» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
» MTP 2009

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Osud si cestu najde."

Vergilius

počet přístupů: 2140784

obr

:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303444 komentářů :: on-line: 15 ::

:: Hlavou proti bajonetu ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor

Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šeď měst

Leeter	publikováno: 23.05.2008, 10:44

Forma zbyla jen na velikonočního králíčka, na dort jsem nenašel... Nesmí se to brát zas tak vážně.


	Stáhnutého králíka vezmeme do dlaní packama vzhůru, a řezem od hrudi ke genitáliím jej otevřeme. Vyndáme vnitřnosti, které po tak dlouhé době již trochu zapáchají a hodíme je do předem připraveného hrnce. Pokud se králík ještě vzpouzí, zchladíme ho horkou vodou a hmatem za uši jej vyzdvihneme vzhůru. Ladným proplesknutím by jsme nad ním měli získat převahu. Pokud nám králík uteče po této události, dejte mu trochu času, sám se vrátí a po několika hodinách vám sám vykrvácí na stole, naporcuje se a vyvaří své vnitřnosti tak, že po zápachu na pár měsíců nebude stopy. Podává se do té doby, dokud nebude porcovat jiné králíky. Jako příloha se osvědčilo nízkotučné konto, dodržování soukromí a naslouchání. „Ty už jsi tu?“ Odbrzdila otázku matka a zavřela kuchařku. Ladným působením zvlněného vzduchu se otázka donesla až k dceři stojící na prahu dveří a nervozně přešlapující s myšlenkou na výměnu tamponu. „Jo.“ Udiveně odsekla Klára a drala se směrem k záchodu přes kuchyň. Původně nechtěla být spatřena doma, ale jakýsi pitomý architekt navrhl tento dům velice ošklivě. „Potřebuju s tebou o něčem mluvit.“ Pravila matka neotáčejíc se od kuchařky, načež vzala králíka do dlaní a něžně mu rozřízla pupík, což mělo za následek vymrštění střívek na strop. „Za chvilku mami.“ Odvětila Klára, která v tuto chvíli tahala za špagát, který se nacházel na konci jejího rozmnožovacího orgánu. Dveře se rozevřely a nevinná bytost vplížila se do kuchyně. Malá, drobná, sedmnáct let. „Tak o čem si chtěla mluvit?“ „Když jsem dneska uklízela našla jsem tohle“ A vedle králíka pohodila růžový zápisník polepený samolepkami z Bravíčka a nějakými black metalovými skupinami. „Můžeš mi vysvětlit ten obsah? Kdo je Kuba? Ty kouříš? A i trávu? Sexuálně žiješ? To, že jsem ti nechtěla dávat peníze na antikoncepci mělo nějaký důvod, nebo si už nepamatuješ na náš rozhovor? Že jsem ti důrazně “DOPORUČILA“ s tím nezačínat? Copak jsi nějaká coura? V sedmnácti letech… Proč si mi to neřekla?“ Zakončila hlasitou diskuzi vysloužilá učitelka a střeva spadla do špatně umytého hrnce. Dívka začala natahovat, jelikož se necítila jako dcera, ale jako žáček v první třídě, který nepoznal netopýra od vrány a její učitelka přírodopisu ji právě mlátí učebnicí o hlavu a vycpaným ptákem jí klove do očí… „ Já bych ti to řekla, že s nim spím, ale mělo by to smysl? Ty bys mi řekla: Jo, už jsi velká? Ty bys mi řekla, co mam dělat? Zakazuješ mi chodit ven s kterýmkoli chlapem, říkáš, že mám počkat až budu starší. Ještě rok a bude mi osmnáct. Osmnáct mami, to je plnoletost. Ty mě nechceš chránit, ty mě chceš připravit o mládí. Kdybys mě chtěla chránit, rozebrala bys to se mnou, ale tobě je to trapný, ty mi to radši budeš zakazovat. Nedošlo ti, že když to budu chtít udělat tak to udělam a to, že mi na to nedáš peníze na tom nic nezmění? Že to bude jenom horší a nebezpečnější? Teď bych byla nejradši, kdyby to do mě naplival bez prášků a přinesla sem ti domů haranta, abys na mě měla důvod křičet. Co na mě, na sebe. Kdy si na mě naposledy promluvila jenom tak, že by sis se mnou povídala co mě trápí, co dělam, co nedělam? Zajímají tě jenom známky a to že jsem měla jednu dvojku ti nestačí. Nezajímám tě… vůbec tě nezajímám. Kdybych mohla, hned se odtud odstěhuju. Než takovou mámu, lepší je nemít žádnou. Seš kráva.“ Klára ladně zakopla o práh a utíkala s brekem pryč. Vrátka od domu jemně zakvičela a kamení pod nohama jí krásně klouzalo. Odtržené děvče násilnou linkou generací a kusem hovězího ťapkalo rozrušeně pro cigarety do blízké hospody. Srdce jí chuděrce bušilo a po tváři se koulely slzy. Rozrušená maminka vzala králíka za hlavu a jemně ho propleskla o hranu stolu, jak v návodu stálo. Klára utírajíc si slzy rozevřela dveře lokálu a přistoupila k pultu. Jedny Camelky, prosím vás. „Občanku“ „Nemám, nechala jsem jí doma“ „To vám je prodat nemůžu, odvětil hostinský a věnoval se štamgastům.“ Teď do dveří, vystoupit ven, lehnout si na silnici a čekat. A hlava jak třeští, nohy jsou stahané,ruce jsou uvolněné. Bez života. Přemítala zmatená dívka zoufale přemýšlející o sebevraždě nějakým morbidním způsobem, nejlépe tím, kterým by naštvala Mámu. Hodnou chvíli bloudila po kraji českém, vysloveně hledala krásné kopečky a užívala si krásy malebné vesničky. Silnice byly křivé a špinavé, šedivé a studené, křičící a vedoucí do neznáma. Zatahovalo se nebe a v dáli byly viditelné záblesky. Utábořila se na jednom kopečku vedle lesa, bez cigaret a bez domova. Žalostně mokrou barvu měla její tvář, černé myšlenky se jí valily do očí a do mozku. Kdyby se uchlastala, bylo by jí líp. Za půl hodiny začalo pršet a přes kysele vonící vodu povšimla si, že je již tma a vítr ji fouká pod skromné oblečení. Vydržela tam sedět celkem dlouho, ale zima jí přemohla. Ubírala se tedy cestou domů s pocitem: nic není tak horké, jak se uvaří a co se připálí, to se nezdaří. Poslední etapu ji vítr a promočené oblečení donutily k běhu. Kamínky klouzaly pod patami a bláto jí cákalo do tváře. Doběhla k vrátkům, zakopla o kámen a rozrazila si držku o popelnici. Maminka vzbudila tatínka, který byl po noční službě a prostírala. „Kde je Klára?“ Optal se neurčitě. „Pohádaly jsme se, nemá vůbec rozum a ani zodpovědnost.Víš co mi řekla? Myslíš, že jsem špatná máma?“ „Ona ti řekla, že jsi špatná máma?“ „A taky, že jsem kráva.“ „To trošku mladá dáma přehnala ne? Až přijde, tak si to s ní vyřídím.“ Zasupěl tatínek podrážděně a vykuleně zároveň. Králík byl nechutný, byl scvrklý, připálený a přesolený. Jeho vnitřnosti se válely stále v hrnci a zapáchaly čím dál víc. „Nedá se to jíst.“ Řekl tatínek, hodil svůj příděl do koše a ohřál si párky. Celou noc se mladá dáma nevracela, a když hodiny odbily jednu hodinu, rodiče se uložily ke spánku v domnění, že jejich dcera se urazila a šla ke kamarádce, neboli příteli, jak to dělala vždy v takovýchto situacích. Druhý den ráno šel otec vyhodit odpad a u popelnic spatřil nepěkný to pohled na svoji dceru. Zvedl ji hlavu, dal si jí do klína a plakal. Ona se na něj dívala svýma roztomilýma hnědýma očima, svým zmařeným lidským bytím, a po tváři jí lezly larvy- tlusté a ošklivé jako život sám. A z toho děti plyne, že příroda recykluje, že se občas nesmí dát na nesympatické učitelky a že se má rozmlouvat se svými rodiči.Taktéž po večerech nemáte číst Mein Kampf, jinak budete mít hlavu jako koleno.


celkové hodnocení autora: 95.6 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 3		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.3		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 19		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 93		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Abi	04.08.2008, 22:12:08

Odpověď na příspěvek od uživatele: Abi* ze dne 02.08.2008, 22:50:43* Marián Palla, poslední dílko Zameť mou hruď... To je fajn, že si nemyslíš, že hlavním vodítkem je vzhled, ale on v dnešním světě je. Můžeme rozebírat, jestli je to dobře nebo ne, ale prostě to tak je. Já měla kdysi holou hlavu, vím, o čem mluvím :-) Měj se

Viktor	04.08.2008, 14:57:59

..nejdřív napíšu svůj koment..a pak si přečtu další... povídky i komentáře.... :o) Kdyby tuhle povídku četl můj kamarád...Luboš Hladík...ještě než si vyhnal mozek z hlavy chlastem a hulením... by na tuhle povídku, kdyby ji teda četl..řekl čtyři slova: "To je správně punkovní!" On to teda říkal na všechno, co se mu líbilo, ale tady by to sedělo 2x. Máš otřesný sloh a díky tomu vynikající povídky...jdeš do oblíbených, šmejde... :o)


ze dne 04.08.2008, 22:12:03
Leeter: Smutné je, že podobného kamaráda jsem měl taky... Jinak děkuju za podporu ... Jsem nějak zavalen komentářema vás dvou... S otřesným slohem zdá se asi nic neudělám, tak raději budu pokračovat dále. Díky moc

Abi	02.08.2008, 22:50:43

Ahoj, tak předně chci vyjádřit názor, že kdyby jsi si nedal na profil fotku s čírem, měl by jsi pravděpodobně lepší hodnocení /myslím i Tvá další díla/. Hned na to ovšem naváži tím, že pokud někdo do hodnocení přidává svůj názor na to, jak vypadáš, tak je hloupý a asi bych osobně o hodnocení takového člověka nestála. Já jsem se zasmála jak dlouho ne-tedy na začátku a nad posledním odstavcem /no, zas tak dávno ne-naposledy u Viktorova "bulání"stromu/. V mezidobí jsem četla se zájmem. Morbidního mi tam nepřišlo vůbec nic. Jistě technicky je nepravděpodobné, že by za tak krátkou chvíli měla na obličeji larvy, ale tady nešlo o zápis biologického experimentu, ale celý smysl pro mě byl v tom, že si máme naslouchat, že se snadno může stát, že se nám někdo "ztratí a nevrátí". A pokud jde o vztah rodič-dítě je to o to tragičtější! Trochu mi to připomněla M.Pallu, to je taky takový svéráz. Moc se mi to líbilo!


ze dne 04.08.2008, 22:08:55
Leeter: Co se týče toho číra atd.. nemyslím si, že hlavním vodítkem je vzhled. A ani to u mne není tak horké... Nemám ani přesně vymezený hudební styl, jak by se mohlo zdát ... prostě mi to jen sedí když se k tomu připočte to, že tím odrazuji povětšinou skupiny lidí, které nemusím... Záměr tohohle díla si myslím vystihla tak, jak jsem to zamýšlel ,za to ti děkuji :). Škoda že M.Pallu neznám... asi se zkusím porozhlédnout. děkuju

Axis	31.05.2008, 20:16:02

Ahoj, já se přidám k těm, které to zaujalo (teda vlastně mám se ke komu přidat? :-) Není to můj šálek kávy, ale nemůžu přehlédnout, že to má originální styl. A přitom ne za každou cenu. To s tím králíkem je zajímavý motiv (i k zasmání). Jen mám jeden takový dojem, začne to v tom surealistickém duchu, ale v tom dlouhém odstavci s monologem dcery to najednou jaksi vypadne (Já bych ti to řekla, že s nim spím,...). Působí to přilepeně jako z jiné povídky a od někoho jiného. Pak to zase nahodíš zpátky a jede se dál :-) Já bych si takovou knížku asi nekoupil :-) Ale věřím, že hodně jiných lidí s jiným vkusem ano, má to svůj ksicht :-) A to je velmi cenné. Tak ho zkus dál brousit. Hodně štěstí!

JenniferBlack	26.05.2008, 16:46:05

Mno... co na to říct. Né, že by mi morbidita vadila, v jisté míře může pomoct textu k dokonalosti, ale zde je toho asi až příliš. Jen tak mimochodem, kterýma packama vzala toho králíka? Já jen, že většinou se to řeže od genitálií k hrudi. Vím to, protože bydlím na vesnici a králíky chováme. Sice jsem to nikdy nepitvala, ale viděla to často:D


ze dne 30.05.2008, 12:39:12
Leeter: Jo , to je možný, já jsem si to neověřoval... Sice jsem to taky kolikrát viděl, ale zřejmě jsem se zmýlil, tady to stejně nic nezmění. Ano, je jí tam možná dost, i když zase tak přehnaně moc bych neřekl... Ale mě neposlouchej, já jsem jak napsala estel případ pro psychouše :DDDD

Leontius	24.05.2008, 20:38:07

Hmm, nevím. Po těch předchozích komentářích mi příjde divné to napsat, ale mě se to celkem líbí. Opovrhují morbidností a brutalitami. Příjdou mi samoúčelné (zejména v hororech). Tady... tady opravdu nevím. Je to ironie? Sarkasmus? Je to tak důmyslný výsměch trapnosti rádoby-vážných starostí? Za tu brutalitu a zvrhlost bych tě kdekoliv jinde kritizoval. I za tu otřepanost. Ale v tomhle dílku vidím něco více a neptej se mne proč. Budu ještě přemýšlet...


ze dne 30.05.2008, 12:51:05
Leeter: Je to cynismus, absurdní cynismus, i když zrovna těch rádoby vážných starostí ne, zanedbávání výchovy a nedostatek času na děti nejsou tak nevážné problémy(mě se to rozhodně netýká, při psaní jsem si vzpoměl na jednu kamarádku). Je to spíš výsměch celé situaci, mezilidským vztahům, válce generací, mým vrstevníkům a v konečné fázi i mojí osobě, jelikož občas také mívám podobné pocity. Psal jsem to podle svého vkusu a bohužel můj vkus jak vidím, je pro mnohé velmi nestravitelný.(Hlavně jak koukám pro 14tileté dívky :D ) Nemyslím si ale, že by mě nějak mohly ovlivnit slova tudy cesta nevede...Za svůj krátký život se mi nepovedlo napsat nic co by se mi líbilo víc než tohle.

estel	24.05.2008, 12:17:27

Odpověď na příspěvek od uživatele: estel* ze dne 23.05.2008, 20:05:20* Jinudy. Jak napsal Tuax, toto je zvrhlé.


ze dne 24.05.2008, 12:23:56
Leeter: Některé věci v životě holt nejsou podle parametrů... :D

Tuax	24.05.2008, 5:55:51

Napsané to rozhodně není až tak zle, ale obsahově to je dosti morbidní, stačilo jen jinak volit slova, nenavozovat až absolutní dojmy brutality a nechutností a mělo by to mnohem lepší dopad na čtenáře. Takhle je to příliš zvrhlé, ale chápu, že některé čtenáře to jistě osloví. Každá věc na světě si najde své příznivce, jakožto i odpůrce. Toto tvé dílo je, ale tolik hraniční, že i ty skupiny budou dosti mezní. Trošku se mi nelíbí, že u spousty vět, je zakončuješ jakoby pointou. Z počátku se to může zdát jako dobré, ale když je toho příliš, tak už to působí zvrhle a ať dáš sebesilnější pointu na samotný konec, s jakoukoliv myšlenkou, tak to vyplyne do ztracena, právě díky tomu rozháranému stylu v průběhu díla. Je to jako jednotlivé výkřiky Kamelota na ulici, který se snaží zaujmout, šokovat, nějak přitáhnout lidi... nevím zda to máš zapotřebí. To je tvá věc.


ze dne 24.05.2008, 9:58:31
Leeter: Asi máš pravdu, stále hledam jak bych psal, ale něco obdobného mi jednoduše sedí. Těch point sem si při psaní vůbec nevšimnul, ale zaměřím se na to a zkusím to neopakovat.

Povídkář	23.05.2008, 20:15:26

Bože...Kam jsi dal rozum?:D


ze dne 24.05.2008, 10:01:30
Leeter: Jo to kdybych věděl, tak tam jdu. Poslední dobou ztrácím víc věcí.

estel	23.05.2008, 20:05:20

Omlouvám se, ale dle mého názoru je to jen a jen trapné. Nepodařený pokus o humor ve stylu rozjívených třináctek je spíš k pláči než k smíchu. Morbidnost je asi stejně vtipná jako parodování Klářiných pocitů. Nepoužil jsi ani trošku psychologie a i kdybys mi stokrát říkal, že to nemám brát vážně, tak tu psychologii tam chtít budu. Parodovat můžeš, proč ne, ale musíš mít na čem stavět. Když parodie, tak chytrá. Téma hádky matky s dcerou ze stejných důvodů je už přežvýkané milionkrát a Ty jsi mu nevnesl nic, ale nic nového. Vyžíváš se v nechutnostech a morbidnostech a to je případ spíše pro psychologa. To ti tohle opravdu připadá vtipné? A koho jsi tím chtěl pobavit? Z pubertálního smyslu pro humor už jsi snad vyrostl, ne? Uvozovací věty se píší odděleně čárkami, tedy: „Přímá řeč,“ uvozovací věta. - … žáček v první třídě, který nepoznal netopýra od vrány a její učitelka… Její? Proč tam najednou od žáčka skáčeš někam úplně jinam? A chybí Ti spousta čárek. Tudy ne.


ze dne 24.05.2008, 10:00:46
Leeter: Morbidnost není vtipná, morbidnost je morbidní. Ale zeptám se tě... A kudy ano?

Šíma	23.05.2008, 11:00:56

Přečteno podruhé... Marně hledám slova, tedy, ne že by to bylo špatně napsáno (docela lehce jsem klouzal po textu) jen mi toto dílko připadá malinko morbidní, na druhé straně jde o WS-ko na téma: Poslední vzdor a o nic jiného zde ani nejde. A jak už bylo řečeno v úvodu, toto dílko se nesmí brát zase tak vážně, možná (určitě) se nesmí brát vážně ani samotný lidský život a existence v tomto světě, jinak se jeden dostane k docela špatným (a nepěkným) koncům...