| Je to balada. |
| |
|
|
Až dojdeš
Až dojdeš s nadějí té placky konce
spatříš strž, na ní hrad a taky zapadající slunce
Kolem ponuré stíny a mlha se valí
podivné hlasy slyšíš, ty tvou náladu kalí
Jdi dál
vždyť víš
že srdce tvé je čisté
a láska se nedá ošidit
Pokračuj do neznámého kraje
já vím, chce to odvahu a nehledat žádné taje
Po vyšlapaných cestách je snažší životem jít
poznání stojí za to se bít
Stojí tam bez hábitu a zaklínadel
chtěl by ses divit a zatím se díváš do zrcadel
jsou všude kolem a mají divnou moc
poznají, kde je v nás den a kde noc
Promluví na tebe lidskou mluvou
začneš se dusit a hledat krk ovázaný stuhou
až půjdeš za rok v tato místa podobná pravěku
měj na zřeteli zrcadla a věř člověku
Jdi dál
vždyť víš
srdce tvé je čisté
a láska se nedá ošidit
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
88.0 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 8 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.3 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 7 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 48 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
