|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303444 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Noční jízda ::
| Noční cesta do Mistaway nemusí být nic příjemného. Pro stopaře ani pro řidiče. |
| |
|
|
Ve tmě se konečně objevila dvojice zářících kruhů, které předznamenávaly příjezd vozidla. Teď jen stačilo doufat, že řidič v temnotě zahlédne jeho zdvižený palec.
„Kampak?“ optal se zarostlý řidič v kšiltovce stopaře, hned jak nastoupil do auta. „Jestli jedete do města, raději bych vás nebral. Neni to tam bezpečný.“
„Proč myslíte?“ zeptal se stopař jen tak ze slušnosti; nevypadal, že by měl náladu na řeči. Jenže na to řidič nedbal.
„To máte tak,“ začal a stopař se uvelebil na sedadle, protože takhle cesta vypadala na hodně dlouho. „V Mistaway se poslední dobou – co tam přišla společnost bratrů Gayerovejch – začaly dít divný věci. Tihle Gayerovi, Mathias a Dierk, sou dvojčata a vypadaj nachlup stejně. Řikaj, že sou z Němec, ale povim vám: takoví zrzavci a pihatci nemůžou bejt nic jinýho, než Irové. Na to teda vemte jed! Na Iry, na ty já mám nos! No a tydle Gayerové ukazujou ve městě moc divný věci, pane. Všemožný potvory bez nohou nebo s víc rukama, než je zdrávo, nebo třebas s jednim vokem. Takovou sem zrovna viděl, byla zabalená v nějaký hnusný bláně a kálela hubou a mluvila prdelí, pane. No to byl hnus! Ty magoři tam dokonce místo popcornu prodávali střeva a ledviny a tak! Taky tam byl chlap, co ho dycky šťouchly do zadku a von se pak tak nějak divně zaklepal, předklonil se a začal zvracet krev. Nějaká ženská tam taky skákala na hlavě po prkně s hřebíkama, dokavaď se jí z tý palice úplně nevodloupla kůže, a to se pak zase postavila na nohy a tu kůži sežrala. Většina lidí chtěla hned potom vodejít, jenže ty parchanti měli u východů postavený takový divný hajzly v dlouhejch černejch pláštích a ty nikoho nepustili a mýho souseda dokonce zmlátili a pak ho zahodili někam do kouta. Takže, jak řikám, museli sme se na to dívat na celý. Já tam byl zrovna se synem, páč sem nevěděl co se bude dít, a řikám vám: to dítě až do smrti nebude normální, stejně jako většina lidí, co tam byla. Povim vám, já sem zvyklej na ledascos, ale tohle… to sem jaktěživ neviděl, takový zacházení! Jenom si to vemte: přišel tam třeba jeden z těch Gayerů – já je vod sebe nepoznám, kerej je kerej – a za sebou táhnul na provaze velikánskýho chlapa, jenže ten chlap lez po čtyřech a byl vosedlanej jako nějakej kůň. Gayer měl bič a mlátil s nim toho chlapa, když neběhal dokola po tý aréně, nebo jak tomu řikat. Vlastně ho teda mlátil i dyž běhal, mlátil ho furt. No a pak tam na takový divný jednokolce přijel nějakej liliput – byl menší než muj vosmiletej syn, to vám teda povim – a měl takový zelený hadry jako maj irský skřeti. No a ten mrňous skočil na toho velkýho chlapa a jezdil na něm právě jak na koni. Jenže to eště nebylo všechno: chlap – musel bejt napumpovanej nějakejma drogama nebo tak, protože nechápu, jak by to jinak moh tak dlouho vydržet – se už totálně nasral, přetrhnul provaz, co s nim byl přivázanej ke Gayerovi, popadnul toho podělanýho skrčka a urval mu hlavu. Na mou duši, pane, ten chlap mu tam urval hlavu a pak jí zahodil někam do lidí! S Gayerem to ale ani nehlo, jenom se zachechtal a zastřelil ho revolverem, co měl furt u sebe. Byl to takovej ten starej revolver, jako z divokýho západu, znáte to: dlouhá hlaveň, dřevěná střenka a tak. Pamatuju si to, protože se vo to celkem zajímám. A když tak vo tom přemejšlim, ten revolver použil eště jednou – to dyž tam jeho brácha přived takovou divnou vopici, celou vobsypanou vředama, a nutil jí, aby útočila na toho prvního Gayera. Jenže dycky, dyž se k němu tak na metr přiblížila, silně jí švihnul bičem, vona zařvala a uskočila zase zpátky a tak furt dokola, dokud nepřervala provaz a Gayer jí nezastřelil. Byla to děsivá podívaná, pane, jen co je pravda. Blili sme všichni do jednoho, protože jinak to ani nešlo. Zpomínám si eště na vysokýho indiána, co ho tam už polomrtvýho přivlekli a řvali, že takový podělaný rudoši nemaj právo žít ve svobodný zemi bílejch a s tim si přinesli kýbl šutrů a začali to po něm mrskat. Normálně ho tam před mejma vočima ukamenovali a von při tom ani moc neječel, protože tu bolest snad vůbec nevnímal. Teda ne, že bych měl někdy indiány nějak moc v lásce, ale tohle? Žádný boží stvoření by nemělo takle trpět.“
Na chvíli se odmlčel, aby mohl popotáhnout z cigarety a hned nato zařvat pár nepěkných nadávek na taxikáře, který se mu připletl do cesty. „Zasranej měšťák,“ bručel. „Co takový blbci dělaj na venkově?“
„Lidi řikaj,“ navázal po chvíli, „že ty Gayerovic sou čarodějníci a já bych tomu klidně věřil, protože to, co dělaj, neni normální. Vážně mi z toho eště teď běhá mráz po zádech… Vlastně sem se ani nepředstavil: sem Viktor, Viktor Calmruen.“
Možná, že čekal od stopaře odpověď, ale když se jí nedočkal, pokračoval dál.
„S mym synkem, Tommym, chodíme na všecky poutě a cirkusy co v Mistaway sou, páč máme vážně rádi všecky ty skopičiny, co se tam dělaj – to řikám jenom proto, abych vysvětlil, proč sme k těm podělanejm Gayerovic šli. Abyste si nemyslel, že sme nějaký úchylové nebo tak něco. Rozumějte: na plakátě to vypadalo celkem fajnově, bylo tam velkejma písmenama něco jako: KABARET HRŮZY MATHIASE A DIERKA GAYEROVÝCH – STVŮRY Z NEJVZDÁLENĚJŠÍCH KOUTŮ SVĚTA, JAKÉ LIDSKÉ OKO DOSUD NESPATŘILO a stálo to jenom dolar padesát, tak co? To sme si přeci nemohli nechat ujít, zvlášť v zapadákově jako Mistaway! A myslim, že něco podobnýho si asi řekli všichni, a tak se tam sešla snad polovina celýho města. Proč přijeli ty šmejdi zrovna k nám, to nechápu; snad že je do města s těma děsnostma nepustili a Mistaway bylo vod Waldenu nejblíž, vážně nevim. Každopádně to byla chyba – jejich, že tam přijeli, a naše, že sme na to jejich zasraný představení šli. Do hajzlu! Pořád to mám všecko před vočima! Všechnu tu krev a zvratky a ty děsný věci, co s nima dělali! Jako s těma lidma, myslim, jestli to teda vůbec byli lidi. Teda ale stvůry to rozhodně nebyli; a jestli jo, udělali to z nich ty dvě svině, to vám řeknu. Gayerovi, co je to vůbec za podělaný méno? A proč se nějaký Iro-Němci serou do Colorada? Copak je na to někdo zvědavej? To ať si nechaj do svý zpropadený Evropy nebo kam chtěj, ale k nám ať s tim nelezou! No nemám pravdu?“
„Jistě,“ odvětil tiše stopař, který už trochu podřimoval, ale přesto vyslechl celý řidičův monolog. „Ale myslím, že trochu přeháníte. Určitě to nemohlo být tak hrozné.“
„To teda sakra bylo, milej pane! Šak to sám poznáte, jestli se dneska dostanem až do Mistaway. Ty kurvy by tam pořád měly bejt!“
Stopař se uchechtl.
„Kurvy?“ zašeptal a vyhlédl z okénka. „Zdá se, že se v lidech moc nevyznáte.“
Kolem nich se míhaly do tmy zářící kmeny bříz, které lemovaly poslední úsek cesty k Mistaway; takzvanou Bílou stezku, jak jí místní říkali.
„Tady mi zastavte,“ řekl stopař, řidič pokrčil rameny a zajel ke kraji.
„Jak myslíte,“ zabručel a podrbal se na čepici. „Bejt váma, moc bych tu nezevloval, dějou se tu divný věci. A lidi řikaj, že z toho Gayerovic cirkusu včera něco uteklo, jenže nikdo neví co. Na každej pád to nebude nic pěknýho.“
„Asi ne,“ přisvědčil stopař, „ale toho bych se nebál.“ Potom otevřel dveře a dovnitř se dostal čerstvý vzduch zvenku. Voněl po dešti. Stopař vyskočil ven, kývl na řidiče a rozplynul se ve tmě.
„Podělaný stopaři,“ zabručel Viktor Calmruen, šlápl na plyn a vyjel k domovu.
Když toho večera než šel spát vyklízel auto, všiml si, že na sedadle spolujezdce leží tuhá zažloutlá kartička s vyraženým nápisem D.GAYER – MÁ SMRT DO VAŠEHO DOMU.
Následujícího rána byl Viktor Calmruen nalezen mrtev ve své posteli, se třemi hlubokými řeznými ranami na břiše. Čeho si však na místě činu policejní patolog nevšiml bylo, že oběti zcela chyběly vnitřnosti.
Cirkusová společnost bratří Gayerových toho dne sbalila šapitó, naložila ho spolu s klecemi na několik vozů a zmizela stejně tajemně, jako se objevila.
Od té doby už nikdo nikdy Kabaret hrůzy neviděl, jen občas se po státě Colorado šíří zprávy o přízračném představení, které duchové zmasakrovaných osadníků hrají na starých indiánských pohřebištích.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
96.2 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 3 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
1.0 |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 10 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 19 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
