obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Naděje je paměť, která touží."
Honoré de Balzac
obr
obr počet přístupů: 2915291 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39395 příspěvků, 5729 autorů a 389834 komentářů :: on-line: 3 ::
obr

:: Šepot 2. - Převozník ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šepot
 autor Alan Dark publikováno: 23.05.2008, 17:12  
Moje představa, jak to může dopadnout, když...
 

Naposledy si lokl a položil prázdný půllitr na dřevěný stůl. Rozhlédl se po málo osvětlené hospodě a snažil se zaostřit na mohutného muže za barem. Pak se rozhlédl kolem a znovu na bar. Bylo tu ještě pár lidí, i takhle pozdě v noci.
Mohlo by se mu to povést.
Naposledy pohlédl na barmana a pomalu se zvedl. Teď je ta pravá chvíle, někdo si objednával další pití. Opatrným krokem zamířil skrz temný lokál ke dveřím. Nohy měl trochu nejisté, ale domů ještě dojde. Je to jen slabá půlhodinka.
Už jen několik metrů ho dělilo od dveří s malou kovovou klikou. Povede se mu to! Dokáže to!
„Sinteresi, co takhle platit?“ ozval se za ním rozčilený hlas.
Otočil se a usmál se na muže za barem.
„Tak mi to napiš na účet.“
„Já tě...“
Co s ním barman hodlá udělat se už nedověděl, neboť právě v tu chvíli si další z pravidelných štamgastů objednal dvě piva.
Barman mu tedy jen zahrozil pěstí a Sinteres prošel dveřmi do jiného světa. Abych byl konkrétnější, vyšel na čerstvý vzduch, který mu rychle pronikl dýchacím ústrojím do plic tak prudce, až se rozkašlal. V tu samou chvíli ho začaly nesnesitelně pálit oči z všudypřítomné záře, takže je musel rychle zavřít.
Chvíli tak stál a kašlal se zavřenýma očima, než si jeho tělo zvyklo na nové podmínky. Opatrně otevřel oči, aby objevil zdroj oslnivého světla.
Žádné tu ale nebylo. Jen sníh, jenž ležel všude kolem, ho bodal do očí. Dýchat už mohl normálně, nyní si dokonce čerstvý horský vzduch vychutnával.
Jak tu ale stál na místě, začínala mu být pěkná zima. Zachumlal se víc do teplé zimní bundy a přemýšlel, jestli by se neměl vrátit dovnitř a dát si něco na zahřátí.
Ale smutně tu krásnou lákavou myšlenku zavrhl, už teď bylo dost pozdě. Musí se vrátit domů a zítra vyrazit do práce.
Neochotně udělal pár kroků vpřed a vstoupil na úzkou cestičku, zřejmě asfaltovou. Nyní se to ale nedalo odhadnout, byla úplně celá pokrytá sněhem. Jen lidské stopy naznačovaly, jaký má cesta směr.
Zkoušel se ještě víc zachumlat do oblečení, ale marně. Okolí se znatelně ochladilo a začal foukat ledový vítr. Možná počasí trochu podcenil a zůstal tam moc dlouho.
Přidal do kroku ve snaze být doma co nejdřív. Už jen dva kilometry a bude tam. Bude v teplém a útulném domovu, kde je už na stole jistě připravený panák něčeho k pití.
S vidinou pití stále zrychloval a když už skoro běžel, byl prudce zastaven náhlým poryvem větru, ve kterém se už začínaly objevovat mohutné sněhové vločky. Sinteres se namáhavě prodíral začínající vánicí a jeho tělo si žádalo odpočinek.
Jen silou vůle donutil tuhnoucí končetiny k pohybu a pokračoval v cestě. Bouře sílila a za chvíli byl i on celý pokryt sněhem, takže se od okolí nedal příliš rozeznat. Teď už nebyly vidět ani stopy a musel se hodně snažit, aby dokázal udržet směr, kterým se vydal.
Sice už mu zbýval jen kilometr, ale teď už si nebyl tak jistý, že tam vůbec dojde. Nohy ohýbal jen stěží a každý sval v těle úpěl bolestí. V dálce už začínal rozeznávat siluety domů.
Ale musel si odpočinout. Teď hned. Sníh vypadal tak měkký a příjemný, muselo se na něm krásně odpočívat. Zastavil se a po zádech se zřítil do iluze postele.
Byl skutečně tak měkký, jak vypadal a byla to vítaná změna. Jak tak ležel na měkké podušce, chtělo se mu spát. Zkusil s tím bojovat, ale nakonec podlehl a zavřel oči.

Rychle je znovu otevřel a vstal z tvrdé země. Kam se poděl sníh? Jeho okolí se razantně proměnilo, nicméně změna se mu zamlouvala. Hlavně tu bylo docela teplo, to uvítal nejvíc.
Současně tu bylo i světlo, ale nemohl určit, odkud vlastně vychází. Podlahu tvořila černá popraskaná zem, to už se mu líbilo míň. Navíc skoro vedle něj se vinula široká řeka.
Voda v ní byla kalná a plavaly v ní kusy klád a neurčité množství řas. Řeka plynula pomalým tempem a téměř to vypadalo, že se ani nepohybuje.
Sice na posmrtný život nikdy nevěřil, ale začal ho ve svém okolí docela poznávat. Teplo, řeka, ještě tu chyběl kostlivec s bidlem.
Takže to znamená, že je mrtvý.
Zároveň ho překvapovalo, že mu to zjištění ani moc nevadí.zřejmě po smrti člověk ztrácí většinu emocí. Ale normální lidé přece po smrti už nežijí!
Ale on ano. Proč?
Čím byl jiný?
Vzhledem ke stále rostoucímu horku okolo si uvědomil, že Nebe to asi nebude.
Kdyby býval poslechl svou ženu a změnil povolání! To by se sem zřejmě nedostal. Ale živit se jako kapsář, to dnes docela vydělává.
Teď toho litoval. Kdyby se živil nějakým počestnějším způsobem, nemusel by teď takhle uvažovat.
Uslyšel nepravidelné narážení vody n velký kus dřeva, asi nějaká loď.
Kdo by se ale plavil po záhrobí?
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Ze záhybu řeky vyplul malý dřevěný člun řízený vysokou, ale mírně shrbenou postavou v černém plášti s kapucí. Z něj vykukovaly jen dvě kostlivé ruce svírající bidlo, kterým postava poháněla člun.
Ale ty ruce vlastně vůbec nebyly kostlivé, to způsobila Sinteresova představivost. Byly sice dost hubené, až vychrtlé, ale pokryty kůží a rozhodně patřily normálnímu člověku.
Je to v pořádku, tomuhle se ubrání. Byl sice o něco menší než postava, ale určitě silnější. Tenhle ho do podsvětí nedostane. Bude se bránit a možná ho donutí, aby ho znovu oživil.
Loďka narazila na břeh a postava položila bidlo dovnitř. Poté si sundala kápi a Sinteres si ji mohl pořádně prohlédnout.
Byl to starý holohlavý muž s laskavým pohledem, naprosto se nehodící pro funkci pekelného vrátného. Usmál se na něj a sehnul se, jakoby něco uvnitř lodi hledal.
Jakmile to našel, narovnal se a v rukách křečovitě svíral tlustou knihu s koženými deskami. Při tom pohybu mu zavrzal snad každý kloub v těle, až to na chvíli vypadalo, že se úplně rozpadne.
Stařík se na něj znovu usmál a zatímco Sinteres přemýšlel, co by v knize mohlo být, muž v ní začal listovat.
Jakmile našel správnou stránku, zabořil do knihy nos. Potřetí se na Sinterese usmál a otevřel bezzubá ústa.
„Iker Sinteres?“
Co teď? Zapírat nemá asi cenu.
„Ano.“
„Jste kapsář.“
„Ano.“
„Pojďte do lodi.“
„Ne.“
„Prosím?“
„Nedonutíte mě k tomu. Nechci do záhrobí.“
„Ale přece...“
„Vraťte mě zpátky!“
„No dobrá. Je to vaše volba.“
„Vážně?“
„Samozřejmě,“ pronesl stařík a zavřel oči.
Iker Sinteres se rozplynul.
„Hloupý člověk. U nás každý dostává druhou šanci. Kdy už pochopí, že to jejich Peklo je bloudění světem bez těla, bez možnosti dotyku, sledujíce vlastní pohřeb a za pár let smrt svých blízkých,“ mumlal si stařík, zatímco se bidlem odrážel od břehu a plul zpět do ráje.


 celkové hodnocení autora: 97.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 5 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 14 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 59 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 velkyusi 04.06.2008, 16:25:03 Odpovědět 
   Velmi dobré.
 ze dne 04.06.2008, 18:22:18  
   Alan Dark: Obsáhlý komentář, ale dik
 JenniferBlack 26.05.2008, 17:35:37 Odpovědět 
   Tákže...

Zároveň ho překvapovalo, že mu to zjištění ani moc nevadí.zřejmě po smrti člověk ztrácí většinu emocí. Ale normální lidé přece po smrti už nežijí!
Ale on ano. Proč?
Čím byl jiný?
-> Jak to může hrdina vědět? Jak může vědět, co ostatní normální lidé po smrti? To jediné mě tam trochu zarazilo.

Jinak se to četlo pěkně, líbí se mi to jak stylisticky, tak obsahově. Vyvrcholení mě mile překvapilo, nečekala jsem, že to tak skončí.
Chválím
 ze dne 26.05.2008, 17:37:00  
   Alan Dark: No...je to jeho domněnka, jeho názor. Ale je to divný obrat.
 Leontius 24.05.2008, 20:46:08 Odpovědět 
   Výborně! Zase jeden Poslední vzdor a nikoliv něco hraničící se sebevraždou (přestož výsledek je srovnatelný). A pointa je jedním slovem úžasná (osobně ale patřím k jedincům, kteří by Tvého Chárona poslechli). 1
 ze dne 24.05.2008, 20:53:00  
   Alan Dark: Díky, takovýhle komentář vždycky potěší.
 Tuax 24.05.2008, 18:20:24 Odpovědět 
   Zaujalo mě prostředí, do kterého jsi to uvrhl. Mám rád vyprávění, která líčí zdánlivě obyčejné reálie a nesnaží se obsahovat něco unikátního za každou cenu.

Vyhledal jsem si že jméno Iker je Baskitské mužské jméno a v překladu znamená "Návštěva". Což tomu dává takový skrytý podtext, který byl pravděpodobně skryt i autorovi :) A návštěva zásvětí tím pak vrcholí.

Akorát mi přišel trošku nebvhodně zpracovaný závěrečný odstavec. Je v podstatě jediný v celém díle, kde kamera vyprávění, není otočena na Ikera a jeho vnímání okolí. Je to tam tak trochu jako pěst na oko ;) Minimálně bych to odsadil od textu mezerou, jako takový epilog.

Tak a k dalším věcem už tu máš jiné obsáhlé komenty, tak už budu raději mlčet :) Je to fajn čtivo i přes ty mouchy.
 ze dne 24.05.2008, 19:10:02  
   Alan Dark: Určitě díky, co Iker zanemná jsem opravdu nevěděl, jméno se mi prostě docela líbilo, to je vše.
 Kondrakar 23.05.2008, 20:48:11 Odpovědět 
   Překvapení!!!! Měl jsem za to, že tímto díem bude první poídka pokrčovat, ale ouha. líbilo se. četlo se to docela dobře, i když pár věcí by se dalo změnit.
 ze dne 23.05.2008, 21:38:10  
   Alan Dark: No jo, povídky na sebe navazovat nebudou, ale možná se některé postavy objeví znovu...
 Šíma 23.05.2008, 20:30:12 Odpovědět 
   Líbilo se mi to! ;-)

Tvůj hrdina bude patrně pěkné kvítko, už když odcházel z hospody a snažil se proklouznout bez placení, mi něco říkalo, že to s ním nebudeme mít jednoduché! Motiv vyprávěče bych z textu vypustil (ale to je jen můj osobní postřeh, pokud to tak mohu napsat). ;-)

Motiv umrznutí ve sněhové bouři jen kousek od domova není vcelku ničím novým, stejně tak i ono "probuzení" na "onom světě", kdyby... Kdybys to nepopsal svým vlastním způsobem.

Myslím, že je dobře, že se čtenáři dozvídají o jeho zaměstnání až později, o to více mě pobavilo listování převozníka ve své "moudré knize", patrně byl hodně krátkozraký (asi proto, že tam nemají brýle) a přestože byl veskrze hodný, nepřemluvil našeho hrdinu, aby s ním jel definitivně na "druhou stranu"! Konec mě mile překvapil, kdo by čekal, že se tímto nepěkným místem (skrze zabahněnou řeku) putuje do ráje? ;-) Pointa se mi líbí (sakum pikum) a kdo ví, jaké osudy čekají na našeho hrdinu? Avšak není to příliš kruté, pobývat na tomto světě jako duch a vidět trápení svých blízkých bez možnosti zasáhnout? Nevím, nevím...

Ale abych jen nechválil:

-- Teď hned. --> dal bych na konec věty vykřičník (ne však proto, že jde o mé oblíbené znaménko, avšak pro větší důraz), nakonec byl přeci už hodně unavený...

-- Zároveň ho překvapovalo, že mu to zjištění ani moc nevadí.zřejmě po smrti člověk ztrácí většinu emocí. --> v tomto souvětí Ti zřejmě sedí na místě čárky tečka a ještě ke všemu nemáš za znaménkem mezeru! ;-)

-- Ale živit se jako kapsář, to dnes docela vydělává. --> snad by bylo lepší použít namísto slůvka: "vydělává" slovíčko: "vynáší" (smysl je stejný a více to sedí v textu)

-- Uslyšel nepravidelné narážení vody n velký kus dřeva, asi nějaká loď. --> ... narážení vody na velký kus dřeva... (skřítkové Překlepníčci zase řádili ;-))

V dalších několika řádcích máš 2x slůvko: "kostlivé", snad by bylo lepší (vhodnější) použít slůvko: "kostnaté", přestože jde o popis rukou, které by měly patřit kostlivci, tudíž nejsou kostnaté ve smyslu: kost a kůže... ;-)

Hezky se mi četlo a text docela pohodově plynul (jako ta široká řeka), i přesto, že by si samotný text tu a tam zasloužil trochu více pečlivosti (zaměnit nějaké to slůvko za vhodnější) a trochu více si pohrát se samotným slovosledem (bylo to dobré), ale něco dílku chybí...

Jednička potěší? Už jsem toho napsal dost... ;-)
 ze dne 23.05.2008, 21:37:45  
   Alan Dark: Jednička určitě potěší, díky moc!
 estel 23.05.2008, 17:49:43 Odpovědět 
   Ahoj, zdravím podruhé :-)
Píšu Ti komentář jako první, ale asi to bude na dlouho, tak nevím, jestli nebudu případně někoho opakovat. Já mám všechno na dlouho…

V porovnání s první povídkou je tahle o hodně slabší. Zatímco první má v sobě lehkost a hravost a když si odmyslím (pořád to dělám) posledních pět řádků i pointu, tahle je… obyčejná. Myslím, že je to to správné slovo. Jako bys zahodil styl, vkládáš věty, zapomínáš si všímat detailů. Právě detail je strašně důležitý, protože dokáže celý text prosvětlit a přiblížit čtenáři.
A lehkost. Měla jsem pocit, že tady už Ti příběh neběžel vstříc, že jsi jej honil, zbytečně ses zabýval stavbou vět. Pro ilustraci:
- …do iluze postele.
Byl skutečně tak měkký…
Iluze byla měkká. Musíš navazovat vždy na poslední myšlenku.

- Hlavně tu bylo docela teplo, to uvítal nejvíc.
Současně tu bylo i světlo…
Dvakrát krátce za sebou tu bylo, nezní to pěkně. Možností j tolik…

- Zmínka o kapsáři. Měla být daleko dřív. Měla být na samém začátku. Měla být tak vysoko, aby čtenáři nepřipadala křečovitá.

- Zmínka o kostlivých rukách. Popíráš tam sám sebe. Ty si můžeš dovolit popřít úvahu svého hrdiny, protože pro něj plyne čas a může své postřehy měnit. Ale ty ne, Tvůj čas je při psaní příběhu jednou velkou konstantou. Příběh už se odehrál, ty ho vnímáš jen zpětně.

- naprosto se nehodící
Tohle není šikovné slovní spojení, naprosto je tam (naprosto) zbytečné.

Proto mě text oproti první povídce zklamal, pointa byla navíc dost nevýrazná, ne snad svojí myšlenkou, ale svým zpracováním. Žádné náhlé pochopení, stařeček Peklo popisuje příliš dlouho. Pointa by měla být obsažena na co nejmenším kousku papíru…
 ze dne 23.05.2008, 21:37:27  
   Alan Dark: Možná to bylo způsobeno tím, že první povídka vznikla v klidu domova, zatímco druhá během nudných školních hodin.
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
tester2
(18.9.2019, 20:40)
tester
(18.9.2019, 20:37)
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
obr
obr obr obr
obr
Nekropotence2
kilgoretraut
Šestá povídka:V...
Silence Dogood
DOKONALÝ A KONE...
ZILA78
obr
obr obr obr
obr

Pátek třináctého...
Šíma
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr