obr obr obr
obr
uživatel 
heslo 
» Registrace autora
» Zapomněli jste heslo?
obr
obr obr obr
obr
» Novinky
» Právě vyšlo
» TOP 20 díla
» Články
» Literární almanach
obr
obr obr obr
obr
» Próza
» Poezie
» Výstřely do tmy
» Příručka publikování
» TOP 20 autoři
» Vyhledávání
obr
obr obr obr
obr
» Workshopy 
» Fórum 
» SASPI Chat! (1)
» FAQ
obr
obr obr obr
obr
» Knihovna autorů SASPI
» Redaktoři on-line
» Technická podpora
» SASPI team
» Odkazy
» Spolupráce
» Knihkupectví
"Slunce tak neupřímně tvoří klam dokonalého světa."
NelaS
obr
obr počet přístupů: 2915289 obr

Adresa SAS E-mail © SAS Obecně platná pravidla Nápověda obr

:: Na SASPI.cz je právě 39391 příspěvků, 5727 autorů a 389816 komentářů :: on-line: 1 ::
obr

:: Stále vpřed ::

Příspěvek je součásti workshopu: Poslední vzdor
 autor Leontius publikováno: 25.05.2008, 14:11  
To jsem se zas lekl, co ze mě vypadlo. Neptejte se jak. Je to tady, je to chaotické a nevím jestli to dává smysl. Posuďte sami.
 

Stále vpřed! Nevnímat ty malicherné, hloupé překážky. Člověk přece nemůže být překážkou sám sobě! Mysl přece není otrokem těla! Každá myšlenka je mi přece podřízena, tak jak to, že jsem tak týrán? Nutím své svaly k pohybu, přestože cítím, jak těžknou, jak se naplňují tekutým olovem. Řekl jsem si: „Jdi!“ a jdu dál, neporažen svou slabostí, svou lidskostí.
Jenže jak mám poručit své mysli, své zatracené představivostí? Té dvojbřité sekyře, té zakuklené bestii, která mě chvíli vede za ručičku a hned na to mě stahuje dolů, do propasti. Do té absolutní temnoty, která neexistuje a přitom ji vidím přímo před očima jasněji než tu proklatou pustinu. Proč se mi můj mozek snaží namluvit, že se doslova vaří uvnitř lebky, že kůže na zádech mi černá a loupe se dolů v dlouhých spálených plátech? Jsem svým pánem! Dokážu si poručit, je to přece tak snadné…
Mé vyprahlé rty se otřásly. Rozhodly se přispěchat na pomoc ubožákovi, který přicházel o rozum. Chtěly mi pomoci, přinést úlevu a dodat novou sílu. Nabral jsem do plic doušek horkého vzduchu a napůl z vlastní vůle pronesl tu milosrdnou lež:

„Procházím se…“

Jsem čilý a svěží. Jdu sebevědomě a bez starostí. Nikam nespěchám, nic mě netrápí. Jsem přece na nevinné, všední procházce. Zrovna je klidné sobotní poledne a já si užívám chvíle šetrného odpočinku. Kdykoliv se můžu zastavit, sednout si na lavičku a usrknout trochu občerstvující vody.

Voda!

Zírám na rozsáhlou rovinu, která mě obklopuje. Zdánlivě nekonečná. Nic než písek, vyprahlá půda, uschlé keříky. Ani vítr nenavštíví tohle pohřebiště naděje.

Ale já nic z toho nevidím!

„…po břehu moře…“

Příboj doráží klidně na pevninu a líně ji omývá. Slyším ten dunivý a přitom tak okouzlující zvuk. Vlnky se vzpínají a paprsky slunce se na nich třpytí. Je to poklad, tekuté zlato a stříbro. Obdivuji ho, mám ho na dosah a je jen můj. Vlhký písek tmavne a já v něm zanechávám hluboké stopy. To proto se kráčí tak ztěžka. Může za to ta hojnost vody!


Voda!

Jen moře dun. Vzpínají se, ale zůstávají nehybné. Netříští se o žádný břeh, nemění se v okouzlující bílou pěnu. Jsou mrtvé jako všechno okolo a jsou důstojnou připomínkou konečnosti. Budou mým věčným monumentem.

Ale já nic z toho nevidím!

„…při západu slunce…“

Ano, teď vidím ten zlatavý kotouč jak tone ve vlnách. Tam na obzoru! Má duše je rozechvělá tou dojímavou scénu. Působí to tak romanticky. Šeptám své pocity dívce po mém boku. Usmívá se a její oči souhlasně jiskří. Vkládám ruku na její rameno přitahuji ji k sobě. Teď je ten pravý čas na lásku. Jsme spolu a zasněně se díváme na vodní hladinu.


Voda!

Ta odporná žhavá koule je přímo nad mou hlavou. Žhne jako kovářská pec a mé tmavé vlasy přitahují její paprsky jako magnet. Bičuje mě neustále, nenechá mne vydechnout. Pořád mě poučuje o tom, kdo zde rozhoduje o životě a smrti.

Ale já nic z toho nevidím!

„… a schyluje se k mírnému deštíku.“

Dokončil jsem z posledních sil svou modlitbu. Trpce jsem se při tom usmíval, ještě jsem netušil ironii skrytou v těch slovech. Mé budoucí činy mi doposud byly utajeny. Automaticky jsem zavřel své oči, ale bylo to zbytečné. Už dávno jsem na své okolí pohlížel vnitřním zrakem. Budoval jsem si svět uvnitř sebe samotného.

Pohlížím k nebesům a vidím ty nevinné mráčky. Plují tam ve výšce a smějí se na drobné lidi pod sebou. Smilují se nade mnou? Určitě! Svět je přece spravedlivým místem. Příroda nám vždy daruje to, co potřebujeme. Už je to tak na světě zařízené. Ale co ji vlastně vracíme my? Nic! A právě proto nad námi pláče. Právě proto z mraků kanou slzy, právě proto prší.


Voda!

Ano! Ucítil jsem pár kapek na svém rameni a na bradě. Natáhl jsem dlaň a zachytával jsem vláhu. Udělal jsem z rukou misku těsně před hrudí a ta se pomalu plnila. Poušť už neexistovala. Já ji vyměnil. Bohapustým podvodem jsem oklamal svou mysl a nyní můžu pít!

Nevidím teplý proud krve, který mi tryská z proříznuté krkavice a odpočítává mi poslední sekundy na tomto světě. Nevím nic o tom noži, jenž leží zapíchnutý vedle mne v písku. Jako nějaké prašivé zvíře chlemtám vlastní život ze svých rukou. Cítím tu hořkou, kovovou pachuť na jazyce a považuji ji za tu nejčistší a nejprůzračnější vodu, kterou jsem kdy pil. A taky přináší vše co jsem od ní čekal. Cítím jak stéká mými útrobami a příjemně chladí. Cítím ten chlad, jak se šíři od nohou. Jsem šťastný! Klesám na kolena. Přepadá mne mírná ospalost, ale ta nic neznamená. Teď už budu v pořádku. Zachránil jsem se…

Mladého spisovatele našli dva dny od osudné havárie jeho osobního letounu. Ztroskotal krátce před polednem na okraji pouště. Naneštěstí zamířil opačným směrem a ztratil se. To, že se od letadla vzdálil téměř dvacet kilometrů, bylo nadlidským výkonem. Svůj život ukončil sebevraždou. Nožem si podřezal hrdlo a zakrátko vykrvácel. Ve tváři mu kupodivu nezračila hrůza a rezignace, ale vítězoslavný úsměv, do kterého byly staženy rty, pokryté zaschlou krví. Opodál ležel opotřebovaný zápisník. Vyšetřovatelé doufali v nějakou stopu, která by případ objasnila. Stála zde však jen jedna nejasná věta:

„Procházím se po břehu moře při západu slunce a schyluje se k mírnému deštíku.“


 celkové hodnocení autora: 98.4 %

výborné chvalitebné dobré dostatečné nedostatečné Ohodnoťte příspěvek!

přidat autora k oblíbeným 
 hodnotilo celkem autorů: 8 komentovat příspěvek 
 autorské hodnocení: 1.0 uložit příspěvek 
 známka poroty: [ - ] tisk příspěvku 
 počet komentářů: 28 zaslat vzkaz autorovi 
 počet shlédnutí od publikace: 61 výpis autorského hodnocení 
 
:: Komentáře k příspěvku ::
 estel 14.06.2008, 20:50:53 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 08.06.2008, 15:01:07

   Nejsušší je Atacama, slaďouši. A je a je a je.
 ze dne 12.08.2008, 23:56:14  
   estel: Právě o vlhkosti vzduchu jsem psala, takže termíny nepletu. A nemůžu odpovídat na nikoho jiného, když ty visíš dole.
 ze dne 12.08.2008, 23:28:50  
   m2m: Na srážky možná. To říká třeba atlas. Ale vhlkost ovzduší (neb je u moře) je na Atacamě i okrajových částech Saharay odlišná od vnitrozemské Gobi nebo Kyzylkum. Takže tak.

Pozor na termíny.


Jo. A já se omlouvám, ale komplet jsem na to zapomněl, pač mi samozřejmě nechodí zprávy, že odpovídáš sama na sebe.
 estel 08.06.2008, 15:01:07 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: estel ze dne 07.06.2008, 17:39:04

   Ještě stále co?

Jen jsem poznamenala, že devatenáct hodin na poušti může být opravdu hodně. Protože pan Exupéry čerpal ze svých zkušeností, tak bych mu věřila. Tvůj exemplář člověka mohl kráčet po jiné poušti a vsadím své botky, že měl s sebou vodu. Protože Leontius uvedl skutečně malou vzdálenost, vycházela bych především z nejsušší pouště (to je prý Atacama, ale k té nemám potřené údaje). Takža tak. A co ten smajlík?!
 ze dne 14.06.2008, 20:33:43  
   m2m: Tak asi takhle: :-)

Chceme-li nejsušší, jdeme do Gobi.
Pak Exupéry je pan Exupéry, ale neznám ho osobně. Tohoto člověka znám osobně, je to můj nepřímý příbuzný, tudíž jemu věřím víc, protože skutečně přešel z Ceuty do Tandžíru a s sebou měl tolik vody, jako já teď ve vlasech. (Totiž žádnou.)

Pravděpodobně záleží na charakteru toho walkmana, protože tenhle pán je zvyklý na extrémní situace. A k tomu všemu ještě kulhá.
Takže tak.
Věřím raději reálné osobě. Než knize a panu Exupérymu.

A ten smajlík je...
Za to, že neumíš číst :-P
 estel 07.06.2008, 18:08:36 Odpovědět 
   Což už neměla být odpověď, sakra :-)
 estel 07.06.2008, 18:06:56 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 06.06.2008, 20:45:31

   Zdravím a omlouvám se za to odporné zdržení, ale měla jsem problémy nejprve s internetem a pak mě nutili na různé exkurze a byla jsem na komentář moc unavená (trapná výmluva, ale pravda).

Příběh zajímavě a dobře napsaný, ačkoliv bylo zřejmé, že hlavní hrdina zemře, nebylo jasné jak a ty jsi to vymyslel nepředvídatelně. V podstatě jsem měla problém jen s tím tučným koncem (vyčítala jsem to Povídkářovi, budu to vyčítat i Tobě :-)) Pokud je celý příběh psaný v určitém stylu, byla bych ráda, kdyby si tento styl ponechal až do konce. Je-li to tedy celé psané z pohledu hlavního hrdiny, připadá mi nešetrné pomoci si jakousi novodobou obdobou Deus ex machina v podobě novinového článku. Není snadné dopsat to v ich-formě, ale stálo by to za to. Ono taky ne každá informace musí být úplně dořečena, spoustu si toho čtenář domyslí a bez něčeho se obejde (že letadlo spadlo dvacet kilometrů od okraje pouště, to nepotřebuje vědět).

Jinak příjemné čtení :-) Znovu se omlouvám za své zpoždění a… asi tak, no :-)
 ze dne 07.06.2008, 22:47:02  
   Leontius: Asi máš pravdu. Příště se toho vyvaruji, díky za zastavení. Ale trochu pozdní Deus Ex machina :-D
 estel 07.06.2008, 17:39:04 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: m2m ze dne 06.06.2008, 20:45:31

   No, vydržíš tři dny bez vody tady. Ale záleží nejen na teplotě, ale i na vlhkosti vzduchu. Tu jsem našla jeden úryvek ze Země lidí od Exupéryho:

Rozpomínám se na to, co vím o Libyjské poušti. Na sahaře je ve vzduchu ještě 40% vlhkosti, kdežto zde klesá na 18%: A život se vypaří jako voda. Beduíni, cestovatelé, koloniální vojáci, všichni říkají, že tady člověk vydrží devatenáct hodin bez vody. Po dvaceti hodinách se oči zalijí světlem a začíná konec: žízeň postupuje zoufale rychle.

Dvacet kilometrů je možná málo, ale tvá varianta je moc.


(A já jdu na svůj komentář.)
 ze dne 07.06.2008, 23:47:57  
   m2m: Jak říkám, je to varianta člověka, který poušť přešel... :-)
A taky říkám "Kdoví...?"

Takže...hm, estel, ještě stále...? :-P
 m2m 06.06.2008, 20:45:31 Odpovědět 
   Ahoj!

Nejprve bych učitelsky poukázal na toto souvětí:
"Ano, teď vidím ten zlatavý kotouč jak tone ve vlnách."
Určitě si všimneš, že v něm něco chybí, aby to skutečné souvětí bylo :-)

Dále bych se pozastavil na slůvkem "chaotický" v perexu. Kdepak, pane, toto je naprostý majstrštyk, ale chaos v něm není ani za mák. Snad se neurazíš, když už jsem v prvních asi pěti řádcích věděl, jak dílko skončí, neb jsem věděl, že stejně jako já uchopíš "poslední vzdor" jako ten opravdu poslední - tudíž neúspěšný končící smrtí.
Otázkou je, jestli bych souhlasil s tím novinovým článkem či co to bylo, totiž ujít dvacet kilometrů...a pak teprve padnout. Padesát by byl už výkon, ale 20 kilometrů ujde žíznící člověk dle zpráv lidí, co šli přes poušť (jednoho znám osobně) během šesti hodin. A potřeboval bych dalších šedesát šest, aby skutečně zemřel žízní. I když, kdoví, třeba bylo na poušti nádherných padesát stupňů...

Ajaj, zase jsem se rozkecal.
Takže, abych to zkrátil, líbilo se mi to velmi moc a tuším, že rozhodování o nominaci na vítěze letošního WSka budu mít velice složité.

P.S. WSka, kterých se účastním, nikdy neznámkuji. Známku dodám po skončení WS.
 ze dne 07.06.2008, 22:50:57  
   Leontius: Díky šéfe. Ohledně toho úmrtí... no záleží dost na kondici a mnoha okolnostech, ale máš pravdu, údaje jsem si nezjišťoval.
 Aenica 06.06.2008, 19:05:01 Odpovědět 
   Čím dál tím lepší, jsem skutečně zvědavá, kdo tentokrát workshop vyhraje...

Ukázal jsi zase jinou tvář a to na autorech oceňuji nejvíce - že nejsou svázaní tématem ani stylem.

Jen mi tam někde chyběly krávy...
 ze dne 06.06.2008, 19:11:24  
   Leontius: Dík. No tentokráte si už nárok nedělám, je tu spousta výborných prací. Krávy na poušti? Maximálně v McDonaldu, ten je všude...
 Te Bi 05.06.2008, 18:58:15 Odpovědět 
   Vzhledem k obsahu... Chaos je přece zcela na místě. :)
A smysl? Ten to má určitě. Ale kam se posouvá význam slova smysl, když nás smysly opouštěj... :)
Poslední věta a zvláště pak poslední slovo to parádně korunujou.
 ze dne 05.06.2008, 21:24:13  
   Leontius: Krásně jsi to řekla, díky.
 lucinda 29.05.2008, 12:01:03 Odpovědět 
   Nemůžu si pomoci, ale když našli toho mladého spisovatele, představovala jsem si tebe ;)
 ze dne 02.06.2008, 18:57:05  
   Leontius: Já a spisovatel? Heh, ne díky :-D A taky díky za zastavení.
 JenniferBlack 26.05.2008, 19:50:34 Odpovědět 
   Uhm. Přesně něco podobného se mi vybavilo na téma Poslední vzdor. A zpracováno tvým literárním duchem to je ještě lepší! Líbí se mi slovo deštík:D No není to krásné slovo?:) Taky trochu blázním...
 ze dne 28.05.2008, 15:07:02  
   Leontius: Deštík? A jo je to hezký. Celkem fajn. Bláznit je lidské...
 Tuax 26.05.2008, 10:28:08 Odpovědět 
   Ano, takhle nějak to dopadá, když se naruší hranice lidského vnímání. Tedy ne vždy to končí smrtí. Na mě to působilo jasně od prvních řádků, které svědčily o silné vůli a zmobilizování sil, za své obvyklé hranice... leč ne vždy to postačí k dosažení cíle.
 ze dne 26.05.2008, 17:54:28  
   Leontius: Díky za zastavení. Ne vždy to postačí, ale tohle měl být nejen vzdor, ale také Poslední vzdor. Čili opravdu poslední...
 Nancy Lottinger 25.05.2008, 21:53:30 Odpovědět 
   Odpověď na příspěvek od uživatele: Nancy Lottinger ze dne 25.05.2008, 14:21:09

   No, právě že ano, tak říkám, že si myslím, že by to ostatní taky mohli pochopit :-)
 ze dne 26.05.2008, 17:52:14  
   Leontius: Tak jo, fajn, díky.
 Šíma 25.05.2008, 17:03:13 Odpovědět 
   Líbilo a nemyslím si, že by byl text nějak moc chaotický, nakonec, když má jeden halucinace, je možné vše! ;-)
 ze dne 25.05.2008, 19:11:59  
   Leontius: Díky Šímo. A není chaos krásný? :-)
 Nancy Lottinger 25.05.2008, 14:21:09 Odpovědět 
   Nevím, jestli to bude každému dávat smysl jako mně, ale každopádně se těším na vyhlášení :-)
 ze dne 25.05.2008, 19:10:03  
   Leontius: Děkuji za zastavení, komentík a známku. Chápu dobře, že jsi to zcela nepchopila?
obr
© 2005-2016 by Matěj Novotný & Filip Kotora | Všechna práva vyhrazena
 
 
Va?e literatura MFantasy Literární.cz - Server s českou literaturou Art & Design - Roman K?bus
 
Partneři: Gastrokritik, Antikvariát Kačur
 
St?hnout SASPI.cz toolbar! RSS zdroj
obr obr obr
obr
Luboš Kemrň
(8.9.2019, 16:38)
Asinějakávadná
(5.9.2019, 22:42)
Straba
(15.8.2019, 14:44)
Biskup z Bath&Wells
(9.8.2019, 10:09)
obr
obr obr obr
obr
Žertovná
Sojta
Jen abys tak dá...
Stanislav Klín
Liv Liversonová...
MisQa
obr
obr obr obr
obr

Profesor John
Pavel D. F.
obr
obr obr obr
obr
Liter?rn? almanach SASPI
Aktuální číslo LA...
obr
obr obr obr