|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303441 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Nela Lido v hotelu Kalypso ::
 kulkul |
publikováno: 22.05.2008, 6:12
|
| Lido 20- dokončení. Nela letí napřed aby poučila J.Mušle a našla Milana. Zde patrně došlo ke krádeži peněz. |
| |
|
|
Když si Nela Lido obouvala stříbrné one-step lodičky, její rozžhavená chodidla se dala do křiku s prosbami o trochu volnosti: "No tak, no tak, chceme ukázat, že máme také jiskru, ty boty dolů!" Nela se proto přiklonila k vzdušným páskovým sandálům dopřávajícím chodidlům šarm a styl.
Ještě vy mě otravujte - pomyslela si v duchu celá rozpolcená obavami a starostmi co udělat, koho "vzít".
Falešného hráče Milana, nebo Dalibora s jeho nudnou pózou umělce-filozofa? Daliborova vševědoucnost a samolibost Nelu nudila stejně, ne-li více než stojaté vody jejich skomírajícího citového života. S impozantním Milanem v kožené bundě se cítila mnohem přirozeněji a jeho hráčské chování ji vzrušovalo. S Milanem mohla doufat, věřit, zažít zběsilé štěstí i sužující neúspěch, ale o to přece v životě jde.
Její čestnost nedovolovala dávat Milanovi nějaké přísliby ohledně dovolené ve slunné Dalmácii, i kdyby nakrásně dokázal ukradené peníze dostat zpět, ale v případě Dalibora měla Nela jistotu: že nepojede nikam respektive... do Brd.
Ach jo, dovolená v Brdech!
Vysedávání mezi dvěma rybářskými pruty se schlíple vysícími navijáky na břehu páchnoucího, bahnitého rybníka, večery s mazáním karet na rozviklaném stole nebo přímo v zakouřeném hostinci - takové byly Daliborovy představy ideální dovolené. A chleby, chleby, chleby. Chleby s máslem, s paštikou, s vepřovou pastou, chleby s vejcem, s cukrem, s hořčicí, s uzenými kuřecími stehny, s cibulí... a Dalibor to všechno hltavě polykal s mlaskáním a vypoulenýma očima. Co do pojetí zábavy a stravy byl k nerozeznání od svého otce, tlustého děda Josefa Lida, který navíc věčně vrčí a nadává v nepochopitelné averzi vůči krásným ženám, se kterou si Nela nevěděla rady. Snad jedině navléci se po celou dobu pobytu na venkově do příšerných froté tepláků na gumu s vytahanou zadnicí, pakliže je ovšem od loňska nesežraly myši... Jakýkoliv jiný úbor, zejména dvoudílné bikiny, přiváděly rozvášněného starce ke košilatým žertům. Kdykoliv se Nela ocitla v jeho dosahu, pokoušel se ji nejapně štípnout nebo plácnout přes hýždě upocenou dlaní porostlou žlutými chlupy, z nichž se jemné Nele zdvihal žaludek. Věty začínal rozjařeným "mezi námi děvčaty" probodávaje Nelu slizkým pohledem, takže i Dalibor, který byl normálně pro každou špatnost, musel cáknutého dědka upozorňovat na naprostou nevhodnost jeho chování.
Než do Brd, to už snad radši opravdu zvolím nefalšovanou divočinu s Milanem Líbalem a Jolou na Šumavě - řekla si Nela odhodlaně.
Přízrak chalupářské všehochuti a sípavého smíchu děda Josefa Lida proměnil v Neliných očích Milana v obětavého spojence.
Na nehty prstů deroucích se zpod řemínků sandálů nanesla jahůdkově červenou s perletí.
Nelino srdce bušilo napětím a zvědavostí, i když by se osudové cestě do hotelu Kalypso, ve kterém se snad měl rozhodnout její osud, raději vyhnula. Ale nebylo to možné. Pohodlný stříbrný mercedes ji nenávratně unášel k šedavé siluetě známé stavby pětihvězdičkového hotelu. Ještě nikdy předtím jí hotelový komplex s oddělenými budoáry, honosící se podpisy slavných osobností v hotelové knize včetně Sophie Loren, nepřipadal tak odpudivý a nebezpečný. Bylo jí trochu mdlo, ale musela se budoucnosti postavit zpříma. Čím dříve, tím lépe, nejlépe ihned!
Nela vyskočila a nasadila strhující tempo na úzkém štěrkopískovém chodníčku mezi překvapeně uskakujícími hosty směrem k hotelu. Podrážky jejích bot se zarývaly do měkkého povrchu rozstřikující spršky písku do přilehlých záhonků s pestrobarevnými azalkami. Promiňte, omlouvala se pádící Nela v duchu květinkám. Pokud chtěla získat čas na obhlédnutí situace, neměla na vybranou. Musela riskovat.
Podobná žíznivé čáře se přehnala kolem pejzatého majordoma. Promiňte, omluvila se také jemu v duchu Nela a vběhla do vstupního interiéru se zdobenými mramorovými sloupy bez patek, zelenými sametovými klubovkami a stovkami vyleštěných zrcadel, v nichž se odrážely křemencové sošky rozestavené na lichoběžníkových parketách z krásného dubového dřeva.
Nela zaváhala, kde může být herna, kde Milana nejrychleji najde?
Vtom jí ho náhoda sama přihrála do cesty.
Zamyšleně se opíral o zlaté žebroví zábradlí vedoucí k herně.
"Nelly?" zvolal z dálky a potom, když zhltnul Nelin kostým s minisukní, zvolal změněným hlasem, "Nelly, ne!"
"Ale ano, jsem to já, dej mě klidně šmírovat," smála se Nela šťastná shledáním s dávnou láskou a na všechno ostatní zapomněla.
"Nelly, ne," opakoval Milan obdivně, "mohla bys, prosím tě, slevit z té tvé krásy, která mě úplně spaluje?"
"Nemohla," zasmála se Nela, "snažím se o to ze všech sil, ale všechno je marné. Co mám dělat?"
"Všechno je marné. Ty nezestárneš a má také nebudeš. Co mám dělat spíše já?" zoufal si Milan, Nela však s uspokojením zjišťovala, že si pomalu zvyká na nevděčnou roli dobrého přítele s nepatrnými právy, která mu konec konců moc slušela.
"Chudáčku můj," litovala Milana Nela, "tobě snad zbývá už jen kámen na krk a skok do Vltavy."
"Nedobírej si mě, prosím tě, nebo si pomyslím, že nemáš srdce."
"Ale mám, právě, že mám," vzdychla Nela zhluboka.
Měla ho ráda, měla.
"Mysli jen na to dobré," řekla rychle a kratičce Milana objala.
"Pořád na tebe myslím, to víš, co jiného bych dělal..."
Nela Milana líbla na ucho, ale museli se hned zase oddělit.
Vtiskla mu do dlaně jistý peněžitý obnos.
"Víc pro tebe teď udělat nemohu. Nejsem tady sama."
Milan balíček bankovek rozechvěle potěžkal a zasunul do zadní kapsy černých riflových kalhot s barevnými výšivkami.
Nemá ani peněženku, peníze aby tahal po kapsách, uvědomila si Nela s dojetím.
Nelu ovanul zápach desítek hořících cigaret, mužského potu a zavilé hlasy neurvalých hráčů marně zápolících s nenasytnými automaty. Do otevřené tlamy herny Milana
následovat nemohla.
Milan Líbal nebyl jedinou osobou, s níž se Nela chtěla setkat mezi čtyřma očima dřív, než se prozradí před Daliborem. Byl tu také Jiří Mušle pozvaný na poslední chvíli doslova za pět minut dvanáct. Také Jiří Mušle naštěstí přišel Nele sám do cesty.
Putoval od jedněch dveří k druhým s nesouvislým mumláním na rtech, nepochybně hledal onu místnůstku pro pány, ale v luxusním prostředí dokonale bloudil. Nela se musela smát.
"Jiříku, tam ne, to jsou dámy!" tahala hlasitým šepotem mladíka z trapných nesnází.
"Vidíš to, sakra, dveří milion..." spočinul pohled Jiřího Mušle na přilepené postavičce v sukni, která připouštěla pouze jediné vysvětlení dostatečně srozumitelné i v mezinárodní řeči.
"Ale jen jedny správné," smála se Nela.
"Ty máš, jak vidím, také ráda průšvihy, že," mrkl na Nelu Jirka a s úlevou zmizel ve dveřích s dojemnou postavičkou panáčka ve smokingu.
"Mohl bys pro mě něco udělat?" zavěsila se do ježatého distributora Nela, jakmile vykonal potřebu.
"Pro tebe vždycky, pro tebe udělám všechno na světě!" ubezpečil Nelu Jiří.
"Všechno na světě si můžeš nechat pro jinou. Potřebuji něco docela obyčejného."
"Tvé přání je pro mě rozkazem," dušoval se Jiří, "i když bych vážně radši udělal to - všechno na světě."
Nela jeho komplimenty raději přeslechla, ale neubránila se úsměvu nad jejich otevřenou dvojsmyslností. Oba se dali do smíchu.
"S tebou je někdy fakt psina, Nelo," smál se Jirka.
"Ty rošťáku," slzela Nela, "ještě si kvůli tobě zničím make-up. Ale vážně. Mám jedno marnivé přání: aby ses choval, jako kdybys pozval do Kalypsa ty nás a ne já tebe."
Rafinovaně dodala: "Čistě z legrace, rozumíš?"
"Oukej," řekl po chvíli Jiří, "buď bez starosti. Sehraju to jako AŠ."
"Co zase máš s těmi zkratkami? Kdo to je AŠ?"
"Přece Arnold Šššwartzeneger," Jiří Mušle vylovil z kapsy dvouřadového saka všudypřítomnou cigaretu, "to víš, že mi v brandži říkají Jirka - postrach přízemí?"
"Nejspíše proto, že prodáš kdejaký krám," hádala Nela.
"Pamatuješ, tenkrát u vás?"
"Jak by ne, tenkrát jsem litovala, že nemám tvůj výstup nafilmovaný, byl by to skvělý klip!" vzpomínala Nela.
"Tenkrát" byl nevlídný říjnový večer, světla ubývalo, západní oblohou plachtily černošedé mraky obtěžkané tunami špinavé vody, která cedivě ve sprškách skrápěla vyprázdněné ulice. Ptáci dávno odletěli do teplejších krajin na jih a ti stateční odvážlivci, kteří zůstali doma, se zkřehle krčili pod prorezlými rourami okapů, pod římsami s odrolenou omítkou, na půdách a věžích odkázaní na občasné krmení chodců.
Do úmorného počasí by člověk nevyhnal ani psa, přesto se nečekaně rozezvučel zvonek u dveří. Ze tmy se klátivě vynořil mladíček útlý jako tyčka s hlavou připomínající pingpongový míček, v otlučené kožené aktovkce měl desítky neuvěřitelně nepraktických předmětů za jednotnou cenu 100,- Kč. Za všechny případy dostatečně výmluvně mluvila "praktická" kuchyňská chňapka s prostřiženými otvory na prsty hodící se do domácnosti stejně málo jako viktoriánské licousy na tvář mladého příručího Jiřího Mušle. Tak se představil.
"Moje jméno zní Jiří Mušle," řekl tenkrát a Nela radši otočila hlavu.
Bezděčná kabaretní výřečnost a gestikulace s níž nepotřebnou veteš nabízel však nejenom pobavila ale také vzbudila zvědavost Dalibora. Měl zájem ne o nesmyslné krámy, ale o samu osobu schopného prodejce, kterého hned začal lanařit. Vousy však musely dolů, to byla neústupná Daliborova podmínka. Slovo dalo slovo a po několika dnech nastoupil oholený mladíček v novém týmu cestu k zaslouženému úspěchu. Navíc vzniklo přátelství trvající dodnes. Jeho humor byl mírně řečeno excentrický, takže Nela, jakmile k nim Jirka zavítal, posílala Jolu spát, ale jeho mládí a bezelstnost kluka z ulice ji okouzlovaly. A pak, nemusela se dívat na nemastné a neslané pořady v televizi, které Jirka jistě přetrumfl.
Díky Jiřímu Mušle si Nela uvědomovala, jaký úžasný dar je v životě parta dobrých známých a fungující přátelství.
"Jo, tenkrát jsme byli mladý... totiž já, ty seš pořád," opravil se Jiří lichotivě.
Nela byla nervozní a trochu ji rozbolela hlava, ale plán se zatím dařil.
Jirka Mušle jistě nezklame, sehraje roli hostile jaksepatří.
A Milan byl tady, byl fit. Milan hrál vabank, ale s Nelou jednal vždy upřímně a poctivě nematoucím způsobem.
Všechno zatím vychází - říkala si Nela s nadějí.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
93.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 1 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 6 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 20 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
