnul, že tam vzádu na těch lavičkách s těma reklamama někdo sedí, asi nějaká ženská, vypadalo to.
A měl sem chuť na cígo a protože foukalo, tak jsem šel za ten sloup, což bylo blízko tý ženský. A jak tak kouřim, tak jsem si všimnul, že je to nějaká mladá ženská, skoro tak nějak jako já. Jenže jsem na ní samozřejmě nic nevyjel, protože nejsem jako ten kokot Macháčku, co hned na každou začne hulákat ty jeho
No, ale pak jsem jako dokouřil a řek sem si, že nebudu jako stát když vedle mě je lavička.
Tak jsem se tý holky zeptal, jestli je jako vedle ní volno, prosím vás, řikal jsem ji.
A vona že jo. Tak jsem si sednul vedle ní a vidím, že je to uplně nádherná holka s dlouhejma černejma vlasama, který pohladit musí bejt!
Seděl jsem tam vedle ní a nevěděl co říct, tak jsem si zapálil další cigaretu.
Nechcete cigaretu, slečno? Zeptal jsem se jí, protože mně bylo trapný na prázdným perónu sedět vedle krásný holky a nic neřikat... Kurva Havlata de...
Kurva, Havlata de...
Profesor v posteli zakroutil hlavou a napadlo ho, že když čte tohle Rybovo psaní, tak je to stejné, jako když jeho žena čte tu růžovou knihovnu.
Také jsou to vlastně vzpomínky na mládí a co všechno mohlo být...
Pokračoval ve čtení:
Ona se na mě pak votočila a mě to uplně dostalo, fakt jsem se tam málem složil, tak byla krásná!
Ale já mám jen Startky, řek jsem jí ještě. A v tu chvíli jsem nenáviděl fotra s tím jeho minikapesným. Ale vona, že to nevadí a vzala si ji vode mě. A jak jsem ji připaloval zapalovačem tu blbou vyklepanou startku, jí voněly vlasy, BOŽE MUJ!
Jenže pak bylo zase ticho, jen jsme kouřili a mně ani zaboha nemohlo nic napadnout, co bych ji měl říct. Normálně jsem se z toho vymejšlení zpotil. Pak přijel ten její vlak, co jel na druhou stranu než ten muj a já jen, JAKO UPLNEJ DEBIL, kdy bych ji zas moch vidět. Ale ona jen něco zatento, nerozuměl jsem jí a byla pryč.
BOŽE, jak já ji chci! Odjela a málem jsem po ní sebral ten vajgl a začal ho líbat, dóóó hajzlu, já bych jí celý tělo zlíbal, normálně bych ji sněd, sežral! Ale místo toho jsem jen pohladil rukou to místo, kde seděla...
Profesor Havlata dočetl první kapitolu a hlavu zvrátil na polštář.
Tak nevím, Rybo, jestli po nocích prohánět na nádražích holky bude to pravé...
Pustil se do čtení dalších kapitol.
Nevim.6
Já už z ní začínám magořit! Furt si představuju, jak se kolem ní začne motat ten debil Macháček a já mu dám do držky, jak na ní vyjede s těma svejma trapnejma kecama a---
Prohlížel jsem si stanice, na kterejch mohla vystoupit, ale je jich tisíc. Dneska jsem tam zase v tu nekřesťanskou hodinu byl, samozřejmě že vona ne, vonane, to sedí-
Byla tam o víkendu, do dalšího tisíc let! Doma už kecaj, kam to v tuhle dobu jako chodim! Normálně si řikám, jestli bych. No co bych ji měl příští týden jako řikat, koupil jsem jí čokoládu. TY VOLE, málem jsem koupil tu s tou modrou krávou. Na- tady máš a na tom ta kráva, ty vole, by bylo...
11.6
BYLA TAM! A bavil jsem se s ní! No, vona se mnou moc ne... Přijdu tam a ona na lavičce, jako byla minule. Dobrý den, můžu? Vytáh jsem Dunhillky a jednu jí nabíd, vona jen se usmála a nic, teda vzala si ji! Slečno, prosííím vááás, jak se jmenujete? Já jsem vám přines čokoládu, já DEBIL! NÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉÉ!
Prej a pročpak se ptáš, Eliška... A vy, teda Eliško, ty jezdíš někam na školu? Ona se jen usmála tak divně nějak... A pak zas ten pitomej vlak a já už musim a byla pryč...
Eliška, Eliška, to je nádherný jméno! Jako vona, měla minisukni, nebo takovou jako
Paní Havlatová zavřela rozečtenou knihu a zhasla lampičku na své straně postele.
„Ty, nechceš toho už nechat?“
Jó, Rybo, tak s tou bych si typnul, že ti moc pšenka nepokvete...
Profesor Havlata se začetl, že výtku své ženy ani nepostřehl. Otočil další stránku sešitu, na které byl velký kosočtverec s čarou uprostřed a u toho nějaké klikyháky.
No jestli je tohle jako ten perón, kde se tento... Jó houby, to je... No jo, to je čéjé, to je asi k češtinářce...
Další kapitola byla kratičká, bez datumu a oddělená od ostatního vodorovnými čarami. Písmo bylo horší a profesor ho jen stěží rozluštil.
Ona ta Eliška, mě teď napadlo vo chemii, že vona to asi bude-
No kurva, že jo... Ale nejhorší na tom asi bude to...
Že mi to jako nějak nevadí, já ji stejně miluju a teď je mi jí ještě navíc líto, jestli má nějaký problémy doma, třeba ji do toho nutěj, nebo tak... Nemůže jí bejt víc jak 18. Já bych na ni chtěl bejt hrozně hodnej a jako furt něžnej!
Havlata si naklepal polštář pod hlavu, protože ho začínala brnět ruka, kterou si hlavu podpíral a obrátil další stránku sešitu.
Stejně jeden těm mladým do hlavy nevleze, v lavici sedí jak...
29.6
Dneska jsem Elišku pozval do pizzerie, jenže vona že nemá čas, že musí jet, že jindy a podobně. Sakra, řikám si kolik jich, s kolika se tó a koukám na ty její vlasy a tu namalovanou pusu, napadlo mě, jestli bych na ni měl. Ale O TOMHLE mezi náma nepadlo ani slovo a je to tak lepší. Dokonce jsem ji viděl poprvé se zasmát! Nějakýmu mýmu blbýmu vtipu...
Mně by se líbila stejně víc, kdyby nebyla zmalovaná a kdyby byla obyčejně vohozená. Taky sem jí to řek, vona se na mě pak tak zadívala, tak vážně.......až se mi tó.
Normálně jsem ji vzal za ruku a ona nic. Jo, řekla jen, co by na to asi řekli tví rodiče, kdyby věděli...
Já jí hnedle řekl, že na rodiče seru, ale to se hned zamračila a tu svou ruku z těch mejch...
A za chvíli byla zas fuč. Musím se s ní setkat někdy ve dne, ten nádr to je hrůza děs!
Chtěl jsem její číslo na mobil, ale nedala mi ho, prej proč a ... JE NÁDHERNÁ!
Napadlo mě ji stopovat, ať vidím s jakejma, ale nevim v kolik přijíždí a doma je to už teď naprosto v... Ó a už je tady ta megera učitels-
30.6
Dneska jsem se zařek, že s ní na tom hnusným peronu už nebudu a že ji zatáhnu aspoň někam na kafe. Koupil jsem jí takovou malinkou knížečku v papíráku
Neodvážil jsem se o lásce, aby to nevzala jako... Tak to bylo o mládí, nebo co. A ONA NA TOM HNUSNÝM NÁDRU, to mě fakt dostalo. Takovej výraz, to se nedá popsat!
Když přišla, tak se na mě zamračila a furt se tak divně natáčela, měla hroznej, teda na holku hroznej monokl na prav
Taky mi řekla, ať už za ní nechodim, že si nemáme co říct. Já ti toho mám strašně moc co říct, skoro sem na ni vykřik, ale vona byla ten den taková vzteklá, jakopodráždě taková na všechno nasraná, tak jsem šel...
14.7
Jó, Eliška. Chtěl jsem napsat moje, ale je to vůbec možný? Může to vo sobě někdo říct?
Neviděli jsme se 14 dní a já už se bál, že- co jako, že už nebude jezdit...
Šlapat? To je strašný, já bych jí dal všecko co mám, aby byla šťastná! Ale byla včera taková divná, furt jen seděla a byla taková no divná...
Tyvole- no, do... Jo, byla jako sjetá!!!
Když si vytahovala cíga z kabelky, tak jí vypadnul hřeben na zem a zlomil se, hned jsem jí říkal, že ji koupim novej stejnej, ale vona-doprdele určitě byla sjetá, jestli začne s tímhle...
Jééééžišmarjá, Eli...
Pan profesor dočetl poslední řádky a povzdechl si.
Tak konec... No asi může být rád, že mezi nimi k ničemu nedošlo. To by si mohl také ošklivě odskákat... Ne, počkat tady má ještě něco připojeno...
Za posledními řádky, které dočetl, byla zase jen spousta čmáranic. Ale z posledních řádků na konci stránky se to drobné písmo ohébalo a šplhalo po okraji stránky vzhůru.
Pan Havlata si protřel oči, které ho už ze čtení naškrábaných písmenek bolely, a četl dále.
9.7
Připadá mi to už sto let, co jsem naposled s Eli mluvil, přestala jezdit tím jejím vlakem a
Včera mě cosi popadlo a začal jsem prolejzat ten hnusnej nádr, já na ni stejně furt myslim a pak mě to zarazilo na místě, že sem uplně zkameněl.
Stála tam s těma nejhnusnějšíma šmejdama, takový starý chlapi socky, koukám na ni, setkáme se pohledama, vona obličej o 10 let starší. Vypadala jak ty fetky, co sou Jen mě přejela vočima, vůbec nic se jí v těch jejích krásnejch kurevskejch vočích nemihlo, nic jen mě přejela pohledem a zas k těm chlapum. Vypadala mnohem hůř, než
Přijdu domu a čumim na poličce leží kus toho jejího zlomenýho hřebenu, tak nějak vypadal uplně stejně jak vona, do prdele, až mi z toho vyhrkly slzy do vočí.
Profesor Havlata otevřel první ještě čistou a nezohýbanou stránku Rybova nového sešitu matematiky a spokojeně prolétl očima úhledně napsané vzorce Variací.
„Mám se podívat z druhé strany? Zase láska z nádraží?“ klidně řekl a otočil se na Rybu, který stál u katedry. Hoch se celý naježil a profesor se na něho spokojeně podíval.
No, no, vždyť jsem tak moc neřekl...
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
98.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 16 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 44 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 61 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|