» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Charakter člověka je jeho osudem."

Hérakleitos

počet přístupů: 2140774

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303439 komentářů :: on-line: 11 ::

:: Chvilková záležitost ::

Kaunaz Isa	publikováno: 21.05.2008, 6:37


	Stáli naproti sobě. Nic o tom druhém nevěděli a navzdory své zvědavosti, skrývali zkoumavé pohledy za namátkové testování existence zeleného panáčka signalizujícího… Konec. Stáli naproti sobě, každý na jiné straně ulice. Přišli, aby počkali, až blikne ta správná barva a oni zas budou moci jít dál. On do knihkupectví, aby se ujistil, že nové číslo Garfielda opět nepřišlo. Ona domů. Bylo horko. Šílené horko, nesnesitelné kolečko na nechutně modrém kusu papíru sem tam pošpiněného bělobou. Jako by si bohové psali tajné vzkazy na oblohu a vzápětí je znehodnotili, aby snad nějaký smrtelník nepoznal, že se nejedná o obyčejné mráčky. Kdesi visel strach z deště, příliš vzdálený realitě a přesto oprávněný. Z takového horka jsou jenom úžehy a bouřky, vzpomněla si na dědečkova slova. Ani nevěděla proč. Vždycky měla ráda sluníčko a teploty vysoko nad nulou. Mohla si nosit, co chtěla. Nebylo to tak, že by neměla ráda zimu, ale slunce… Ano, slunce. Věděla, že jestli potká někdy svého sen, bude to v době, kdy všechno kvete. Slunce symbolizovalo život. Auta kolem projížděla s nezájmem svých pasažérů. Lidé někam spěchali. Obyčejný den, jakých ve svém životě potkáte spoustu. Obyčejný, zdánlivě ničím nezajímavý den. Ale když se nad tím zamyslíte… Horko. Bylo mu strašné horko. Cítil, jak se pod černým tričkem potí. Nebylo to tak strašné, občas kolem něj proletěl studenější větřík a ochladil ho. To je přece hlavní funkce potu, ne? Ochladit tělo. Těšil se, až se jeho nohy dají zase do pohybu. Když šel, necítil horko, pot, ani lidi kolem. Jeho mysl si odcestovala jinam. K uším. Mohl lépe vnímat hudbu, kterou poslouchal. A netrpěl výčitkami, že tím možná své okolí trošku obtěžuje. Nic. Jenom to. Červeně oblečená postavička na semaforu se vysmívala všem. A nepomohly ani šeptané výhružky. „Já jenom tak neodejdu,“ říkala. „Mám vás ráda. Vím, že čekáte na toho druhého, ale teď jsem tady já.“ Možná nemá radost z toho, že ji nikdo nemá rád, že všechny jenom zdržuje, napadlo ho. Co bude dneska k obědu? ptala se sama sebe. A najednou… Zelená, konec. Další relativně fádní den pokračoval, a i kdybyste se ho tisíckrát ptali, zapře, že se někdy někde zastavil a dovolil někomu nad ním přemýšlet. Garfield nepřišel a k obědu byla včerejší večeře. Ale víte, jak to lidé říkají… Zítra je taky den. Většinou mají pravdu.


celkové hodnocení autora: 97.2 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 10		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: 1.0		tisk příspěvku

počet komentářů: 11		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 40		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Arvinej	29.10.2008, 18:43:41

naprosto obyčejná chvíle, podaná tak, že je nezapomenutelná. možná na tohle téma už toho bylo napsáno víc, ovšem tohle mě uchvátilo.

Alan de la Pont	22.05.2008, 22:28:24

Až na nějaké to kostrbatější vyjádření ("Obyčejný den, jakých ve svém životě potkáte spoustu.") to nebylo špatné. Takový obyčejný den, ale když se nad tím zamyslím... (tak mě nic nenapadlo).

Adrastea	21.05.2008, 15:14:08

Pomíjivost... Achich, mám teď takové nepříjemné asociace... Jinak větu: "Garfield nepřišel a k obědu byla včerejší večeře." bych klidně nechala zarámovat. Ale vlastně by to šlo zarámovat celé, je to takový krásný obrázek... :)

synthetic darkness	21.05.2008, 15:09:18

Četla jsem již několikrát a nejspíš si to ještě párkrát přečtu, protože je to prostě kouzelné :-) (plus samozřejmě všechny ty charakteristiky zmíněné přede mnou)

Te Bi	21.05.2008, 14:44:06

"Obyčejný, zdánlivě ničím nezajímavý den. Ale když se nad tím zamyslíte..." - Tohle jakoby na mě koukalo už od začátku a když to člověk najednou uviděl... bílý na modrým, "z úst autora"... Skoro jsem se lekla. :) Je to perfektní.

Traci	21.05.2008, 14:43:34

Jisté chvilky v nás umí zanechat docela zvláštní pocit, kterého si v dané chvíli ceníme, a který obdivujeme..a přeci si na něj později (většinou už) nevzpomeneme. Ironie..příjemně klidné počtení..

OH	21.05.2008, 13:02:38

zdar, mám teď před obědem trochu slabší chvilku, a tak mi to připomnělo kovbojky ala V pravé poledne, Tenkrát na západě ap. Líbilo.

estel	21.05.2008, 12:49:45

Vánoce se dneska předběhly! Všechno už víš, takže jen znovu smekám. Paráda.

Šíma	21.05.2008, 12:46:38

Slůvko "hezké" je dvakrát převařeným čajem, bylo to "krásné" a líbilo! Ten semafor byl hezky včleněn do děje i textu (možná už ani nevím, co píšu a také hezky blábolím)! :-DDD Jednička! (*) P.S. I s hvězdičkou, snad všichni v duchu tiše doufáme, že zítra bude nějaké zítra (ti, kteří mají pro co žít určitě) a nikdy není tak blbě, aby bylo ještě hůře (patrně jde o slova nějakého pragmatického pesimisty, který viděl vše černě)... Život je totiž plný náhod a životních nabídek, které přicházejí nečekaně (v ten nejnevhodnější moment) a jen málokdo je dokáže (plně) využít! ;-) Ne že by se k Tobě tento text nelíbil, ale skoro jsem se lekl a ještě jednou se vrátil ke jménu autora (mrkám na Tebe svým očkem a přeji další literárně povedené počiny - ne že by ty jiné nebyly docela povedené) :-DDD

čuk	21.05.2008, 10:33:31

Nádherný text. Poezie smíšená s všední realitou v náhle zastaveném čase. Jako mikropovídka s několika pointami i úžasně citlivá (neber to, jako kompenzaci za to, že jsem si dělal legraci z tvé štětky). Fakt mě text docela dojal a osvítil budooucí scenérii čekání "na zelenou" myšleno i metaforicky.

amazonit	21.05.2008, 6:37:16

příjemná, taková zcela obyčejná momentka, která působí neobyčejně, zvláštně pohádkově, ale takové pohádkové chvilky prožíváme denně a zapřeme je, nevšimneme si jich, ponořeni do sebe, do svých světů ohraničených našimi myšlenkami...