obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Pít bez žízně a milovat se kdykoli, tím se člověk liší od jiných zvířat."
Pierre-Augustin Caron de Beaumarchais
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Když nás opouštějí múzy... ::

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Hra se slovy...
 redaktor Šíma publikováno: 21.05.2008, 15:40  
Jsem si vědom skutečnosti, že jsem všem skálopevně slíbil, že se již nechytím tohoto tématu, které se týká „tvůrčího psaní“. Situace je taková, že mě nechaly mé múzy ve štychu a mě nezbývá nic jiného, než-li se nechat znemožnit v dalším dílku, které se týká literární tvorby. A co se týká onoho rčení, nebo snad bajky, kdy se onen kozel stal zahradníkem, pak na tomto místě platí jako ušité, prostě sedí, jako dětská prdelka na nočníku (podrobnosti raději vynecháme)...
 

/Existují vůbec múzy?/

Vážení přátelé, ano! Tedy, ne že by múzy skutečně existovaly (pokud skutečně existují, doufám, že mě neproklejí), ale raději se budu jistit na všechny strany. Pokud věřím (jako autor) na skřítky Překlepníčky, kteří mi do textu nasypou spoustu hrubek a překlepů, proč bych (jako autor) nemohl také věřit na existenci tak éterických bytostí, jakými múzy dozajista (bezesporu) jsou. Pokud jsem je naštval tvrzením, že nejsou, musím si to u nich nějakým způsobem vyžehlit.

Ale neodcházejme od zadaného tématu. Jejich ne-existenci jsme si již vysvětlili... Že ne? Že se na jejich tvorbu (či spíše flákání) stěžují autoři, kteří buď to neumějí psát, nebo jim to nejde? No, to ano, ale nepleťme si totální břídily na literárním poli s ubohými múzami, které sice hustí do dotyčných umělců své nápady, jako najaté, ale výsledek je jaksi dopředu (a zcela) nejistý... Čili? Naučte dřeva tančit, prý to jde, ale ta práce?

Patrně se každá múza specializuje na určité téma (nebo žánr). Některé sedne sci-fi a jiné horor, nebo fantasy. Některé mají rády lechtivější téma, ale musíme si dát pozor, abychom neodbočili k těm divoženkám, pardon, múzám, které jsou již za svým zenitem a mnoho té esenciální krásy, třpytu a jiskření, nepobraly... Proč je zmiňuji? Protože se nezmohou na nic jiného, než-li na druhořadou červenou knihovnu a to se, vážení přátelé, nedá vůbec číst...

Pořád v ně nevěříte? Věřte, protože kdyby se neflákaly, nezačal bych psát tento článek, neboli stať, či co to vlastně je! Pokud se ptáte, který ďas mi vlastně našeptává tento text, pak vám musím říci, že to opravdu nevím... Ale k věci, než mi tu (jako čtenáři) všichni usnete! Nezapírejte! Slyším vaše hučící mozkové závity, které se marně snaží pochopit podstatu a účel tohoto textu a vidím vaše nevěřícné oči, které tiše říkají, že ještě neviděly takový nebetyčný blábol!

/Co s múzami?/

Začátkem každého literárního díla bývá nějaký nápad (vnuknutí). Nápadů se po světě (kolem nás) válí spousta. Stačí se jen sehnout a začít psát. Není problém o něčem psát a zaplnit třeba několik stovek stránek tlustý svazek, problémem většinou bývá ten, kdo to asi tak bude číst? Pokud se tento text číst vůbec dá! Potom se nedivte, že si každý třetí (nebo druhý) autor trhá vlasy z hlavy a ptá se pánaboha, nebo všech svatých, proč? Proč jeho díla nikdo nečte, když se tak strašně snaží, dává do psaní celou svou podstatu (celou svou bídnou existenci), nejí a nespí a jen zuřivě buší do stroje...

Pokud bych nyní řekl (napsal), že za to mohou jen ty zpropadené múzy, byl bych prachobyčejným alibistou (doufám, že mě žádná ta umělecká děva neslyší, jinak si už ani nevrznu). Nápad je jedna věc a jeho realizace je věcí jinou. Záleží, na jakém druhu díla právě pracujete. Takový historický román by se měl (alespoň z části) opírat o skutečná historická fakta. Pokud jde o fikci (z jakéhokoliv prostředí, kde tolik nezáleží na faktech) je situace mnohem snazší a autor si může pustit svou fantazii na špacír, aniž by se musel obávat, že se stane obětí vlastního bludu a uvede v omyl také své čtenáře. Nebudete mi to věřit, ale také já jsem alespoň jednou své čtenáře tak trochu popletl (a to nepíšu pod vlivem omamných látek, i když bych to mohl po vzoru starých mistrů vyzkoušet).

Proč tu píšu o chlastu a jiných látkách na probuzení múz? Možná není žádná múza střízlivá, když sedí nestydatě vedle nás (možná i hanbatě leží vedle) a našeptává nám svým sladkým hlasem, co máme napsat na papír (či obrazovku počítače). Pokud jde o jedince ženského pohlaví (myslím tím autory), nejsem si jistý, zda-li existují také oni múzáci (čili éterické bytosti mužského pohlaví, nepleťte si prosím pojmy – samotný éter má také hypnotizující účinky, používal se jako narkotikum, ale nemá s múzami nic společného, kdo by mohl psát v bezvědomí, že). Kde jsem to skončil?

Omlouvám se za malou okliku. Čili, pokud jsou nám ony ženštiny (nebo mužíci) nakloněni, je to fajn, ale nesmíme si pak po sobě své dílko řádně přečíst a prostudovat, neobsahuje-li nějaké faktické (historické, věcné, technické, nebo jiné) nesrovnalosti. Ono, ač je to k nevíře, se dá i na tom nejjednodušším příběhu zkazit, co se dá... Nepochybujte, sami jste toho právě svědky a toto dílko je tomu příkladem. Jelikož píšu páté přes deváté a duše ve mně spí, nemohu vám zaručit patřičný výchovný (nebo jiný) dopad tohoto díla na vás (jako čtenáře). Raději budeme pokračovat v zadaném tématu a vrhneme se na další problém (nebo spíše zamyšlení – otázku), co dělat, když múzy spí – neboli chrápou.

/Co dělat bez nich?/

Pokud se mě chcete zeptat, jak si naklonit všechny ty tiché a nezištné našeptávače, pak vám musím (sice nerad) říci pravdu: Nevím to a netuším! Proč potom píšu tyto řádky? Proto, abych se vám pokusil alespoň malinko nastínit fakt, nebo spíše postup, jak se obejít bez nich! Že jsem hotový šílenec? Možná ano, který normálně (logicky a rozumně) myslící člověk by se vrhl do tohoto tématu? Že vypadám jako blázen (nebo snad šílenec)? Možná ano, ale čert to vem! Když už jsem se do toho pustil, nezbývá mi nic jiného, než-li tuto bitvu statečně dobojovat až do konce (tuším, že na mnohých náhrobcích bývá napsáno: odpočívej v pokoji)... Uvidíme, ale i tak tuším, že s múzami se žádná bitva vyhrát (natož svádět) nedá! O tom, jak nás svádějí múzy, raději pomlčím...

Abych vás nevodil dokola v onom pomyslném kruhu a nešel s kanónem na vrabce, pokusím se jít na věc (dobýt pevnost) a doufat, že buď zvítězím, nebo padnu (čest padlým a sláva poraženým), co s vítězi? Ti si své vychutnají po svém... Máme tedy nápad (prvotní myšlenku), ale marně hledáme, jak bychom ji, co nejlépe, zpracovali! Marně civíme do papíru (třeba i toho imaginárního), v noci nespíme, nemůžeme jíst a naši blízcí si myslí, že jsme se snad i zamilovali a dotyčná (dotyčný) nás nechce, ale chyba lávky... Jsme přeci autory, kteří se marně snaží zplodit své (možná i životní) dílo! Je to k vzteku, že ano? Ano je, ale nebudeme se kvůli tomu přeci věšet!

Pro začátek stačí si jen napsat na papír onu prvotní myšlenku a připisovat k ní všechny nápady, připomínky a postřehy. Někdy také pomůže na tento problém nemyslet, přestože se do hlavy (i do samotné myslí) vtírá, jako by šlo o nějakou skutečnou milenku (milence) a snaží se s námi imaginárně obcovat (někdy za každou cenu), jako by jí (jemu) nezáleželo, na našem duševním zdraví. Vždyť nám všem jde o jednu věc, napsat z ničeho něco velikého, nebo malého, menšího, prostě něco, co se bude líbit, co nadchne a potěší, pobaví, poděsí a tak podobně...

Nápady jsou tedy na světě (včetně poznámek v podobě deseti kilogramů popsaného papíru), ale výsledek je k ničemu! Ano, vážení, chybí to hlavní: múzy (nebo múzáci, chcete-li). Pokud chcete znechuceně odejít od tohoto dílka, můžete, možná je jeho četba jen ztrátou času a nic vám nedá, ani nic nevezme (až na ten čas, který je k nezaplacení). Ve svých minulých dílech o tvůrčím psaní jsem už zmínil kde co a zabýval jsem se kdejakými problémy. Nemíním se zde opakovat a unavovat vás poznámkami, jak psát svá dílka, jak si rozvrhnout text (včetně samotného děje), jak oživit postavy, dát jim charakter a vtisknout jim jejich nezaměnitelnou tvář (čili život), jak používat přímou řeč a popis děje (včetně místa, osob a podobně). Tady jde přeci o něco úplně jiného!

O co? O talent? O píli? O zpracování? O úsilí? O štěstí? Ale kde že! Jde tu přece o onen hlas, který vám hluboko ve vaší mysli (hlavě) našeptává, jak by měl samotný příběh (nebo dílko) vypadat. Pokud tento hlas zmizí, je po legraci a nastává doba temna, nebo spíše hrobové ticho, po kterém následuje ještě hlubší zděšení autora, jeho nadávky, spílání rukou, prosby, včetně ujištění, že bude již hodný (dotyčný autor). Pomůže to? Nikoliv! Už se mi také nejednou stalo, že jsem ve svém příběhu totálně zamrzl a nepomohla by mi ani ta svěcená voda...

Obávám se, že právě v tuto chvíli směřuji k tomuto bodu, ze kterého není návratu a hrozí, že se toto dílko nikdy nedočká svého vydání (čili publikace), protože jako autor neshledávám jeho existenci za opodstatněnou. Že se potutelně usmíváte a ožili jste? Čekáte, jak se s touto skutečnosti (jako autor) vypořádám? Co udělám? Zalezu do kouta a dám se do pláče? Mrsknu zlostně s klávesnicí počítače, nebo vytrhnu přívodový kabel ze zásuvky? Zajdu se opít? Přestanu psát? Pokud mi dojdou slova (i samotná inspirace), pak určitě ano a mnozí z vás jistě souhlasně přikývnou! Ať už toho ten člověk nechá, stejně je to o ničem!

Je to tady! Múzy jsou v tahu... Pozor! Teď! Není o čem psát! Zatraceně...

/Co teď?/

Máme hned několik možností (toho, že píšu, si nevšímejte – dělám to prostou silou vůle – a abych vše uvedl na pravou míru, má vůle je naprosto slabá):

- můžeme zůstat tiše sedět a čekat, že nás něco napadne;

- můžeme odejít a hodit vše (svou několikadenní, nebo jen několikahodinovou práci) do koše, ať už toho skutečného, nebo jen imaginárního;

- můžeme začít nadávat na autora tohoto článku, že začal své nepřijatelné a nepodstatné řeči o múzách, kterým jsme nakonec také uvěřili;

- můžeme jen mávnout rukou s tím, že zítra je také den a že nás (snad) něco napadne;

- nebo můžeme dělat úplně něco jiného.


Že jste z toho celý tumpachoví a nechápete vůbec nic? Souhlasím s vámi, také nic z toho, co jsem doposud napsal, nechápu! Píšu proto, že nemám dohromady co publikovat a tak jsem se vrhl znovu na své oblíbené téma, které na čas zůstalo ležet někde v koutě, tedy na téma tvůrčího psaní! Tento výtvor je ukázkou toho, že ne všechna dílka, která kdy napíšeme jsou ke čtení (jak už jsem se někde na začátku zmiňoval o autorech, kteří sice píší, ale jejich dílka jsou čitelná – umělecky – jen s hlubokým sebezapřením). Pokud cítíte v celém textu jakýsi patos, nebo snad ironii, pak se nemýlíte, autor tohoto dílka zde paroduje sám sebe, nic jiného mu ani nezbývá...

/Jaká je tedy pointa?/

Pokud jste tento text dočetl až sem (na toto místo) pak vězte, že se dá napsat text, aniž by měl nějakou literární (nebo jinou) hodnotu. Múzy, ať si dál tiše dřímou (chrupkají), ano, jde to i bez nich, ale je to dřina! A abyste neřekli, že jste se celou dobu nebavili, dám vám sem na samotný konec malou ukázku toho, co člověku dokáže našeptat múza, která není právě při smyslech. Jako autor píšící své laické postřehy o tvůrčím psaní, vám děkuji za vaši pozornost a doufám, že jste při čtení tohoto textu nezestárli, nezešedivěli, či snad nepochytili (nezískali, či nenabyli) nepřekonatelný odpor k tvůrčímu psaní a čtení dílek jiných autorů, to bych opravdu nerad!

/Ukázka:/

(omluvte, prosím, onu „hornickou mluvu, ale osoby mluví, jak jim huba narostla)

"Co děláš?"

"Tlačím!"

"A nebojíš se, že se posereš?"

"Bojím!"

"Tak proč to děláš?"

"Nevím, prostě tlačím!"

"Aha..."

"Hele, nekecej debile a pojď mi s tím zatraceným vozíkem taky pomoct!"

"Říkám, žes měl raději táhnout, než tlačit..."

"Jestli mi nepomůžeš, táhni do prdele... Tlačím, vozík nemá ojku, ani jej není za co chytit!"

"Hm..."

"Tak co, pomůžeš mi tlačit, nebo potáhneš?"

"A za co? Když říkáš, že tu vpředu nic není..."

"Kurva, ty jsi ale debil!"

"Že jo? A to jsem se dneska cítil tak dobře! Kam to táhneš?"

"Netáhnu, tlačím!"

"A kam?"

"Do prdele, ty debile! Stojíme v kopci a já to už dlouho neudržím!"

"Tak to pusť!"

"Jsem skoro u vršku, to budu ten vozík tlačit znovu do kopce?"

"No..."

"Kurva!"

"Tak já ti pomůžu!"

"To to trvalo..."

"Hej, rup!"

"Kurva, co děláš?"

"Tlačím, ne?"

"Ale ne proti mně, proč jsi vpředu?"

"Ty jsi přeci říkal, že mám jít dopředu..."

"A na co, asi?"

"Abych tlačil!"

"Do kopce, idiote, ne z kopce! Chceš mě zabít?"

"Nechci!"

"Tak proč to děláš?"

"Mám tě rád..."

"Neříkej!"

"Vážně..."

"Tak proč mi nepomůžeš tlačit?"

"A kam?"

"Dopředu! Do kopce! Do prdele, já už nemůžu..."

"Aha, tak si odpočiň... Na chvíli..."

"Tak podrž vozík!"

"Proč jako?"

"Aby nesjel dolů... Z kopce!"

"A co je v tom vozíku?"

"Hovno, co je ti po tom?"

"Nic, jen tak se ptám..."

"Tak se neptej!"

"Aha... Pozor, vozík!"

"Kurva, co děláš.... To abych ho zase táhnul nahoru! Díky za pomoc, kurva!"

"Není zač, rád jsem pomohl! Ty poslouchej, proč se s tím vozíkem taháš do kopce, když je v něm to hovno?"


/Konec? Raději ano.../


 celkové hodnocení autora: 96.6 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 12 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.1 uložit příspěvek 
 známka poroty: 1.0 tisk příspěvku 
 počet komentářů: 38 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 56 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Dandy518 01.08.2014, 1:21:08 Odpovědět 
   06. 07. 2014

Tolik zbytečných keců se zde sešlo. Zabalených do docela čtivé formy. Nebýt závěrečné ukázky, zhoršil bych tu známku.
 ze dne 01.08.2014, 14:35:14  
   Šíma: Zbytečných keců? No, jo, jsem prostě ukecaný, ale snažím se to omezit. Dík za zastavení a komentík.

P.S. Snad Ti nejdu příliš na nervy! ;-)
 Amater 17.10.2009, 19:04:41 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Amater ze dne 17.10.2009, 18:21:48

   Je to tím, že je to téma nám všem blízké, ke kterému bychom se měli vyjádřit, předat si zkušenosti a vůbec. Mě to oslovilo velmi hodně, proto jsem se trochu rozepsala. Jsem ráda, že někdo o tom napsal. I když nejsi určitě jediný.

A na úhlu pohledu vždy záleží, protože to dává povídkám i příběhům svou originalitu. To jak se každý z nás na to dívá. To, co jsme za roky naší existence nasbírali, to se odráží v povídkách. A samozřejmě i naše fantazie, sny a touhy. To vše dělá každou povídkou originální.
Pak už jen to, jak to umíme podat. někdo to podá lépe, někdo hůř. Ala takový je život.
 ze dne 17.10.2009, 19:09:47  
   Šíma: Pěkný postřeh, připadám si "takhle malinký"! Hezké! ;-)))

P.S. U Tvého posledního textíku (Setkání 4), neudělal jsem z Tebe zase kluka? Ono ten nick k tomu hodně svádí, takže pokud jsem Tě tituloval zase jako chlapa a ne dívku (ženskou) tak se omlouvám, normálně mě to před chvíli napadlo... :-DDD Díky za přízeň a měj se hezky, šíma šmovič. ;-)
 Amater 17.10.2009, 18:21:48 Odpovědět 
   Zdravím opět po dlouhé době,
tohle by asi měla přečíst jedna ze saspi. Ale to nic.
K múzám. Já jsem měla múzáka. Opravdu je to tak. Byl dokonce živý. Sranda co. Psala jsem pro moji múzu a píšu ještě teď, co už je pryč. Snažila jsem se ji hýčkat do posledního okamžiku, a co chtěl napsala jsem. Nic nebylo možné, žádný žánr nebyl nemožný. Chtěl to, napsala jsem to. Nechci to, chci tamto. Není problém, jen řekni co chceš. Stačila jen poslaná pisníčka, náznak a já výmýšlela příběhy. Byly to nejkrásnější dny v mém životě.
Podle mě múzy existují. Jsou to lidi, kteří ti naslouchají. většinou stačí jen to. Pokud takovou múzu najdete, hýčkejte ji.
jelikož jsem neměla nikdy zásek, nemohu v tom nijak radit, ale myslím, že je důležité psát. Nečekat na tu geniální myšlenku, ale napsat něco. Jak jsi napsal příběhy se válí na každém rohu. Máš pravdu. Což už jen otevření oči není příběhem, zápletkou?
Jen je vidět a nezavírat před nimi oči, jen proto, že jsou obyčejné.
Výsledek prostě psát a nečekat až se nápad dostaví. 99 procent se skládá psaní z toho, že sedíš a píšeš slovíčka k sobě. Teprve tyhle slova dá tvar tvému příběhu. Některým jde to lehší nebo hůř, ale s múzou/tím kdo tě vyslechne a zajímá ho to/ je psaní lehčí. Možná se mýlím, ale takhle to vidím

A teď jdu ti umýt hlavu za črevenou knihovnu. Ano, oproti jiným autorům jsem její zástankyni a víš proč? /mimochodem říše je jeden velký červený román/ Z toho důvodu, že červená knihovna musí jít číst. Musí plynout lehounce aniž zatěžovala mozkové buňky čtenáře. Proto je tak úspěšná. na ni si totiž procvičíš přímou řeč, protože to je jím základem, uvidíš jak dát zvraty, aby se čtenář bavil. Nejléep se naučíš milostné scény. Opovrhovaná a kupovaná. Já ji četla a pár autorů je opravdu skvělých. A i našla jsem tam informace například oblečení a různé věcí, zajímavosti. Proto neháním červenou knihovnu a neberu ji jako spodinu literatury. Ono napsat cokoliv, co se čte už je těžké.

Takže se omlouvám za svůj výlev, ale nahrál jsi mi na to.
Ve výsledku pointa. Pokud tě to baví piš. POkud ne, najdi si jinou činnost. Ale pokud nepíšeš, že nemáš nápad, múzu je to jen výmluva. Ono jde to i bez múz, ale chybí v tom radost. Je to těžší rozhodně.

Miluji příběhy, proto je píšu.

1 i když ta závorky mi daly zabrat. Nemiluji je. Dává vůbec to smysl, co jsem napsala?
 ze dne 17.10.2009, 18:33:24  
   Šíma: Ahoj, děkuju za extra-super-komentář! ;-))) Když se nad ním pozastavím, tak musím přiznat, že smysl dává, hihi, přestože vypadá na první pohled všelijak! Děkuji moc, asi jsem Tě svým textíkem opravdu malinko vyprovokoval, protože jsem četl a četl a nevěřil svým očím... Ale stále jsem jen pokyvoval hlavou, ano, ano. Záleží na úhlu pohledu každého z nás a na názoru každého z nás a každý z nás jinak píše a nic nejde zevšeobecňovat... No, snad jsem tento textík příliš netento, ale zdá se, že hodnocení je kladné (jednička zahřeje, přestože by byla i dvojka dobrá)! Ještě jednou dík a hezký večer přeji. Tvůj koment je takovým výlevem (co na srdci to na jazyku), ale stojí to za to!!!! ;-)))
 Svetla 23.06.2008, 11:13:30 Odpovědět 
   Jednička je za ten závěrečný dialog. Jinak mě to taktéž moc nezaujalo. Místy je to takové rozvláčné.
 ze dne 23.06.2008, 13:52:35  
   Šíma: Díky i za to! :-DDD Jsem rád, že alespoň něco zaujalo! ;-)
 Vanessa Kuzníková 23.05.2008, 14:35:30 Odpovědět 
   Co k tomu říci, nějak mě to nevzalo. Asi mám špatný den. Ale na múzy věřím. Panáč bez nich bych asi napsala hovénko.
Po ulic kráčí Zdeněk a je celý od písmenek.
Vpředu, vzadu, prostě hrůza,
posrala ho v letu múza.
 ze dne 23.05.2008, 14:50:05  
   Šíma: :-DDD

Že Tě to nebralo? ;-) To neva, díky za hezký (rýmovaný) komentík! ;-) Chudák "písmenkový Zdenda"... Hezký den a díky za zastavení! ;-)
 estel 22.05.2008, 21:20:54 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 22.05.2008, 19:19:07

   Nechtěla jsem snad naznačit, že by ostatní komentovali zle, to rozhodně ne. Spíš jsem te pocit měla ze svého komentáře. Píšu svůj názor a jen svůj názor, který je tentokrát bohužel takovýto.
U vykřičníků mám opravdu problém s intonací. A neříkej mockrát, že tečka je jalová, aby si to náhodou nepřečetla Adrastea :-)
Měj se krásně a někdy určitě zase pod Tvým dílem...
 ze dne 22.05.2008, 21:50:04  
   Šíma: :-DDD Provedu (viz tečka)!!! Nic jsem neřekl... ;-)

P.S. Ještě jednou dík. ;-)
 estel 22.05.2008, 19:19:07 Odpovědět 
   Ahoj Šímo. Po nějaké době (ano, cítím svůj veliký dluh vůči Tvým dílkům – cítím a omlouvám se za něj) zavítala jsem k tvému textu. Ohlasy pode mnou jsou kladné (soudím tak alespoň podle známek, komentáře jsem nečetla), já si ale přesto tentokrát dovolím být trochu kritická (snad jsem dílko nepochopila správně – stát se to může).

Ze všeho, co jsem od Tebe zatím četla, jasně vyplývá, že Tvojí nejsilnější stránkou je humor. V předchozích textech jsi mne k smíchu donutil často. Proto jsem jen nevěřícně zůstala zírat, když jsem zjistila, že ses této své převahy a výhody jednoduše vzdal a pustil ses do něčeho jiného. Krom toho jsem hořce litovala, že sis nevybral jen jednu myšlenku a nerozvinul jsi ji více, že poskakuješ od jednoho k druhému a na ničem nezůstaneš sedět tak dlouho, abys to dotáhl do konce a do vypointování. Samotný závěrečný dialog je zábavný, vracíš se trochu k tomu, na co jsem od Tebe zvyklá, ale k předchozímu textu moc nepatří, nenavazuje, dodává tak na roztříštěnosti a necelistvosti. Vím, že je to celé zamýšleno jen jako taková oddychovka, ale i tak bych si představovala jasnější a čistější formu a myšlenku.
Píšeš o tvůrčím psaní na serveru, kde se jím každý zabývá – proto bych si představovala něco ohnivějšího a palčivějšího.

A pak si neodpustím poznámku – vykřičníky. Já vím, že víš, ale vědět nestačí. Už se to řeší takovou dobu a pořád nezmizely. Pro mě je to problém, protože texty čtu tak, jako bych je četla nahlas… a k vykřičníku patří jiná intonace, hlas na konci stoupá a neklesá, je to spíše zvolání. Osobně bych proto dala přednost textu bez jediného vykřičníku před textem, kde jsou vykřičníky nadužívány.

Omlouvám se, asi jsem nedokázala správně do textu proniknout, ale trvám na tom, že Tvé jiné texty mám raději. Tenhle na mě opravdu působí dojmem, že jen vyplňuje publikační mezeru. Ale možná jsem zbytečně kritická, nevím.

(A múzáci existují, alespoň jeden :-))
 ze dne 22.05.2008, 21:15:39  
   Šíma: Ahoj, Estel! ;-)

Díky za předlouhý a kriticky komentík! Začneme u vykřičníků, možná jsou mým prokletím, možná je mám až příliš rád... Zkusím se polepšit, ale končit větu tečkou se mi zdá takové "jalové". ;-) Jako by tam ani nic nebylo (žádné znaménko)!

Dílko je to šílené a o múzách. Celé je to o tom, jak psát, když se nic nedaří a myšlenky nejsou dotaženy, aby z tohoto dílka nebyl seriál na pokračování (možná jsi čekala víc)... ;-)

Co se týče publikační mezery, pak máš pravdu, múzy opravdu chrápou a já jsem si dovolil napsat něco (trochu plytkého) o múzách (a múzácích). :-DDD Vidíš, snažím se vyvarovat vykřičníkům, ale jde mi to dosti ztuha! ;-)

Vím o tom, že toto dílko není dokonalé a že ne každému sedne. Nezlobím se na Tebe a jsem rád i za poněkud kritičtější komentík (ono to chce také trochu odvahy, obout se do dílka a říci autorovi, jak se věci mají). Díky za to! Ale také si nemyslím, že by ostatní toto dílko komentovali zle, prostě vypsali jen své dojmy a třeba se jim i více líbilo!

Ono nikde není psáno, že se něco musí líbit všem... :-DDD

Ještě jednou DÍKY, milá estel za návštěvu a těším se na Tvé další (nové) postřehy z přečtení jiných (případných) dílek, které jsem tu na SASPI spáchal! Měj se hezky a přeji Ti hezký večer, bez vykřičníku. Tečka. ;-)
 lucinda 22.05.2008, 17:18:00 Odpovědět 
   Ahoj šímo ;)
Jsem přesvědčená, že múzy jsou rodu ženského, poněvadž to jsou potvory nevděčné a nevěrné! ;)
 ze dne 22.05.2008, 17:33:46  
   Šíma: Mno... Patrně ano! ;-))) Díky za zastavení a komentík! ;-)
 Nancy Lottinger 22.05.2008, 16:39:32 Odpovědět 
   Múzy? Mno samozřejmě... Závěr je typickou ukázkou toho, že srážka s blbcem je nejhorší :-D
 ze dne 22.05.2008, 17:07:30  
   Šíma: Díky za zastavení, známku a komentík! ;-)))
 Charlotte Cole 22.05.2008, 14:24:41 Odpovědět 
   Moc líbilo! Řekla bych, že text byl o ničem, nicmeně zpracovaný tak, že to prostě BYLO NĚCO! =D Opravdu jsem se pobavila a jen doufám, že nám sem brzy přidáš něco podobného! ;-) Do té doby ahoj a Tvým múzám přeji pevné zdraví a hodně nápadů! ;-)
 ze dne 22.05.2008, 14:41:23  
   Šíma: Že jo? :-DDD

Díky za zastavení a komentík! ;-)))
 OH 22.05.2008, 13:16:46 Odpovědět 
   Zdar, já si vždycky vzpomenu na ty rytiny od Du:rera, jak tam jsou ty můzy jako ženský na baru nad ránem, taky s nima nejde vyjít
 ze dne 22.05.2008, 14:40:41  
   Šíma: :-DDD S múzami je to asi opravdu těžké, díky za zastavení a komentík! ;-)
 čuk 21.05.2008, 17:29:52 Odpovědět 
   Šímo milý! Napiš taky něco kratšího ať tě mohu číst. Tenhle text je na mne moc dlouhý a pravděpodobně i náročný.
 ze dne 21.05.2008, 20:57:44  
   Šíma: Je mi to jasné! ;-)

P.S. A také nevytahuji válečnou sekeru, páč za prvé: není proč a za druhé: nevím, kde jsem ji zakopal! Hezký večer, čuku! ;-)))
 ze dne 21.05.2008, 19:03:18  
   čuk: Nejde o líbění, Ši. Jde o malou kapacitu mé hlavy s velmi krátkým intervalem do zapomínání.
 ze dne 21.05.2008, 17:48:53  
   Šíma: Nestraš, milý, čuku! Dobře tedy, zkusím vytahat své múza za ucho, ať mi našeptají (pokud vůbec) něco kratšího, ono je svatou pravdou, že ne vždy se každému líbí dlouhá dílka! Dík čuku za zastavení a komentík! ;-)
 Pelion 21.05.2008, 17:05:55 Odpovědět 
   Já dlouho svoje múzy hledám
a stěžuji si vinětě…
Vzhlížím vstříc všem abecedám,
co jich je jen na světě.

A hledat múzy v sklence vína?
Napít se vody z pramene?
Hřejivá náruč milenčina,
snad všechny chmury zažene.

Hledáš-li, Šímo, múzy marně,
(proč bychom z toho brečeli)
třeba je najdeš v drůbežárně,
nebo jen doma v posteli.

P.S. Půjčíš mi nějaké ty múzy, nebo Ti za ně zase musím zaplatit? Tvé tučné konto má stále to stejné číslo? 587469245 LI 36 ?
Jééé... Promiň, mělo to být tajemství... :-(

(Za dílko dám jedna)
 ze dne 21.05.2008, 17:47:36  
   Šíma: No a je to venko! ;-)

Díky za zastavení a komentík! A hezkou báseň! :-DDD
 čertíček244 21.05.2008, 17:00:26 Odpovědět 
   Múzy jsou mršky, občas se jen mihnou a občas nenchají člověka vyspat, jak se mu honí hlavou a šmejdí a šmejdí, překřikují se a perou se o to, která má lepší nápady... Dílko je povedené, závěr ještě povedenější .. no prostě: konec keců :o) .. dávám jedničku (doufám, že se šíma a jeho múzy neurazí, protože jde dát jen jednu .. takže se nepoperte) a popřeju ještě spousty múz do dalšího psaní.
 ze dne 21.05.2008, 17:45:50  
   Šíma: Díky, čertíčku, za zastavení a komentík! ;-)
 Traci 21.05.2008, 16:30:19 Odpovědět 
   Něco takového se neomlouvá, nikdy, rozumíš?!:D
Únava nebo má tendence dělat z věcí jednoduchých věci složité? To já se omlouvám:)
Dílko se mi samozřejmě líbilo a...mcha, známku jsem zapomněla!:) No nic, jdu to napravit..
 Traci 21.05.2008, 16:08:14 Odpovědět 
   Nepřestávám obdivovat a s jasnou znatelností se divit takovýmto a dalším pochodům (ne)narušených myslí většiny z nás.
Konec jako závěrečné podtržení, na oko zdajícího se předešlého blábolení o několika dozajista napínavých částech, parádní:o)
 ze dne 21.05.2008, 16:20:44  
   Šíma: Díky, Traci! ;-)

Ze Tvého komentíku vyplývá, že se Ti toto poněkud šílené dílko líbí, přestože jsem si musel Tvůj komentík přečíst alespoň 3x, abych jej plně pochopil! ;-) Ještě jednou díky za zastavení a komentík!

P.S. Možná je šíma už unavený a možná má dneska příliš dlouhé vedení, nebo si na něm sedí (popřípadě stojí)... Hezký den! A omluv, prosím, mou chvilkovou indispozici! ;-)
 Šíma 21.05.2008, 16:08:06 Odpovědět 
   --- Oficiální prohlášení ---

šíma si své dílko ještě jednou přečetl a všem se velmi omlouvá, ale došlo k malinké chybce a nějaký mizerný skřítek Překlepníček sebou odnesl také jedno slůvko v této větě:

-- Čili, pokud jsou nám ony ženštiny (nebo mužíci) nakloněni, je to fajn, ale nesmíme si pak po sobě své dílko řádně přečíst a prostudovat, neobsahuje-li nějaké faktické (historické, věcné, technické, nebo jiné) nesrovnalosti. --

Má tam být: ... ale nesmíme si pak zapomenout po sobě...

Omlouvám se, ale zapomněl jsem na slovo: zapomenout! ;-)
 Povídkář 21.05.2008, 15:43:35 Odpovědět 
   Dobré:) a ten konec:D málem jsem vyprsknul kofolu:D Jedička
 ze dne 21.05.2008, 15:55:20  
   Šíma: ;-) Škoda kofoly a práce (s utíráním monitoru i klávesnice)!

Díky za zastavení a jsem rád, že se Ti dílko líbilo! ;-)
 m2m 21.05.2008, 15:40:40 Odpovědět 
   Ahoj Šímo!

No, jak to jen říct...
Je zvláštní, jak umíš kecat dlouho o ničem a nakonec z toho udělat něco. :-)
Protože...jak bych to řekl...celý text se tváří, že je jen výžblechtem šíleného autora, ale ono je to vlastně nanejvýš originální a zábavné. A závěrečný vtípek je opravdu...povedený.

Tady asi nemá smysl nějak sáhodlouze povídat.
Takže...
Ale ano...
:-)
 ze dne 21.05.2008, 15:54:08  
   Šíma: Díky, Chemiku! ;-)))

P.S. Ano, jak to říci slušně? Ten šíma je schopný psát i o tom "hovně" a přesto je to ke čtení... Na druhé straně zde jde o múzy a o to, nevzdávat se, když je situace kritická a autorovi tečou nervy (a teče mu i do bot)! :-DDD

Díky za publikaci a komentář! šíma se pokusí polepšit, ale nic dopředu neslibuje, ještě jednou díky! E-e, ale to jsem už psal, tak potichu odcházím kout své pikle! ;-)
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
A leni terte
asi
Osmadvacátý kvě...
Louise Courbet
Vzpomínky poušt...
Naovy
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr