|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303441 komentářů :: on-line: 16 ::
|
 |
|
:: Mrkočko a ovce ::
 Hosty |
publikováno: 26.05.2008, 10:11
|
| Další příběh o Mrkočkovi |
| |
|
|
Otevřely se dveře. Jakoby kouzlem. Samy od sebe se otevřely... jen tak. Obžalovanému se pozorování tohoto faktu zdálo jako celá věčnost. Pokud by nevěděl, kdo ho bude soudit, klidně by na ty vrata zíral ještě alespoň měsíc. Jenže Mrkočko věděl. Četl si „pozvánku“ Rady, podepsán byl Icifer. S ním se raději nepřít. Mrkočko se tedy přestal podivovat nad krásou vyřezávaných ornamentů a vstoupil. Dokonce se pokusil a sebevědomou chůzi.
Přiznejme si – Mrkočko neuměl chodit. Ne že by se plazil, padal, či kulhal. On kráčel, ale jeho chůze se podobala složitému ději nějakého výrobního stroje. Batole, toužící po umu chodit, by to po pohledu na něj rovnou zabalilo a šlo spát.
Obžalovaný se, za pomoci zázraku, dobelhal k připravené židli a ufuněný se před Iciferem uklonil. Zatímco se snažil vzpomenout alespoň na jednu poučku z kurzu správného dýchání (který mimochodem navštěvoval pravidelně a dokončil by ho, kdyby tady teď nebyl!), Icifer rezignovaně povzdechl a začal s nudným proslovem. Nejprve neopomněl všechny přivítat, pak mluvil o tom, že Mrkočko je nenapravitelný, všem sdělil, co Mrkočko provedl a tak dále... Nezapomněl přehánět. Po všech těhle velice interesantních formalitách povstal druhý zástupce Rady: „Obžalovaný nám všem teď popíše, co se stalo... pravdivě.“
Mrkočko se pro sebe usmál při vzpomínce na minulé stání.
„Vznešená Rado,“ začal s úsměvem, „chtěl bych říci, že pokaždé , co jsem byl (a možná ještě budu) předvolán, jsem doplatil na své dobré srdce, jež touží pomáhat ostatním. Minule to byl lektvar pro ubožáka, který měl břichabol, tentokrát je to zase kvůli ovčákovi. Asi se do mě vtělil Prométheus, jinak si nedovedu vysvětlit svou ochotu.“ I když v místnosti vědělo jen málo lidí, kdo to Prométheus byl, Mrkočkova slova vyvolala v posluchačích zájem. Icifer dobře věděl, že ten, kdo umí dobře žvanit, má u lidí úspěch. A Mrkočko žvanit uměl. Velice dobře.
Obžalovaný se tedy dal do vyprávění: „No... minule jste mi přikázali, abych zůstal Tady (místo mezi nebem a zemí). Já jsem měl v úmyslu vás poslechnout, ale nějak se to zvrtlo. Když jsem se nudil – a že je tady pořádná nuda – tak jsem nakukoval na Zem, co se tam všechno děje a jak se lidé mají. Jednou jsem se zahleděl na chudáka starého ovčáka. Polovina ovcí se mu někam zaběhla a polovinu z té druhé poloviny (To je čtvrtina, že? Nebo třetina že by to byla? Když mám jednu půlku v celku a tu druhou na části, dá se to nějak označit? Když mám dvě půlky...)“
Icifer převracel oči, Rada měla co dělat, aby se nezačala smát a lidé, kteří měli své zadnice na tvrdých židlých nevěděli, co si mají myslet. Mrkočkovi pomalu docházelo, že na řešení matematických úkonů teď není vhodná doba. „Aha, jo.. No prostě půlka ovcí mu zdrhla a víc než půlka z té druhé půlky mu zakousl vlk (potvora). Tak mu zůstalo asi sedm ovcí. Dovede si představit, jaká to pro něj byla rána? Tak jsem se rozhodl, že mu pomůžu. Jenže mi taky došlo, že to nikoho nebude zajímat, jednal jsem tedy na vlastní pěst... a taky na vlastní nebezpečí, jak si mnozí z vás neuvědomují. Tady jsem vyčaroval dvacet jedna ovcí – aby jich měl jak na začátku – zmenšil jsem je, dal do pytle a slétl na Zem. K těm sedmi jsem pustil ty vyčarovaný a letěl jsem zpátky. Bylo mi sice divný, že tam bylo nějak klidno a ticho, ale měl jsem takový hřejivý povit, že jsem někomu pomohl, že mi to bylo jedno. Ale jakmile jsem dorazil Sem, Rada ze měl ten krásný pocit vysála. Jak? Řekla mi, že jsem nejenom porušil její přikázání, ale taky jsem vyčaroval jedendvacet ovcí, o které se teď nemá kdo starat. Dozvěděl jsem se, že ovčák, se naštval a šel – jak se říká – do světa hledat nějaké lepší živobytí. Když já to myslel dobře...“ dokončil Mrkočko zklamaně své vyprávění.
Icifer si počkal, až ustane šum a místnosti a pak promluvil: „Pokud si tedy obžalovaný stěžuje, že je tady nuda, dáme mu práci. Nechali jsme všechny ty ovce převést Sem a ty, Mrkočko, se o ně budeš starat. Budeš se snažit, aby se měly dobře a aby se rozmnožovaly a... no aby rostly a tak dále. Tak se snad nudit nebudeš.“
Mrkočko chtěl ještě vznést námitku, že neumí o ovce pečovat, ale jakmile uviděl výrazy na tvářích zástupců Rady, vzdal to. Sedl si a začal přemýšlet o těch chlupatých stvořeních, co dávají… vlnu?
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
85.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 2 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 15 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
