obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Láska je povídka v citoslovcích."
C. Baudelaire
obr
obr počet přístupů: 2915449 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39666 příspěvků, 5755 autorů a 391119 komentářů :: on-line: 7 ::
obr

:: 13 983 816 ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Povídky ze šuplíku
 autor Pelion publikováno: 21.05.2008, 17:04  
 

Déšť se silným nárazovým větrem bičoval jindy malebné prostředí na rozhraní Jizerských hor a Krkonoš. Černý mercedes přijel po příjezdové cestě až k vile. Motor zmlkl a reflektory pohasly. Nikdo nevystupoval. Z temného nebe neustále plakal déšť a tříštil se o kapotu. V proudech omýval skla, která se zevnitř mlžila sraženým dechem.

„Jdeme na to, ne?“ ozval se holohlavý mladík s barevnou náušnicí v levém uchu a odepnul bezpečnostní pás.

„Seď na prdeli, Foxi!“ okřikl ho řidič, mladý statný muž se světle hnědými vlasy.

„Na co čekáme, Dingo?“ zeptal se Fox.

„Vychutnávám si to. Tak dlouho jsem o téhle chvíli snil,“ řekl Dingo, opřel hlavu do opěrky, zavřel oči, potáhl si z cigarety a vyfoukl obláček namodralého dýmu.

„Jaké to je vpálit vlastnímu fotrovi kulku do hlavy?“ ptal se Fox a interiérem proletěl jeho koňský smích.

„Nebyl to můj otec!“

„Sorry, já zapomněl. Tak jaké to je zastřelit toho nevlastního?“

„Zkus to a uvidíš,“ odsekl Dingo a snažil se nedat najevo určité rozrušení.

„To těžko, já už fotra nemám,“ reagoval Fox a rukou setřel zamlžené okénko. „Pěkná barabizna.“

„Ale mému jsi zlomil čelist bez výčitek.“

„Koledoval si. Měl nám to říct hned. Ušetřil by si tím spoustu bolesti.“

„K čertu s ním! Vždy si myslel, že je chytřejší než já. Zasloužil si to,“ řekl Dingo a nepřítomně hleděl před sebe. Déšť neustával.

„To tvé závěrečné - adios amigo - , to bylo fakt super. A ta jeho hlava…“ nedopověděl Fox.

„Dost! Drž hubu! Jdu na to, počkej tady,“ zarazil ho Dingo, vystoupil a položil mobil na sedadlo.

„Proč nemůžu jít s tebou, Dingo?“

„Protože bys tam našlapal, kreténe. Až ho najdou, přijedou policajti i sem. Žádné stopy, jasné?“ řekl Dingo.

„A ty tam nenašlapeš?“

„Přemýšlej trochu! Znám to tady dost dobře, seberu to a zmizím nenápadně jako myška. Mé otisky jsou všude a já? No já jsem přece v Anglii, ne?“ vysvětloval trpělivě Dingo a déšť mu kropil záda.

„Jak v Anglii? Tam letěl přece Špaček,“ pohlédl na Dinga nechápavě Fox.

„Správně. Na moje doklady…“ triumfoval Dingo.

„Aha, vole. To je chytrý, moc chytrý…“

„Dingo není žádný blbec, Dingo je Bůh!“ pochválil se a přibouchl dveře.

Přeběhl po cestičce vysypané bílými kamínky k hlavním dveřím. Na verandě pod stříškou bylo sucho. Odemknul dveře a malinko je pootevřel. Svlékl mokrou bundu a přehodil ji přes zábradlí. Pak zul botasky a ponechal je na rohožce svému osudu. Vkročil dovnitř a zavřel za sebou dveře. Na okamžik se zastavil v předsíni a poslouchal. Slyšel pouze monotónní tikot hodin a zvuk dešťových kapek, vytrvale padajících na podokenní římsy. Vešel do prostorného obývacího pokoje a pohlédl na velký obraz neznámého malíře, který visel na zdi u okna.

„Dingo není žádný blbec, Dingo je Bůh!“ zopakoval polohlasně pochvalu a obraz opatrně sundal.

Byl tu. Dingovi se dokonce zdálo, jakoby se na něho usmíval. Šedý trezor zabudovaný do zdi. Již brzy mi vydá své bohatství, pomyslel si a prstem začal vyťukávat do elektronického zámku číselný kód. Tři, pět, sedm, devět, jedna. Hotovo. Spokojeně se usmál a stiskl tlačítko pro potvrzení kódu. Ozvala se mohutná detonace, mercedes poskočil a vyšlehly z něho plameny. Dingo to stačil zaregistrovat pouze koutkem oka. V podlaze pod ním se otevřelo propadliště. S výkřikem zmizel ve tmě a dopadl na nějakou matraci. Důmyslný mechanismus uzavřel horní otvor. Dingo se vzpamatoval a rozčileně šmátral rukou ve tmě. Strop, podlaha, stěny, vše bylo tak blízko. Po chvíli nahmatal plechovou skříňku. Baterka! Dingovo poznání protnulo tmu. Rozsvítil. Žlutý kužel světla bloudil po okolí. Tři holé stěny a v té čtvrté elektronicky ovládané železobetonové dveře. Byl uvězněn v krychli o rozměrech přibližně 2x2x2 metry. Všiml si číselného zámku, který byl navlas stejný jako ten u trezoru v obývacím pokoji. Začal zoufale mačkat tlačítka.

„Tři…pět…sedm…devět…jedna…enter… Tři…pět…sedm…devět…jedna…enter… Tři…pět…sedm…devět…jedna…enter! Doprdele!“ z klidného hlasu přešel do křiku, bouchal a kopal kolem sebe. Na matraci mu podjela noha a nárazem do tvrdého zdiva si rozbil koleno a praštil se do čela. Postavil se a snažil pohnout poklopem nad hlavou. Každý jeho dotyk bolel a každá snaha o vysvobození byla marná, nebylo úniku. Opět si posvítil na tlačítka elektronického zámku. Ledabyle zadal pět čísel a pak se rezignovaně posadil. Krev mu prosakovala přes kalhoty a uprostřed čela se tvořila veliká boule.

„Foxi!“ vykřikl zoufale a hlavou mu proběhl obraz explodujícího automobilu.

V jednom z rohů si Dingo všiml azurového zápisníku. Na modré matraci připomínal chameleóna. Otevřel ho a četl:

Milý Davide (vlastně bych měl psát Dingo, tak si necháváš říkat), pokud čteš tyto řádky, jsem už pravděpodobně po smrti. Denně jsem se modlil k Bohu, abys tento text nemusel číst. Marně. Buď Bůh odjel na dovolenou, nebo stále věřil, že nejsi tak špatný člověk. Jistě jsi vymyslel dokonalý zločin. Čekal jsem to od doby, kdy jsi mne poprvé uhodil a řekl, že jednou budu litovat. Promiň, já už litoval. Pár let po tom, co jsme si Tě s Marií osvojili. Jsi tak chytrý, nejchytřejší ze všech okolo, což jsi každému dával patřičně najevo. Měl jsi pravdu a výborný odhad. Má sbírka mincí má skutečně velikou hodnotu. Jen pro Tvou informaci – po mé smrti ji dostane muzeum. Mohl by jsi zavolat pomoc mobilem, ale to asi nepůjde. Dobře znám Tvůj zvyk, kdy necháváš přístroj na sedadle. Mimochodem, jistě jsi přijel mým mercedesem. Takový formát přece nepojede autobusem. Trošičku jsem ho „vylepšil“, promiň. Jsi tak chytrý, že jsi si vzal na pomoc i toho (promiň mi ten výraz) vola Františka (Fox mu říkáte). Pokud ano, je mi to líto. Jistě zůstal sedět v autě a hlídal. Promiň, ale tak trochu jsem s tím počítal. Kód, který jsem Ti musel prozradit, nebyl správný. Pouze vyslal signál k odpálení malé nálože u palivové nádrže a k otevření propadliště. Zařízení sloužilo původně k uskladňování uhlí do sklepa, ale to Ty nemůžeš pamatovat.
Jistě se Ti už hůře dýchá. To víš, kyslíku ubývá a je tak vzácný… Nepropadej panice a už vůbec není na místě Tvé případné zoufalství. Našel jsem si definici zoufalství na internetu: „Extrémně vyhraněný stav citové dezorientace a destrukce, charakterizovaný téměř úplným vymizením volních aktivit a ztrátou konzistence a koherence myšlení. V patologické formě může zoufalství aktivovat sebedestruktivní tendence jedince.“ Pomůžu Ti. Já Ti, na rozdíl od Tebe, šanci dám. Před sebou máš číselný zámek. Kód k otevření je šestimístný. 13983816 možných kombinací je ve Sportce. Zde jich bude patrně víc. Nejsem zdaleka tak chytrý jako ty, proto nedokáži vypočítat počet možných kombinací. Bez jídla vydrží člověk několik týdnů, bez pití i několik dní, ale bez kyslíku jen pár minut. Tak si, můj milý synu, pospěš. Hodně štěstí. Adios amigo!



 celkové hodnocení autora: 98.8 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 21 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 59 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 173 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 Nancy Lottinger 02.03.2012, 13:21:55 Odpovědět 
   Nestačím žasnout :-D Hodně dobré, muhehe, musím se smát, takhle na sráče!
 ze dne 02.03.2012, 14:32:05  
   Pelion: Děkuji za návštěvu a přeji hezké dny plné inspirace a jarního sluníčka.
 Cinka 05.09.2008, 15:59:12 Odpovědět 
   Zvláštní...
četla jsem to v napětí, jak to dopadne... a se závěrem jsem byla opravdu spokojená.
Tu definici zoufalství si nejspíš opíšu fixou na sádru, to bude stylový:)
dávám jedničku
 ze dne 05.09.2008, 20:05:48  
   Pelion: To bych nedoporučoval. Raději napsati na ten kousek dočasného sádrového vězení definici radosti. Ta by měla vydržet podstatně déle. Všem to přeji...
Díky za hodnocení, přečtení... :-)
 Svetla 14.06.2008, 20:32:43 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Svetla ze dne 14.06.2008, 19:54:01

   Ale, chemčo, snad nechceš slovíčkařit? Když už si tak zakládáš na slově dokonalý - když odhlédneme od literatury. Tak co je dokonalé? Nic není dokonalé. Vždycky se najde nějaký nedostatek, neee že ne. A pro mě je tohle dílko dokonalé v tom, že je to napsáno svižně, hravě, zábavně. Nenudím se u toho a mám pocit, že nezabíjím čas blbostmi. Pokud cokoliv splňuje toto kritérium, má to pro mě hodnotu - a mnohdy právě že tu dokonalostní.

/Budu pracovat tam, jak jsem básnila. Ale zatím můj plat nebude ani vzdáleně takový jako "nejvyššího". To neva. Práce je to dobrá/.
 Svetla 14.06.2008, 19:54:01 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 07.06.2008, 13:37:21

   Ty jsi ale nějak náročný... Tohle je prostě dokonalý. Podle mě. Tady jasně vidět, že se člověk prostě nemůže zavděčit všem. Nebo se pletu?
 ze dne 14.06.2008, 20:22:23  
   m2m: Slůvkem dokonalý bych se v literatuře neoháněl...
Co je to dokonalé? Jak určíš, který text je dokonalý, když nevíš, jestli jiný text je lepší? :-)
Neříkám, že je to špatný text. Ba naopak. Jenom jsem čekal...něco výraznějšího? :-)
(Po Tvém vyprávění teda určitě... ;-) )
 endless 12.06.2008, 22:15:05 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: OH ze dne 22.05.2008, 14:45:16

   ...napadá mě, proč neznámkuješ, když nesoutěžíš - většinou to lidi dělaj právě jenom proto..... nebo jsem ěco špatně pochopila? ten podmiňovací způsob mě zmátl....
 m2m 07.06.2008, 13:37:21 Odpovědět 
   Připadá mi hloupé jen napsat "Četl jsem, ale jako WS nehodnotím", protože to prostě hloupé je.
Možná jsem přeci jen dle ohlasů od jedné kamarádky čekal trochu víc, víc než jen vychytralého tatíka a příliš pyšného a rádobychytrého synátora.
Možná mám nějakou špatnou náladu, ale nějako jsem zapomněl si podat ruku s vtipem.
Situace, obrázek, je to pěkný, sice jsme - jak již tu bylo řečeno - toto nebo obdobné téma viděli spoustukrát, přesto souhlasím s Šímou, když řekl, že záleží na podání. Sám jsem se klišé v tomhle WSku nevyhnul.

Takže - líbilo. Hodně, ač jsem přeci jen čekal něco jiného... Přesto...
Líbí se mi tatík.
A líbí se mi hlavně název, tedy... :-)
 ze dne 07.06.2008, 23:49:33  
   m2m: Těžko říct, na čem zapracovat, když to sám nevím. Neříkám, že je to špatné, ba naopak, je to dobré, jen jsem prostě...
Já nevím...

Tak se půjdu zahrabat do své nory a čumák nevystrčím už hóódně dlouho...
 ze dne 07.06.2008, 21:08:04  
   Pelion: Připadá mi hloupé napsat "Děkuji za návštěvu, komentář i hodnocení", protože to prostě nestačí. Možná více sesmolit nedovedu.
Určitě bych byl vděčný za každou radu, připomínku, kde se zlepšit, na čem zapracovat. Trošku to tu (někdy) chybí. Např. jedna z mých "rádoby" povídek byla publikována, oznámkována, ale komentář od redaktora chyběl - asi se někam zatoulal. Ale to jsem odbočil... :-)
Děkuji Ti za návštěvu, komentář i hodnocení. :-)

P.S. Příště se (snad) polepším :-) Ještě jednou děkuji :-)
 wendy 07.06.2008, 10:27:50 Odpovědět 
   Tak tomu se říká chytrý nevlastní tatík :)
 ze dne 07.06.2008, 21:00:18  
   Pelion: Prozíravý až za hrob :-(

Díky za návštěvu :-)
 Te Bi 06.06.2008, 15:09:59 Odpovědět 
   Uf. Zase jsem si dobrovolně přečetla o svým nejintenzivnějším děsu (denním i nočním). - Hrůza z pohřbenosti za živa mi stále ještě sedí za krkem.
Jinak písemku na kombinace jsem psala minulej tejden, což nepříjemný pocity při čtení povídky jen podpořilo. :)
A teď, když se šourám pryč pocity napravit, můžu říct, že to bylo perfektní. :)
 ze dne 07.06.2008, 20:58:59  
   Pelion: Uf... napsat povídku někomu na tělo :-) To dá práci...
Snad již jsou Tvé pocity napravené. Děkuji za hodnocení, komentář, zastavení... :-)
 endless 06.06.2008, 7:40:32 Odpovědět 
   Je to síla. Ale ony i vlastní děti dovedou kolikrát pěkně překvapit, to mi věř.
K příběhu samotnému bych měla jedinou výhradu: přímá řeč je místy neautentická. Řekne-li postava: "....vpálit vlastnímu fotrovi kulku do hlavy?" čekala bych spíš "jaký" než "jaké"..... ale to jsou detaily. 1.
 ze dne 06.06.2008, 10:56:53  
   Pelion: Nemám proč Ti nevěřit... Ono stačí otevřít jakýkoli denní tisk a číst... S tou přímou řečí máš pravdu. Díky za postřeh. Hovorovou řeč musím vypilovat... Děkuji moc. :-)
 lucinda 29.05.2008, 11:47:15 Odpovědět 
   Je to psané velice čtivě, to musím uznat, dokonce si to dokážu představit i na plátně, takové akční psycho. ;))
Jenomže - neděs se - bych u toho konce nespokojeně zamručela:
"Ale, jak se mohl spoléhat na jeho "zvyky a zlozvyky" ?"
A manžel by mi odpověděl: "Zlato, je to film a ve filmu se může stát cokoli!"
(Ostatně, takhle je to u nás pořád ;))
A víš co je na tom nejlepší, že má pravdu! ;)
Hodnotím právě ten spád a čtivost ;)
 ze dne 29.05.2008, 17:01:20  
   Pelion: Neděsím se - jsem rád za každý postřeh a pohled z jiného úhlu.

"Ale, jak se mohl spoléhat na jeho "zvyky a zlozvyky" ?"

No, snad ho trošku znal, tušil co od něj očekávat a tiše se modlil, že k tomu nikdy nedojde. Pouze se pojistil Co kdyby? Nu a ono ano... :-) Rozvést tento příběh, to by byla asi kniha :-)

Děkuji za návštěvu, přečtení, komentář i hodnocení. Hezké dny plné pohody přeji :-)
 leticia 27.05.2008, 11:17:46 Odpovědět 
   Opravdu smekám, příběh je napsaný s neuvěřitelnou lehkostí a tak barvitě, že jsem měla pocit jako bych tam byla. Myslím, že něco takového je klidně možné, vzdyť lidskými dějinami se táhne nit podobných příběhů jenom v dnešní přetechnizované době se místo jedu či zákeřné dýky dá použít vynalézavější způsob.
 ze dne 27.05.2008, 13:29:30  
   Pelion: Z internetu:

Podzemní skrýš v rakouském Amstettenu, kde Josef Fritzl léta zneužíval vlastní dceru a věznil společné děti, byla mnohem propracovanější, než se doposud myslelo.

Podle rakouské policie ji Fritzl začal budovat již v roce 1978, tedy šest let před uvězněním své tehdy 18leté dcery Elisabeth. Tu soustavně znásilňoval a počal s ní celkem sedm dětí - šest jich přežilo, tři ale zůstaly až donedávna uvězněny ve sklepení. Dostat se ven - i dovnitř - bylo prakticky nemožné. „Kdybyste se chtěli do té kobky dostat, museli byste překonat osm zamčených dveří,“ uvedl včera hlavní vyšetřovatel Franz Polzer. Policisté také objevili další, půltunové betonové dveře, které nejspíš sloužily jako původní vchod.

**********************************************

Kdyby někdo před rokem napsal povídku na dané téma, našlo by se pár komentářů, že je to přitažené za vlasy, málo pravděpodobné, stěží uvěřitelné aj. Život píše ty nejpodivnější příběhy.
Děkuji za návštěvu, přečtení, komentář i hodnocení. Přeji krásné dny plné pohody :-)
 Mýna 26.05.2008, 13:50:14 Odpovědět 
   To se mi opravdu líbilo! Takoé drsnější ale líbilo:o)
1
 ze dne 27.05.2008, 10:37:40  
   Pelion: Za přečtení i hodnocení Ti děkuji :-)
 Dina 25.05.2008, 21:33:04 Odpovědět 
   Z matiky mám 3 a trezor doma nemáme, takže můžu dát jenom tu jedničku:)
 ze dne 26.05.2008, 13:11:08  
   Pelion: Známka z matiky se Ti jistě časem zlepší na 1 :-)
Snad se mé povídky nezhorší na 3 :-(
Děkuji Ti za návštěvu, přečtení, komentík i hodnocení a přeji krásné dny plné sluníčka a pohody :-)
 Svetla 25.05.2008, 10:48:41 Odpovědět 
   Tak to je drsný a zábavný zároveň. 1
 ze dne 26.05.2008, 13:08:49  
   Pelion: Děkuji Ti za návštěvu i hodnocení. :-)
 Leontius 24.05.2008, 20:04:49 Odpovědět 
   Nu zaujalo. Jsem na vážkách, zda bych byl schopen podobnému příběhu věřit, i když je podán s takovou samozřejmostí. Proto nečtu detektivky, vadí mi ty zřetelně vykonstruované zápletky. Jinak se mi to docela líbilo. Atmosferické a dialogy jsou napsány s přirozenou lehkostí.
 ze dne 24.05.2008, 22:16:02  
   Pelion: Za návštěvu i přečtení Ti děkuji. Podobným příběhům nevěř, je to pouze povídka. I když... stačí si přečíst denní tisk a také občas nevěřím... Co se to vše kolem nás děje. Ještě jednou díky i za komentář a hodnocení. Přeji hezké dny plné inspirace :-)
 paryba 23.05.2008, 16:07:29 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba ze dne 22.05.2008, 13:55:45

   ... vzdalena vila? To jako ja? Ale no toto ;-)
 ze dne 23.05.2008, 22:24:39  
   Pelion: ...no, právě toto... :-)
 Eliota 23.05.2008, 16:05:52 Odpovědět 
   Mě se to líbilo. :) Ten dopis je dobrý, líbí se mi tam, jak jeho otec mu všechno v něm vrací. :) Svojí chytrost si může užít, že? Che.
 ze dne 23.05.2008, 22:23:51  
   Pelion: Díky Ti za návštěvu, přečtení i komentík :-)
O tom také povídka je. Člověk by si neměl myslet, že je nejchytřejší na světě. :-)
 estel 22.05.2008, 23:40:22 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Šíma ze dne 22.05.2008, 23:01:00

   Nemám sílu a popravdě ani chuť hájit se před dvěma lidmi najednou. Co jsem napsala, nemyslela jsem zle a stojím si za tím. Je to samozřejmě můj názor a autor textu si z toho něco vzít může a nemusí. Tím končím.
 Šíma 22.05.2008, 23:01:00 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 22.05.2008, 22:43:11

   Nechci zde nikomu do ničeho mluvit, ale zdá se mi, že ses milá estel trochu zamotala v kruhu! ;-)

Téma pomsty (odplaty) není opravdu v ničem nové, ale důležité je zpracování a co se týče mé osoby, líbí se mi, jakým způsobem je povídka napsána. Pokud se mohu vložit do Tvého dialogu s Pelionem, pak se mi zdá, že uvozovací věty, které se týkají dialogu ve voze, jen dokreslují samotný rozhovor a vytvářejí docela povedenou atmosféru (včetně popisu hrdinů a jejich myšlení). Bez nich, by podle mne, byl text o mnoho ochuzen... Ale jak říkám, jen jsem sem zabloudil a trochu mě to zarazilo! ;-)

Nic proti Tobě, estel. ;-) Zdravím Tě, spolu s Pelionem a přeji vám oběma hezký večer!
 estel 22.05.2008, 22:43:11 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 22.05.2008, 22:17:48

   a co vlastně ne = a jaké téma ne = pravděpodobně žádné

Stačí?
 ze dne 23.05.2008, 11:55:56  
   Pelion: Ano, stačí :-) Hezký den přeji.
 estel 22.05.2008, 22:17:48 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 22.05.2008, 20:23:23

   Na tuhle otázku jsem již odpověděla, nečteš pozorně. Je to hned první závorka...
 ze dne 22.05.2008, 22:21:24  
   Pelion: :-) pozorně tedy čtu (i když jsem jen chlap), ale na otázku jsem odpověď nedostal... :-)
 estel 22.05.2008, 20:23:23 Odpovědět 
   Zdravím, opět :-)
Zajímavý příběh, ačkoliv podobná témata už byla zpracována (a co vlastně ne). Na začátku mi trochu vadilo, že jsi až příliš dlouho trval na uvozovacích větách a to i v době, kdy už byly zbytečné, pak jsem tam jednou zahlédla tvar „by jsi“, který by byl správně „bys“. Jinak v podstatě bez výhrad, ačkoliv o pravděpodobnosti takového příběhu se dá pochybovat. Přesto, děj to mělo a udrželo si to napětí až do konce (ačkoliv v kontextu jiných a podobných textů to bylo předvídatelné).

(Jako příspěvek WS nehodnotím.)
 ze dne 22.05.2008, 22:06:20  
   Pelion: Opět nebo neopět, to je fuk. Jsem rád za každou Tvoji návštěvu.
Tvůj komentář nehodnotím, ale moc děkuji :-)

P.S. Jsem pouze chlap a proto si neodpustím otázku. Která témata ještě nebyla zpracována ? Hezký večer přeji :-)
 nikaxxx 22.05.2008, 19:50:57 Odpovědět 
   Moc pěkná povídka :-). Napsaná realisticky, že bych klidně uvěřila, kdyby někdo řekl, že je to podle skutečnosti ... moc hezký :)
 ze dne 22.05.2008, 22:14:04  
   Pelion: "o pravděpodobnosti takového příběhu se dá pochybovat"

Takový je komentář nad tím Tvým.
Nesouhlasím. Kdyby někdo napsal, aniž by veřejnost věděla, o Stodolových, či o panu Zelenkovi, byl by komentář stejný. Život píše ty nejpodivnější povídky. Stačí se jen dobře dívat.
Děkuji Ti za Tvůj komentář, neboť realita je nevyzpytatelná. :-)
 OH 22.05.2008, 14:45:16 Odpovědět 
   Zdar, nic mě nenapadá, dal bych 1, kdybych známkoval
 ze dne 22.05.2008, 22:19:12  
   Pelion: Nic Tě nenapadá? To by mně nenapadlo... Děkuji :-)
 Charlotte Cole 22.05.2008, 14:06:22 Odpovědět 
   Líbilo, hezky se to čte a ten závěr byl opravdu povedený...
 ze dne 22.05.2008, 22:24:31  
   Pelion: Děkuji Ti za návštěvu i přečtení :-)
 paryba 22.05.2008, 13:55:45 Odpovědět 
   Ty proste umis psat, no. Co vic Ti mam rict? :-)
 ze dne 22.05.2008, 22:25:46  
   Pelion: Nemusíš mi říkat nic. Stačí mi hodně psát :-))
Díky Ti, vílo vzdálená... :-)
 Tuax 21.05.2008, 19:54:58 Odpovědět 
   Pěkně pojato, modelová situce je sice známa, ale osobní přísup ji dává svěží nádech. Je to sice svým způsobem, drsné, syrové a kruté, ale má to i svou dávku vtipu. Ikdyž novátorské to není.

Líbilo se mi navození atmosféry suverénosti, která se záhy, mění ve zmatek a ten postupně v jasné srdce příběhu :) Ha, možná složitá věta ;)

Působí to jen jako střípek, který byl ale určen za účelem, který splnil. Není tu moc navíc... Ale je to i tak fajn.
 ze dne 21.05.2008, 21:50:06  
   Pelion: Díky ti za přečtení i komentář :-)
 Povídkář 21.05.2008, 19:38:50 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Povídkář ze dne 21.05.2008, 18:54:44

   Vyznamenání? Prečo?
 ze dne 21.05.2008, 19:43:31  
   Pelion: Prečo? Nu, protože za "odfláknuté dílko" se hlas obyčejně nedává.
A já se vždy snažím, aby povídka měla hlavu, patu a byla "o něčem" více, než-li "o ničem". Stačí takovéto vysvětlení :-)
Hezký večer přeji a ještě jednou díky :-)
 Povídkář 21.05.2008, 18:54:44 Odpovědět 
   Ano, bomba. máš u mě hlas.
 ze dne 21.05.2008, 19:34:43  
   Pelion: Tvůj hlas je pro mne určitým vyznamenáním... Děkuji :-)
 Traci 21.05.2008, 18:16:40 Odpovědět 
   Ach, další příjemná povídka uprostřed ne moc hezkého počasí Prahy a jejího republikového okolí.
Čte se sama od sebe a jako osvěžení podvečera je naprosto výborná!!:o)
 ze dne 21.05.2008, 19:33:41  
   Pelion: Díky za slůvka uznání. Nebudu lhát, že nepotěší. :-)
 Šíma 21.05.2008, 17:40:41 Odpovědět 
   Líbilo! ;-) Tví hrdinové mi připadali, jako by vypadli z již notoricky známého seriálu "A je to!" Oba dva si mysleli (zvláště jeden z nich), že jsou nejchytřejšími človíčky na světě (takřka bych řekl: mistry světa). Chyba lávky! ;-)

Atmosféra je dobrá, hezky napsaná a prokleslená! No, raději bych měl končit, než se mi to začne rýmovat! Konec je hezky beznadějný, dobře jim tak (oběma). Nebudeš se zlobit, když Ti dám Jedničku? Snad ne...
 ze dne 21.05.2008, 19:31:39  
   Pelion: Zlobit se nebudu, naopak pěkně děkuji. I za návštěvu, přečtení a komentář.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Victor Lancel
(24.2.2020, 14:11)
karin.kimberly
(13.2.2020, 19:55)
Wade Milbot
(8.2.2020, 22:42)
wavawe6611@bizcomail
(8.2.2020, 06:04)
obr
obr obr obr
obr
Na čundri
Beduín
Květy sivé
Arbathar
Posel smrti IV:...
Lukaskon
obr
obr obr obr
obr

Gembler
pilniczek
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr