|
|
|
|
|
:: Na SASPI.cz je právě 28997 příspěvků, 4550 autorů a 303444 komentářů :: on-line: 14 ::
|
 |
|
:: Šepot 2. - Převozník ::
Příspěvek je součásti sbírky / knihy: Šepot
| Moje představa, jak to může dopadnout, když... |
| |
|
|
Naposledy si lokl a položil prázdný půllitr na dřevěný stůl. Rozhlédl se po málo osvětlené hospodě a snažil se zaostřit na mohutného muže za barem. Pak se rozhlédl kolem a znovu na bar. Bylo tu ještě pár lidí, i takhle pozdě v noci.
Mohlo by se mu to povést.
Naposledy pohlédl na barmana a pomalu se zvedl. Teď je ta pravá chvíle, někdo si objednával další pití. Opatrným krokem zamířil skrz temný lokál ke dveřím. Nohy měl trochu nejisté, ale domů ještě dojde. Je to jen slabá půlhodinka.
Už jen několik metrů ho dělilo od dveří s malou kovovou klikou. Povede se mu to! Dokáže to!
„Sinteresi, co takhle platit?“ ozval se za ním rozčilený hlas.
Otočil se a usmál se na muže za barem.
„Tak mi to napiš na účet.“
„Já tě...“
Co s ním barman hodlá udělat se už nedověděl, neboť právě v tu chvíli si další z pravidelných štamgastů objednal dvě piva.
Barman mu tedy jen zahrozil pěstí a Sinteres prošel dveřmi do jiného světa. Abych byl konkrétnější, vyšel na čerstvý vzduch, který mu rychle pronikl dýchacím ústrojím do plic tak prudce, až se rozkašlal. V tu samou chvíli ho začaly nesnesitelně pálit oči z všudypřítomné záře, takže je musel rychle zavřít.
Chvíli tak stál a kašlal se zavřenýma očima, než si jeho tělo zvyklo na nové podmínky. Opatrně otevřel oči, aby objevil zdroj oslnivého světla.
Žádné tu ale nebylo. Jen sníh, jenž ležel všude kolem, ho bodal do očí. Dýchat už mohl normálně, nyní si dokonce čerstvý horský vzduch vychutnával.
Jak tu ale stál na místě, začínala mu být pěkná zima. Zachumlal se víc do teplé zimní bundy a přemýšlel, jestli by se neměl vrátit dovnitř a dát si něco na zahřátí.
Ale smutně tu krásnou lákavou myšlenku zavrhl, už teď bylo dost pozdě. Musí se vrátit domů a zítra vyrazit do práce.
Neochotně udělal pár kroků vpřed a vstoupil na úzkou cestičku, zřejmě asfaltovou. Nyní se to ale nedalo odhadnout, byla úplně celá pokrytá sněhem. Jen lidské stopy naznačovaly, jaký má cesta směr.
Zkoušel se ještě víc zachumlat do oblečení, ale marně. Okolí se znatelně ochladilo a začal foukat ledový vítr. Možná počasí trochu podcenil a zůstal tam moc dlouho.
Přidal do kroku ve snaze být doma co nejdřív. Už jen dva kilometry a bude tam. Bude v teplém a útulném domovu, kde je už na stole jistě připravený panák něčeho k pití.
S vidinou pití stále zrychloval a když už skoro běžel, byl prudce zastaven náhlým poryvem větru, ve kterém se už začínaly objevovat mohutné sněhové vločky. Sinteres se namáhavě prodíral začínající vánicí a jeho tělo si žádalo odpočinek.
Jen silou vůle donutil tuhnoucí končetiny k pohybu a pokračoval v cestě. Bouře sílila a za chvíli byl i on celý pokryt sněhem, takže se od okolí nedal příliš rozeznat. Teď už nebyly vidět ani stopy a musel se hodně snažit, aby dokázal udržet směr, kterým se vydal.
Sice už mu zbýval jen kilometr, ale teď už si nebyl tak jistý, že tam vůbec dojde. Nohy ohýbal jen stěží a každý sval v těle úpěl bolestí. V dálce už začínal rozeznávat siluety domů.
Ale musel si odpočinout. Teď hned. Sníh vypadal tak měkký a příjemný, muselo se na něm krásně odpočívat. Zastavil se a po zádech se zřítil do iluze postele.
Byl skutečně tak měkký, jak vypadal a byla to vítaná změna. Jak tak ležel na měkké podušce, chtělo se mu spát. Zkusil s tím bojovat, ale nakonec podlehl a zavřel oči.
Rychle je znovu otevřel a vstal z tvrdé země. Kam se poděl sníh? Jeho okolí se razantně proměnilo, nicméně změna se mu zamlouvala. Hlavně tu bylo docela teplo, to uvítal nejvíc.
Současně tu bylo i světlo, ale nemohl určit, odkud vlastně vychází. Podlahu tvořila černá popraskaná zem, to už se mu líbilo míň. Navíc skoro vedle něj se vinula široká řeka.
Voda v ní byla kalná a plavaly v ní kusy klád a neurčité množství řas. Řeka plynula pomalým tempem a téměř to vypadalo, že se ani nepohybuje.
Sice na posmrtný život nikdy nevěřil, ale začal ho ve svém okolí docela poznávat. Teplo, řeka, ještě tu chyběl kostlivec s bidlem.
Takže to znamená, že je mrtvý.
Zároveň ho překvapovalo, že mu to zjištění ani moc nevadí.zřejmě po smrti člověk ztrácí většinu emocí. Ale normální lidé přece po smrti už nežijí!
Ale on ano. Proč?
Čím byl jiný?
Vzhledem ke stále rostoucímu horku okolo si uvědomil, že Nebe to asi nebude.
Kdyby býval poslechl svou ženu a změnil povolání! To by se sem zřejmě nedostal. Ale živit se jako kapsář, to dnes docela vydělává.
Teď toho litoval. Kdyby se živil nějakým počestnějším způsobem, nemusel by teď takhle uvažovat.
Uslyšel nepravidelné narážení vody n velký kus dřeva, asi nějaká loď.
Kdo by se ale plavil po záhrobí?
Odpověď na sebe nenechala dlouho čekat. Ze záhybu řeky vyplul malý dřevěný člun řízený vysokou, ale mírně shrbenou postavou v černém plášti s kapucí. Z něj vykukovaly jen dvě kostlivé ruce svírající bidlo, kterým postava poháněla člun.
Ale ty ruce vlastně vůbec nebyly kostlivé, to způsobila Sinteresova představivost. Byly sice dost hubené, až vychrtlé, ale pokryty kůží a rozhodně patřily normálnímu člověku.
Je to v pořádku, tomuhle se ubrání. Byl sice o něco menší než postava, ale určitě silnější. Tenhle ho do podsvětí nedostane. Bude se bránit a možná ho donutí, aby ho znovu oživil.
Loďka narazila na břeh a postava položila bidlo dovnitř. Poté si sundala kápi a Sinteres si ji mohl pořádně prohlédnout.
Byl to starý holohlavý muž s laskavým pohledem, naprosto se nehodící pro funkci pekelného vrátného. Usmál se na něj a sehnul se, jakoby něco uvnitř lodi hledal.
Jakmile to našel, narovnal se a v rukách křečovitě svíral tlustou knihu s koženými deskami. Při tom pohybu mu zavrzal snad každý kloub v těle, až to na chvíli vypadalo, že se úplně rozpadne.
Stařík se na něj znovu usmál a zatímco Sinteres přemýšlel, co by v knize mohlo být, muž v ní začal listovat.
Jakmile našel správnou stránku, zabořil do knihy nos. Potřetí se na Sinterese usmál a otevřel bezzubá ústa.
„Iker Sinteres?“
Co teď? Zapírat nemá asi cenu.
„Ano.“
„Jste kapsář.“
„Ano.“
„Pojďte do lodi.“
„Ne.“
„Prosím?“
„Nedonutíte mě k tomu. Nechci do záhrobí.“
„Ale přece...“
„Vraťte mě zpátky!“
„No dobrá. Je to vaše volba.“
„Vážně?“
„Samozřejmě,“ pronesl stařík a zavřel oči.
Iker Sinteres se rozplynul.
„Hloupý člověk. U nás každý dostává druhou šanci. Kdy už pochopí, že to jejich Peklo je bloudění světem bez těla, bez možnosti dotyku, sledujíce vlastní pohřeb a za pár let smrt svých blízkých,“ mumlal si stařík, zatímco se bidlem odrážel od břehu a plul zpět do ráje.
|
|
|
|
|
|
|
|
celkové hodnocení autora:
97.4 %
|
|
přidat autora k oblíbeným |
|
| hodnotilo celkem autorů: 5 |
komentovat příspěvek
|
|
| autorské hodnocení: 1.0 |
uložit příspěvek
|
|
| známka poroty:
[ - ] |
tisk příspěvku |
|
| počet komentářů: 14 |
zaslat vzkaz autorovi
|
|
| počet shlédnutí od publikace: 59 |
výpis autorského hodnocení |
|
|
|
| |
|
|
|
|
|
 |
| Optimalizováno pro rozlišení 1024x768. Prohlžeče: IE 6.0, Opera, Firefox. |
|
| © 2005-2012 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
|
OprsklinaPlott
|
|
| (24.5.2012, 18:02) |
|
|
Jay
|
|
| (23.5.2012, 16:28) |
|
|
Kostka
|
|
| (22.5.2012, 19:55) |
|
|
mikhal
|
|
| (22.5.2012, 18:14) |
|
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
 |
 |
 |
 |
 |
|
| Kde nejčastěji hledáte zatoulanou inspiraci? |
|
|
|
|
 |
 |
 |
 |
|
