» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach

» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání

» Workshopy
» Fórum
» SASPI Chat! (1)
» FAQ

» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví

"Naděje je sen bdícího."

Aristoteles

počet přístupů: 2916058

obr

:: Na SASPI.cz je právě 39836 příspěvků, 5847 autorů a 393429 komentářů :: on-line: 0 ::

:: Kdo se toulá mezi řádky? ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor

Te Bi	publikováno: 24.05.2008, 14:15

Skoro pohádka...


	Červen se přehoupl do druhé půlky. Vzduch horkem vibroval a líně se převaloval v ulicích. Figurínám ve výloze se roztékaly obličeje, na skle se srážely duhové kapky. Školní jídelna byla uzavřena kvůli epidemii salmonely. Lidé s nemocným srdcem sledovali biopředpověď pro příští dny a volali svým dětem. Kašna na náměstí obrostla zelenou řasou. Měla ráda velké brýle. S nimi si připadala skoro neviditelná. Zula sandály a uložila se pod stromem v parku s lahví perlivé vody pod hlavou. Sešit v její ruce pozvolna vlhl a ztrácel barvu. Ve chvíli, kdy malý klouček upustil ruskou zmrzlinu do záhonu růží, usnula. Klouček se rozplakal a staré paní s fialovou nákupní taškou, co venčila velmi tlustého kokršpaněla, došel dech a svalila se na lavičku. Veliký černý kocour, který už hodnou chvíli proháněl kosy u fontánky, přimhouřil oko a zadíval se na sešit s ohnutými rohy, který se povaloval ve stínu pod platanem. Zdálo se, jako by se chvílemi cukal, třásl a vlnil. Kocour nepatrně zavrtěl hlavou a lehkým sebejistým krokem kráčel směrem ke zmatené staré paní, která tiskla v náručí podivnou fialovou tašku. Šlehl nehezkým pohledem po zběsile štěkajícím psovi, proběhl hloučkem, pod nohama pokřikujících upocených lidí a dal se s ní do řeči. Těžké kapky deště mu padaly za krk. Tenisky měl už dokonale promočené. Nepříjemně na něj doléhal fakt, že nemá náhradní ponožky. Marně se zkoušel ukrýt pod šibenicí na konci stránky. Chvilku pozoroval rozpouštějící se skvrnu od čokolády a pak se rozběhl. Voda mu sahala už skoro po kotníky. Minul den 3.6. 2006, zamával růžovému okřídlenému prasátku, přeskočil definici nezávislých jevů, protáhl se mezi řádky a vší silou narazil ramenem do velké bílé stěny. Na hlavu se mu sesypala hromádka modrých srdíček. Některá byla propíchnutá špendlíkem, jiná špinavá od inkoustu. Rozběhl se podruhé, potřetí. Dlaněmi tlačil proti bílé stěně. Vší silou do ní tloukl pěstmi. Kombinatorika ho zpoza zídky popsané neslušnými vzkazy pozorovala pohledem plným logického nesouhlasu. Ruce ho pálily. Křičel a uši měl červené. Na vteřinu se mu zdálo, že všudypřítomné šero trošku zezlátlo. Tkanička jeho pravé boty se rozpustila a stekla do bláta. "Sakra." Docela rád by provedl něco ošklivého nebo si alespoň zhluboka poplakal. Zapálil si cigaretu, co dostal od toho beznosého z A520 s tykadly místo vlasů, a foukal do vzduchu smutné šedé nuly. Příklad č. 8 se demonstrativně rozkašlal. (Vždycky byl tak trochu suchar, pomyslel si.) Ležel na rozmočené zemi, když si všiml zeleného stébla trávy, které přicházelo jakoby odnikud. Opatrně se ho dotkl prstem. Pak se usmál a potichu proklouzl kolem Oslího rohu. Probudila se. Ve vlasech měla hrudky hlíny a na tváři otlačenou sedmikrásku. Zvedla z trávy sešit, narovnala pokřivenou packu brýlí a pomalu se vydala zkratkou mezi stromy na tramvajovou zastávku. Černý kocour protahující se na lavičce dvakrát zamrkal a cosi zavrčel. Posadila se na poslední sedadlo u okna. Všimla si, že mladému muži přes uličku chybí tkanička. Všimla si, že z ní nespustil oči a že má modrou kaňku na čele. Posunula si proto brýle na nose o kousek výš.


celkové hodnocení autora: 98.8 %		přidat autora k oblíbeným

hodnotilo celkem autorů: 14		komentovat příspěvek

autorské hodnocení: 1.0		uložit příspěvek

známka poroty: [ - ]		tisk příspěvku

počet komentářů: 32		zaslat vzkaz autorovi

počet shlédnutí od publikace: 113		výpis autorského hodnocení

:: Komentáře k příspěvku ::

Nethar	09.06.2008, 21:36:06

Je to moc pěkný, hlavně první část (první asi tři odstavce) se mi moc líbí. Nevím, jak by to působilo ve větším, možná už by to nebylo ono... ale přesto bych toužil po větší porci takových obrazů :-) a protože tu všude čtu, že je to typicky TeBiovské, asi stačí mrknout do nějakých tvých jiných děl, což je prima ;-) Nevím, trochu mi to připomněla obrazy, které se na diváka hrnou v první části Amelie z Montmartru. I když to vlastně asi vůbec nesouvisí... odpusťte starému podivínovi... kus to nebyl, byl to sen, nikdo nebyl pohoršen, a šaškovi bude milé, zatleskáte-li mu čile... (1)


ze dne 10.06.2008, 12:49:44
Te Bi: Jů, tvý toužení po větší porci mě rozradostňuje. :) No jo, Amelie se na mě valí z mnoha čtenářskejch reakcí a s každou další mě to přestává překvapovat a dokonce si začínám zvykat. A taky těžko říct, co s tim. :) Čilé milé díky pro tebe.

Charlotte Cole	09.06.2008, 13:05:43

Nádhera...


ze dne 09.06.2008, 13:35:35
Te Bi: Příliš silná slova... A tak dík za ně. :)

Veruš	09.06.2008, 11:32:18

Rozdupány na atomy :)


ze dne 10.06.2008, 12:54:27
Te Bi: Jádra drží...

Veruš	08.06.2008, 15:07:52

Jahaou, imaginace nemá mezí!!


ze dne 08.06.2008, 22:20:40
Te Bi: Meze byly rozorány!

m2m	08.06.2008, 10:55:51

Ahoj Terez. Usměj se, budeš mít dlooooouuuuuuhej komentář :-) První odstavec je "Te Bi-ovský" - figurínám roztékaly obličeje vnímám jako jakési sundavání masky, jako jakýsi prorocký výkřik před tím, co přijde za chvíli... Dlouho jsem přemýšlel, co by mohly znamenat ostatní obrazy - kocour, stará paní, klouček se zmrzlinou, láhev perlivé vody... protože se mi nezdálo, že by byly hozené nazdařbůh. Nakonec jsem k nějakým závěrům došel, ale to sem psát asi nebudu, ještě bych se ztrapnil. Chlapec v knížce už je mi mnohem příjemnější, protože nemusím přemýšlet :-) Vzdor je jasně v jeho "atacích" proti bílé stěně. Závěr by myslím dolehl mnohem víc, kdybys napsala, že i chlapec v knížce neměl tkaničku. Takto by nebylo jisté, jestli se skutečně jednalo o skutečnost, nebo jen o její sen. Kdyby to byl sen, dosáhla by na mě jeho atmosféra tímhle koncem určitě víc. Takovéhle nejasné nakreslení se mi sice líbí, je to jako obrázek údolí v mlze, ale něco mi říká, že to údolí je mnohem krásnější a že mlha mu naopak škodí. Každopádně, aby sis představila, seděl jsem nad tím 6.6. od půl desáté do desíti, dnes od 10:35 a stále si nejsem jist, jak to vlastně mám uchopit. Jo a knížku? Ne. :-) Doufám, že se neurazíš, ale tohle není literatura na knížku. Mohla bys vydat sbírku povídek, to ano, ale povídky by to chtěly být kapek delší. Nechceš zkusit něco kapek delšího? Něco ve formátu povídky? :-) WSko nikdy, když se ho účastním, nehodnotím. Každopádně - Te Bi strikes again! 'Like it...


ze dne 08.06.2008, 22:17:53
Te Bi: Ahój. (Usmívám se potutelně.) Vždycky když si přečtu, že se někdo takhle dobrovolně uvrhá do "dlouhýho přemejšlení" a v podstatě kvůli mně (a ty jsi na to obzvlášť expert:), začne mě hryzat svědomí. A hryže, protože čas je tak drahocenej... A ty červnový večery... A otázkou je, jestli... No... Každopádně, ten minutovej výsek jsem si na tvůj popud s hrůzou představila. A hryže to zase. :) Ach jo, a teď mě neopouští ta hříšná touha znát tvoje závěry a bejt ztrapněna tvym brilantním odhalením... :) S tou tkaničkou jsem teď trochu na vážkách a možná tak úplně nevím, jak jsi to myslel. Chlapec - založením placatej - tkaničku taky neměl, páč stekla do bláta. (Podobenství o mlze je hezký.) Ne, opravdu si buď jistej, že se neurazím. :) Ďábelský myšlenky sbírkovýho natož knížkovýho ražení mě nesužujou. Hm, až jednou spolu s meteorickým rojem spadne i něco ve formátu povídky, věř mi, že budu strašně, strašně ráda. (I tenhle srpen budu doufat intenzivněji a uvidím...:) Měl bys vědět, že tvoje zcela neekonomický přemejšlení, závěry a očím neviditelný popíchnutí jsou pro mě moc důležitý. A tak ti díky - "díky když díky nestačí". :)

JenniferBlack	26.05.2008, 17:49:17

Líbila se mi lehkost. A taky obraty. Vykukuje to tak promyšleně a přitom působí dojmem, že je to všechno napsáno na jedno smočení brku:) Paráda:)


ze dne 26.05.2008, 20:01:37
Te Bi: Díky ti moc. :)

Svetla	25.05.2008, 19:43:14

Taky se přidám. Kdy vydáš knížku?


ze dne 25.05.2008, 21:57:21
Te Bi: :-)

lucinda	25.05.2008, 14:15:33

Ahoj Te Bi ;) Je to znát, je to prostě tvé, krásně tvé ;)


ze dne 25.05.2008, 17:14:05
Te Bi: Ahoj. Stejně tvůj a krásnej je i tvůj komentář. Díky! :)

Hanulka222	25.05.2008, 13:52:36

Odpověď na příspěvek od uživatele: paryba* ze dne 25.05.2008, 13:05:56* Te Bi prostě umí :-) omlouvám se, že dneska ti nenapíšu delší komentář. Ale byl to opravdu krásný text...


ze dne 25.05.2008, 21:56:53
Te Bi: Úplně to stačí. :) Opravdu, nefalšovaně ti děkuju!

paryba	25.05.2008, 13:05:56

Tak. Co teď? Prostě to musí ven. Musím to říct. Musím to přiznat... Te Bi, takhle bych chtěla umět psát. Tohle (a vůbec Tvé texty) je tak skvěle napsáno, s takovou graciézní lehkostí, s přirozenou elegancí... prosím Tě, vydej knihu, vystojím jakoukoli frontu!


ze dne 25.05.2008, 21:56:12
Te Bi: Jsem strašně, strašně červená. Mý oči už nemůžou bejt sklopenější a slova, co se ze mě soukaj jak z chlupatý deky, rozpačitější. Heh, děkuju je málo (a to i s několika "moc" v závěsu). A tak, nechám volně pracovat tvý čidlo na přijímání díků a začnu vysílat. :)

Leontius	24.05.2008, 21:15:46

Te Bi strikes back! Výborně, jsem rád, že jsi opět vykouzlila své tradiční dílko. Workshop, ne-workshop. Musel jsem si to přečíst dvakrát, neboť poprvé jsem skoro zapomněl vnímat, zda se vyskytují zadané prvky. "Dlaněmi tlačil proti bílé stěně"... proč mi to tak utkvělo v paměti? To je skutečný vzdor! Líbí se mi to. 1


ze dne 25.05.2008, 21:52:24
Te Bi: Popravdě, jsem taky ráda. :) Děkuji ti moc. Jsi úžasnej, pozornej čtenář (a to i ve chvilkách nepozornosti:). (Jinak, přemejšlela jsem, jestli tramvaj nebo bus... Cha.)

Tuax	24.05.2008, 18:37:01

Tak tohle se mi hodně líbí. Příjemný výlet do fantazie. Připomnělo mi to pohádku o klukovi z plakátu. Ale tváří se to moc fajn, a příjemně se to čte. Realita, fantazie a splynutí obého, tak bych to charakterizoval. :) Únik chlapce, je pěkně popsaný, náznakově, skrývající v sobě další informace a provokující fantazii čtenáře. Jeho zoufalství, je spíše jen jako takový výkřik, i ten vzdor. Ale je to tam, jen to není nikterak výrazně ztvárněno. Tvé dílko mi udělalo velkou radost a zvedlo náladu.


ze dne 25.05.2008, 21:49:58
Te Bi: Jó, na kluka z plakátu jsem myslela intenzivně po celou dobu... :) Jsem ráda za tvou pozvednutou náladu a tak. A musím připojit velikánský děkuji. Tudíž, děkuji moc.

Šíma	24.05.2008, 18:19:09

Líbilo! Dílko je plné hezkých obrazů a připadá mi, jako by v samotném ději byl schován ještě jeden děj (něco jako takový kreslený seriál v onom mokrém sešitě, ve kterém snad díky vlhku došlo k oživení kreseb, které si žily svým vlastním životem). Úprk Tvého hrdiny se sešitu mi trochu připomněl zadání WS-ka (poslední vzdor, deník, nebo kronika), protože kdo ví, co v tom sešitu všechno bylo! ;-))) Osobně považuji toto dílko za vcelku podařené a velmi zajímavé. Možná se budu zdát někomu jako magor, protože poslední dobou rozdávám samé Jedničky a vše, co čtu, mne oslovuje a líbí se mi! Že bych nebyl ani trochu kritický? Kdo ví... ;-) P.S. Co takhle: ...zula si sandály... ??? Po prvním přečtení jsem byl trochu zmatený a zamračený, po druhé a třetím bylo vše v pořádku (šíma pochopil co tím chtěl autor říci). :-DDD


ze dne 25.05.2008, 21:47:50
Te Bi: Jsem ráda, že zadání WS chvílema vykouklo. :) Jinak mě těší, že ses odmračil a odešel plus mínus spokojen. Díky. Koukám, že jsem se úspěšně svezla na vlnce tvý nekritičnosti, a tak dík i za to. :)

OH	24.05.2008, 16:11:04

Jo, Tebi, léto, kocour a slečna v trávě je krásná představa. Jinak trochu mi to celé připomíná projetí tunelu, když venku je krásně, nebo rozhovor se schizofreniky, jak se s nima normálně bavíš a oni jako mimochodem řeknou, že o víkendu stříleli delfínem z okna po lidech. Ale to léto, jééé, už aby tu takový bylo, tady zas chč...


ze dne 25.05.2008, 17:20:22
Te Bi: Ahój. Mám pocit, že jsi tak trochu trávově zatíženej. :) Jinak mě mrzí, že u vás opět prší. U nás je skoro krásně (ale na louce zase neležim, bohužel). :) Díky ti moc!

Aenica	24.05.2008, 15:49:35

Možná jsem dnes trochu přitupělá, ale nemohu přijít na to, proč byl tento příspěvek zařazen do workshopu s tématem "Poslední vzdor". Když ale pominu tuto skutečnost, dokázala jsi vykreslit zvláštní "Alenkovskou" realitu, která je zase jiná než klasické "pocitovky". Neznám tvoje díla, takže nevím, jestli tak píšeš pořád, všeho moc totiž škodí, ale jako dílo samotné na mě působilo velmi příjemně. Když mě přesvědčíš o tom názvu, velmi ráda ti pošlu i jedničku :) Asi je dnes divný tlak. Budu víc sledovat biopředpověď...


ze dne 25.05.2008, 17:12:57
Te Bi: Tak nějak jsem to jako poslední vzdor cítila - tzn. On zavzdoroval všudypřítomnýmu dešti, prostředí, který mu lezlo na nervy, naposledy zavzdoroval i ten papír a pak... Utekl. Nevím, jestli jsem tě dostatečně přesvědčila. :) Jinak ti samozřejmě moc děkuju!

čuk	24.05.2008, 14:58:27

Napsáno je to pěkně, vyprávět umíš velmi barvitě s využitím detailů Pokud on proběhl učebnicí, text trochu ztrácí na srozumitelnosti, je to zřejmě jakési snění zprvu ve stoje. Nebo to byl její sen. Přechod ze střední části do reality: čekal jsem, že bude delší a víc spjatý s předchozím. Chvíli mi trvalo než mě napadla další varianta: oživlý úlomek snu K jedničce tomu malilinko chybí.


ze dne 25.05.2008, 17:08:37
Te Bi: Děkuju za publikaci rychlosti blesku. Co se týče (ne)srozumitelnosti, máte nejspíš pravdu. :)